Český Rybář

 „2 TISÍCE MM POD HLADINOU“

Knihu Julia Verna „Dvacet tisíc mil pod mořem“ četl snad každý kluk. Při jejím čtení jsem prožíval dobrodružství nové techniky, která umožnila lidstvu dosáhnout do té doby nepoznaných světů. Snil jsem o tom, že i já jednou zažiji taková dobrodružství a objevím pomocí převratných vynálezů neprobádaný svět. Sen se naplnil, když jsem se seznámil s první povrchovou nástrahou zvanou

JERKBAIT

„Bait“ je anglicky nástraha. „Jerk“ volně přeloženo je trnutí, cukání, škubání. Nezkušený rybář by řekl, že z toho nevyplývá nic konkrétního, a měl by pravdu. Stejně jsem uvažoval i já. Jenže pověst, předcházející tuto nástrahu z USA, mi nedala spát. Několik desítek let trvající úspěšnou sérii trofejních úlovků zaoceánských rybářů na tuto nástrahu může přehlédnout jen málokterý ze zkušených evropských vláčkařů.

Když se v roce 2001 objevily na evropském trhu první jerkové nástrahy od firmy SALMO, vyvolalo to mezi úzkou skupinou pravodatných vláčkařů opravdové nadšení. Tak jsem neodolal a pořídil si ji. S ní přišlo všechno možné - naděje i zklamání. Jenom úlovky se mi vyhýbaly. Časem se to ale změnilo. Chtělo to více trpělivosti, poznání a učení. Možná právě proto jsem se rozhodl napsat několik poznatků o lovu na tyto nástrahy. Doufám, že pro nové i zkušené rybářské dobrodruhy, kráčející pomocí jerků do hlubin 2 000 mm pod hladinu, to bude znamenat objevení nového rybářského směru v lovu dravých ryb.

JAK JE TO MOŽNÉ? WOBBLER BEZ LOPATKY A PŘECE PRACUJE!

Velká většina rybářů lovících na přívlač ještě dodnes hledí na wobbler „bez lopatky“ jako na něco, co nemůže fungovat. U jerků Slider a Fatso od SALMA je tomu jinak. Zvláštní konstrukcí a vyvážením dostal wobbler do vínku od předních evropských rybářů a vývojových pracovníků neopakovatelný pohyb. Ten je zakódován už i v jeho názvu Slider alias „kluzák“. Wobbler pozvolnou kolébavou plavbou, kombinovanou naklápěním „klouže“ vodním sloupcem. Někdy stačí k vydráždění dravé ryby jen tento pohyb. Jindy je lépe okořenit chod nástrahy trhnutím, lehkým úderem do prutu nebo zastavením nástrahy. Plovoucí provedení je vhodné pro hloubky 0,5 m až 1 m. S potápivou verzí se zanoříme do dvou metrů a více.

RYBÁŘSKÉ VYBAVENÍ PRO LOV SE SLIDERY

Neustálé diskuse o nutnosti nebo výhodnosti speciálního castingového vybavení (prutu a multiplikátorového navijáku) běžného rybáře toužícího vyzkoušet lov na jerk spíše odrazují. Pro běžný lov používám normální rybářské vybavení pro přívlač. Kratší prut od 2,1–2,5 m se střední akcí používám pro povrchové jerkbaity. Tvrdší prut by byl vhodnější, ale není zase tak citlivý. Chce to nalézt dobrý kompromis. Prostřednictvím prutu se musí přenést pohyb až do nástrahy. Dále je nutné počítat s nahazováním nástrah větších hmotností od 30 do 100 g.

Pro potápivé wobblery používám prut také se střední akcí. Lépe cítím kontakt nástrahy se dnem. Kvalitní smekací naviják s přední brzdou je u těžších nástrah nutností. Stejně jako silnější vlasec od průměru 0,25-0,33 mm nebo pletená šňůrka o průměru 0,20 mm. Ta musí stejně jako vlasec odpovídat velikosti nástrahy a loveným rybám. Tyto údaje platí pro lov z lodi či boatu. Pro pobřežní lov trofejních ryb je vhodný tvrdý prut v délce 2,7–3 m o vrhací zátěži 50-100 g. K tomu větší naviják s průměrem cívky min. 40 mm. Plná cívka s vlascem nebo pletenou šňůrou min. na 10 kg. Nahazování těžké nástrahy představuje zvýšené vypětí pro rybáře. Vlastní přívlač už jde lehce, neboť jerkový wobbler klade menší odpor než běžný lopatkový.

