Český Rybář

Nové metody lovu, kvalitnější vybavení a nespočet nových nástrah nám v dnešní době dávají možnosti, o kterých se rybářům z dřívějších dob ani nesnilo. A to je také jedním z důvodů nárůstu úlovků velkých štik přívlačí. Dalším faktorem je také velký počet soukromých, kvalitně zarybněných revírů s kvalitní obsádkou těchto velkých tygrovaných predátorů. Na těchto lokalitách se loví většinou režimem „chyť a pusť“, a tak úlovky ryb přes 1 m délky nejsou pouhou náhodou. Každý revír má svá kouzla a pravidla, ale v žádném případě bych lov na soukromých revírech nezatracoval, i když je pravdou, že třeba metrovka z Labe má vyšší hodnotu zážitku než ta samá ryba ze soukromé pískovny. Mohu Vás ale ujistit, že ulovení ryby podobných rozměrů nebývá ani na pískovně snadným úkolem a její vylovení je nevšedním zážitkem pro každého rybáře.

Rozhodují detaily

Při lovu těchto gigantů nesmíme podcenit vybavení a musíme být připravení na tvrdý urputný souboj s rybou, která se do poslední chvíle nechce vzdát. Jakékoliv podcenění vybavení nebo kontroly souboje může znamenat ztrátu životní ryby, její poranění nebo také újmu na našem „nádobíčku“.

Proto doporučuji použití kvalitních dvoudílných prutů nebo krátkých jednodílů při vláčení z loďky. Naviják by měl být adekvátní prutu, a to o velikosti cívek 30-50, nejlépe s přední brzdou.

Osobně upřednostňuji vlasec před splétanou šňůrou, a to z důvodu jeho průtažnosti. Ryba podniká prudké výpady a pokouší se výskoky a trháním hlavou ze strany na stranu zbavit nástrahy zaseknuté v tlamě. Při použití šňůry (která má skoro nulovou průtažnost) se dost často stává, že ryba nástrahu vyklepe, naproti tomu vlasec svou průtažností výpady utlumí. Lanko je při lovu štik nezbytností a je vcelku jedno, jestli je wolframové nebo klasické ocelové. Rozdíly jsou patrné již na první pohled – jedná se o sílu a poddajnost. Wolframová lanka jsou daleko ohebnější a slabší, čímž mohou opatrnější rybu oklamat, naopak lanka ocelová jsou pevnější a mají menší paměť při poškození (pokroucení).

Vlasec používám o síle 0,25 mm (většinou fluorokarbon Robinson Primera). Není to ale kvůli opatrným záběrům, protože lanko je na konci před nástrahou a je stejně vidět, ale z důvodu odlesků světla při samotném vedení. Opatrná ryba se někdy může vyplašit, pokud nad ní vlaje vlasec, který odráží paprsky slunce, a pak nedůvěřivě sleduje nástrahu, kterou k ní dotahujeme. Pokud ale rybu nic neplaší, okamžitě útočí na pomyslnou kořit a v momentu útoku jí vůbec nevadí lanko. Neméně nutnou součástí montáže je kvalitní obratlík s karabinkou do nosnosti 20 kg.

Jednou z důležitých potřeb při lovu je velký „kaprařský“ podběrák, a to hned z několika důvodů. Velkou štiku do něj bez větších problémů krásně vsuneme, aniž bychom ji poškodili, a to i poté, co se nacházíme kupříkladu na vyvýšeném břehu a nemůžeme do vody za rybou, abychom ji podebrali rukou. Velká štika kolem metru může vážit i k 10 kg, a tak podebírání rukou není zrovna jednoduché. A pokud je rybář u vody sám, je podstatně příjemnější navést rybu do podběráku. Poté sami bez pomoci položíme rybu na připravenou podložku, přeměříme, nafotíme a pustíme opět z velkého podběráku zpět do jejího domova.

O chytrosti a vyzrálosti velkých zkušených štik není potřeba polemizovat, proto je nesmírně důležité neopomenout žádný detail a nepodcenit ani vedení nástrahy. Štika nám víckrát nemusí dát šanci a přijdeme třeba o svou životní rybu. Často se mi stalo, že při tažení gumové nástrahy ji velká štika sledovala až ke břehu, kde se majestátně otočila a už jsem ji nikdy nespatřil. Někdy postačí pozastavit vedení a nástrahu na pár vteřin nechat vyklesat na dno. Při jejím zvednutí a opětovném uvedení do chodu štika zničehonic zaútočí a věřte, že těch pár vteřin, kdy nástraha ležela bez pohybu na dně, ryba svou pomyslnou oběť bedlivě a netrpělivě sledovala.

