Český Rybář

Bylo to někdy koncem prosince, když jsem se dozvěděl, že mám úžasnou možnost vyrazit na španělskou přehradu Rio Ebro. Vždycky jsem si přál spatřit ji na vlastní oči. Ale vzdálenost byla tím, co mě brzdilo. Letecké spojení je fajn, ale vyrazit do neznáma na lov kaprů bez vlastního vybavení bylo nemyslitelné a trávit více jak dvacet hodin v autě se mi nechtělo. Také proto pro mě Španělsko zůstávalo neobjevené.

Sumec velký je největší tuzemskou rybou. Ideálním obdobím pro chytání těchto kapitálních kousků bývá právě přicházející léto. Jak na to?

Je to už pár let, kdy jsme s týmovým kolegou seděli sotva 30 hodin na břehu relativně malé francouzské řeky. Za tento krátký časový úsek se nám povedlo zdolat osm fantastických ryb, z nichž poslední tři s přehledem překonaly délku magických dvou metrů. Senzační!

Voda stoupá, čím dál tím víc se barví dohněda a postupně začíná mít hustou konzistenci. Z mírumilovné řeky se zčistajasna stává nezadržitelný proud vodní masy, který si s sebou bere vše, co mu stojí v cestě. Nese s sebou mnoho materiálu vytvořeného lidskou rukou, ale nejen to. V minutových sekvencích plavou kolem vytržené stromy. Přišla velká voda, výška hladiny vytrvale stoupá dál. Bílé ryby tento stav jejich domova nutí vytáhnout z hlavního proudu směrem ke břehu, kde hledají ochranu v klidnějších chráněných pasážích, kterou jim mohou poskytnout například zatopené louky. Sumci samozřejmě také vědí, že právě v takový okamžik zde najdou bohatě prostřený stůl s potravou, a tím pádem pro ně startuje

Sezona lovu sumců patří již minulosti a mnoho z nás přebírá, čistí nebo opravuje po náročných výpravách náčiní, abychom jej pak na dlouhé měsíce hodili někam do kouta. Přiznám se, výše popsané není rozhodně můj případ, protože má sumčí sezona probíhá s pravidelností všemi dvanácti měsíci, a proto jsem v každé roční době u vody k zastižení. Lovím především ve Francii, Itálii, ale nejen tam. Pravidelně líčím na sumce i v domovských německých vodách. Až na některé drobnosti a anomálie mají všechny proslulé sumčí revíry jedno společné, a to velmi podobný průběh aktivity ryb během různých ročních období.

V Německu je používání živých nástražních ryb zakázáno. Mnoho rybářů specializujících se na lov dravců se proto snaží své nástrahy na háčku nabízet tím nejpřirozenějším možným způsobem. Způsoby prezentace pod vodou mají ovšem své hranice, protože mrtvé nástražní ryby už nedonutíte plavat vzpřímeně a přirozeně, navíc se v proudící vodě začnou kutálet po dně.

Valná většina velkých evropských řek je po svých tocích „ozdobena“ kamennými regulacemi. Ty zde se zřejmým úmyslem vytvořili lidé tak, aby sloužily jako zpevnění břehů a zabránily rozpínání se proudů řek po krajině.

Ebro. Mezi sumcaři není moc revírů, které by měly tak věhlasné jméno jako tato španělská destinace. Jedná se o neuvěřitelně produktivní vodu, ve které se sumcům až neobvykle dobře daří.

Cílený lov sumců přívlačí zaznamenal v posledních letech skutečný boom. Dříve totiž málokdo věřil, že je možné zlákat skutečně kapitální ryby pomocí hbitě tažené umělé nástrahy.

Již několik let patří vlečení nástrahy nade dnem k velmi praktikované a úspěšné metodě, jak ulovit na dně ležící a právě neaktivní sumce. Bohužel i tato metoda má své hranice, protože zdaleka ne každá lokalita umožňuje praktikovat tuto techniku.

Je nesmírná škoda, že ryby neumí odpovídat na nekonečné otázky rybářů nebo naopak rybáři nemohou za jistých okolností rozumět rybí řeči, jako to uměl Jirka ve známé české pohádce.