Český Rybář

Termín výpravy jsme na základě zkušeností z předchozích výjezdů zvolili stejný, neboť se vždy jednalo o víceméně úspěšné období na přelomu února a března, kdy nám mnohdy přálo i počasí a ryby ještě nebyly ve tření. Loni s námi tedy počasí příliš nekamarádilo, o to více jsme věřili, že letos se umoudří a situace bude jiná. Počasí skutečně týden před odjezdem vycházelo dle předpokladů a přání, teploty se šplhaly i přes dvacet stupňů, ale jen do našeho příjezdu. Kraťasy jsem letos zkrátka ještě nevytáhl. A s myšlenkou na příjemnou „opalovačku“ jsme se při pohledu na aktuální předpověď definitivně rozloučili.

Byli jsme však na rybách, ne na Love Islandu, navíc oblast našeho rybaření je Radkovi dobře známá, a tak nás nějaké počasí nemělo šanci rozhodit. Ale myslet jsme si mohli, co chtěli. Co si budeme povídat, dnes už si mnoho rybářů věří, zvláště když mají k dispozici nejmodernější náčiní a techniku poodkrývající tajemství pod vodní hladinou zřejmě více, než by bylo z rybářského hlediska záhodno. Jenže je třeba mít stále na paměti, že hlavním scénáristou, mnohdy by se zdálo, že i lehce škodolibým, je naštěstí pořád ještě příroda, a tak se pod taktovkou různých přírodních jevů nesla i celá naše výprava.

Rád přiznávám, že se jednalo o opravdovou zkoušku rybářského myšlení, vůle a odhodlání. Pěkné bezvětrné počasí jsme sice měli hned první den, ale ten jsme věnovali důslednému průzkumu, jako to první den většinou děláváme. Následující dny už začal nabírat na síle vítr a až do posledního dne nám nedal pokoj. Rybařit se sice dalo, ale nebylo to jednoduché, mnohdy nám i dvě kotvy nestačily. Ryby jako by vítr vypnul, a přestože jich v dané oblasti bylo velké množství, záběry se dostavovaly po dlouhých pauzách. Velkou vzpruhou a překvapením se stal úlovek black basse, na kterého jsem si myslel při každé z uplynulých návštěv. A tentokrát to konečně klaplo! Každý den jsme se snažili, jak to jen šlo, jenomže počasí se také „činilo“. Ochladilo se a k větru se přidal i intenzivní déšť. Nepolevili jsme až do chvíle, kdy jeden den foukal vítr o rychlosti 11 m/s a v nárazech dosahoval až 20 m/s.

Pak už nezbývalo nic jiného, než se vydat na řeku a vyzkoušet rybolov ze břehu. Bohužel srážky v okolí Ebra se začaly projevovat na zvyšujícím se průtoku. Ve chvíli, kdy jsme vyjížděli rybařit, byl na přítoku do přehrady na hodnotě 160 m3, a než jsme dorazili k řece, teklo již 400 m3 a výhled byl až 2 000 m3. Rybařit se nedalo, ale výlet po okolí a lehký odpočinek v danou chvíli rozhodně neuškodily. Následující den se měl vítr odpoledne utišit na přijatelných 8 m/s a k večeru slábnout.

Předpověď nezklamala. Další den odpoledne se dalo opravdu vyrazit, jen k našemu překvapení bylo o metr méně vody. Ale ověřit, jestli se náhlý pokles vodní hladiny projeví na rybí aktivitě, jsme šanci bohužel nedostali. Na místo jsme totiž dojeli právě ve chvíli, kdy se zpoza kopců začala valit podezřelá mračna. Zavelel jsem k okamžitému ústupu. I když nás bouřka nakonec jen „lízla“, problém jsem riskovat opravdu nehodlal, a tak jsme se rychle vrátili zpět do kempu.

Při kotvení lodě jsem si u břehu všiml drobných rybek, jednalo se o candátí potěr. Zřejmě vlivem teplého ledna a února se část ryb již vytřela, což bylo v daném termínu nezvyklé. Dá se tedy do budoucna uvažovat, zda by nebylo lepší zkusit naplánovat výpravu o pár týdnů dříve.