Příběh první

Právě jsme s kolegou dorazili na vytipované místo na řece Labi. Ranní mlha pomalu, ale jistě opouštěla údolí řeky, a tak jsme naše nástrahy netrpělivě nahodili do míst, kde jsme tušili rybu. Boleni útočili na kořist silnými razantními údery a kolega jich během pár minut několik zdolal. Po chvilce ale jejich lovení skončilo a sluníčko vystoupalo nad blízký vrcholek kopce.

Zničehonic byl na řece klid a ticho, jako by byla bez života. Začalo nám být pěkné vedro, a tak jsme jen tak posedávali, střídali se v náhozech a šetřili síly na akčnější večer. Najednou se u břehu rozprchlo hejno vyhřívajících se perlínů, a to byl pro lovce signál být ve střehu - pod hladinou se něco dělo! Po dvou náhozech jsem na špici prutu ucítil malé drcnutí a najednou i vázku. „Asi kámen,“ hlásil jsem kolegovi a nepatrně s nástrahou škubnul, mylně se domnívaje, že wobbler vyprostím. „To asi nebude kámen, když ti jede do strany,“ hlásil Petr a už se hnal pro podběrák, který jsme „zkušeně“ měli asi 5 metrů od místa lovu. Ryba pomalu jezdila u dna v tůni v jakýchsi osmičkách a kolech sem tam s občasným trhnutím hlavou. Podle způsobu boje jsme tušili, že se asi jedná o pěknou štiku a tipovali ji na 90 cm. Po několika minutách jsme ji poprvé spatřili na hladině a s údivem sledovali ohromný válec těla, který se před námi zjevil. „Tak ta má hodně nad metr,“ shodli jsme se a já již v poslední fázi opatrně směroval unavenou rybu k Petrovu podběráku. A už je tam! Parádní souboj byl ukončen a nadešla chvíle nejočekávanější - ohromně tlustá ryba s obrovskou hlavou neměla sice „hodně“ přes metr, jak jsme prorokovali, ale jejích úctyhodných 102 cm také nebylo k zahození. Zbývalo pořídit pár fotografií, pustit rybu zpět do jejího království a pak už jen čekat, jestli se nám ji někdy opět podaří ulovit.

Příběh druhý

Po vyřízení každodenních záležitostí jsem vyrazil za kamarádem na menší písník o rozloze asi 5 ha, kde na mě již netrpělivě čekal se svou výbavičkou. Bylo pozdní odpoledne a my jsme chtěli vyzkoušet lov s velkými nástrahami. Moc dobře jsme věděli, že záběrů bude poskrovnu (pokud vůbec nějaké budou), ale ty dvě hodinky to vydržíme - doma na gauči ta pravděpodobnost není žádná!

Kamarád zkoušel obrovské rippery a já na úvod twistery připomínající svou velikostí spíše nástražního úhoře. Po půlhodině bezvýsledného nahazování jsem sundal gumu a nasadil Slider. Kolega nedbal mého výsměchu a trpělivě prohazoval hranu mezi hloubkou a mělčinou u rákosí - ideální stanoviště ryb. Vzápětí také následoval razantní útok. Prut se ohnul jako luk a ryba vyrazila do hloubky. „Viděl jsi ji,“ hulákal na mě a křičel něco o štice 110 cm, která mu vzala 25cm ripper. Tak to bude mazec, mysleli jsme si, jenže ještě než uzrála naše myšlenka na krásné fotografie, špička prutu vypružila a na konci háčku zůstal pouze ripper. „Tak to je velká škoda, ta byla životní,“ hlásil kamarád a již jsme probírali chybu, která zapříčinila ztrátu ryby. Jednalo se zřejmě o podcenění správného nastražení gumy - při její velikosti nebyl dostatečně dlouhý háček minimálně v půlce těla nebo guma nebyla prošitá a osazená pomocným háčkem. Velká štika sice gumu vzala, ale háček ji jen jemně píchl do okraje tlamky a ona ho následně vyklepala.

Alespoň jsme se poučili pro příště a pomalu balili vybavení směřujíc vše k odjezdu. Ten den jsme už neměli záběr, tak snad někdy příště.