Český Rybář

Z mého pohledu to je dobře, neboť každý má svůj styl, svůj názor na problematiku lovu a své zkušenosti. Mladý nebo začínající vláčkař se tedy bez větších problémů dozví mnoho rad i tipů a může si od jednotlivých rybářů dopisovatelů vyjmout pouze to, co ho osloví.

V tomto miniseriálu o přívlači bych se proto chtěl věnovat lovu našich nejznámějších dravců a přiblížit maličkosti i tipy, které jsou pro tento lov nesmírně důležité. Podělím se s Vámi o zkušenosti s lovem štik, candátů, okounů i sumců a pokusím se objasnit některé specifikace jejich lovu.

A právě sumec je rybou vhodnou pro červenec. Jeho aktivita v tomto měsíci graduje a přináší nevšední zážitky nejednomu vytrvalému vláčkaři. Sumec je podobně jako candát nočním dravcem, ale na rozdíl od něho je na některých lokalitách procento ulovených sumců přes den nepoměrně větší. Je to zřejmě dáno jeho apetitem, minimálním počtem konkurentů a také pocitem bezpečí, který je při jeho velikosti pochopitelný. Některé úseky řek jsou u nás bohužel silně zdecimovány a sumci se zde tak přemnožili, že při běžné procházce kolem vody nespatříte téměř žádné kolečko od bílé ryby na hladině. Kapři i ostatní ryby menších velikostí zde pomalu ale jistě mizí. Je to pochopitelné, neboť sumec je na prvním místě potravního žebříčku a kromě znečištění vody a rybářů nemá jiného silnějšího konkurenta. Tento problém již začali rybáři v některých organizacích řešit sníženou lovnou mírou, nebo dokonce povinností každého uloveného sumce zabít. Nedokážu si představit, jaké bude mít přemnožení sumce na menších řekách následky pro ostatní ryby a vodní živočichy, ale pro vláčkaře lovící právě tyto vousaté predátory je jejich hojný výskyt na těchto tocích potěšující.

Nyní několik drobných tipů, které Vám mohou pomoci při zdolávání sumců. Jestliže sumec na našem prutu není abnormálně veliký a máme dostatečně kvalitní vybavení, musíme také precizně zvládnout jeho zdolávání. Pokud při záběru a následném záseku rybě okamžitě povolíte a necháte ji využít sílu, tak například v proudu Vám v žádném případě nedá šanci poznat její velikost, z čehož pak vznikají báje a povídačky o sumčích obrech. Troufám si tvrdit, že s kvalitním vybavením můžeme zdolat na přívlač i toho bájného 2m sumce, pokud ovšem dokážeme využít kvalit a možností vybavení přímo úměrně k váze a síle ryby. Povídky o tom, že ryba okamžitě po záseku zalehla a nešla zvednout ode dna, jsou nepravdivé a smyšlené. Sumec zalehne pouze v případě, že mu to dovolíme, a pokud zalehne, měli bychom ho bez větších problémů opět zvednout a donutit k dalším výpadům.

Samotné zdolávání tedy probíhá tak, že se snažíme rybu co nejrychleji přitáhnout z proudu - například do tůně pod vašima nohama - a pak si s ním můžeme hrát třeba půl hodiny, nežli ho unavíme. Samozřejmě že se vše odvíjí od velikosti ryby a nesmíme tedy (za cenu poškození vybavení) sílu zdolávání přehnat - vše je potřeba brát s rozumem a citem, ale určitá hrubá síle je zde v každém případě potřeba. Sumec při svých výpadech mlátí ocasem do vlasce (tzv. „kopance“) a hlavně před koncem zdolání je velice důležitá správně nastavená brzda. V konečné fázi zdolávání se také dělá nejvíce chyb a mnoho rybářů díky tomu přichází o úlovek.

Velice důležitá je také fáze vylovení, kdy je po přitažení ryby nejdříve potřeba dotknout se jejího těla. Po takovém dotyku většinou následuje jeden z posledních výpadů – to je třeba opakovat, dokud ryba nezůstane bezvládně ležet. Až poté může přijít na řadu samotné vylovení. Pokud bychom se ryby před vylovením nedotkli a uchopili ji okamžitě za spodní čelist, mohlo by se stát, že se ryba lekne, z posledních sil zabere a my i s trojháčkem v ruce putujeme do vody za ní. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že trojháček vražený v ruce až do kosti a ryba na druhé straně nejsou nic příjemného.

