Český Rybář

Vyjedete-li během sluncem zalitého víkendu s lodí na vodu, uvidíte desítky rybářů stojících na březích, kteří prostřednictvím malých gumových rybek pečlivě prohledávají dno, aby zlákali k záběru místní „zubaté profesory“. Čím ošklivější počasí je, tím méně lidí u vody objevíte. Večer, když slunce pozvolna mizí za horizontem a pomalu přichází noc, zabalí své nádobíčko i ti poslední a u vody je najednou liduprázdno. V pořádku, teď totiž nastává můj (rybářský) čas! K vodě obvykle přicházím, když ostatní odcházejí. Totiž tehdy, když se úplně setmí. A to neplatí jen pro mou domácí vodu, ale i pro všechny jiné, vydávám-li se na candáty.

Popravdě dost se divím, že téměř 100 % rybářů chytá candáty pouze přes den a večer vodu houfně opouští. Není snad v každé rybářské knize napsáno, že candáti jsou v noci aktivní a že tažení za potravou většinou odkládají na noční hodiny? Nevíme téměř všichni, že candáti ztrácí v noci svou plachost a vyrážejí na lov s daleko větším odhodláním, než je tomu přes den? A nenapadlo Vás zcela náhodou, že nejlepší dny k lovu candátů jsou často ty, kdy je nebe zamračené a šedivé, a není zdaleka tolik světla? Často je tomu dokonce tak, že candáti poté, co zavládne tma, váží cestu do příbřežních vod s hloubkou po kolena, aby zde lovili malé rybičky, které se v mělké vodě cítí být před predátory více chráněny. Ve své podstatě jsem ale nakonec rád, že většina rybářů sedí večer u piva, televize a teplých kamen. V tom případě mám totiž celý revír a všechny jeho lovící candáty pouze pro sebe!

Místa k lovu pro své „noční šichty“ vybírám podle stejných kritérií jako ta denní. Příčné říční hráze jsou má nejoblíbenější místa, protože zde převládající proudění otáčející se v kruzích vymlela hluboké díry, které každý candát jednoznačně miluje. Ale též všechna ostatní místa, která se svým prouděním nebo strukturou dna vymykají nudně stejnoměrné říční struktuře, jsou pro mne místa, na kterých rád lovím candáty.

Rozmanitost nade vše!

Téměř vždy prochytávám tato místa s 8–12 cm dlouhými gumovými rybkami (podle síly proudu a tvaru gumové rybky) na 10-20gramové jigové hlavičce, se kterými velmi soustředěně a pečlivě prohledávám dno. Candáti jsou často trochu hysteričtí společníci a trestají každou nástrahu, na jejímž chodu jim přijde něco divného či podezřelého,  absolutním nezájmem. Je to pozoruhodné, protože vidět něco pod vodou by ve večerních hodinách neměli, přesto jsem při různé prezentaci nástrah zaznamenal velké rozdíly v úlovcích. Kdo ví, zda candáti vnímají vše výhradně postranní čarou, anebo svýma skleněnýma očima vidí přece jen víc, než předpokládáme? Často se velmi patrný rozdíl dostaví okamžitě poté, co přejdeme na jiný tvar nástrahy. Pokud jste již poměrně  dlouhou dobu bez úspěchu protahovali vodu s gumovou nástrahou s ocáskem typu „kopyto“, vyplatí se použít nástrahu bez akce („no-action“), která pod vodou vytváří úplně jiné tlakové vlny. Je to až s podivem, ale často může taková změna nástrahy znamenat úplný zázrak! Obměňovat nástrahy se rozhodně vyplatí. Vyměňte např. 12cm nástrahu za 8cm, přejděte ze sytých a pestrých barev na nenápadnou hnědou, která je podobná ježdíkovi, nebo navažte dlouhý štíhlý model, jestliže lov s „břichatým“ typem nástrahy záběry nepřináší. Buďte nápadití a často měňte nástrahy, candáti si rozhodně svůj oblíbený noční model vyberou.

