Český Rybář

K tomu abychom se mohli rychle přizpůsobit, potřebujeme naše „wobblerové hračičky“, nástrahy, které v rozhodujícím okamžiku vydráždí dravce k útoku. „Jaké že to jsou nástrahy? Které wobblery jsou nejúčinnější?“ zeptá se normální rybář. Zákon železné logiky mu velí: „Až mi dokážou, jak jsou úspěšné, pak si je koupím!“ Na to odpoví zákon tržního hospodářství: „Ha! Zájemce! Náš další potenciální spotřebitel! Toho nesmíme za žádnou cenu ztratit!“ Tak vzniká celá řada „zaručených“ nástrah, barevných kombinací a různých provedení. Reklama stíhá reklamu. Jeden expert předhání druhého ve znalosti problému a jistotě použití nepřekonatelných nástrah. Nemám rád takové články a teď je ještě píšu. Hrůza! A wobblery…? Ty už neloví ryby, ale peníze v rybářských peněženkách. V tom všem shonu za úspěchem se totiž zapomíná na jednu prostou věc: „Není důležité, co máš, ale jak na to chytáš!“

Někdy se mi zdá hrozný sen. Přede mnou je obrovský talíř a v něm je guláš. Najednou se po okraji talíře rozsadí miniaturní rybáři a nahazují. V talíři tak plují místo brambor a kousků masa jen wobblery. Některé jsou již zapomenuté. Utržené. Vedle nich dopadají ty nejlepší novinky. „No tak! Ukaž, který je nejlepší!“ žduchají do mě rybáři. Probouzím se hrůzou. „Hrome! Který si mám vzít první? Kdo se v tom má vyznat?“ Vždyť je to opravdový wobblerový guláš!

Jestli chceme být dobře připravení, musíme si vybrat takového wobblerového pomocníka, který se může potkat s dravcem ve stejné plavební zóně. Je-li náš dravec na lovu a není-li zrazen, dokáže si pro naši nástrahu vyjet až na hladinu. Horší je to u opatrných ryb. Tam je nutností předložit wobbler až k němu. Proto se nyní podíváme, jaké skupiny wobblerů nám k tomu pomohou. Vezmeme to od základu! To znamená od hladiny.

Wobblery plovoucí

Po náhozu zůstanou vždy na hladině. Jsou lehčí, ale díky různému provedení se mohou pohybovat po hladině, těsně pod ní, ale umí také rychle sjet až ke dnu. Jsou neocenitelným pomocníkem při nočním lovu. V zarostlých partiích a pod převislými větvemi. Tam jejich plovoucí schopnost poráží další wobblerové soupeře na celé čáře. Má také zvláštní „vznášecí“ kouzlo, ale o tom až v následujícím příběhu.

Od rána se trápím. Na řece nic nebere a také na přehradě to za moc nestojí. Nakonec vyplouvám v boatu na vodu. Proplouvám okolo potopených stromů i po hraně starého řečiště. „Kde nic není, tam ani na nejlepší wobbler nic nebere!“ postesknu si nad beznadějnou situací. K dovršení všeho zlého se začíná kabonit. Obzor už je černý jako bota. Zvedá se silný vítr. Čepice vln se přelévají. Navzdory blížící se bouřce vyplouvám k blízkému kamennému návrší, které se ukrývá pod vodou. Je to zvláštní. I když je kamenná hráz více než metr pod vodou, chová se jako opravdový vlnolam. Tříští vlny a vytváří za nimi klidnější hladinu. Navazuji plovoucí wobbler SALMO s hlubinnou lopatkou. Po několika náhozech už poznávám, kde je kamenná hradba a kde hlubina. Cítím, jak lopatka wobbleru šmejdí po dně. Ťuk! Ťuk! Ťuk! Wobbler skáče po podvodních kamenech. Další tažení znamená jistojisté vedení nástrahy do vázky. Povoluji. Dám plovoucímu wobbleru prostor na vynoření z kamenné pasti. V okamžiku, kdy se chystám znovu rozběhnout nástrahu, vidím rychle se napínající vlasec. „Co to? Takto rychle se přece nemůže nic vynořovat? Ledaže by to byl záběr!“ Okamžitě přecházím do protiútoku. Zrychlím navíjení. Vlasec je v mžiku napnutý jako struna. Tečkou na závěr je i razantní zásek. Ryba se dlouho brání v hlubinách. Nakonec to ale vzdává. Poslední divočení na hladině. Velký candát se nakonec uklidní až v podběráku. „Ufff! To jsem měl štěstí!“ Wobbler samovolně vyplouvá vedle zubaté candátí mordy. Abych zabránil jeho zamotání do sítě podběráku, pouštím ho několik metrů za sebe. Vší silou se opírám do ploutví směrem ke břehu. Jednou rukou přidržuji podběrák s candátem a druhou prut. Wobbler pracuje jako hodinky. Pouhým kopáním ploutví i ve velkých vlnách cítím, jak jeho lopatka ozobává dno. „Jejda! Abych ho tak pověsil! To by bylo nemilé!“ Děsím se sám vzrůstající frekvence dotyků dna. „Raději chvíli počkám, až se trochu vynoří!“ rozhoduji se rázně. Zastavuji. Ta chvíle prodlení zastavuje i mé srdce! Špička prutu se ohýbá. Vždyť je to důrazný záběr! Chvíli nevím, co dřív. Jestli držet podběrák s candátem, nebo raději navíjet. To, co prožívám, je opravdové a neskutečné rybářské dobrodružství. Nevidím vlny, které mě zalévají. Neslyším skučící vítr. Ohnutý prut je pro mě střelkou kompasu, která mě vede neomylně k cíli. Pluji vstříc rybě. Několikrát cítím, jak mi vlasec přejíždí po nohách. Ryba se tlačí pod boat. Stupňuji tah. Po hladině se mihne candátí ploutev. Divoký závar končí v podběráku. „Je to vůbec možné? Takové štěstí, anebo náhoda? Dva velcí candáti! Na jedno vyplutí a na dvě vynoření wobbleru!“ Podivné shodě okolností se divím ještě dnes. Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, jak někdy dokáže netradiční „vznášecí“ pohyb wobbleru povznést také rybáře.

