Český Rybář

To je však ekonomicky neúnosné. Výrobce totiž podmiňuje speciální výrobu určitým počtem lanek, které si musíte objednat. Většinou zde platí přímá úměra. Čím větší výmysl, tím větší cena. Řešením je proto vlastní výroba lanek z nakupovaných dílů.

Komponenty pro výrobu

Ve všech lépe zavedených rybářských obchodech si dnes můžete zakoupit cívku s návinem kvalitního ocelového lanka potaženého nylonem. Nylon bývá různě zabarvený, aby byl pro ryby co nejméně nápadný. Tyto náviny ocelových lanek se většinou prodávají v délkách od 5 do 20 m a v nosnosti od 4 do 40 kg. Současně s tím si musíme zakoupit převlečné aretovací trubičky. Někdy bývá na balení uveden údaj o nosnosti, ale vždy je zde uveden údaj o průměru trubičky.

Na co dávat pozor při nákupu komponentů pro výrobu lanek

1) Nehleďte na přívěsné papírové reklamy – Extra Smooth, top quality…téměř vždy pochází výrobek z nějaké východoasijské země. Dost možná, že dokonce z jedné továrny. Dívejte se na cenu, na délku návinu a na jeho nosnost.

2) Podle nosnosti vybírejte převlečné aretovací trubičky. Rozhodujícím údajem je průměr. Je lépe si přímo v obchodě ověřit, zda nám trubičkou projde ocelové lanko 2x, maximálně 3x. Některé trubičky mají na krabičce uvedený i údaj o nosnosti. Ten by měl být v souladu s nosností ocelového lanka.

Pracovní postup při výrobě ocelových lanek

Podle druhu dravé ryby (její velikosti) odvodíme délku ocelového lanka. Je lépe počítat s rezervou a úbytkem lanka, který spotřebujeme při vytváření očka. Průměrná délka standardního lanka na štiky by se měla pohybovat v délce cca 35 až 45 cm. Pro lov mořských ryb může být délka ocelového lanka až 150 cm.

Po nastříhání délek vytvoříme na lanku očko. Aby se očko nerozvinulo, máme několik možností jeho zajištění:

a) Prostrčené lanko v trubičce pojistíme několika zamáčknutími aretovacími kleštěmi nebo starými kleštěmi, jejichž ostří je již tupé.

b) Lanko v trubičce je navíc pojištěno vteřinovým lepidlem a několika silnými stisky aretovacích kleští.

c) Omotáním ocelového lanka vznikne očko. Nahřátím nad plamenem se povrchová vrstva nylonu roztaví a slije dohromady. Musíme dávat pozor, abychom nylon úplně nespálili a nepoškodili vlastní ocelové lanko. Tento způsob vytváření očka bývá poměrně často zobrazován na nákresech prodejců lanek. Je jednoduchý, ale jeho použití s sebou nese největší riziko poškození a následné ztráty pevnosti lanka nebo vytvořeného očka. Z toho důvodu ho nedoporučuji používat!

d) Lanko prostrčené trubičkou je zahřáté nad plamenem. Dojde k roztavení povrchového nylonu a jeho spojení s lankem i trubičkou.

Kontrola nosnosti

Každé očko, které uděláme, je lépe vyzkoušet. Stačí prostrčit očkem kousek kulatiny a zatáhnout. Nejprve podrobíme lanko klidnému - statickému namáhání a následně dynamickému namáhání.

Všeobecná doporučení

Při výrobě ocelových lanek o nosnosti 4–6 kg stačí většinou prostrčit lanko trubičkou a zatavit. Takovéto pojištění je dostatečné. U lanek s větší nosností je lépe kombinovat zajištěním trubičky zamáčknutím kleštěmi.

Další praktickou věcí je nemotat více ocelových lanek do sebe. Lépe je rybařit, než se věnovat rozplétání zasukovaných ocelových lanek. Optimální počet lanek je 5 ks, max. 10 ks v jednom pytlíku. Čím jsou lanka delší, tím menší počet ks by měl v balení být.

Kdyby se někdo zeptal: „Koupit, anebo vyrábět?“ odpovím bez váhání. Největší zkušenosti, které máme, pochází z naší snahy vytvořit něco nového, pochopit a rozvinout to, co už známe. Získáváme tím takové bohatství, které nám nikdo jiný nemůže vzít. Jistota poznání se změní v klid! To je k nezaplacení.