Český Rybář

V tomto měsíci se pomalu ale jistě hromadí úlovky našeho nejčastěji loveného predátora, a tím je štika. Tyto tygrované krasavice našich vod můžeme na podzim ulovit vcelku běžně na většině revírů. Přelstít ovšem rybu větších rozměrů nebývá vždy tak jednoduché jako ulovení štičky, která je mnohými rybáři nazývána „kudličkou“.

Smáček je fenomén poslední doby. Označení „smáček“ je zase typicky český vynález. Asi už nikdo nezjistí, kdo nástrahu známou ve světě pod označením „shads“ poprvé překřtil jménem drobné mořské rybky. Ale je to pojem tak vžitý, že pokud před rybářem, který vláčí třeba jen okrajově, slovo smáček vyřknete, okamžitě ví, oč jde.

Ve druhé části našeho článku o pohlavní soustavě a rozmnožování ryb se již plně zaměříme na proces tření se všemi jeho specifiky a odlišnosti v rámci druhové diverzity naší ichtyofauny. Tomuto tématu jsme se sice na stránkách Českého rybáře již před časem věnovali, domníváme se však, že opakování je i v tomto případě matkou moudrosti, nehledě na to, že současný výzkum přináší některé nové zajímavé poznatky, o které by neměl být ani sportovní rybář ochuzen.

Není to tak dávno, kdy jsem na jaře zabrodil do mé oblíbené řeky, vyzkoušet pozornost místních parem či tloušťů. Vlezl jsem si přímo pod jez a započal lov. Bíla ryba byla v tu dobu právě ve tření, a proto jsem snad na každý druhý nához vytáhl plotičku, proudníka nebo tlouště. Vše na zlatohlavou nymfu na háčku vel. 14.

Tuhý prut WFT se sice ohýbal statečně, ale neutrální Luďkův obličej nedával tušit, jaký úlovek se objeví u boku lodě. „Asi nějaká devadesátka,“ prohodil jen tak mimochodem lovec a já se chopil gafu, protože pro Luďka jsou všechny tresky do metru „šedesátky“.

Krmítko je při lovu feederem zcela jistě vynikajícím pomocníkem a v mnoha případech naprosto neocenitelným. Jsou zde ale i situace, kdy je krmítko opravdu na závadu a jeho použití nám spíše škodí, než prospívá. Typickým příkladem je lov na velmi krátké vzdálenosti a lov v mělkých vodách.

Když jsem se před několika lety stal členem nového rybářského spolku, přišla spolu s tím možnost nově lovit na dvou malých pískovnách. Oba revíry se mohou pochlubit velmi dobrým stavem kaprů. Při prvotních obhlídkách nových vod jsem si všiml, že kapři se z 90 % zdržují v bezprostřední blízkosti břehů, na hranách těchto velmi hlubokých jezer.

Kdybyste se zeptali milovníků přívlače, jaký druh záběrů mají nejraději, spousta z nich by odpověděla, že nejkrásnější záběry jsou ty, kdy dravec napadne nástrahu pohybující se na hladině. Vizuální dojem z takového útoku je daleko větší, než když se člověku někde v hloubce na nástrahu prostě jen tak něco pověsí.

Lov ryb elektrickým agregátem má celou řadu výhod – je velmi účinný, potřebné zařízení je poměrně snadno k dispozici, jeho ovládání je poměrně jednoduché. Co tedy brání tomu, aby jej rybáři, případně i další osoby provozovali častěji?

Když jsme se s kolegou z redakce koncem června chystali na třídenní výpravu ke kamarádovi Láďovi na řeku Moravu u Uherského Hradiště, měli jsme celou řadu smělých plánů, ale jak to tak bývá: člověk míní, a příroda mění.

Přestože léto dosahuje svého vrcholu a sumci stále projevují aktivitu, pozorujeme i nárůst úlovků jiných predátorů, jakými jsou například okoun a candát. Tito pruhovaní ostnatí krasavci lišící se svými barvami, ploutvemi i stavbou těla od ostatních dravců nám přináší nevšední zážitky při jejich lovu.

V dalších několika dílech našeho seriálu zaměříme svoji pozornost na pohlavní soustavu a obecně problematiku rozmnožování ryb. Protože jde o téma nesmírně široké a chceme na něj nahlížet co nejvíce optikou sportovního rybáře, rozdělili jsme je do několika článků.

Tekoucí voda může být pro mnohé rybáře celkem oříškem a pravda je dokonce taková, že někteří naši kolegové na řekách či jiných tekoucích vodách prakticky vůbec neloví. A jaký je důvod? Možná to zní hloupě, ale v mnoha případech je to pouhá pohodlnost. K řekám je obvykle horší přístup než ke stojatým vodám. Nemůžete si tam prostě sednout kdekoli, a když je nějaké to místečko obsazené, tak si prostě musíte udělat to svoje.

Už samotný reliéf vyrytý řekou Ebro do vyprahlé krajiny při pohledu z výšky několika kilometrů napovídá, že půjde o neobyčejnou vodní plochu, která pod zrcadlící se hladinou ukrývá něco výjimečného.

Je zajímavé sledovat, jak k nám v posledních letech masově pronikají nejrůznější vláčecí techniky a postupně se u nás zabydlují. Jerkování je známé desítky let, ale dlouhou dobu se mu na našich vodách věnoval jen úzký okruh zasvěcených, kteří ani neměli žádný velký zájem, aby se tato technika masově rozšířila.

Při jedné z mých nedávných rybářských vyjížděk jsem začal přemýšlet o způsobu lovu, který je mi velmi blízký, a pokud to podmínky u vody dovolují, praktikuji ho dosti často. Jedná se o lov kaprů v pobřežních partiích revírů. Kladl jsem si otázky související s lovem touto metodou, postupně vzpomínal na minulé zážitky a hledal odpovědi využitelné v dalším rybářském životě.

Využívání elektrického proudu pro lov ryb má jak řadu příznivců, tak i odpůrců. Nejčastějším důvodem nepříznivého hodnocení je názor, že elektrický proud ryby zabíjí nebo poškozuje. Při dodržení všech zásad a pravidel elektrolovu se jedná o šetrnou metodu, která většinu vodních organismů nijak nepoškozuje.

Moje domácí voda, řeka Labe v okolí severoněmeckého Hamburku, bývá často považována za jednu z nejlepších lokalit pro lov candátů v regionu. Samozřejmě že i já na Labi pravidelně rybařím. Kvůli excelentním referencím jsou však místní ryby vystaveny neskutečně silnému rybářskému tlaku.

Druhým hodem se mi daří posadit streamer pod vrbu vyčnívající nad vodní hladinou. Pozvolna stahuji lajnu a pln očekávání nespouštím mušku z očí. Pořád si opakuji, že tam někde pod převisem musí stát hladový dravec, vždy připravený ke smrtelnému útoku.