Bouřka skončila, ale náš rychlý večerní výjezd nepřinesl žádný kontakt s rybami. Do rána voda klesla ještě o další metr, ale oproti očekáváním se ryby nechávaly přemluvit. Během odpočinkového dne jsme přehodnotili naši dosavadní taktiku a začalo se nám dařit o poznání lépe. Zlepšila se i velikost ryb a zdálo se, že jsme konečně zjistili, jak je přimět k záběru.

Další den jsme už vstali s jasným plánem. Hladina vody, která přes noc pro změnu vystoupala o metr, však dávala tušit, že naše představy opět vezmou za své. Podmínky se měnily tak rychle, že jsme jen stěží zvládali reagovat. Ale stále jsme nějaké ryby chytali. Byl před námi předposlední den chytání.

Fakt, že voda přes noc vystoupala o více než metr, v nás už ráno zvláštní paniku nevyvolal. Ryby jsou zde zřejmě zvyklé a ani je tato skutečnost nezaskočila. Horší to bylo s místy, kde jsme měli v plánu rybařit. Tam už totiž dorazila vlna studené a kalné vody z řeky. Jak se říká u nás, plavaly psí boudy. Nezbývalo než opět změnit strategii. V této činnosti jsme během předchozích osmi dní dosáhli, troufnou si tvrdit, skutečného mistrovství. Zadařilo se a opět jsme nějaké záběry proměnili. Z vody se podívalo i několik ryb slušnějších rozměrů, což pro nás v danou situaci znamenalo úlovky okolo 70 cm. Úspěšné místo jsme opustili s tím, že se na něj ještě později určitě vrátíme.

V průběhu dne jsme opět tu a tam nějaké candáty chytili a vpodvečer zakotvili podle plánu na slibném místě z rána. Několik hodů vyšlo naprázdno, a tak jsme začínali pochybovat, zda šlo o správné rozhodnutí. Opět se v praxi potvrdilo tvrzení, že je-li nástraha ve vodě, záběr není vyloučen. A ten opravdu přišel, a ne ledajaký. Byl to jeden z těch, o němž rybář v případě neúspěchu ještě dlouho alespoň vypráví s přesvědčením, že šlo o jeden z jeho největších úlovků.

Tentokrát však stálo štěstí na rybářově straně a já tak mohl zažít obrovskou radost z nádherné ryby. Vzápětí jsem přidal ještě jednoho pěkného candáta a tím pro nás skončil předposlední rybářský den naší výpravy.

Abychom však neusnuli na vavřínech, čekalo nás po probuzení další nemilé zjištění. Na naše lovná místa se již také dostala studená a velice špinavá voda z rozvodněné řeky. Do takové vody nás nelákalo ani nahodit, a tak jsme se vydali níže po proudu, kde byla ještě relativně čistá, a tam se nám podařilo se štěstím najít i aktivní ryby.

Candáti ochotně spolupracovali, navíc nám přálo i počasí a my si na rozloučenou pěkně zachytali. Dokonce se podařil i úlovek na pověstný poslední nához… Před vytažením lodě z vody jsme zastavili nedaleko kempu na tři závěrečné hody. Při posledním pokusu jsem se zasněně rozhlédl po okolní sluncem zalité krajině, která má pro mě z nějakého důvodu velké kouzlo, a prohodil jsem, že by bylo hezké udělat záběr na poslední nához. Sotva jsem to dořekl, Radkův prut prořízl vzduch, jen to zasvištělo, a skutečně ulovil candáta. Krásný závěr, který nám vykouzlil úsměvy ve tvářích.

