Český Rybář

Poté, co sumci stále častěji atakovali relativně jemné přívlačové nádobíčko na candáty a štiky, byla tato technika lovu našich největších predátorů velmi zdokonalena a síle sumců se samozřejmě přizpůsobilo i náčiní. Dnes existují různé metody, jak úspěšně lovit sumce s přívlačovým prutem. Roční doba a aktuální počasí hrají při výběru nástrah a variant jejich vedení nejpodstatnější roli.

Čas pro přívlač

Zvláště jaro (pokud to místní pravidla povolují) a letní měsíce patří k nejlepším obdobím roku, co se aktivity ryb týče. Sumci se shlukují do skupin, aby se připravili na tření, a před samotným aktem si ještě jednou pořádně naplní svá bezedná břicha. V této době natrefíme na většinu dravců právě tam, kde není daleko potrava v podobě rybek. Mělké partie řek bohaté na kyslík jsou přesně těmi místy, která dravci vyhledávají. Najdou zde množství potravy a v mělké vodě jsou pro ně potravní rybky i poměrně snadnou kořistí. Na vlastní oči jsem už viděl, jak sumci mlátili ocasem do hejn rybek, aby si pak zraněné rybičky v klidu sesbírali. Podobná kritéria při výběru míst splňují i ta pod plavebními komorami nebo jezy. Zkrátka tam, kde se mělká voda střetává se silným proudem, je pro dravce perfektní místo k lovu. Platí to i po tření v nejteplejších letních měsících. Tato stanoviště jsou pro sumce jednoznačně oblíbeným revírem.

Oproti tomu na podzim prohledávají sumci hlubší pasáže, což pro nás rybáře znamená mít oči otevřené a uši nastražené. Začíná indiánský způsob lovu. Rybář číhá na břehu nebo na pomalu unášené lodi, než uvidí na hladině lovícího sumce, kterého následně obhazuje umělou nástrahou.

Rozhlédnout se je zásadní

Abychom mohli úspěšně provláčet vytipované místo, je potřeba si ještě před první náhozem připravit plán. Kdo bez rozmyslu vyšle svou nástrahu okamžitě do dáli, může propást, nebo dokonce splašit sumce odpočívající v blízkosti břehu. Logické je tedy nejprve proházet příbřežní pásmo a teprve poté vzdálenější pasáže.

Při dalekých hodech vyzkoušejte přehazovat silně proudící části toku tak, aby nástraha dopadala do klidných pasáží, protože právě zde náraz na hladinu vytvoří nejsilnější zvukovou stopu. Po dopadu by se nástraha měla v blízkosti hladiny svižně přitahovat. Sumec častokrát zaútočí ve chvíli, kdy krátce po nárazu na hladinu (v místech s minimálním proudem) nástrahu přitáhneme do turbulentních vrstev vody. Zpozorujete-li při Vašich vycházkách k vodě prchající bílé ryby, snažte se nahodit svou nástrahu nad toto místo, abyste ji mohli okamžitě zatáhnout přímo do děje.

Otázka nástrahy

Při cíleném lovu sumců přívlačí s umělými nástrahami používám nejraději plandavky a wobblery.

Plandavky

Třpytky, respektive plandavky, používám všude tam, kde sumci reagují na zvuk nástrahy dopadající na hladinu. S plandavkou lze poměrně snadno dosáhnout dalekých hodů s hlasitým „podáním“, když nástraha svou plochou rozrazí vodu. Tento zvuk sumce z blízkého okolí láká a probudí v nich zvědavost. Zvláště pod jezy se mi pomocí této taktiky podařilo ulovit již pěknou řádku sumců. Zde se snažím po částech prochytávat vodní plochu tak, že cca 20x nahodím nástrahu do stejného místa, než prověřím další, kde opakuji zavedený scénář. Nástrahu nechávám jen mírně klesnout a poté se ji snažím vést těsně pod hladinou. Nejžhavější fáze, při které většinou přichází záběr, je krátce po dopadu na hladinu. Během dvou hodin stihne člověk tímto způsobem provláčet poměrně velké teritorium, což za příznivých okolností musí vést k záběru. Pokud ale přece jen k žádné akci nedojde, měním místo a zkouším své nové štěstí u dalšího jezu.

Mnoho rybářů používá sumcové plandavky velikosti XXL. Osobně doporučuji maximálně 10 cm dlouhé „lžičky“ s hmotnostmi mezi 50 až 80 gramy. Tyto nástrahy se dají velmi dobře nahazovat a můžete s nimi lovit hodiny aniž byste se příliš zapotili.

