Český Rybář

„To máte tak,“ zamyslel se děda, „když máte dobře sestrojené udice, jde to samo! K tomu úspěchu je potřeba ještě něco jiného, ale to už jsem zapomněl … zajděte za mým bratrem, třeba si ještě vzpomene!“ Zašli tedy za jeho starším bratrem. Jeho chaloupka měla dvě stěny vyzdobené rybářskými trofejemi. „Dědo! Prosím! Řekněte nám, v čem je ukryto tajemství Vašich rybářských úspěchů?“ „To je jednoduché! Stačí mít dobře sladěné náčiní s nástrahou! Nástraha je důležitá, ale je ještě něco důležitějšího … jenom si nyní nemohu vzpomenout co! Zajděte prosím za naším nejstarším bratrem. Třeba si vzpomene!“ Tak šli. Už z dálky viděli chaloupku ozdobenou rybářskými úlovky. Na všech stěnách chaloupky byly takové úlovky, které nikdy neviděli. Ve velké pokoře poklekli před rybářským kmetem a pokorně prosili: „Dědo, slitujte se nad námi a poraďte nám. Podívejte! Nářadí máme lepší než vy! Naše krásné nástrahy se s Vašimi odřenými nedají vůbec srovnat, ale přesto jste úspěšnější. Čím to je?“ „Vaší hlavní potíží je, že jste zapomněli hledat! Místa, která jsou jiná, jsou tím klíčem k úspěchu!“ odpověděl moudře stařík. Stejně tak i my se nyní podíváme, jak nalézt ta

NEJNADĚJNĚJŠÍ MÍSTA

Pobřežní lov

Při lovu s plovoucím wobblerem je celkem dost jedno, jaká je pod ním hloubka. Nezáleží ani na směru tažení nástrahy, spíše na znalosti vody. Jediná podvodní terénní nerovnost dokáže u určitého druhu ryby vytvořit oblibu číhat u takového místa. Při znalosti takových míst se zvyšuje i naše naděje na úlovek.

Při lovu s potápivými wobblery kolmo ke břehu musíme počítat s tím, že čím blíže bude naše nástraha u břehu, tím budeme mít menší hloubku. Čím je naše nástraha těžší, tím větší má tendenci se potápět hlouběji. Výsledkem bývá časté uváznutí. Pomoci si můžeme změnou místa, zvednutím špičky prutu u potápivého wobbleru nebo jiným vedením nástrahy, kdy zastavujeme navíjení (plovoucí wobbler má tak čas na vynoření).

Při lovu okolo břehu se dá předpokládat rovnoměrná hloubka po celé délce tažení. Výjimečně se dá takové místo nalézt hned u břehu. Lépe je kousek zabrodit nebo zakotvit plavidlem u břehu. Lov podél břehu je nadějnější. K dobrým místům počítáme vyústění přítoků, vnější zátočiny řek, silné proudy, které se vracejí v tišinách. Většinou přináší potravu, kterou vyhledává rybí drobotina. Jsou-li taková místa poblíž kamenných valů ukrytých u dna nebo poblíž vývratů, máme napůl vyhráno. Kde jsou rybky, tam jsou i dravci! Je to stejné dnes jako před lety. O jednom takovém hledání je i následující příběh.

Neproniknutelné pobřežní porosty. Sluncem vysušená vysoká tráva ostře kontrastuje s líně se valící řekou. To je zase rybářská výprava! Plivanci si chladím pupence od komárů a kopřiv. Naštěstí už brzy budu ve starém lužním lese. Tam bude alespoň snazší přístup k vodě. Tušení mě nezklamalo. K vodě se už nemusím prodírat přes kopřivové háje a trnité porosty, ale co ta voda? Vždyť to tady vypadá jako v opravdové divočině! Mohutné vývraty stromů leží napadané napříč toku. Jejich rozvětvené kořeny pod hladinou poskytují dostatečný úkryt rybám. To, co trčí nad vodou, připomíná obrovské chobotnice, které dokážou vystrašit nejednoho rybáře. Tady chytat nebudu! Vždyť to by byla hotová vražda mého wobbleru!

