Český Rybář
SUMČÍ PŘÍVLAČ / otázky a odpovědi (2. část)
Občas slyším otázku: „Co musím udělat, abych byl úspěšným lovcem sumců?“ Odpověď je krátká! Přemýšlet jako sumec. Všímat si momentálních přírodních změn a potravních příležitostí, které mohou být pro sumce zajímavé.
Jenom ten rybář, který se dobře seznámí s životem ryby, kterou chce ulovit, má naději, že v něm vyroste schopnost nalézt ta správná místa, kam plují ryby za kořistí. Spolu s tím v něm sílí také cit pro výběr vhodné nástrahy a jejím častým používáním se nakonec dobere k dokonalé prezentaci. A to už je základ k pravidelným rybářským úspěchům.
Kam na sumce?
Hodně rybářů touží po úlovku sumce na vláčecí prut, neboť lov candátů a štik se „scvrkl“ na pár náhodných záběrů za sezonu. A tak je sumec často jedinou šancí pro rybáře vláčkaře, který touží změřit síly se skutečným rybím bojovníkem. Setkal jsem se s rybářem, který počítal náhozy a snažil se statisticky prokázat, kolik náhozů připadá na ulovení sumce. Daleko lepší je se zamyslet nad místem, kde budeme sumce hledat.
Na stojaté vodě jsou zajímavá zatopená koryta řeky, hluboké jámy i prudce se svažující břehy a různé jiné přírodní anomálie. Zkrátka… když nalezneme místa, která jsou jiná než okolí, máme naději, že zde najdeme také sumce. U takových míst pak už jen stačí nahazovat do vějíře. Na „horkých“ sumcových místech se občas povede ulovit vousáče na první nához. Na tekoucí vodě už je to jiné. Tady se vyplatí sledovat řeku a její proud. Víry na hladině nám prozradí, že se pod vodou nachází něco neobvyklého. A když zaměříme svou pozornost na tůně za vývraty stromů, na hluboké proudy, které do těchto klidných míst přináší potravu, máme napůl vyhráno.
Co jsem viděl pod vodou?
Dlouhou dobu používám při rybolovu z boatu jednoduchý tyčkový echolot. Ten mi na řece odhalil pozoruhodnou skutečnost. Rovné části řeky, které mají dno jako mlat, můžete při lovu přes den vynechat. Ulovení sumce v takových místech je málo pravděpodobné. Opakem jsou místa s nerovným dnem, kde kolísá hloubka. Sice ani to ještě neznamená záruku úlovku, ale pravděpodobnost, že zde nalezneme sumce, je mnohokrát vyšší.
Ještě mám v paměti jedno místo z odlehčovacího kanálu, kde zůstal zbytek kamenné hráze. Z bezmála 5m hlubiny se zde zvedá kupa lomového kamene až metr pod hladinu, aby se vzápětí postupně zase svažovala ke dnu. Před patou podvodní hráze jsme na několik proplutí s vertikální přívlačí ulovili pár sumců okolo metru. Po překonání koruny podvodního náspu se děly věci! Už při drndání nástrahy po kamenech a jejím klesání do hlubiny přicházely jemné záběry. Po chvíli marných pokusů o zásek už těmto opatrným kontaktům s rybou neřekl nikdo jinak než „ouliz“. Zpočátku jsme nechápali, jak je možné, že ryby za kamenným náspem berou tak zvláštně. Teprve několik proměněných záběrů nám ukázalo skutečné pachatele. V těchto místech byla „zaparkovaná“ sumčí školka. Velikost místních dorostenců se pohybovala od 25 do 50 cm. Tato sumčí omladina se s velkým odhodláním vrhala na jakoukoliv kořist a na velikost nástrahy nehleděla. Občas bylo až komické sledovat, jak si malý nenažranec „chlupaté“ kopyto FOX pracně nacpal do papuly. Často se mi zdálo, že nástraha je téměř tak velká jako malý sumec. V „závětří“ kamenné hráze se sumčí školka učila zabijáckým metodám. Bohužel sama, neboť tady jsme už o žádného většího sumce nezavadili.
