Český Rybář

V tom prvním se zaměříme spíše obecně na problematiku rozmnožování, funkci pohlavních orgánů a vývoje rybího organismu a v příštích dílech se pak budeme podrobněji zabývat např. třením jednotlivých druhů našich ryb z hlediska ročního období, výtěrového substrátu, množství jiker, úspěšnosti přirozeného výtěru apod.

Rozmnožování (reprodukce) živočichů

Reprodukce je základní funkcí živého organismu sloužící k zachování druhu. Způsob reprodukce se vyvíjel postupně s vývojem druhů. U organismů s nižším stupněm vývoje se vyskytuje nepohlavní rozmnožování. Mnohobuněční živočichové se pak rozmnožují pohlavně. Mají pro tento účel vytvořeny specializované orgány - samčí a samičí pohlavní soustavu. Pohlavní soustavu tvoří primární pohlavní žlázy (u samic vaječníky, u samců varlata) a sekundární pohlavní orgány (vývodné cesty pohlavní). V pohlavních žlázách se vytvářejí pohlavní buňky (samec - spermie, samice - vajíčko) a zároveň se v nich tvoří pohlavní hormony.

Rozmnožování ryb

Většina ryb je odděleného pohlaví s vnějším typem oplození. Samice kladou během reprodukce vajíčka, kterým se říká jikry. Jikry jsou oplodněny ve vodním prostředí spermiemi, které jsou součástí mlíčí, oplodňovacího spermatu produkovaného samci.

Zajímavost:

Ne u všech ryb se setkáváme s vnějším typem oplození, existují i ryby živorodé, u nichž dochází k vnitřnímu oplození. Například jistě všichni dobře známe živorodky, tzv. paví očka, běžně chované ve sladkovodních akváriích. U těchto živorodek sameček vnáší pomocným oplozovacím útvarem spermie až do pohlaví samic a k oplození a vývoji jiker dochází uvnitř samice, která pak vypouští ven z těla už malé rybky.

Rozlišování (determinace) pohlaví ryb

U ryb se vyskytuje chromozomálně i hormonálně určené pohlaví. Většina ryb je gonochorická (jednopohlavní), vyskytuje se však i klasický či postupný hermafroditismus.

Zajímavosti:

U ryb se někdy objevuje i tzv. juvenilní hermafroditismus, kdy se gonády nejprve vyvíjejí jedním směrem a postupně dochází ke zvratu na druhé pohlaví. V některých případech (karas stříbřitý) se u ryb vyskytuje i gynogeneze (vývin nového jedince ze samičího vajíčka, nedojde ke splynutí spermie s jikrou, spermie působí pouze jako aktivátor vývoje vajíčka). Pro nás sportovní rybáře je důležitější otázka pohlavního dimorfismu, tzn., jak na základě určitých znaků můžeme od sebe odlišit samce a samici jednotlivého druhu. Tomuto tématu se budeme podrobněji věnovat v příštím díle našeho seriálu.

Pohlavní žlázy ryb

jsou párové, zavěšené na pobřišnicových řasách v horní části břišní dutiny, podél ledvin a po stranách plynového měchýře.

Zajímavost:

V některých vzácných případech dochází u ryb k tzv. pohlavní asymetrii (mohli jste se s ní setkat např. při kuchání úlovku či přípravě pokrmů z jiker a mlíčí). V případě této asymetrie mají žlázy různou velikost, tzn. že jeden z páru je významně větší, někdy dokonce tvoří jen jednu část.

Na rozdíl od paryb mají vývojově vyšší ryby samostatné vývody pohlavních žláz. Při vyústění pohlavních vývodů jsou vytvořeny přídatné pohlavní žlázy, které produkují sekret, jenž chrání pohlavní buňky. Pohlavní vývody ústí z těla mezi řitním a močovým otvorem.

Samčí pohlavní buňky

Varlata pohlavně zralých samců jsou mléčné barvy (samec = mlíčák). Uvnitř varlete je centrální kanálek, na který navazují kanálky postranní, v nichž vznikají ze zárodečných buněk spermie. Rybí spermie má stavbu obdobnou jako u vyšších obratlovců - je tvořena z hlavičky, krčku a bičíku. Spermie ryb jsou však velmi malé, dosahují délky jen cca 30 mikrometrů. Ve varlatech jsou spermie nepohyblivé, pohybovou aktivitu získávají až po kontaktu s vodou. I při styku s vodou je však pohyblivost spermií velmi krátká a liší se druh od druhu, např. lososovití (pstruh obecný – 25 sekund) mají pohyblivost spermií kratší než ryby kaprovité (kapr obecný – 2,5 minuty) nebo jeseterovité (přes 4 minuty). Mořské druhy ryb pak mají pohyblivost spermií v porovnání se sladkovodními druhy výrazně delší.

Samičí pohlavní buňky

Vajíčka ryb označujeme jako jikry (samice = jikernačka). Součástí jikry je mikropyle, což je místo, kudy do jikry proniká spermie. Většina ryb má jen jeden otvor, výjimku tvoří ryby jeseterovité, u kterých je mikropylí větší počet. Rybí jikry jsou kulovitého tvaru a po styku s vodou se začínají zvětšovat (bobtnat). Toto bobtnání postupně uzavírá mikropyle, a proto je doba oplození u ryb velmi krátká (stejně jako u spermií, tak i u jiker opět platí, že doba oplození je u mořských druhů v porovnání se sladkovodními delší).

Velikost jiker je druhově specifická a je dána především množstvím zásobního žloutku. Jikry ryb, žijících v teplotně horších podmínkách, mají jikry větší, a tím pádem jich má samice (jikernačka) výrazně méně (množství jiker u jednotlivých druhů se budeme věnovat v příštím díle, kdy se podrobněji zaměříme na samotný výtěr ryb). Největší jikry mají některé mořské druhy - mohou dosahovat velikosti až 15 mm. Z našich ryb má největší jikry pstruh obecný (okolo 5 mm), naopak nejmenší mník jednovousý (0,8 mm).

