Český Rybář

Stojí-li štiky v oblastech hustě zarostlých vodním rostlinstvem, jsou běžné gumy často spíše nevýhodou. Ty totiž zůstávají příliš často v porostech viset a většinou je nad lidské síly svůdně prezentovat nástrahu nad rostlinami bez toho, aniž bychom museli neustále z našich háčků odstraňovat tu strašnou „zeleninu“.

Nyní konečně nastává hodina nástrah s mělkým chodem! Přednost by tedy měly dostat především plovoucí wobblery, jerkbaity, lehké rotačky a speciální nástrahy z měkké gumy. Pro jakou nástrahu se nakonec při letním lovu štik v mělké vodě rozhodnete, záleží především na dané lokalitě a očekávané velikosti ryb. A aby Vaše rozhodování bylo trochu lehčí a v neposlední řadě i správné, nabízím několik tipů, jak být při prázdninovém rybolovu úspěšní.

Wobblery

Plovoucí, mělcepotápivé wobblery by měly být samozřejmou součástí naší výbavy. Výběr je zde skutečně velmi široký. Já je zde rozdělím na dva zásadní typy:

První typ má poměrně tlusté, baňaté tělo a ve většině případů i hodně velký výtlak. Tyto mělce plující wobblery (např. typy Cormoran „1 minus“ nebo „Banana“) se většinou vyznačují velmi hektickou akcí a často potřebují velkou rychlost, aby se vůbec potopily. Při pomalejších rychlostech navíjení zůstávají na hladině a vypadají spíše jako plovoucí myš. Je celkem lhostejné, jsou-li tyto nástrahy vedeny přímo na hladině nebo mírně pod ní, prudké pohyby některé štiky rozhodně vydráždí. Nejlépe se tyto nástrahy hodí do oblastí, kde vodní rostliny dosahují téměř k hladině.

Druhý typ je spíše protažen do délky a nemá zdaleka tak silný výtlak. Tyto nástrahy (např. Cormoran „Minnow“) nedělají prudké pohyby, spíše se jakoby ladně vlní „v bocích“. Velmi ochotně a poměrně rychle se potápí a člověk si s nimi může při různých stylech vedení doslova hrát. Pocukávání, přímé tažení, krátké „stopky“, kdy nástraha následně pomalu vzlíná, by měly střídat rychlé fáze navíjení a obráceně. Ať tak, či onak, tyto „hrátky“ jsou při čekání na záběr spíše přínosem.

Rotačky a plandavky

Nezatížené rotačky se pro extrémní mělčinový rybolov hodí výtečně. Délky náhozů sice často zůstávají daleko za očekáváním, ve většině případů ale příliš daleko nahazovat vlastně nepotřebujeme. Tyto rotačky pracují již od velmi pomalého pohybu, a proto je lze vést extrémně mělko. Velmi dobře se hodí i dvojité rotačky. Ačkoliv jsou zatížené, oba listy společně vytvářejí více výtlaku než samotné. Tím pádem lze s touto modifikovanou nástrahou lovit též velmi mělce. V létě se často stává, že jiné nástrahy jsou štikami přehlíženy, protože jsou moc velké. Je to v situacích, kdy se jídelníček štik na nějaký čas přeorientuje na potěr. Právě tehdy jsou „nemoderní“ rotačky nejúčinnější nástrahou. Kdo při výběru třpytky dbá na tvar listu, může ovlivnit i rychlost chodu. Široký list vytváří větší tlakovou vlnu a má i velký vztlak. Díky těmto vlastnostem může být rotačka vedena velmi pomalu. Jiné je to u úzkého listu. Tyto listy se rychleji otáčejí kolem své osy, mají menší vztlak, a proto musí být třpytka navíjena odpovídající rychlostí, aby neuvázla v trávě. Záleží na samotné aktivitě štik, ale jednou reagují na rychle tažené nástrahy, podruhé na pomalé.

Poslední alternativou jsou plandavky s tenkými listy a chráněnými trojháčky. Jedná se o dobré nástrahy, které lze částečně vést i samotnými porosty. Pokud nejsou rostliny příliš hustě na sobě, na trojháček se nic nezachytává. Tato ochrana je nejčastěji vyrobena z pérek, která jednotlivé háčky trojháčku kryjí tak, že mezi rostlinstvem doslova proklouzne. Při záběru jsou pérka odtlačena a háčky se s jistotou zachytí ve štičí tlamě.

