Český Rybář

Irsko a Connemara jsou mezi rybáři známé díky velkým štikám z jezer Lough Mask a Corrib a v posledních pár letech také zásluhou úlovků obrovských jezerních pstruhů zvaných ferox. Kromě zmiňovaných druhů, které jsme samozřejmě chtěli také ulovit, bylo v plánu zaměřit se i na další ryby, jež jsou paradoxně často neprávem opomíjené, a přitom vzhledem k regionu typické, jako je atlantský losos a mořská forma pstruha obecného.

Rád bych vás tedy zprostředkovaně vzal s sebou na výlet po Connemaře za čtyřmi symbolickými rybami, které byly, jak jistě tušíte, i naším společným rybářským cílem: pstruh obecný, velký jezerní pstruh – ferox (přes 45 cm), losos atlantský a velká štika.

Cíl číslo 1: mořský pstruh a losos

Irsko a Connemara nemusí být nutně první destinace, které vás napadnou, když si představíte mořského pstruha. A to z logického důvodu – i když jsou zde stále relativně hojní, nedosahují totiž rekordních velikostí jako na Islandu, v Norsku nebo v Patagonii. Pokud vím, za velkého mořského pstruha se považuje ryba o velikosti 50 cm+. Nachází se zde několik ústí řek, kde se pstruh mořský celkem hojně vyskytuje. Nejznámější je pravděpodobně Moy.

Po příletu letadlem do Dublinu jsme si půjčili auto a jeli do Balliny vyřídit formality, protože na lov migrujících ryb, jako jsou právě mořští pstruzi a lososi, potřebujete zakoupit licenci a povolení k lovu. Tento systém je poměrně dobře zorganizovaný. Lidé, kteří se jím zabývají, jsou velmi ochotní a dokážou vám rychle vysvětlit předpisy. Nemohu se však ubránit pocitu, že rybářský potenciál je až příliš byznysový a přeceňovaný. Pokud máte čas a peníze, neváhejte a na těchto krásných úsecích si zarybařte. V opačném případě jeďte raději dál. Teď už chápu, proč to řadu zahraničních rybářů odrazuje…

Ale zpět k Moy. Poté, co jsme si pomalu a rozpačitě zvykali na jízdu vlevo, se blížilo ústí této pěkné řeky. Bylo už ale celkem pozdě a vytrvale pršelo. Na náladě nám to však neubralo. Především jsme byli plni naděje, nadšení a rybářského vzrušení. Po dlouhé procházce v písku na úpatí dun jsme konečně dorazili k ústí. Proud byl silný a místo vypadalo na pohled slibně. Jako první nás překvapil pohled na několik malých tuleňů. Vyvolal v nás pochybnosti, protože jsme si byli dobře vědomi, že ryby a tuleni se příliš v lásce nemají. Ale co, absolvovali jsme dlouhou cestu, a tak bylo třeba pokračovat a zkusit štěstí.

Yannick, můj syn Marc a já jsme střídavě lovili na těžké kmitající plandavky a nahazovali jigy s různými gumami, abychom se pokusili chytit našeho prvního mořského pstruha. Ti mají velmi rádi úhoře a šproty, kteří se na pobřeží vyskytují celkem často. Nakonec jsem to byl já, kdo měl štěstí a zdolal naši jedinou rybu dne, velikostně sice skromnou, ale přesto s typickým zbarvením mořských druhů, lesklou, ocelově šedou barvou se zelenými a modrými odlesky. Tato ryba se však vrátila do vody, aby dál rostla… Pokud se jí ovšem podaří uniknout všudypřítomným tuleňům?! Nastal čas na návrat do Balliny a zasloužený spánek.

Druhý den jsme se vrátili na řeku Moy proti proudu od Balliny. Jedná se o velmi oblíbený úsek a jeden z nejlevnějších. Míjeli jsme nespočet rybářů lovících s umělými nástrahami, kteří zkoušeli své štěstí. Téměř všichni používali těžké rotačky s dlouhým plastovým tělem. Ve Francii se tomuto typu nástrahy říká „quimperloise“, protože se používala i při lovu lososů ve stejnojmenném městě.

S Yannickem a Marcem jsme se snažili, seč nám síly stačily. V Moy, kde nám velmi vysoká hladina řeky, rozvodněná vydatnými dešti posledních týdnů, ztěžovala a znepříjemňovala lov, nepřišel ani jeden záběr. Z asi čtyřiceti rybářů, které jsme potkali, zřejmě jen jeden jediný šťastlivec chytil lososa, ale toho nikdo z nás neviděl. Museli jsme se smířit s tím, že lov bude velmi nepředvídatelný a závislý na tom, zda se z vln vynoří pár vnímavých ryb… Odjížděli jsme trochu zklamaní a přirozeně si pesimisticky mysleli, že lososího cíle nedosáhneme. Přesto jsme na úvod našeho pobytu neklesali na mysli a vyrazili z Balliny, abychom se připojili k našim společníkům v Ballinrobe poblíž jezera Lough Mask.

