Český Rybář

Také v mé hlavě byl bolen po mnoho let nekompromisně odsunut do 2. ligy dravců, ale upřímně, bylo to spíše tím, že jsem bohužel neznal odpovědi na otázky „kdy?“ a „kde?“, když už jsem se myšlenkou nad jeho ulovením začal zabývat. Od té doby mě ale s těmito vydatnými bojovníky, kteří v mnoha vodách létají jako duchové a jejichž přítomnost bývá mnohdy zcela utajena, spojuje taková malá láska. No ano, je to jen kaprovitá ryba, ale pro mě stříbrný král a obrovská výzva!

Největším problémem v některých lokalitách, především na stojatých vodách, se zdá být vlastní nalezení těchto nevyzpytatelných ryb. Svůj lov bolenů jsem omezil na řeky, kde je přece jen několik jasných vodítek pro jeho výskyt. Hledám je všude tam, kde panuje co možná nejsilnější proud s vodou bohatou na kyslík, např. kolem pobřežních hrází, za pilíři mostů, pod jezy, ale také přímo v hlavním proudu. V touze přijít bolenům na kobylku se mi podařil celkem kuriózní objev: vždy, když jsem je viděl hlasitě lovit na hladině, byly úlovky nejžalostnější! Valná většina rybářů lovících na řekách jistě důvěrně zná teplé letní večery, kdy boleni s velkým rámusem doslova střílejí do hejn malých rybiček v příbřežních partiích. A není od věci přiznat si to obrovské zklamání, když vyměníte kompletní obsah přívlačového kufříku a domů odcházíte potupně poraženi bez jediného záběru.

Během několika let se mi podařilo ulovit mnoho bolenů bez toho, aniž by svůj pobyt jakýmkoliv způsobem prozradili. Vzhledem k tomu, že jsem měl často záběry od bolenů již při prvních hodech, volím taktiku „prohledávání vody“. V praxi to znamená prosondovat lovné místo několika hody, a pokud se nic neděje, pokračovat dál. Boleni táhnou zvláštním způsobem vodou, a tak se může přihodit, že jeden den na jistém místě parádně zachytáte a den nato v identickém čase odcházíte smutně bez záběru, protože se ryby zdržují někde jinde. Výhodou je určitě vlastní loď, protože tak můžeme během jednoho dne rybaření prochytat v rychlém sledu mnoho míst.

Wobbler zastiňuje třpytky a spol.

Mám-li první kontakt, podrobím místo důkladnějšímu průzkumu. Záběry jsem měl prakticky na všechny druhy umělých nástrah nepřesahujících svou délkou délku ukazováčku. Suverénně nejlepší nástrahou byly mělkopotápivé wobblery bez lopatky (např. Water Monitor v délce 8,5 cm od firmy Illex), které díky vyzývavému „cikcak“ chodu přiváděly některé dny boleny k absolutnímu šílenství. Plandavky, rotačky nebo klasická olověná peříčka používám již jen velmi zřídka. Čas od času s nimi také rybu ulovíte, ale podle mých poznatků už dávno nejsou tak účinné. Pouze jeden typ kovové nástrahy mě přesvědčil: kombinace wobbleru a rotačky ASP Jigging od firmy SPRO a konstrukčně identický model Effzett Kick-S od D.A.M. Používám ji všude tam, kde je nutné házet do vzdáleností přes 25 metrů.

Někdy se mi podařilo ulovit boleny i na malé poppery přímo na hladině. Toto je sice nejnapínavější varianta jejich lovu, ale stojí-li v hejnu, získají okamžitě podezření, protože záběry jsou téměř vždy spojeny s divokým odporem zaseknuté ryby. Při záběru se na hladině objevuje „hlasitá“ vlna. Teprve poté je potřeba sledovat špičku prutu. Kdo se zásekem trochu nepočká (nejlépe půl vteřiny), sebere rybě nástrahu před „nosem“...

Kontrola hloubky

Velmi důležitá se zdá být hloubka, ve které naši nástrahu nabízíme. 30 cm navíc, nebo méně už může rozhodovat o úspěchu, či neúspěchu. V zásadě lovím při chladnějším počasí a při zatažené obloze spíše trochu hlouběji s nástrahami s potápivostí do 2 m, zatímco za tepla a slunečního svitu používám modely, které se potápějí maximálně půl metru hluboko. Trocha improvizace k lovu bolenů tak nějak patří. I když najdeme hejno a zdoláme první rybu, není od věci ihned změnit nástrahu. Příležitostně dokonce každý třetí až pátý hod. Nabyl jsem dojmu, že ulovím nejvíc, pokud takto měním modely wobblerů. Rád používám wobblery v přírodních barvách, jakmile však braní poleví, vyplatí se nahodit modely ve fantastických barvách.

Rychlost navíjení není při lovu bolenů již dávno žádným tajemstvím. Pokaždé, když člověk něco o těchto rybách čte nebo slyší, bývá jedním dechem zmiňována velká rychlost při vedení nástrahy. To mohu pouze potvrdit. Mimo rychlosti se však snažím nástraze vdechnout život i pocukáváním a náhlým zastavením.

Zabrzdit!

Jako kmenovou používám splétanou šňůru o průměru 0,10 mm v nenápadné barvě. Signální pletené šňůry, které se používají při lovu candátů a štik s nástrahami z měkké gumy, nejsou vhodné. Boleni zkrátka loví očima!

Návazec v délce 1-1,5 m zhotovuji z 0,35 mm silného fluorocarbonu. Slabší průměr bych nedoporučoval, protože záběry přicházejí neočekávaně a jsou poměrně tvrdé. V této souvislosti je též velmi důležitá kombinace prutu a nastavení brzdy. I přes měkce seřízenou brzdu jsem na svůj přívlačový prut s vrhací zátěží 20-50 g ztratil v prvních sekundách mnoho ryb. Nyní používám prut na okouny 10-30 g a vyháknutých ryb rapidně ubylo. A zdolávání s takovým prutem je skutečně senzační. Jedno však platí: lov bolenů vyžaduje povolenou brzdu!

Boleni jsou celkem vytrvalí a divocí bojovníci. Pokud je to jen trochu možné, měli bychom zaseknutou rybu co nejrychleji vyvést z hejna pryč. V nejvíce případech se bolen vyzuří krátce po záseku a pak se dá kousek popovést. Následně se pak probere na posledních metrech a ještě ukáže, že svou kůži nedá jen tak lacino. Pokud se nám tyto zdolávací eskapády povede zrealizovat mimo rybí hejno, máme šanci na další ryby. Více než 3-5 ryb z hejna se povede ulovit jen velmi zřídka.

Pozoruhodné je, že cca 70 % mých ulovených ryb viselo na předním trojháčku. Polknuté wobblery jsou skutečnou výjimkou. To velmi ztěžuje vylovení. Zapomeňte ale na podběrák. Volné háčky z nástrahy se okamžitě zachytí v síťce, a začne-li se ryba plácat, může to vést k nepříjemným zraněním na obou stranách, což je celkem zbytečné. Dobrou variantou je vylovit (skutečně zdolanou) rybu rukou nebo použít vylovovací kleště. Druhou variantu nijak zvlášť nezbožňuji, proto u některých nástrah, kde to negativně neovlivňuje chod, nepoužívám zadní trojháček, ale to je svobodná volba každého z Vás.