Český Rybář

Jsou to záběry jako od hrouzka nebo od cejna – drbání, pak nic, pak už to vypadá, že ryba sebrala nástrahu a rozjíždí se, najednou se udice zastaví, zase nic. Náhle se špička začíná klonit k hladině. Žádné drbání, žádné rázy, ale pomalý a rozhodný tah. „Teď,“ ozve se za mými zády právě ve chvíli, kdy zasekávám. Vzápětí startuje nad hladinu tělo dvoumetrové ryby – jesetera bílého.

Nebyl to můj první velký jeseter, ale přesto se mi na chvíli rozklepalo jedno koleno a srdce jsem cítil až v krku. Opatrné záběry v kombinaci s razantními výpady a výskoky těchto často více než metrákových ryb přivedou do varu i úplného flegmatika. Opřel jsem se do jednodílného na jesetery speciálně postaveného prutu plnou silou a pravačkou se snažil do multiplikátoru Penn International navinout co nejrychleji uvolněnou šňůru. Jeseter po výskoku vyrazil proti proudu, tedy směrem k naší lodi. Naštěstí minul kotvu a obloukem se vracel zpět dolů po proudu. Z navijáku mizely metry šňůry a podle rozruchu na sousední lodi bylo jasné, že ryba cestou nabrala i některé z jejich udic. „Hele, zkrať si vodítko,“ volali na mne se smíchem naši kolegové a po několika minutách přetahování se jim naštěstí podařilo uvolnit jejich udice z té mé. Náš průvodce Chris zatím zdvihl kotvu a říční proud nás pomalu unášel.

Získal jsem do navijáku několik metrů šňůry, když se ryba znovu dala do pohybu. Opět se snažila vyrazit proti proudu, ale podařilo se mi její výpad usměrnit a šňůra tentokrát řezala hladinu v bezpečné vzdálenosti od lodě našich přátel. Náhle jsem ucítil podivné údery do prutu – na říčním dně je množství potopených kmenů a kousek dál po proudu jsou i bývalá úvaziště na vory. Ale šňůra držela a ryba opět vyrazila proti proudu. Konec prutu se mi začal nepříjemně bořit do třísel, rybě však evidentně docházely síly. „Podal bych ti zdolávací pás, ale vím, že nejsi žádná slečinka,“ odtušil Chris, který zachytil můj pohled toužebně upřený na pás visící v lodní kabině. „Jasně, kdo nemá modřiny pod pupkem, neví, co je to zdolávat jesetera,“ přisadil si Peter.

Pak se ryba objevila u hladiny, provedla otočku a vyrazila opět ke středu řeky. Obloukem jsem ji vedl zpět a získával do navijáku ztracené metry. Zdvihl jsem jesetera k hladině. Ještě jednou pohodil hlavou, čímž mi na břiše udělal další modřinu, a pak už se nechal vést. Stále kladl odpor, ale už mu nepomáhal proud a v mělké vodě s písčitým dnem, kam mezi tím průvodce dovedl driftující loď, byly jeho šance na únik omezené. Smířený s osudem, držel se několik metrů od lodě a jak ranní slunce prosvěcovalo čistou ledovcovou vodu, měli jsme dostatek času obdivovat nádhernou kresbu pancíře jeho těla. „Není zase tak velkej, dvěstědvacet, možná dvěstětřicet centimetrů. Ale máte hezký světlo, uděláme pár fotek,“ přemýšlel Chris nahlas. Loď už byla na mělčině, a tak jsem vyskočil do vody. Ryba se lekla, podnikla ještě jeden marný pokus o únik, ale po pěti minutách jsem ji definitivně přitáhl na písčitou mělčinu, kde ji Chris zkušeně chytil oběma rukama za kořen ocasní ploutve. Uvolnil jsem rybě z koutku tlamy jednoháček bez protihrotu a rychle pořídil snímky. Chris zatím přejížděl čtečkou po hřbetě ryby a hlasité pípnutí nám dalo na vědomí, že ryba již byla dříve ulovena a čipována. Opsali jsme z displeje do úlovkového listu číslo čipu, změřili délku (225 cm) a obvod mohutného těla a pak už jen sledovali, jak majestátní ryba klidně, beze spěchu odplula zpět do říčních hlubin. Nádhera, až ho příště někdo chytí, bude už mít možná přes dva a půl metru. Ten den jsme zdolali ještě pět dalších jeseterů 242, 217, 192, 185 a 170 cm.   