Sumčí most
O několik kilometrů níže po proudu řeky mají rybáři oblíbené místo za železničním mostem. Starý byl za války zbořen a na jeho místě vyrostly nové mostní pilíře. Velkou rychlostí tudy několikrát za den projíždí vlak, a tak se hrůzostrašné dunění rozjeté soupravy rozléhá po celé krajině. Tady by rybu nikdo nečekal. Jednou se sem vypravili na koupání kluci ze vzdálené vesnice a se zlou se potázali. Chtěli se koupat a skákat z mostu do řeky. Po návratu od vody si stěžovali: „Plavat a skákat se tam nedá. Dno je plné mostních konstrukcí a rozbitých pilířů. Několikrát se tam o nás dokonce otřelo něco odporně slizkého!“ Tak bylo nalezeno stanoviště sumců, které rybářům vydalo nejedno fousaté bohatství.
U dna, nebo na hladině?
Když hledám sumce přes den, prohledávám hluboká místa jen povrchně. To mi umožňuje prozkoumat větší počet nadějných stanovišť. Při této strategii předpokládám, že naleznu číhajícího sumce a přemluvím ho k záběru. Když se mi nedaří, vrátím se k lovu na nejzajímavější místo, které jsem už navštívil. Víra rybáře v úlovek mu ho také přináší. Opakovaným nahazováním do nejnadějnějšího sumcového štontu se nakonec můžeme dostat až k tomu, že se sumec rozlítí a zaútočí na nástrahu. Často se mi zdálo, že ten jediný útok rozpoutal (zvláště u menších sumců do 1 m) jakési žrací šílenství. Všichni najednou začali útočit na nástrahy, které se dostaly do jejich teritoria.
Dobrodružství v hlubině
Dva kamarádi vláčí na řece a jdou po proudu. Svými nástrahami pročesávají každý koutek řeky. Oba by mohli přísahat, že ve zdejší řece nežije ani bakterie, natož nějaká ryba. Téměř za pravého poledne přichází na velkou louku, kterou protíná klidná řeka. Je to jen rovný kanál, takřka bez jediného stromu. Chytali zde už dříve, ale tomuto místu se vyhýbali a vždy ho jen prošli.
„Co? Nezkusíme to tady?“ ptá se první. „Cože!? Tady přece nikdo nechytá,“ směje se mu druhý. Ale to už dopadají první náhozy na hladinu. Twister se pohybuje pomalu po dně a náhle se propadá do hloubky. „Člověče, tady je nějaký zlom!“ ozývá se vzrušený hlas prvního rybáře, který s napětím sleduje vlasec odvíjející se z navijáku. „To se ti něco zdá,“ směje se druhý. „Klidně si tu zůstaň, ale já jdu dál!“ Vtom ale první rybář předpisově zasekne. „Cha! Je tam! Podle výpadů by to mohl být sumec,“ raduje se a pak vyčítavě dodá, „já jsem ti to říkal!“ „To snad není pravda! Co by tady teď a za poledne dělal sumec?“ směje se druhý. Marná sláva, brzy musí uznat, že se mýlil. K dovršení jeho potupy nakonec ještě asistuje při vylovení kamarádova sumce.
Po chvíli váhání se vzdává rozhodnutí vynechat tato nezajímavá místa a moudře se přidává k rybaření na řece uprostřed luční nivy. A dobře dělá! Jedna radost z úlovku střídá druhou. Sice jsou to všechno menší sumci, ale to kamarádům zpočátku nevadí. Vousáči berou skoro jako plotice. Co nához, to ryba! Při pouštění asi osmého sumčího dorostence si kamarád zanadává: „Už by mohl přijít nějaký, který má alespoň míru. Vždyť to jsou všechno sumci do 90 cm!“ Za jejich zády se náhle ozve překvapený hlas přicházejícího rybáře: „Co to tady nacvičujete? Tady je míra sumce 70 cm. Tak proč je pouštíte?!“ „Cože?!“ vykřiknou téměř sborově oba kamarádi. Ihned začínají intenzivně prolovovat nově nalezenou hlubinu. Výsledkem je už jen úlovek tří sumců od 75 do 89 cm.
Později jsme zjistili, že se právě zde nachází prohlubeň padající skokově ze 3 do 7 metrů… prostě přímo do sumčího domečku. Od té doby už nikdo z nás neřekl těmto místům jinak než Sumčí louka.
Hladinové sumcobraní
Čím větší tma, tím výše nade dnem se musí nástraha pohybovat. Zkušení sumcaři, kteří mají lov sumců v krvi, vám to potvrdí. Nejlepší nástrahou v noci je ta, která se vlní na hladině. A to platí i pro umělé nástrahy. Proto se nebojte použít právě tu, která v noci dělá největší rozruch kousek pod hladinou nebo přímo na ní.
