Český Rybář

 „Jen ten rybářský úspěch se nějak nedostavuje…!“ povzdechne si často znechucený rybář po celodenním vláčení bez jediného záběru. Možná to ale není tak docela chyba ryb. Třeba je potřeba udělat něco trochu jinak. Cílem tohoto seriálu není strhnout pozornost na sebe. Ba ani měnit ustálené rybářské názory. Jen se s Vámi podělím o mnohaleté zkušenosti, které někdy vedly k úspěchu a jindy k bolestnému zklamání. Tyto protrpěné zkušenosti mi nikdo nevezme. Dávám Vám je, aby přinášely nové naděje do rybářského života, potěchu rybářského srdce a ukázaly krásu rybářského života. Každá zkušenost může pomoci, ale i ublížit. Věřím, že většina rybářů si po přečtení seriálu řekne: „Mám reálnou šanci na pěkný úlovek dravé ryby, ale jen za předpokladu, že se k nim budu slušně chovat!“

Odnést si od vody dravce je pěkné, ale pustit ho, je o to krásnější! To dokáže jen opravdový rybář. Právě takovým je určen tento seriál.

Dostat naše nástrahy od hladiny až do největších hlubin může být někdy značně složité. Je jediná nástraha, která to dokáže – wobbler. Kolik kouzla a nadějí je ukryto v těchto nádherných nástrahách. To se snad nedá ani vypovědět. Pro některé rybáře se staly wobblery sběratelskou vášní, pro jiné jsou jen pracovním prostředkem k získání rybího masa. Někdo se trápí, že jsou moc drahé a že si je nemůže koupit, jiný je nešťastný, že jich má málo. Je to normální stav. Dobrých wobblerů v našich krabičkách bude vždycky žalostný nedostatek. Je-li to možné, uklidním Vás.

Rybář nemůže sesbírat všechny účinné wobblery. Může jich mít jenom pár. O to krásnější jsou, je-li jich málo. Vzácné jsou i jejich ztráty. Díky nim objevujeme stále nové a nepřekonatelné typy wobblerů, které bychom jinak nikdy nenalezli.

Někdy mi přijde, že zvláštní kouzlo skrývá i jejich příprava k lovu. Vždycky, když otevřu rybářskou krabičku a vidím v přihrádkách naskládané wobblery, vracím se duchem zpět do dětství. Rybičky s háčky se najednou mění v hračky. Různé barvy a tvary budí rybářovu představivost. Fantazie otevírá svou náruč a unáší nás do světa rybářských dobrodružství.

PŘÍČINA, NEBO DŮSLEDEK MALÉHO ZÁJMU O NAŠE NÁSTRAHY?

Nedokážu přesně říci proč, ale mám s lovem na vláčené nástrahy v poslední době několik pozoruhodných poznatků:

   1.) V místech hodně navštěvovaných rybáři lovícími na přívlač jsem se setkal se sníženou účinností měkkých nástrah - twisterů, kopýtek a gumových rybek. První rybu jsem dostal až po výměně nástrahy za hlubinný wobbler.

   2) Rád také rybařím z boatu. Nalezl jsem podvodní koryto, lovil přímo na zlomu do hlubiny, tedy v místech, na kterých by se zákonitě měly vyskytovat dravé ryby číhající na kořist. Přesto jsem tam žádné ryby nechytil. Lovil jsem na twistery, na smáčky i na gumové rybky. Na nástrahy, na které zde určitě málokdo chytal. Vyměnil jsem „gumičku“ za povrchový wobbler. Protáhl mělčinu nad zlomem do hlubiny a úspěch se dostavil.

Příčina sníženého zájmu dravých ryb o měkké – gumové nástrahy může být jednoduchá. Jsou to většinou lacinější nástrahy, které rybář bez váhání nasadí na každém místě. Ryby si na ně zvykly. Proč ale v místech, kde se na gumové nástrahy rybaří minimálně, jsou úspěchy tak mizivé? Je to všeobecný důsledek zvýšeného rybářského tlaku? Je to velikostí nebo pohybem pro ryby méně zajímavá nástraha? Byla to pouze změna chodu nástrahy, která dokázala vyprovokovat k útoku dravou rybu?

Snažit se nalézt nějakou souvislost mezi účinností měkké a tvrdé nástrahy by bylo pošetilé. Na to není odpověď. Je lépe vyjít z prostého konstatování: „Když to nebere na gumu, jde to na wobbler!“ Největším nedostatkem při lovu na wobblery je málo víry v sebe sama! Následují nedůvěra v revír, na kterém rybařím, a hlavně nedůvěra ve svou vlastní nástrahu!