Chytám radši na volné vodě před stromy. Nic! Prohazuji soudnější partie u druhého břehu. Všechno jsou to místa bez viditelných závad, ale také bez ryb. Nakonec se vracím k potopeným stromům. Po chvíli hledání nacházím před velkým vývratem příznivé místo pro rybolov. Silný proud se zde opírá o hlinitý břeh. Vymletá jáma ve dně je pořádná! To vše střeží a ukrývá rozložitá vrba, nakloněná těsně nad vodou. Měním cenný wobbler za twister. Dobře dělám. Co nához, to utrhnutí. Desetigramová hlavička twisteru visí všude. Nakonec zjemňuji a navazuji pětigramovou. Celá sestava vypadá legračně, neboť malá hlavička se téměř ztrácí ve velké gumě. Teď už také vím, že nejlépe je nahodit podél vrby. Zaklapnout naviják, chvíli počkat, twistřík se tak dostane až do vymleté jámy pod převislou vrbu. To je jediné místo, kde netrhám. „Škoda, že se nedostanu hlouběji do jámy. To by bylo! Vést tak svou nástrahu až u dna! Jenže to nejde. Jak bych ji tam dostal? Lehká nástraha je unášena proudem a těžkou urvu dřív, než ji tam dopravím!“ Náhle přeruším chod svých myšlenek. Jedno řešení je: „Plovoucí wobbler s hlubinnou lopatkou! Riskantní řešení, ale asi jediné možné!“ Za chvíli už podplouvá nástraha pod vrbičkou. Zaklapnu překlapěč navijáku. Cítím, jak se wobbler prodírá ke dnu. Cítím, že se chvěji stejně jako nástraha. Co když uváznu? Vždyť s lehkou nástrahou jsem se tak hluboko nikdy nedostal. Občas přizvednu špičku prutu. Bojím se kontaktu se dnem. Pro začátek stačí jen úspěšně proplout. Chvílemi téměř zastavuji navíjení. Při opětovném otočení kličky vyráží wobbler ke dnu. Tam však nedorazí. Do cesty se mu staví candátí čelisti. Chvíle zdolávání jsou chvílemi nadějí. Netrvá dlouho a podebírám prvního candáta. Řeka mi dává během několika náhozů čtyři šupinaté rytíře. Nejsou největší, ale těší mě, jak jsem je našel. S dalšími náhozy si začínám věřit. Pouštím wobbler skoro mezi větve vyvráceného stromu za převislou vrbou. Nebojím se kontaktu se dnem a ani potopeným kořenem. Věřím, že candátci zde nejsou sami. Nalezl jsem místo, kam chodí dravci na lov.

Opravdu to dlouho netrvá a zdolávám pěknou rybu. Chvíli „dupe“ na místě pod keřem. Boj připomíná sumce. Velká a hrubá síla. Nepřerušovaný tah. To vše ukazuje na silného rybího soupeře. Ryba vyráží po proudu přímo do stromu. Zastavuji ji na poslední chvíli. Náhle mění směr. Jede hloubkou až k mému stanovišti. Mám jen obavu, aby to opravdu nebyl sumec nebo obrovský candát. Taková ryba se s rybářem příliš nemazlí. Jakékoliv potíže řeší únikem do vázek. Jsem ve střehu. Čekám nějakou záludnost nebo poslední výpad, při kterém se ryba osvobodí. Naštěstí tomu tak není. Nad vodou se objevuje naježená ploutev. Je to prapor oznamující blízký konec boje. Ještě poslední výpad a můj candátí soupeř to vzdává. Pokládá se v celé své 85cm délce na hladinu a jako by se navždy loučil se svou rodnou řekou. Naposledy jí mává na rozloučenou prsními ploutvemi.

Lov z plavidla

Shrnout všechny poznatky z lovu ryb z plavidla by ve své podstatě vydalo na samostatnou knihu. U lodi či belly boatu (plovoucího křesla) záleží na spoustě okolností. Na tom, zda je plavidlo ukotvené, nebo volně splouvá. Na směru větru, jeho síle, na členění dna, na vodních proudech, na síle vlasce, na hmotnosti nástrahy, na jejím provedení atd. Nejnadějnější je rybolov poblíž podvodních překážek. Prvním úspěchem je takovou překážku nalézt. Druhým úspěchem je si ji označit v paměti, moderní rybáři v GPS. K uložení do vlastní paměti musíme nalézt dobře zapamatovatelné body na břehu a vytvořit si souřadnice. V jejich průsečíku je naše nadějné místo. Mít méně je často lépe. Bez navigace a echolotu můžeme objevit další rybářsky daleko zajímavější místa. Místa, kde by nás při pohledu přes moderní elektronické vybavení nenapadlo ani zastavit. Všechny podvodní překážky neznamenají vždy stejnou naději na úlovek. Hodně záleží na poloze, na rozsahu, ale třeba i na okolním prostředí. Někdy stačí, aby z bahnitého dna vyčníval pevný hlinitý pahorek, ke kterému se stahují rybičky, protože zde snáze naleznou potravu. A hle! Atraktivní „horké“ místo je na světě. Jindy nalezneme potopený kmen stromu a divíme se, že u něj nechytíme nic. Ono totiž ještě záleží na jeho poloze a tvaru. Ideální jsou místa na přechodu mezi hloubkou a mělčinou, kde hloubka nepřesáhne 5 m. Dalším ukazatelem je rozšíření vázky. Čím větší spleť zbytků stromoví pod hladinou, čím více vázek rozložených v blízkém okolí, tím větší pravděpodobnost, že zde ryby naleznou více potravy a úkrytů před dravci. Právě to jsou ale místa, kde na ně dravci rádi čekají.