Po dopadu vdechnu dělenému wobbleru několik rázných škubnutí. Nechám ho vynořit až na hladinu a pak ho začínám pomalu přitahovat. Celá věc je zdánlivě jednoduchá. Předpokládá, že se sumec zaměří spíše na zraněné nebo slabé rybičky, které se bezmocně zmítají na hladině. Občas ožijí a pokusí se o útěk. Tím se vyčerpají a zase zůstanou téměř na místě. Takový nerovnoměrný pohyb často dokáže vyprovokovat k útoku i netečného dravce. Přesně tak, jak se to událo ve…
Vyprávění úspěšného rybáře
O víkendu rybařím na revíru, který znám jak své boty. To proto, že jsem ho několikrát probrodil křížem krážem. Když ho jednoduše popíšu, jde o rozsáhlou mělčinu s pár decimetry vody a s nánosy naplavenin. Právě na ní jsem nalezl jedno hluboké místo, které má navíc pevné dno a hloubku kolem metru a půl.
Večer prší. Divoký vítr pomáhá dešti metat studené kapky ještě větší silou. Já na to ale nehledím. Potichu se brodím k jedinému hlubokému místu na mělčině. Začínám chytat. Déšť pozvolna ustává až o půlnoci. Celou dobu vláčím na mělké vodě s 12cm plovoucím wobblerem Slider od Salma. Střídám různé způsoby vedení. Nejprve rozpohybuji nástrahu několika rychlými tahy, aby wobbler pod hladinou udělal mocný rozruch. Vzápětí přecházím do pomalého tažení, které doprovázím jemnými trhnutími špičky prutu do strany. Při tomto způsobu přitahování cítím, jak Slider běhá ze strany na stranu a přitom si vesele šplouchá na hladině. Vtom se ozývá „hulvátské“ mlasknutí. Ani nestačím seknout. Prut se mi naráz ohýbá až po držátko. Musím přiznat, že mi téměř vyletí z ruky. Taková se do něj opírá síla! Sumec vyplouvá pro nástrahu na hladinu, a to právě v místech nad jámou. Po nervy drásajícím 40minutovém boji vytahuji štíhlého sumce 238 cm. Odhadem má okolo 80 kg. Nádherný zážitek a úcta k takovému starému a zkušenému soupeři mohly mít jenom jediné pokračování. Dát rybě svobodu a vrátit ji zpět do rodných vod.
Pomalá hra
Na první pohled se zdá, že k ulovení sumce není potřeba příliš rybářských zkušeností. Stačí přece jen tahat a čekat, až se na nástrahu něco pověsí. Není to tak docela pravda. Za dobu, kdy rybařím, jsem poznal, že jen opravdu klidný, soustředěný rybář, který v myšlenkách pluje někde u dna se svou nástrahou, dosáhne výrazně lepších úlovků než jeho zbrklý kolega. Pro sumce je rychlý pohyb nástrahy známkou toho, že tak rychlou rybku neuloví, a tak se o to ani příliš nesnaží. Za nejvyšší hru se sumčí nástrahou považuji pomalé tažení. Základem je pomalejší pohyb ve směru tahu. Když se ještě doprovodí o agresivní pohyb ve vertikálním směru, podstatně vzrůstá sumčí zájem. Na řece nástrahu téměř nepřitahuji. Nechávám ji pouze pracovat v proudu. U těžkých nástrah pomalé vedení není možné, ale i tak se vždycky vyplatí zpomalit. Základem úspěchu je mít nástrahu stále pod kontrolou. To znamená stále ji cítit v prutu. Jen tak můžeme reagovat na každý kontakt nástrahy se dnem nebo s rybou.
Řekl bych, že zájem o lov sumců přívlačí se v každém rybáři rozhoří v okamžiku, kdy ho vousaté monstrum poprvé navštíví na udici. Je zcela jedno, jak tento první kontakt dopadne. Od toho okamžiku je lovec fascinován silou ryby i bájemi o její velikosti. A tak sní o tom, jak by giganta našich vod ulovil a proměnil sen ve skutečnost. Ani si neuvědomuje, že byl nenápadně infikován sumčím virem, který ho žene nocí i ránem ke vzdáleným horizontům za úžasnými rybářskými dobrodružstvími.