Z rybářského úhlu pohledu ve mně naše výprava nakonec zanechala velice pozitivní dojem. Neobjevili jsme sice žádný zaručený trik, v krabičkách nenašli kouzelnou nástrahu, která by otevřela vodu, nenachytali jsme ani neskutečné množství ryb. A z toho se, ač se to bude možná zdát nepochopitelné, raduji. Dnes můžeme cestovat za rybami po celém světě, informace získáváme snadno z nejrůznějších videí, nástrah máme plné krabice, sen o tom, jaké by to bylo vidět pod hladinu, už pro mnohé není snem, ale realitou. Tato výprava ovšem nebyla ani o jedné ze zmíněných skutečností. Byla o staré dobré rybářské trpělivosti, intuici, odhodlání, pokoře a velkém štěstí, kterému je však potřeba jít naproti. Byla o věcech, jež si nikdo nemůže koupit, a je to tak dobře. Vzbuzuje ve mně naději, že ať už se rybolov bude ubírat kamkoliv, pořád v něm zůstane kouzlo něčeho, co nikdy neovlivníme.

Camp Ebro

Je situován v malebném soukromém údolí na břehu tzv. „horní přehrady“ Mequinenza. Jeho poloha zhruba uprostřed členitého vodního díla se jeví jako velmi výhodná, což potěší všechny příznivce přívlače, lovu sumců i kaprů. Svou strategickou polohu prokázal i během posledních dvou let, kdy především v podzimní části sezony byla hladina několikrát na svém historickém minimu. Kemp je obklopen olivovými a ovocnými sady a jeho okolí nabízí mnoho úchvatných pohledů do místní drsně střižené přírody. Ve vzdálenosti necelých 10 km leží městečko Caspe, kde si můžete v dobře zásobených supermarketech nakoupit „proviant” nebo případně chybějící rybářské vybavení.

Camp Ebro nabízí svým návštěvníkům s ohledem na infrastrukturu místní lokality příjemnou úroveň ubytování v apartmánech. Všechny pokoje jsou vkusně a účelně zařízené. Ke standardu patří kuchyňská linka s plynovým sporákem, lednice s mrazákem, jídelní stůl, skříně i LCD monitor s kabelovou televizí s širokým výběrem českých stanic a samozřejmě i bezplatné Wi-Fi. Ke každému pokoji náleží také zastřešená terasa s posezením a neopakovatelným výhledem na přehradu. Terasy jsou navíc v teplých částech sezony ochlazovány rozprašovačem vodní mlhy. V polovině pokojů je k dispozici za příplatek také klimatizace.

Pokud přijedete karavanem, máte šanci pronajmout si karavanové stání s přípojkou elektřiny i vody a využívat sprchu a WC v nedaleké společenské místnosti.

Samostatná budova sloužící jako společenská klubovna je místem na vychutnání si kávy, skleničky piva nebo něčeho ostřejšího a především na příjemné posezení po náročném rybaření. Nechybí zde bar, kulečníkový stůl, velká televize a krásná terasa s posezením. Pro návštěvníky je k dispozici i velká, kompletně zařízená venkovní filetárna, kde si mohou zpracovat svůj úlovek.

Lodní park disponuje aluminiovými rybářskými pramicemi Lugafo 1450 o délce 4,3 m, s 15HP motorem, echolotem a elektrickou kotvou, na který ve Španělsku nepotřebujete oprávnění vůdce malého plavidla. Tato loď je každému k dispozici v ceně pobytu. Pokud máte ambice řídit loď větší, můžete si za poplatek půjčit 5,3 m dlouhou aluminiovou pramici Lugafo s motorem o výkonu 50 HP s elektrickou kotvou, echolotem a příďovým elektromotorem s GPS.

Specialitou Campu Ebro je také vozový park sloužící k zapůjčení. Patří do něj dvě čtyřkolky, na kterých můžete stylově prozkoumat okolí a užít si zábavu na prašných stezkách kolem přehrady.

Samozřejmostí pestrého servisu je i zajištění povolenek, případně transportu z letiště v Barceloně a zpět pro menší či větší skupiny.

Horkou novinkou od 1. 4. se stala možnost objednávky chutných teplých večeří a po dohodě i snídaní. Na váš pobyt se bude těšit nový správce Petr Pajer s manželkou.

Chcete si vyzkoušet rybaření na španělském Ebru? Rádi vás přivítají v Camp Ebro: www.campebro.eu