Český Rybář

Dodnes se s bratrem přeme, který způsob přívlače je na sumce lepší. Bratr v poslední době vyznává vertikální lov. Vídám ho v pozici sedícího buddhy na jeho belly boatu, jak s napětím sleduje špičku prutu a pletenou šňůru směřující svisle do hloubky. S velkou trpělivostí mně i synovi vysvětluje, jak musí jig s nástrahou pracovat, aby vyprovokoval i netečného sumce. To ovšem není nic pro nás. Zatím stále ještě dáváme přednost klasické přívlači, pobřežním výpravám a dalekým náhozům.

Když se řekne lov candátů v zimě, má člověk okamžitě před očima různé vertikální taktiky a především pomalou prezentaci nástrahy někde těsně u dna. Pokud se ale rybář při lovu ve studené vodě spolehne pouze na jednu taktiku nebo techniku, může velmi rychle odcházet od vody zcela rozčarován!

Na ryby, jak je všeobecně známo, chodí lidé většinou proto, aby si odpočinuli. A je samozřejmě jasné, že pokud se přitom člověku podaří něco ulovit, je to prima. S kamarádem Tobim jsme letos byli na lovu okounů celkem často. On vždy s přívlačovým prutem a já jako obvykle s prutem muškařským. Ať už jsme chtěli, nebo ne, došlo tak v rámci porovnání našich výsledků k několika duelům technik přívlače a muškaření. V tomto článku bych vás rád vzal s sebou na jednu jednodenní výpravu. A kdo, respektive jaká metoda ulovila víc?! O tom již na následujících řádcích.

Je to jen malá říčka klikatící se krajinou, ne širší než deset metrů. Ale právě ona mi nedá spát a jen těžko ji mohu vytěsnit z hlavy. Zaslechl jsem totiž vyprávění o tom, že v její relativně kalné proudné vodě žijí velcí candáti, hodně velcí candáti!

Občas slyším otázku: „Co musím udělat, abych byl úspěšným lovcem sumců?“ Odpověď je krátká! Přemýšlet jako sumec. Všímat si momentálních přírodních změn a potravních příležitostí, které mohou být pro sumce zajímavé.

K lovu velkých okounů už jsem použil nespočet metod, ale kdybych měl vybrat tu nejoblíbenější, asi bych volil chytání s bezlopatkovými wobblery typu crankbaits. Proč? Prostě proto, že je opravdu zábavné, lovíte aktivně a pokryjete s ním spoustu vodní plochy kolem.

O tom, že je sumec naší největší rybou, nemusíme dlouho vyprávět. Ve vodách, kde má dostatek potravy a vhodné životní podmínky, může překonat hranici 100 kg hmotnosti. Dá se taková ryba ještě ulovit klasickou či vertikální přívlačí, nebo je lov sumců výhradní doménou rybářů lovících na živé nástrahy?

Jaký je trest pro troufalého rybáře, který chytá na přívlač v mém království? Narovnat háčky, zamotat, utrhnout a nejlépe ho ještě namočit.

S tímto stylem přívlače jsem začal spíše náhodou než záměrně. Blížila se zima, ze stromů padalo listí a teploty rychle klesaly. Původní plán zněl prochytat z bellyboatu konkrétní lokalitu velkými gumovými nástrahami a pokusit se o úlovek trofejní štiky. To se nám příliš nepovedlo, ale můj kamarád nakonec na „štičí“ nástrahu chytil krásného, pěkně rostlého candáta. To vyburcovalo náš zájem a rozhodli jsme se, že k revíru brzy zavítáme znovu a namísto štik se cíleně zaměříme právě na candáty.

Lev nikdy nepřebývá daleko od zeber! Toto pravidlo (s lehkou úpravou) můžeme aplikovat prakticky na jakéhokoli suchozemského či vodního predátora. Všichni se totiž snaží držet v dosahu zdroje potravy, což je základním předpokladem přežití v jejich životním prostředí. Štiky nejsou výjimkou, takže zkušený rybář po nich vždy pátrá tam, kde se pohybuje jejich přirozená potrava.