Malé háčky, tenký návazec

Často je velmi důležité zachovat nástraze její přirozený pohyb.  Především proto bychom měli sáhnout po co nejmenších jigových háčcích, které vedou pouze první třetinou nástrahy z měkké gumy. Tím pádem jsou zbylé dvě třetiny krásně pohyblivé. Candáti to milují! Mnoho rybářů si ze zásady vybírá příliš velké jigové háčky, které dosáhnou až k viklajícímu se ocásku, a tím nástrahu znehybní. Je pochopitelné, že při výše uvedené prezentaci nástrahy je zapotřebí ještě doplňkový trojháček, který nepochybně zvýší procento úspěšně proměněných záseků. Ale i zde můžeme využít menší modely, které by určitě neměly být větší než nehet na palci. Tato kombinace může pro některé oko působit žertovně, ale podle mých zkušeností je naprosto dostačující i v případě velkých exemplářů. Další důležitý detail při prezentaci nástrahy je návazec. Na revírech, kde jsou početné stavy štik, bychom v žádném případě neměli opomenout lanko. Tam, kde „nebezpečí“ záběru štiky zase tak velké není, používám 0,25–0,28mm silný flourocarbon, jehož průměr je naprosto dostačující. Aby nástraha měla co nejživější pohyb, nepoužívám žádné klipy ani karabiny a navazuji nástrahu přímo na návazec. Jako optimální se osvědčil „Rapala uzel“. Ve vzniklé smyčce léta ověřeného uzlu má nástraha jedinečnou svobodu pohybu. Chcete-li použít lanko, měli byste v každém případě sáhnout po ohebném materiálu složeném ze 49 vláken (7 x 7 vláken) a tento materiál volit v co nejtenčích průměrech. Možná už trochu kroutíte hlavou a myslíte si, že tyto „drobnosti“, na kterých tady bazíruji, jsou přehnané?! Tiše s Vámi souhlasím, ale candáti jsou zcela jiného názoru! Vyzkoušejte si to.

Slepý jako krtek

Model přívlačového prutu, který použijete pro noční lov candátů, se v žádném ohledu neliší od toho klasického pro přívlač s nástrahami z měkké gumy. Já osobně si nejlépe vystačím s cca 2,70 m dlouhým prutem s vrhací zátěží 20–50 g, který osadím menším smekacím navijákem s pletenou šňůrou o průměru 0,10 mm. Jde v podstatě o klasickou německou kombinaci pro lov candátů s gumami. U rybářského náčiní má samozřejmě každý své představy a záliby, proto neberte mou informaci jako dogma, ale spíše jako pouhé doporučení otestované mnoha hodinami poctivé praxe...

Při rybolovu samotném je na začátku poměrně náročné udržet si potřebnou kontrolu nad nástrahou, protože byť i s kvalitní čelovou lampou nemůžete sledovat šňůru jako v optimálních světelných podmínkách. Přes den totiž zřetelně poznáme, kdy se po pozvednutí nástraha opět dotkne dna podle toho, jak její tah na šňůře náhle povolí. V noci je to nereálné, a proto potřebujeme daleko více vlastní koncentrace. V začátcích nočních lovů mohou pomoci trochu těžší jigové hlavičky a přesné držení prutu (v pozici desáté hodiny). Tak budete schopni dopad jigové hlavičky na dno a s ním spojenou tlakovou minivlnu registrovat až v rukojeti prutu. Potrvá několik desítek náhozů, než získáte patřičnou rutinu. Jednou ale najdete ten správný takt a budete moci sáhnout po lehčích jigových hlavách. Má to nespornou výhodu v tom, že nejdráždivější a nejatraktivnější fáze klesání je pozvolnější než u těžkých hlaviček. Ano, i toto je jedna ze zdánlivých maličkostí, ale při lovu candátů velmi podstatná! Správně tušíte, že při zvedání nástrahy smíte (měli byste!) experimentovat. Nepřinášejí-li silné skoky způsobené rychlejším přitahováním záběr, chtějí candáti tento den třeba malé, nesmělé poskočení nástrahy. Někdy pomalu vedená nástraha nad vysoce poskakující rybičkou naprosto dominuje. Obecně platí: čím je voda studenější, tím pomalejší by vedení nástrahy mělo být.

Záběry bývají většinou adekvátní sytosti a celkové náladě našich ostnatých soupeřů. Jednou nekompromisně zarazí své psí zuby prudce do nástrahy a my cítíme tupý náraz, jako by právě prutem proběhl blesk. Jindy to zase vypadá, že ryby jsou snad i líné pořádně otevřít tlamu.  Pouze velmi opatrně okusují ocásek naší dokonalé potravní imitace a my jejich útoky na náčiní sotva registrujeme. Pro tyto případy máme naštěstí navázaný přídavný trojháček. Asi jste si již definitivně všimli, že bez řádné dávky koncentrace se při nočním lovu candátů neobejdete. Na druhou stranu dobré je, že nás nerozptylují jiné věci, protože nevidíme vůbec nic... Mějte ale nastražené uši! Jak jsem již výše zmiňoval: příležitostně přijedou candáti lovit až do mělčin kolem břehů, což se samozřejmě neobejde bez zvukové kulisy. V tom případě je potřeba rychle odložit nástrahy z měkké gumy a nasadit mělcepotápivé plovoucí wobblery. Ovšem to už je zase úplně jiný příběh...