VÝBĚR MÍSTA = VOLBA WOBBLERU

Potápivý, či plovoucí? To je otázka, na kterou je jen jedna odpověď. Oba! Ty úlovky candátů i sumců, ke kterým mi obě provedení dopomohla, za to stojí. Pozor! Platí zde ale více než jinde přímá úměrnost. Čím lepší znalost místa, kde lovíme, tím větší účinnost při rybolovu. Nejdříve se snažím v lokalitě, kde lovím, nalézt mělčiny, ostrůvky, usazeniny nebo pobřežní vývraty. Zkrátka místa, kde je hloubka tak do 2 m. Výhodou je, když vidím útoky dravců, kteří sem vyplouvají za lovem drobných ryb. V tak mělké vodě se k mému překvapení často ukrývají trofejní ryby. Nikdy nenahazuji do míst, kde právě cosi zalovilo. Spíše prohazuji okrajová místa dravcova loviště.

V hloubkách do jednoho metru a při nočním rybolovu volím jednoznačně plovoucí jerk SALMO Slider nebo plovoucí, zavalité SALMO Fatso. Zvláštní provedení Fatsa je i s malou lopatkou, díky které má agresivnější pohyb. Potápivý jerk používám pro hloubky od 1 m a více. Celkem dobře s ním prochytávám hloubky do dvou metrů. Hodně záleží na hmotnosti daného jerku a na dalších okolnostech, např. na síle proudění řeky, síle vlasce atd. Pro lov ve větších hloubkách je vhodnější klasický wobbler s nořítkem. Dělal jsem ještě pokusy s přídavnou zátěží, ale žádného výrazného výsledku jsem nedosáhl. O tom, jak je důležitá znalost místa a důvěra v nástrahu, vypráví:

RADIM KŘEPELKA: ZKUŠENOSTI ÚSPĚŠNÉHO LIGOVÉHO ZÁVODNÍKA V PŘÍVLAČI S NÁSTRAHAMI SLIDER

Letošní sezonu jsem se trošku specializoval na lov sumců přívlačí a již se dostavily solidní úspěchy. Řekl jsem si, že pokud dokážu přelstít veliké okouny a štiky na Slidery, proč bych to také nezkusil při lovu sumců. Každý týden po zahájené jsem navštěvoval Labe. Podařilo se mi na tyto geniální nástrahy přelstít šest sumců. Tři jsem nedostal. Buď mi spadli, anebo nedali šanci. Jednoho večera jsem s kolegou vyrazil na moje oblíbené místo (jak říká manželka „přechodné bydliště“.) Chtěl jsem vydráždit nějakého vousáče. K řece jsme dorazili kolem půl deváté večer. Po hodině bezvýsledného házení mě napadlo, že se setměním by mohl přijít první záběr. Než jsem myšlenku sdělil kolegovi, záběr opravdu přišel. Nahazoval jsem ke druhému břehu. Nechával Slider vyklesat do prohlubní, které jsem v těchto místech tušil. V půli řeky je veliký val. Za ním, v prohlubních, jsem očekával rybu. Právě proto jsem vsadil na Slider, který umožňuje takovéto vedení. Při jednom z mnoha popotažení následoval v momentě, kdy jsem nástrahu zastavil, nepatrný záškub. V další vteřině přišlo ztěžknutí. Původně jsem si myslel, že jsem to s tím spouštěním nástrahy trochu přehnal a uvízl. Ryba mě z toho rychle probudila. Následoval rychlý, těžký tah. V prvním momentě jsem měl co dělat, abych rybu ubrzdil. Následoval desetiminutový tuhý boj v proudu. Vědom si svého kvalitního vybavení jsem rybu dotáhl až do tůně pod mýma nohama. U břehu jsem poprvé spatřil typický dlouhý, mramorový ocas ryby, kterou jsem toužebně očekával. Sumec tušil nebezpečí. Opřel se prudkými a silnými údery ocasu do vlasce. Po dalších deseti minutách jsem opět sumčí tělo zahlédl v celé délce. Pomalu jsem ho přitáhl ke své ruce. Vzpomněl jsem si na rady kolegů sumcařů, abych nejdříve sumce poplácal po hlavě. Myslel jsem, že udělá tak jeden nebo dva poslední výpady. Když jsem to provedl, měl jsem co dělat, abych jeho únik opět zastavil. Tentokrát bylo opravdu znát, že je moje rybářské vybavení nad jeho síly. Za dalších pět minut jsem vynášel sumíka za spodní čelist na břeh. Byl hodně unavený. Vůbec neprotestoval. Pak jsem si ho mohl v klidu vyfotit a přeměřit. Konečných 127 centimetrů je zatím mým rekordem v přívlači na Slider.

Pokračování příště – o technice lovu, různé metody vedení, příklady z praxe