Český Rybář

Není to jen tím, že se snaží opatřit co nejvíce energetických zásob na zimní období, ale hlavně – na jaře většinu našich predátorů čeká akt plození nového potomstva a vyvíjející se pohlavní aparát spolyká velké penzum střádané energie.

Z rybářského hlediska je tedy podzim k lovu dravců ideálním obdobím. S blížící se zimou ale aktivita dravců rovněž klesá, protože jakýkoli výdej nahromaděných zásob energie (včetně toho při lovu) není žádoucí. Štiky, candáti a okouni (stejně jako většina jejich rybářských protějšků!) prostě šetří, kde se dá. Připočteme-li k tomu zvyšující se průzračnost stále studenější vody, a tudíž i možnost dobře si prohlédnout, na co že to dravec vlastně útočí, nebývá s nástupem opravdové zimy až tak jednoduché některého z našich predátorů přelstít a ulovit.

Světlou výjimkou je ryba, se kterou si užíváme spoustu rybářských radostí na jaře, kdy (stejně jako ostatní druhy) překypuje aktivitou, za horkých letních dnů v době, kdy se ostatní šupinatí kolegové krčí v chladnější vodě u dna a každý pohyb je jim nepříjemný, na podzim, kdy neúnavní pruhovaní rytíři vyráží na své loupeživé výpravy, a nakonec i v zimě, kdy jejich aktivita sice poleví, ale stále zůstávají nejžravější ze všech našich predátorů. Ano, řeč bude o okounovi říčním – opravdovém nenasytném lapkovi našich vod!

Výskyt

Okouna říčního nalezneme prakticky v celé Evropě, snad s výjimkou Balkánského či Peloponéského poloostrova, jižní Itálie, Norska a Skotska. To, že se na výše zmiňovaných lokacích nevyskytuje, nemusí být dogma. Okoun se nevyskytoval ani na Pyrenejském poloostrově, ale v současné době už je pravidelně loven na španělských revírech a vzhledem k jeho adaptabilitě je jen otázkou času, kdy opanuje i další lokality, kde po něm zatím nebylo ani památky. Nalezneme ho i v některých asijských zemích a nakonec – je to jen dobře! Když už totiž na rybách z nudy začínáme luštit křížovky, můžeme raději přezbrojit na okouny a s velkou pravděpodobností si užijeme alespoň trochu zábavy.

Krátce o okounovi

Pruhovanou rybku s věčně naježenou přední hřbetní ploutví, více či méně výraznými pruhy na bocích a červenou ocasní (stejnou barvu mají i ploutve břišní a řitní) ploutví zná asi každý. Jenom krátce si tedy zopakujeme, že okoun se v našich podmínkách nejčastěji vytírá v období duben-květen při teplotě vody 5-19 °C, přičemž si vybírá mělčí místa s tvrdším dnem (kameny, štěrk, písek). Samice (podle velikosti kolísá počet jiker mezi cca 1 000 až 300 000) klade jikry v pásech dlouhých až 2 m k podvodním překážkám (kameny, větve, vodní rostliny). K líhnutí pak – v závislosti na teplotě vody – dochází za 14-33 dní. Nutno podotknout, že na některých revírech je už okoun v době tření hájen.

Za příznivých podmínek může dorůst až do velikosti kolem 50 cm při hmotnosti 3 kg! Nejstaršímu okounovi (vědecky podloženo) bylo v našich podmínkách 19 let, průměrně se dožívá 5-7 let, pohlavní dospělosti dosahují samci v 1.-3. roce, samice pak ve 2.-4. roce života.

Chování a lov

Není tajemstvím (a každý rybář asi u vody podobný úkaz zažil), že mladší jedinci okouna říčního se zdržují v hejnech, která v pravidelných intervalech loví na určitých místech té které lokality. Často můžete sledovat, jak při přívlači Vaši nástrahu pronásleduje hned několik okouních dorostenců a s doširoka otevřenými tlamkami se ji snaží uchopit. Při podobném „žracím“ rauši nebývá o záběry nouze a opravdu se pobavíte.

Většina rybářů ale touží ulovit trofejní kusy kolem 40 cm délky. To už nebývá tak jednoduché, protože velcí okouni jsou spíše samotáři a na vhodném místě se zdržují nejvýše 2-3 větší kusy. Musíme je tedy najít, ale pokud dobře známe zvolenou lokalitu, není to až zas tak těžké (podvodní překážky většinou nezklamou). Často se rovněž stává, že se i větší kusy nechají vydráždit řáděním okouní omladiny (zvláště v časných ranních hodinách a před západem slunce) a mnohdy rybáře příjemně překvapí. Vpadnout s nástrahami do takové okouní žrací extáze je vždy úchvatným zážitkem.

Zatímco malí okounci se živí vším živým ve vodě – tedy na co jejich velikost stačí, starší jedinci jsou dokonalými predátory a žádná rybička odpovídajících rozměrů (včetně vlastního potomstva) před nimi není v bezpečí.

I když byl okoun donedávna považován za plevelnou rybu, v současné době se karta obrací a tento rybí lapka je vyhledáván jak sportovními rybáři, tak i těmi profesinálními (ostatně jeho cena na pultech obchodů kolem 300 Kč je toho jasným důkazem).

Lovit ho můžeme nejrůznějšími metodami. S úspěchem můžeme použít plavanou a jako nástrahu zvolit různé druhy červů (hnojáčkem málokdy pohrdne) nebo malé rybky. Bez úlovku nezůstaneme ani při použití feederu (nebo klasické položené) nebo malých streamerů ve tvaru rybky při muškaření.

Za nejúspěšnější a zároveň za nejsportovnější metodu lovu ale považuji přívlač s nejrůznějšími druhy umělých nástrah. Přes léto lovím okouny na agresivnější nástrahy, jako jsou například rotační třpytky či menší wobblery, v chladnějším období pak přecházím hlavně na nástrahy gumové (twistery, rippery, smáčky apod.). Je to dáno i způsobem vedení nástrahy – zatímco v létě si můžeme dovolit rychlejší navíjení, v zimě je důležité vést gumu pomalu při dně (mírné přískoky nejsou na škodu), protože tam se stahuje veškerá potenciální kořist z revíru a... s ní samozřejmě i okouni (a další dravci). Právě s gumami dokážeme nejvěrněji napodobit pohyb živých rybek a vydráždit tak pruhované krasavce k útoku.

Celoroční aktivita okouna říčního a fakt, že jeho maso je opravdu chutné, má ale za následek, že stavy kapitálních kusů jsou značně prořídlé. Prostě – nestíhá dorůst! Pryč jsou časy, kdy se na větších údolních nádržích dalo v průběhu odpoledne nachytat velké množství okounů kolem 40 cm délky. Možná by stálo za to zamyslet se nad tím (alespoň v případě lovců 20cm okounků na kmín), že tyto rybky o délce dlaně nás mohou za rok či dva mile překvapit a připravit nám daleko větší radost!