Wobblery hlubokopotápivé

Jsou přímo předurčeny k průzkumu toho nejskrytějšího podvodního světa. Na první pohled nás překvapí svou velkou lopatkou. Už podle tvaru a velikosti lopatky můžeme usuzovat, jaký bude jeho chod. Uvažovat sice můžeme, ale jedinou jistotu získáme až po jeho vyzkoušení. Dělají se jako plovoucí, ale díky velké lopatce už po několika otáčkách kličky ryjí ve dně. Některá provedení jsou dokonce vyráběná v potápivé verzi a s velkou lopatkou. Díky tomu za určitých podmínek mohou „prošmejdit“ hloubky více než desetimetrové.

Wobblery potápivé

Jejich hmotnost je spolehlivě dopraví až ke dnu. Po náhozu vyčkáme, než se nástraha zanoří dostatečně hluboko. Teprve potom začneme navíjet. Známá je také počítací metoda, při které začneme po dopadu na hladinu počítat. Při dalším náhozu již nenecháme dopadnout wobbler na dno a táhneme ho kousek nade dnem. Systematicky tak můžeme prochytat celý vodní sloupec. Za sebe mohu říci, že jsem na rybách, abych rybařil. Jakékoliv věci spojené s počítáním sem netahám. Věřím více svému citu a intuici. Možná je to díky tomu, že většinou chytám v místech, která dobře znám.

Použití potápivého wobbleru je velice různorodé. Od chodu nade dnem až kousek pod hladinou. Za sebe však mohu poznamenat, že jeho účinnost se mi zdá lepší na tekoucích vodách. Na stojaté vodě je práce s tímto wobblerem podstatně náročnější. Navíc dlouholeté zkušenosti mě naučily, že každá výhoda je vykoupená i nějakým nedostatkem. Tím, že je wobbler již sám o sobě těžký, ztrácí svoji největší přednost - pohyblivost. Je jen málo výrobců wobblerů, kterým se podařilo postavit opravdu dobrý hlubinný wobbler. Za všechny mohu jmenovat dnes už legendární SHAD RAP 8 cm s lomenou lopatkou, který se bohužel v této velikosti už nevyrábí.

Wobblery vznášivé

Jejich hmotnost jim předurčila podivný osud. Po dopadu do vody se zanoří jen tak hluboko, jak jsou těžké. Dál již záleží na tvaru a postavení lopatky. A samozřejmě na vedení rybáře a na jeho schopnosti vyhledat a udržet podvodní úroveň, kde očekává dravce. Myslím si, že tyto wobblery vznikly při vývoji nových plastových nástrah spíše nedopatřením. Časem se udělal z nedostatku (např. nepodařeného potápivého modelu) nový směr. Mám tyto wobblery. Slavil jsem s nimi i pěkné úspěchy. Přesto si myslím, že je nevyužívám tak, jak bych mohl. Jejich předností je, že jim můžete nejlépe „vdechnout“ svou představu o pohybu pod hladinou.

Méně je někdy více. Jedno řecké přísloví říká: „ Toho, kdo se nespokojí s málem, neuspokojí nic!“ Ono je v životě důležitější vyjít s tím, co máme, a u wobblerů to platí dvojnásob.