Jerkbaity

Jerky jsou sice neustále na vzestupu, ale jsou pořád vnímány s nedůvěrou. „To jsou přece ty wobblery bez lopatky!“ můžeme čas od času slýchat a často je tomu tak. Na první pohled se zdá, že tyto nástrahy snad vůbec nepracují. O chodu nástrahy, a tím pádem i o výsledku rybolovu si totiž rybář rozhoduje sám. Nejvíce modelů je plovoucích nebo pomalu potápivých. Oba tyto typy lze výborně vést přímo na hladině nebo těsně pod ní, což je závislé na tom, jak vysoko při rybaření držíme prut. S kontrolovanými, lehkými údery získají jerky velmi dráždivě vábné vlastnosti chodu, kterým odolá jen málokterý dravec. Podle typu nástrahy se údery projevují více či méně silným „vystřelením“ nástrahy do předem neočekávaného směru. S rychlostí navíjení můžeme imitovat hekticky prchající nebo umírající rybku. Krátké pauzy mezi údery jsou pro úspěšný lov velmi žádoucí. V každém případě působí naše nástraha jako nemocná rybka, kvůli které se dravci vyplatí podniknout i delší útočnou cestu. A velmi často štiky doslova „vystřelí“ k nástraze ze vzdálenosti několika metrů. Často je ještě před samotným záběrem vidět, jak oživne rákosí. Útok často ohlašuje i vlna za nástrahou. Zažijete-li první pořádný útok na jerkbait vedený na hladině, rychle se „jerkováním“ nakazíte. Velmi důležité při vedení nástrahy je, abychom při úderech a cukání získali co možná nejrychleji zpět kontakt s nástrahou. Často se totiž stává, že nástraha vystřelí kus kupředu a předběhne tak návazec. Pokud zde ztratíme na příliš dlouhou dobu kontakt, sami si škodíme, protože v těchto okamžicích přichází většina útoků. Špičkovými nástrahami jsou Cormoran „King of Jerk“ a Salmo „Slider“.

Kombinované wobblery

Jde v podstatě o různě velké nástrahy, které jsou směsí klasického wobbleru a gumové rybky. Vpředu wobbler a vzadu vyměnitelná gumová těla (ocasy). U některých typů nástrah to má tu výhodu, že ji může rychle přizpůsobit podmínkám lokality tím, že změníme barvu ocasu. Mezi kombinovanými wobblery najdeme nejčastěji 3 typy.

S prvním máme možnost lovit přímo na hladině nebo do cca 1 m hloubky. Je to vlastně plovoucí wobbler s velmi malým vztlakem. Jakmile před nástrahu navážeme lanko, máme vznášející se nástrahu, která se při náhlém zastavení chová naprosto přirozeně. Tímto způsobem je možné vést nástrahu velmi pomalu. Dá se sice přitáhnout jako klasický wobbler, ale díky měnícímu se vedení nachytá nesrovnatelně více. Díky lehkým úderům a zastavením působí jako umírající rybka, která si musí po pohybu ocasem chvilku odpočinout. Díky správnému vyvážení zůstává stát pěkně přirozeně v lovné hloubce. Snadnější kořist snad ani neexistuje.

Čisté povrchové nástrahy disponují silným vztlakem. To je „něco“ na štiky, které si chrání svůj revír. Jednoduché navíjení sice čas od času přinese záběr, ale i zde je lepší nástrahu vést střídavě. Krátký „sprint“ by měla vystřídat nepatrná pauza. Tím nástraha např. v dekoru štiky působí jako malá lovící štička, což se větším druhovým kolegyním nebude vůbec líbit. Především pokud si nárokují daný revír. Tento typ nástrahy se velmi dobře hodí při soumraku nebo svítání, kdy si štiky rády dopřejí pěkné sousto z hladiny.

Poslední, třetí typ se díky preciznímu vyvážení a úhlu lopatky potápí přibližně od 2,5 do 4,0 m, ale při pomalejším vedení pluje daleko mělčeji. Ideální partií pro tuto nástrahu jsou přechody z mělčiny do hloubky. Z lodi tak můžeme přesně kopírovat do hloubky padající hrany. Pohybuje se velmi „svůdně“ a můžeme s ní prakticky lovit jako s klasickým wobblerem. Je však též úspěšnější, vedeme-li ji nepravidelně. Při krátkých pauzách se vznáší v lovné hloubce.

Nástrahy z měkké gumy

Běžný lov s gumami je ve velmi mělké vodě často neúčinný. Výjimku tvoří pouze nástrahy, které i s lehkým tělíčkem výborně pracují. Nástraha však musí být vedena rychle a člověk by měl mít zkušenosti a cit pro hloubku vedení. V opačném případě budeme mít na háčku často „zeleninu“, a tím si prakticky zavíráme šanci cokoliv ulovit. Existují však též neutrální/vznášivé gumové nástrahy, které jsou koncipovány speciálně pro lov u hladiny. Například Optimum-Baits, což jsou nástrahy bez dodatečné zátěže s trochou vztlaku. Nejsou jako běžné nástrahy opatřeny jigovou hlavičkou, pouze se podle potřeby vyvažují. Jelikož jsou tyto nástrahy, stejně jako jerky, poměrně těžké, je potřeba používat i odpovídající náčiní. Krátké, tvrdé pruty v délce cca 2,00 m s vrhací zátěží kolem 100 g jsou ideální. Nástrahy s nimi lze dobře nahazovat, ale především dobře vést, což je alfa a omega lovu dravců.