Nejvíce těchto příhod se stává při podcenění vylovení hlavně u sumců menších velikostí, kteří bývají nejvíc „živí“. Takže nám již zbývá jen pevně uchopit sumce v rukavicích (nebo bez nich) za spodní čelist a jakýmsi zapáčením rybu bez větších problémů vytáhnout do lodi nebo na břeh.

O kvalitě vybavení a použití jednotlivých nástrah se napsalo již mnohé, a tak bych raději rozvedl méně používané nástrahy, jakými jsou například ty gumové, osazené jigovými hlavičkami. Pokud cíleně lovíme sumce na twistery a hlavně rippery, je nesmírně důležité použít kvalitní jigovou hlavičku s kovaným jednoháčkem. Obrovská tlama sumce osazená „kartáčem“ nám bez problémů zmačká nekvalitní háček, a díky tomu často přijdeme o (možná) svou životní rybu.

Velmi důležitý je podle mého názoru i tvar jigové hlavičky. Jestliže vedeme nástrahu při dně a škrtáme s ní o kameny, je velice vhodný tvar hlavičky v podobě lžičky. Svým oblým tvarem se odráží od kamenů a nezůstává za nimi viset. Neplatí to samozřejmě vždy, ale procento uvízlých nástrah se zcela jistě zmenší.

K nejlepším háčkům na sumčí přívlač s gumami patří kované háčky firmy Mantikor. Precizně provedené kované háky pevně sedí v sumčí tlamě, a díky nim zdoláme nejednoho vousatého predátora. Na ně napichuji převážně gumové rippery a hlavně kopyta. Jejich agresivní chod je řadí na první místo mezi mými oblíbenými gumovými nástrahami. Kopyto, jehož ocas je kolmo ke směru vedení nástrahy, vytváří svým pohybem vibrace, které sumce upoutají mnohem lépe, než je tomu například u twisterů.

Na barevné kombinaci nástrahy vůbec nezáleží, neboť sumec nevidí - proto je také daleko důležitější jejich precizní chod, který upoutá sumčí pozornost.

Mnoho rybářů navazuje pletenou šňůru nebo vlasec přímo za očko jigové hlavičky, ale já osobně používám vysoce pevnostní obratlík s karabinkou, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je lepší chod nástrahy - v obloučku karabinky jig pracuje lépe, než pokud je navázaný na přímo. Jednodušší a rychlejší je rovněž výměna nástrahy - například za těžší v případě silnějšího proudu. Sumcům karabina nevadí a mnohdy se stává, že nás právě ona zachrání od přepilování vlasce sumčími kartáči!

Pro mnoho rybářů je velké dilema, zda použít vlasce nebo pletené šňůry. Abych řekl pravdu, nevím, jestli dokážu na sto procent doporučit to nebo ono, ale můžu Vám předložit několik kladů a záporů. Pletenka má, jak dobře víme, daleko menší, anebo lépe řečeno nulovou průtažnost, čímž získáváme přímý kontakt s nástrahou a posléze i s rybou. Vlasec zase daleko více pruží a funguje tím pádem jako jakýsi amortizér, ale při větším průměru s ním nedocílíme tak dalekých hodů jako se slabší pletenkou. Díky pletence přijdeme o méně nástrah, neboť má samozřejmě při stejných průměrech daleko větší pevnost. Problém nastává u uvíznutí nástrahy za kmen při vláčení z lodi a ještě hůře z belly-boatu. To pak (jak vypráví kolegové) nastává situace, že se loď či boat skoro až převrací a nástraha nejde utrhnout. Zásadou je netrhat pletenou šňůru holou rukou, ale použít například větev, klacek nebo pádlo, na které se pletenka omotá a pak utrhne. Zamezí se tím zraněním, jako jsou v nejhorším případě uříznuté prsty.

Dalším problémem je zamotání pletenky. Vzniklý uzel se (po nechtěném dotažení) těžko rozmotává a stává se, že nakonec vyhodíme třeba i 20 m pletenky. Osobně tedy dávám přednost vláčení s vlascem, a to hlavně z důvodu pružení (je to důležité především při vláčení s tvrdším prutem o gramáži do 80 g). Používám vlasce průměrů 0,28-0,35 mm podle toho, jak daleko potřebuji nahazovat, jak velké ryby se chystám zdolávat a jaké množství vázek očekávám na zvoleném místě.

Naopak pletenku používám při lovu s pruty o vrh. zátěži 150 g a těžkými nástrahami.

Přeji mnoho krásných zážitků při lovu a zdolávání vousatých králů našich vod.