Český Rybář

Vysoká voda?!

Pro mnoho specialistů na lov sumců znamená vysoká voda nejlepší čas pro ulovení těch největších ryb! Nástrahy jsou nabízeny velmi mělko, přičemž trhací vlasce se fixují k větvím, stromům, keřům a podobně. Nyní je vlastně jen otázkou času, než se pořádně ohne první prut. Ale je tomu skutečně tak, že v tuto dobu se až na velmi malé výjimky na nástrahy vrhají jen velcí sumci? Podíváme-li se na statistiky, není žádným tajemstvím, že při stoupající hladině vody na řekách, respektive za vysoké vody a povodní byla ulovena většina těch největších sumců. Je to také otázka rybářského tlaku, protože například na Pádu jsou téměř všechny zatopené oblasti doslova „prošpikovány“ stovkami nástrah čili dříve nebo později nějaký z velkých sumců při svém „žracím rauši“ nějakou z nástrah pozře. Než ale zabere ten z kategorie skutečných mohykánů, je potřeba se často vypořádat s množstvím malých až středních ryb, které jsou většinou u nástrah jako první. Z tohoto důvodu to alespoň pro mne není žádné skutečně cílené chytání velkých ryb.

Existují fáze, kdy jsem schopen cíleně chytat velké ryby, ovšem je potřeba slovní spojení „velké sumce“ přesněji definovat, protože zde se názory na věc mezi rybáři trochu rozcházejí. Podle mého mínění patří k velkým sumcům každý takový, který překročí hranici dvou metrů délky, protože jde o výjimečnou rybu. Budete se možná divit, ale doba, kdy se pravidelně a zcela cíleně dají na háček dostat sumčí giganti, není v periodě vysoké vody, ale při jejím naprosto opačném stavu. Silně klesající hladina řek, respektive nízká voda není pro většinu sumcařů oblíbenou chvílí, ale dle mého názoru je to ta nejlepší doba, kdy si mohu naprosto cíleně „vyzobat“ velké ryby. Pro tento účel vyhledávám na řekách zcela speciální místa, na kterých není rybaření vůbec snadné. Musím totiž nástrahu sumcům prezentovat v jejich obývacím pokoji, což znamená na jejich stanovištích, kam se odebírají za odpočinkem. Lovíme-li v těchto fázích sezony na „standardních“ místech a čekáme-li na lovící sumce, zažijeme s velkou pravděpodobností klidné noci.

Co nejblíže k velkým rybám!

Stanoviště velkých sumců vykazují téměř vždy naprosto stejné vlastnosti. Strmě klesající hrany, v optimálním případě s hloubkou do deseti metrů, u kterých vede co nejblíže hlavní proud řeky, to jsou top místa. Zde mají sumci dostatek vody bohaté na kyslík, kde mohou v klidu odpočívat a trávit, což někdy trvá i dny. Často se taková místa dají najít ve vnějších zatáčkách/meandrech, zatímco na Pádu můžeme v určitých pasážích prudce klesajících přírodních břehů zažít hotové „sumčí eldorádo“.

Montáže pro lov sumců musí být nenápadně a precizně umístěny, protože sumci jsou v tento čas neaktivní a často sežerou jen to, co se nachází v bezprostřední blízkosti jejich tlam. Z tohoto důvodu platí nyní více než kdy jindy, že člověk musí mít přesně rozmyšleno, co a proč dělá! Povinností jsou tedy tiché chování po celou dobu, kdy se nacházíme na stanovišti sumců, a co nejpřirozenější prezentace nástrah. Z tohoto důvodu se pak vzdaluji o další stovky metrů od místa, kde pokládám nástrahy, a na břehu hledám nějakou minizátočinku, abych mohl svou loď uvázat mimo proud. Tímto způsobem zamezím jakémukoliv vlnění vodní hladiny a „zvukové stopě“ od lodi, kterou by mohl do okolí v proudu vydávat například vezírek s nástražními rybami.

Nástrahy rozdělím do různých hloubek na strmě klesající hranu, přičemž si předtím místa detailně prohlédnu a vytipuji na echolotu. Koncentruji se na vyhledání malých hrbů a nerovností, kde pak mohu svou montáž zatíženou kamenem naprosto přesně prezentovat. Následně odvedu kmenovou šňůru co nejkratší cestou na břeh, aby s ní nevibroval proud a nechytaly se na ni žádné nečistoty unášené říčním proudem. Nyní je potřeba čekat a zpravidla bývá toto „precizní rybaření“ odměněno. Na následující den je potřeba naplánovat přesun, což znamená, že každých 24 hodin, nejpozději každých 48 hodin, musím najít jinou identickou pasáž pro rybaření. Na jednom místě není zpravidla přítomno mnoho velkých sumců, a protože se právě nacházejí v oddychovém módu, platí heslo: neztrácet žádný čas. Sumce musíme najít my, a ne obráceně!