Odlišnosti mezi jednotlivými druhy nalézáme i ve zbarvení jiker. Lososovité ryby je mají krásně vybarvené do žluta až oranžova, což souvisí s vysokým obsahem karotenoidů ve žloutku (je známou skutečností, že z lososích jiker se vyrábí tzv. červený kaviár). Naproti tomu jeseterovití mají jikry zbarveny do hněda až šedočerna (černý kaviár). Kaprovité ryby mají jikry většinou nažloutlé až nazelenalé; výrazně v protikladu oproti sytě zabarveným jikrám „salmonidů“ jsou jikry amura bílého, které jsou zcela bezbarvé. Bílou barvu pak mají jikry, které jsou mrtvé a dochází u nich k rozkladu bílkovin.

Jikry můžeme dále dělit i podle toho, jestli při výtěru klesají ke dnu či se přichycují k substrátu, nebo se naopak díky tukové kapénce vznášejí volně ve vodním sloupci (tzv. pelagofilní jikry). Většina našich ryb patří do první skupiny. Výjimku tvoří ostrucha křivočará a částečně i mník jednovousý, typickými pelagofilními rybami jsou pak amuři a tolstolobici. U pelagofilních druhů je doba líhnutí jikry velmi krátká, např. v porovnání s lososovitými druhy, kde konkrétně u pstruha obecného trvá líhnutí i několik měsíců.

Vývoj rybího organismu

V průběhu vývoje ryby rozlišuje pět základních životních period:

1) Embryonální perioda

- začíná oplozením vajíčka a končí zahájením vnější výživy. Jedná se tedy o dobu, ve které se rybka živí jen zásobami z jikry (u kapra je např. dlouhá asi 4 dny). V tomto stádiu označujeme rybku jako tzv. váčkový plůdek.

2) Larvální perioda

- začíná započetím vnější výživy a končí v okamžiku, kdy organismus už má tvar rybího těla a jsou vytvořeny konečné tělesné orgány. Touto periodou procházejí jen některé druhy ryb. Vše souvisí s velikostí jikry, protože např. u pstruha se z jikry kulí už rybka podobná dospělému pstruhovi, zatímco naopak z jikry kapra se líhne embryo, které co do tvaru těla kapra příliš nepřipomíná. Délka této periody je opět druhově odlišná a souvisí i s teplotou vody (u kapra je dlouhá asi 19 dní).

3) Juvenilní perioda

- začíná vytvořením konečných orgánů v těle – například u kapra se v tomto období tvoří šupiny – a končí pohlavní dospělostí. Tuto periodu můžeme označit též obdobím růstu a může trvat v závislosti na druhu i pohlaví jedince několik let – u kapra 3-4 roky.

4) Adultní perioda

- jedná se o období pohlavní zralosti, rozmnožování, růstu a končí nástupem příznaků stárnutí. Tato perioda je u většiny ryb nejdelší.

5) Selektivní perioda

- proces stárnutí, kdy končí pohlavní aktivita a snižuje se kvalita pohlavních produktů. Končí vyčerpáním tělesných orgánů a smrtí ryby. Tohoto období, končícího přirozenou smrtí, se pochopitelně dožije jen velmi nízké procento ryb. V přirozeném prostředí většina jedinců nepřežije už první dvě životní periody, další padnou v průběhu juvenilní a adultní periody za oběť různým nemocem či predátorům, včetně nás lidí (rybářů).

Pohlavní dospělost

Před nástupem pohlavní dospělosti jde veškerá energie na růst těla. Jakmile však ryby dosáhnou pohlavní dospělosti, musí část energie investovat do gonád a tělní růst je tak zpomalen.

Zajímavost:

Existují vědecké studie dokazující, že ryby v tomto období investují méně energie i do imunitního systému a jsou tak daleko více náchylné k různým chorobám, např. k napadení parazity. Některé druhy navíc investují značnou část energie např. do výrazného zbarvení (lososi) nebo do třecí vyrážky.

Tvorba pohlavních produktů je energeticky velmi náročná, např. zralé gonády samic (viz foto samice karasa) mohou dosáhnout až třetiny celkové hmotnosti těla. Proto v období tvorby pohlavních produktů spotřebují ryby hodně potravy, což oceníme i my, sportovní rybáři, neboť jsou v tomto čase snadněji chytatelné. Na druhé straně je rozmnožování podmínkou zachování druhu, a s tímto vědomím bychom měli k rybám přistupovat. Cennější druhy ryb bychom měli nechat rozhodně na pokoji (velká část z nich je také v období tření chráněna) a u běžnějších druhů přistupovat k lovu s velkou rozvahou (pustit zpět rybu, z níž tzv. stříká mlíčí, je věcí základní rybářské etiky). Stejně tak bychom se měli obloukem vyhýbat místům, kde se ryby rozmnožují (tzv. trdlištím), abychom zbytečně nepoškodili jak dospělé jedince, tak oplodněné jikry.

Třecí vyrážka

Třecí vyrážka se vyskytuje u našich kaprovitých druhů, a to především u samců (slaběji i u samic). Jedná se o kožní útvary, které se objevují především na hlavě, ale můžeme je najít i na těle a prsních ploutvích. U samců některých druhů (např. cejna velkého) je třecí vyrážka tak výrazná, že máte při uchopení ryby pocit, jako by se sliz chránící pokožku zničehonic proměnil ve smirkový papír. Třecí vyrážka patrně slouží samcům k mechanickému dráždění samic během rozmnožovacího aktu. Po tření vždy mizí.