Cíl číslo 2: jezero Lough Mask a jeho (velcí) pstruzi

Na Lough Mask jsme měli v plánu absolvovat několik vyjížděk a pokusit se ulovit velkého pstruha a případně i velkou štiku. Povětrnostní podmínky byly mizerné, a tak jsme se museli spokojit pouze s lovem ze břehu. Irové nám s úsměvem na tváři sdělili, že to léto bylo nejdeštivější za posledních nejméně deset let…

Lough Mask je obrovské přírodní jezero ledovcového původu. Jeho vápencové podloží je mimořádně výrazné a členité. Zřetelně jsou vidět velmi rozsáhlé vrstvy, které vytvářejí velké množství podvodních překážek, zátočin a útesů…

Pár úvodních vycházek nás doprovázel Corentin, náš francouzský přítel-rybář žijící v Irsku, který na místě bydlí a jezero i jeho zákoutí zná jako své boty. Pomohl nám ušetřit drahocenný čas a hlavně optimalizovat náš rybolov. Bez něj by náš výlet měl úplně jinou a velmi hořkou příchuť…

Corentin nám ukázal řeku se silným proudem, která se vlévá do Masky. Rybolov zde byl netypický. Museli jsme nahazovat vysoko proti proudu a nechat gumovou rybu unášet téměř bez pohybu, jen ji držet v proudu u dna. Corentin byl v lovu velmi jistý a Yannick chytil krásnou rybu s vynikající kresbou. O několik okamžiků později jsem v proudu zdolal velmi slušnou rybu. Pstruha jsem odhadoval na asi 60 centimetrů. Ještě o něco později, poté, co střídavě přicházely skromné úlovky okounů a pstruhů, mi po ohnutí háčků spadla další velká ryba o délce nejméně 55 cm. Byl jsem velmi frustrovaný, velcí pstruzi se tam očividně nacházeli, ale pro větší úspěch a lepší prezentaci nástrah nám chyběla loď.

Následující den jsme zkusili štěstí znovu ve stejné oblasti. Sotva jsem třikrát nahodil, zabrala mi další velká ryba. V proudu byla velmi těžká a musel jsem se s ní hodně přetahovat, abych ji z peřeje dostal. Nakonec se mi podařilo zdolat nádherného, mohutného 58cm pstruha (že by ferox?). V euforii a s úlevou jsem si oddechl, že si konečně mohu pohladit pořádného irského pstruha.

Po odškrtnutí dalšího políčka na seznamu našich cílů jsme se s rodinou vydali na několik procházek, návštěv a výletů po Connemaře. Ale naše pruty nikdy nezahálejí…

Cíl číslo 3: objevování Connemary, mořský rybolov a velké překvapení

Prošli jsme řadu nádherných míst, včetně Diamond Hill s jeho úchvatným panoramatem a velmi pěkné a symbolické opatství Kylemore Abbey. Během našeho putování jsme občas rybařili na moři a na některých jezerech, která nám doporučil Corentin.

Na moři jsme doufali, že na některých místech ulovíme mořské pstruhy, ale marně. Místo toho hrály prim makrely. Bylo jich hodně a celá rodina si lov těchto bojovných ryb, jejichž krása je příliš často zlehčována, užívala.

Na jezeře, které bylo zřejmě dobře zarybněno štikami a také nějakými pstruhy, jsme se zastavili na pár hodů. Po uloveném pstruhovi a několika náhozech vlnící se „lžíce“ přišel razantní záběr. Okamžitě jsem na Yannicka pokřikl, že tato ryba to myslí skutečně vážně… A tajně jsem doufal ve velkého jezerního pstruha.

Po několika velmi prudkých výpadech jsem konečně rybu uviděl. Byl to losos! Neptejte se mě, jak se do tohoto zdánlivě „uzavřeného“ jezera dostal, ale nyní byl přímo na konci mého vlasce. Hladina stresu stoupla o úroveň výš, a aby toho nebylo málo, došlo nám, že jsme v pronajaté vile zapomněli podběrák. Vyhodil jsem z kapes mobil a peněženku a bez rozmýšlení za rybou skočil do vody. Podařilo se mi chytit lososa za ocas a vytáhnout ho na souš. Bylo to skutečně velké překvapení a opravdu mě zaskočila obrovská síla a vytrvalost této ryby ve srovnání se stejně velkým pstruhem. Tak jsme obrovsky šťastni byli opět blíž cíli.

Cíl číslo 4: pak je tu štika…

Musím se přiznat, že jsme se lovem štik moc intenzivně nezabývali. Jednak je to ryba, která se hojně vyskytuje i u nás ve Francii, a pak nejsem žádný velký odborník na tuto „masožravku“. Navíc se mi těsně před odjezdem do Irska zlomil můj těžký přívlačový prut, který jsem chtěl při lovu mistra „esoxa“ používat…

Po ulovení pár pstruhů a několika okounů na Lough Mask v lijáku a studeném větru se střídavými výsledky (jeden můj 43cm pstruh a jeden 36cm Marcův) jsme s Yannickem ještě asi hodinu nahazovali v úkrytu relativně uzavřené zátoky. Na svůj pstruhový prut kategorie medium jsem nastražil metrový fuorocarbonový návazec a nástrahu Illex Freddy 170, před níž by bledl každý sebeúctyhodnější rybář lovící štiky.

Kontroloval jsem nához a netlačil příliš na pilu. Při vedení nástrahy jsem se krátce, ale sotva znatelně něčeho dotknul. V případě pochybností vždy silně zasekávám, a tak začal souboj stejně razantní jako záběr. Věděl jsem, že mám na druhém konci štiku, ale jak velkou? Byla tam spousta trávy, která víc než cokoli jiného znepříjemňovala zdolávání. Opět se na mě ale usmálo rybářské štěstí, protože se mi nakonec podařilo úspěšně zdolat velkou, téměř metrovou štiku. Měla impozantní mohutnou hlavu s čelistí plnou ostrých zubů. Poslední cíl tak byl dosažen.

Nakonec jsme si všechna naše rybářská přání splnili a já vám mohu jen doporučit, abyste také pro sebe objevili krásy Irska a Connemaru. Je to nádherná, nedotčená země. Čekají na vás velcí pstruzi a divoké štiky, ale nezapomeňte ani na mořské pstruhy, lososy a další mořské ryby, které vás zavedou mimo vyšlapané turistické cesty a umožní vám objevit některé z mnoha tváří tohoto kouzelného kraje.