Potopené stromy znamenají garanci úlovku!

Dalšími mimořádně slibnými místy, na která se zaměřuji, jsou oblasti, kde pod vodou leží potopené celé stromy. Taková místa se dají celkem snadno najít i pouhým okem, protože koruny stromů při nízkém stavu hladiny řeky často ční i nad vodní hladinu, a pro velké sumce představují optimální zázemí spojené s úkrytem.

Při prezentaci nástrah si neudržuji od stromů pro jistotu odstup a nepokládám sumcové montáže několik metrů od nich. Právě naopak, montáž včetně nástrahy musí být umístěna v podstatě přímo do potopeného stromu! Myslíte si, že to bez logicky očekávaných vázek nepůjde? Z tohoto důvodu se vydám se zavážecím člunem za korunu stromu a popojedu kousek proti proudu, abych byl bezprostředně u stromu. Nyní spustím montáž s kamenem ke dnu a následně ji trochu přizvednu, aby plandala cca 10 centimetrů nade dnem. Poté se pomalu přitáhnu přes vyčnívající větve doprostřed stromu, respektive tam pomalou rychlostí nasměruji člun. Kámen přitom držím nad kmenovou šňůrou lehce nade dnem, než ucítím, že se dotkl větve pod vodou. Přímo na tomto místě ho pak spustím na dno! Kmenový vlasec, který nyní vede kolmo směrem nahoru, přehodím přes korunu stromu tak, že nebude potřeba využít jakéhokoliv dalšího odbočení. Z tohoto místa tedy vede šňůra zcela nad vodní hladinou rovnou ke stojanu s pruty. Tato metoda v sobě kupodivu ukrývá více výhod najednou. Na šňůře vedoucí hladinou by se totiž v jednom kuse zachytávaly veškeré plující nečistoty, protože strom před ní vše zachytí a následně pošle dál. Na druhou stanu máme montáže umístěné doprostřed obýváku velkých sumců. Že by se sumec po záběru zamotal do stromu, je téměř nemožné. Jakmile atakuje nástrahu, nechá se unášet proudem a automaticky se sám odebere pryč ze svého úkrytu. Prakticky téměř nikdy neplave sumec bezprostředně po záběru proti proudu, proto je tato metoda nastražení tak efektivní.

Nastražení sumcových montáží při tomto netradičním způsobu jejich lovu je poměrně velmi náročné a vyžaduje trochu zkušeností a cviku. Na druhou stranu se tato tvrdá řehole v mnoha případech vyplatí a šance na skutečně velikou rybu jsou velmi reálné. Zajímavé také je, že mnoho záběrů jsem zaznamenal za denního světla bezprostředně po nastražení montáží. Prut často ještě ani nebyl v držáku a už se ohýbal do kruhu.

Přijde-li záběr, znamená to okamžitě vyvinout veškeré úsilí, abychom sumce udrželi co nejdále od překážek, protože v těchto pasážích bývají na dně v okolí další „neviditelné“ stromy. Z tohoto důvodu si každé z míst, kde následně lovím, co nejdůkladněji zmapuji echolotem a uložím si všechna „nebezpečná“ místa, která představují možnost vázek. V tom případě mohu zaseknutého sumce od překážky odtáhnout, když zařadím zpátečku na člunu, ze kterého ho zdolávám. Následně jej pak mohu velmi pomalu oddirigovat od překážky pod vodou.

Abych kvótu možných vázek ještě více minimalizoval, používám vlasovou montáž. Unikne-li během zdolávání sumec skrze potopený strom, je velmi nízká pravděpodobnost, že zde uvízne napevno. To se stává nejčastěji, když lovím s víceháčkovými systémy, respektive více trojháčky. Jeden z nich je zaseknutý v tlamě sumce, zatímco druhý visí často mimo a přesně ten pak zůstane viset ve stromě.

„Neviditelné dřevo“ – záruka gigantů!