Když člověk pomyslí na velké nástrahy z měkké gumy, většinou si okamžitě vybaví jigovou hlavičku a možná ještě nějaký stinger s doplňkovým trojháčkem pro vyšší koeficient proměněných záběrů. Existuje ovšem i dostatek jiných metod, jak „nastrojit“ velkou gumu. Mým favoritem pro aktivní lov štik v mělkých vodách je doma vyrobený takzvaný Shallow Rig s úchytnou šroubovicí!

Známý německý rybář Adrian Prus se v tomto článku zamýšlí nad tím, co vše je potřeba vědět a udělat, abychom byli v průběhu celého roku při lovu okounů úspěšní. Hledejme v něm především inspiraci sami pro sebe, protože ne všechno se dá samozřejmě beze zbytku aplikovat i na našich vodách, kde „okleštěná“ přívlačová sezona bohužel startuje až 16. června. Ale i tak je většina postřehů velmi cenných. Na rybách musíme vždy vědět, co děláme a proč to tak děláme. To jsou totiž základní předpoklady úspěchu při lovu nejen těchto úžasných, náladami trpících pruhovaných dravců.

Je to naprosto slastný pocit, zároveň i hra nervů, extrémně zajímavé a přitom neskutečně úspěšné – chytání „načerno“, tedy přesněji řečeno používání černých vláken pro velké streamery. Trochu to teď vypadalo, že vás chci navádět k nějakým kriminálním činům?! Ano, rozuměli jste správně. Ono je to celé vážně na hraně: černé streamery by se vlastně měly zakázat, protože s jejich pomocí jste při lovu candátů a speciálně lovu štik extrémně úspěšní 365 dní v roce.

Teprve s odstupem času se člověk ve vzpomínkách vrací k různým zvláštnostem, které zažil při chytání ryb. To, co tenkrát pro mě bylo těžce pochopitelné, se mi v průběhu času podařilo objasnit a náhle vše zapadlo do jediné mozaiky. Vytvořený obraz poměrně přesně vypovídá o zkušenostech, kterých se mi tehdy dostalo, o věcech, o kterých jsem nemluvil, nechtěje být za blázna.

Už jako malý kluk jsem byl naprosto fascinován nádhernými okouny s jejich masivními hřbetními ploutvemi, zářivými barvami a tmavými pruhy na bocích. První ryba, která mi uvízla na háčku, byl právě malý okoun a od té doby jsem pruhované dravce nepřestával dráždit, mnohdy jen se špičkou prutu a metrem přivázaného vlasce.

Věřte, nevěřte, dropshot s přírodní nástrahou je výbornou alternativou, když ryby odmítají reagovat na naše umělé nástrahy všech možných kategorií. A taková žížala dokáže často hotové zázraky. Poslední dvě sezony jsem se dropshotu s nastraženou rousnicí hodně věnoval a užil si spoustu legrace hlavně od léta do konce podzimu.

Staré známé pravidlo říká, že celá sestava pro lov dravců je tak silná jako její nejslabší část. Když tedy ryba snů podrobí váš návazec drsnému testu, musíte si být jisti, že opravdu vydrží. Jednoduchý výběr silného ocelového lanka nemusí být vždy tou nejlepší volbou.

„Vstáváme, jde se na to. Za hodinu už bude světlo!“ pokřikoval do šera kamarád Fredrik Harbort ještě v poloze ležmo ze zadní části své lodě stojící na vozíku na kraji silnice. Nebylo mi zrovna dvakrát do skoku. Tetelil jsem se zimou. Tahle noc byla totiž jedním slovem příšerná! Její první část jsme strávili za volantem na cestě do Holandska a zbytek úplně vyřízení prospali v zaplachtované lodi.

"Dokázal jsem to!" Obrovská štika vklouzla do připraveného podběráku. Z hrdla se mi vydral radostný výkřik spojený s ulehčením. Tato více než metr dlouhá zubatá byla mou stou v sezoně a já právě překonal obrovskou rybářskou výzvu!