Na vodách s velkým rybářským tlakem, jako například Pád v Itálii nebo Ebro ve Španělsku, reagují po nějaké době ryby na plandavky opatrněji a záběry ustávají. Před nedávnem jsem byl na rybách na Pádu a viděl sumce ukázkově lovit na hladině. Ryby s obrovskou vervou atakovaly hejna cípalů. Nechal jsem se s lodí donést k místu dění. Kolem dokola se doslova a do písmene vařila voda, ale mně se nedařilo třpytkou žádnou z lovících ryb zaujmout natolik, aby zabrala, a to jsem jim s nástrahou „tancoval“ přímo před nosem. Myslím, že sumec pozná třpytku nejen podle jejího specifického pohybu, ale také podle zvuků, které za sebou zanechává při chodu vodou. Při tažení nástrahy vodou o sebe trojháčky a kroužky klapají a na tento kovový zvuk jsou sumci opatrní, zvláště ti, které už plandavka jednou přelstila.

Tichá dráždidla

Zvláště na revírech s velkým rybářským tlakem se snažím své třpytky a wobblery prezentovat tiše, což znamená, že se pokouším co možná nejvíce omezit klapání háčků na kroužcích. Z tohoto důvodu přivážu háček k nástraze pouze pomocí sumcové šňůry a odstraním všechny kroužky. Abych háček za nástrahou trochu znehybnil a „odhlučnil“, navlékám na šňůru mezi nástrahou a háčkem gumovou hadičku.

Wobblery

Wobbler lze vést vodou v mnoha variantách. Rychleji nebo pomaleji, hektickými (škubavými) pohyby prostřednictvím špičky, můžeme si pomoci nenadálým zastavením nástrahy - vše je dovoleno. Na celé věci mi přijdou nejdůležitější tlakové vlny a turbulence, které masivní tělo wobbleru vytváří. Co se objemu a výtlaku vody týče, podobají se tyto pohyby daleko více dovádění potravní rybky, než je tomu u ploché plandavky.

Klid, prosím!

Chytání s wobblery je rybolov na blízko. Už mnohokrát jsem zažil, že jakmile se loď přiblížila k lovícím sumcům na odhoz, celé lovící orgie zčistajasna uhasly, aby se po nějaké době objevily o 300 metrů dále, samozřejmě totálně mimo dosah mých nástrah. Zvláště plovoucí wobblery, které většinou používám, umožňují velmi nenápadné přiblížení nástrahy do top místa na řece. Pro tento účel loď zakotvím nad lovícími rybami a své plovoucí wobblery nechávám do těchto míst jednoduše donést proudem. Mohu tak nástrahu dopravit k sumcům i na velkou vzdálenost, kterou bych prostřednictvím náhozu nebyl nikdy schopen dosáhnout. Kvůli tlaku samotného proudu pak stačí nástrahu přitáčet velmi pomalu, aby byla schopna nápadně pracovat ve vrchní části vodního sloupce. Záběry bývají často velmi surové a v případě lehčího náčiní je smysluplné okamžitě po záběru uvolnit kotvu a následovat sumce s lodí.

Velká voda, velká šance

Při velké vodě táhnou sumci mimo hlavní proud a na svou kořist číhají nehnutě mezi vodními rostlinami. V takových případech nasazuji mělcepotápivé wobblery a vodím nástrahy těsně pod hladinou. I zde se vyplatí vyměnit háčky a kroužky. U wobblerů používám většinou pouze jeden trojháček nebo jednoháček na konci nástrahy. Druhý sundávám, abych předešel případnému motání nástrahy při nahazování a zajistil jí přirozený chod bez rušivých klapavých zvuků. Navíc v zátopových pasážích se s jedním trojháčkem vyvarujeme i častých vázek. Pro tento účel se velmi osvědčily plovoucí modely v délkách 10-16 cm.

Před prvním lovem s plandavkami a wobblery by si měl rybář určitě zkontrolovat kvalitu kroužků a trojháčků. Co ještě stačí na štiky, rozcupuje sumec v okamžiku. Radím, a je to smysluplné, běžné trojháčky a kroužky vyměnit.

Návazec je povinnost

Při lovu sumců přívlačí bychom měli ze dvou poměrně důležitých důvodů použít návazec.

   1. Sumec může celou nástrahu nasát a naše kmenová šňůra se často přebrousí o jeho ostré kartáče.

   2. Silnější návazec též zamezí motání nástrahy při nahazování, protože je tvrdší než kmenová šňůra. Abych optimálně spojil kmenovou šňůru a návazec, který si většinou sám připravuji ze sumcové návazcové šňůry o průměru 0,50 mm, používám bezuzlové obratlíky, které udrží téměř 100 % udávané nosnosti šňůry.

Tip! Výběr náčiní

   Prut: Black Cat Extreme Spin 3,00 m pro daleké hody, pro bližší rybaření doporučuji Black Cat Boat Spin v délce 2,70 m.

   Naviják: Black Cat Spin 740-760 nebo Fin Nor Sportfisher velikost 50-60.

   Kmenová šňůra: pletená šňůra o průměru 0,30-0,35 mm, jako například Black Cat Spin & Clonk Line s nosností cca 30-35 kg.

Stefan Seuß (www.team-black-cat.com)