Místa s viditelnými stromy jsou v dnešní době bohužel pod obrovským rybářským tlakem, protože se dají při troše píle a trpělivosti dobře najít. Z tohoto důvodu již po delší dobu hledám neviditelné stromy stojící dál od sebe, které na hladině nejsou nikterak patrné. Takový cíl přirozeně znamená co nejdůkladnější průzkum mnoha kilometrů řeky, než se podobná překážka najde. Stojí to mnoho nervů, jde o časově velmi náročný proces, na druhou stranu vás mohu ubezpečit, že se to ve finále určitě vyplatí. Často stojí v ochranném úkrytu neviditelného potopeného stromu skutečný gigant, který je předmětem našeho zájmu.

Po poslední vysoké vodě se vždy řeky zcela změní a z tohoto důvodu najdeme na známých místech většinou i nově uvízlé schované stromy, které představují další možnosti lovu. Při každé výpravě je tudíž důležité znovu pečlivě prohledat v podstatě už známá území, protože tam, kde bylo před měsícem mrtvo, může nyní ležet pár stromů. Naší velmi podstatnou výhodou pak je, že tato místa bývají většinou panenská, a tím pádem skutečně špičková.

Sumcové montáže prezentuji opět tak, že trhací kámen umístím co nejvíce do stromu. Při tomto procesu je kvalitní echolot nejpodstatnějším pomocníkem, protože sebemenší chybička bývá následně okamžitě potrestána tím, že montáž uvízne, aniž bychom ji stihli vůbec nasadit. Budeme-li se pak snažit všemožnými způsoby vázku vyprostit, můžeme rovnou změnit místo, protože jsme chtě nechtě způsobili příliš velký rozruch. Gigant poodjede někam jinam a nástraha zůstane později bez povšimnutí.

Při velké vodě do hlavního proudu!

K naší velké smůle si výšku vodní hladiny nemůžeme vybírat, proto velmi často nelze lovit na stanovištích známých z nízkého stavu vody. Vysoká voda je bezpochyby dobrou fází, kdy lze relativně snadno sumce přelstít, jejich velikosti však přímo ovlivnit nedokážeme. Je to v podstatě loterie, jestli zrovna zabere velký sumec, nebo zda budeme muset vzít zavděk těmi menšími až středními. Loni jsem navíc zaregistroval, že sumci při vysokém stavu vodní hladiny už nebrali zdaleka tak dobře jako léta předtím. Celé se to nepochopitelně posunulo, protože jakmile voda opadla, teprve pak začal onen potravní rauš. To se dá vysvětlit i tím, že sumci jsou schopni se „poučit“. A jelikož při velké vodě udělalo mnoho z nich špatnou zkušenost, raději tento akt posunuli až na čas, kdy se cítí bezpečněji.

Z tohoto důvodu zkouším i při velké vodě lovit v hlavním proudu, na což jsem přišel spíše náhodou. Vloni v březnu na Pádu jsem při vysoké vodě zcela proti známým zásadám dal na jakousi vnitřní intuici. Zatímco byly všechny zaplavené úseky beznadějně obsazené a prokřižované všemožnými nástrahami a já měl původně v plánu usadit se na podobném místě, rozhodl jsem se najednou pro něco úplně jiného. Byl to břeh se strmě klesající hranou. V podstatě nesmyslná myšlenka, protože v tu chvíli plavaly dolů po řece vyvrácené stromy a bylo takřka nemožné udržet šňůry bez nečistot. Přesto jsem to risknul, položil montáže co nejvíce ke břehu, abych mohl šňůru přesměrovat okamžitě na břeh. Netrvalo dlouho a přišel záběr, který si budu dlouho pamatovat! Po brutálním souboji uprostřed běsnícího vodního živlu se mi podařilo dostat na podložku 110kilogramového sumce. Od té chvíle zkouším své štěstí při velké vodě stále častěji v blízkosti hlavního proudu. Ne každou noc se povede záběr, ale když přijde, je to zpravidla gigant o hmotnosti vyšší než 100 kg. Tyto výjimečné ryby totiž často během periody vysoké jarní vody měly zřejmě špatné zkušenosti s rybáři, proto nyní míjejí zaplavené mělké pasáže velkými oblouky a potravu si shánějí doslova v těsné blízkosti strmých břehů. Zde mají svůj klid, protože existuje sotva nějaký rybář, který by do takového extrému položil své nástrahy!

Osobně považuji za svou nejúspěšnější strategii pro lov velkých sumců, která mi i řadu nádherných ryb přinesla, lov v silně klesající nebo nízké vodě, protože tehdy mohu velké ryby cíleně vystopovat a pokusit se i některé výjimečné oslovit přímo tam, kde odpočívají.