Nahodit a táhnout – to je další nejrozšířenější chyba v přívlači. Neříkám, že to nepřináší úspěchy, ale daleko lepších výsledků jsem dosáhl, když jsem spojil poznatky o chodu wobbleru s místními podmínkami.

CESTA K POZNÁNÍ MÍSTA – ZÁKLAD ÚSPĚCHU!

Poznat podvodní zlomy, nalézt mělká místa, kam navečer vytahují drobné rybky, objevit zákonitosti přírody a porozumět jim! To je bohatství nezměrné hodnoty. Dobrý wobbler je ten nejlepší ukazatel a pomůže nám poznat, kde chytáme. Někdy se nechávám vést citem. Zavřu oči a soustředím se pouze na chvění nástrahy. Každý dotyk nástrahy se dnem mi prozrazuje něco o místě, kde právě rybařím. Tvrdé a krátké nárazy svědčí o tom, že zrovna „přeorávám“ kamenné pole. Měkké a dlouhé škrábance o dno mi napovídají, že právě „odírám“ pískové nebo jílové dno. Právě lopatka wobbleru nám často ukáže, co bylo příčinou kontaktů se dnem. Na její špičce nacházíme zbytky jílů anebo potlučení od kamenů. Náhlá ztráta pohyblivosti nástrahy je zapříčiněna nejčastěji vodním rostlinstvem nebo chomáči utrhaných vlasců. Často za takové poznání platíme tou největší rybářskou daní - ztrátou milované a úspěšné nástrahy. Je vědecky zjištěno a starými rybářskými praktiky ověřeno, že vždy ztrácíme tu nejlepší a nejnadějnější nástrahu!

Zapamatovat si taková místa (něčím zvláštní a výjimečná) je pro nás wobblero–životně důležité. Kdysi jsem na rozlehlé přehradě zoufale hledal místa, kam vyráží lovit candáti. Ve vzpomínkách se mi vybavuje, kudy se klikatilo původní koryto řeky. Skutečně ho nacházím a ani hlubinný wobbler nemůže dosáhnout jeho dna. Lovím z boatu. Systematicky prohledávám koryto, ale spíše se snažím nalézt jeho potopené břehy. „Ha! Už je mám!“ Visím. Záchranná akce se příliš nedaří a za chvíli navazuji nový wobbler.

Bolestné zjištění mě přenáší o mnoho let zpět. Najednou se procházím po vysokém břehu porostlém topoly a vrbami. Vše zůstalo pravděpodobně pod hladinou, jako přirozené kotviště mých nástrah. Náhle se mi vybavuje urvaný břeh. Písčitá pláž se od něj pozvolna táhla až do koryta řeky. „Jak to najdu, budu mít vyhráno!“ Můj wobbler prohledává vodo-prázdno bez jediného kontaktu se dnem. Je to, jako bych dostával hlášení. „Pozor velká hloubka!“ Kousek od mého plavidla zůstává naráz viset. „Zaparkoval jsi mě do strmého podvodního břehu!“ podává wobbler další hlášení. Po uvolnění hledám dál. Ve špičce prutu cítím každý kontakt nástrahy s podvodním světem. Lopatka wobbleru škrtá o dno, občas poskočí po kamnech. „Mám to! Našel jsem plynulý přechod z hlubiny na mělčinu. Tady se zdržím!“ raduji se. Každá podvodní anomálie totiž zvyšuje naději na úlovek.

Po náhozu několika rychlými otáčkami kličky navijáku „zařezávám“ wobbler do hlubin. „Ťuk-ťuk…ťuk, ťuk, ťuk!“ Lopatka wobbleru vyťukává morseovku o říční dno. Když se frekvence dotyků zvýší, zrychlím pohyb a pozvednu špičku prutu. Potápivý wobbler SALMO s kovovou hlubinnou lopatkou se odlepí od dna. Kdybych pokračoval stejnoměrně v jeho tažení, zcela jistě bych ho musel někam „zarvat“. Změnou vedení nástrahy se její chod stává pro ryby lákavější. Připomíná rybičku, která se vynořuje k hladině, aby vzápětí vyrazila znovu k temným zákoutím dna. Ale co to? Bezprostředně po rozběhnutí wobbleru zachytím pohledem škubnutí ve špičce prutu. Vzápětí zasekávám. Ryba se drží u dna a pluje rychle až pod boat. Myslí, že je zde v bezpečí. Snažím se popojet. Mám obavu, abych se sám nestal dalším úlovkem volného trojháčku. Kopu ploutvemi a cítím, jak mi vlasec jede po gumácích. Na hladině se objevuje pěkný candát - ještě pár výpadů a je dobojováno.