Podzimní výpravy za jesetery a lososy na západokanadskou řeku Fraser pořádáme pro naše zákazníky již přes deset let, ale od chvíle, kdy jsme poprvé rybařili s rybářským průvodcem Chrisem a jeho týmem, získaly naše výpravy jaksi nový rozměr. Znáte to: když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Chris je lovec každým coulem a na ryby má prostě čich. Nedivil bych se, kdyby se jedna z hemisfér jeho mozku zabývala jen rybařením – co právě žerou a proč, jsou velké ryby tady, nebo o pět kilometrů dál a proč. Ten člověk myslí jako ryba a díky tomu už celou řadu zákazníků i přátel k velkým rybám dovedl.

Další den se Chris věnoval našim kolegům a nás čekal ráno před hotelem jeho dlouholetý spolupracovník – Dan. Dan má tu smůlu, že je milionář - po rodičích zdědil prosperující kuřecí farmu a s ní hromadu práce a odpovědnosti za firmu i zaměstnance. Když mu povinnosti dovolí, dělá to, co chtěl dělat už jako kluk – rybářského průvodce. Během čtvrt hodiny (tak dlouho trvá cesta z hotelu k řece) jsme se dozvěděli, že má tři kluky a ženu, která je vášnivá – rybářka a hlavně muškařka. Před měsícem se vrátili z dovolené a hádejte, kde ji s rodinou trávili – byli v sousedním údolí týden na rybách...

Po několika deštivých dnech bylo téměř jasno a předpověď slibovala slunečný den. Dvě lodě s našimi přáteli dnes ráno odjely lovit lososy a podle aktivity ryb se v poledne rozhodnou, zda se věnovat lososům celý den, nebo je odpoledne vyměnit za jesetery. Nechal jsem volbu programu na náš dnešní den na Peterovi a Richardovi. Bez váhání zvolili jesetery. Po včerejším dni se jim vůbec nedivím.

Lodě, kterým pod kapotou dupou víc než dvě stovky koní, letěly zlehka po říční hladině, nad kterou se rozplývaly zbytky ranní mlhy. Náhle Dan prudce ubral plyn a otočil loď. Jedno rychlé máchnutí podběrákem a máme ho – nad lodí se náhle line puch rozkládajícího se těla lososa čavyča. Jak si v té rychlosti Dan všiml po hladině plovoucí ryby a jak mohl poznat, že je to právě king, to nevím. Než jsem se ho na to stačil zeptat, byl king zavřen do bedny na lodní zádi a Dan nám s úsměvem sdělil, že filátko ze smrdutého kinga bude dnes tou pravou lahůdkou pro každého jesetera: „Lososů nerka a keta jsou teď všude tuny, ale kingů bylo letos méně než v jiných letech, a tak si tuhle ňamku žádnej jeseter nemůže nechat ujít, uvidíte!“ „Zatím hlavně cítíme,“ pomyslel jsem si, ale později jsme i viděli.

Porcování a nastražování filetů z mrtvé ryby nás sice na několik hodin zbavilo chuti k jídlu, ale jeseterům naservírované menu vyhovovalo. Všechny čtyři nastražené pruty byly během půl hodiny poctěny návštěvou jesetera, ale žádná ryba pořádně nezabrala. Všechno to byli jen „ochutnávači“. Opakované drbání do nastražených udic začalo pomalu napínat naše nervy. Občas byly záběry na dvou prutech současně a po chvilce Richard i Peter stáli oba na zádi, každý v ruce jeden prut a každému na nervy brnkal jeden mlsný, ale nerozhodný jeseter. Náhle se bez výstrahy ohnula špička prutu třetího. Žádné drbání, ale rovnou jízda. Skočil jsem po prutu, vytáhl ho z držáku a ze všech sil zasekl – do prázdna. Málem jsem razanci záseku neustál a balancoval v záklonu. Peter cosi mumlal o ukvapeném mládí, ale na jeho poznámku jsem nestačil ani odpovědět, když zasekl Richard. Také do prázdna. Odložili jsme pruty do držáků a pokoušeli se uklidnit. „To nejsou nervy, ale hormony, měli byste si dávat pozor na to, co jíte,“ hodnotil Peter naše představení. To už byl ale Richard opět ve střehu, protože znovu poskočila špička jeho prutu. Pomalu vytáhl prut z držáku, skoro nedýchal a hypnotizoval jeho špičku. Ta se začala pomalu klonit k hladině, Richard ještě natáhl ruku, aby dal rybě další metr šňůry, pak se předklonil a ve chvíli, když se špička prutu téměř dotkla hladiny, zasekl. „Jó, to je ono, krásná práce,“ chválil Dan zásek. Šňůra se napjala, prořízla hladinu a po pár vteřinách vystartoval nad hladinu jeseter. Vztekle házel hlavou, ale háček seděl dobře. Ryba dopadla do vody, rozjela se ke středu řeky a vyskočila znovu. Pak nám na dlouhých dvacet minut zmizela z očí a o síle monstra vydávaly svědectví jen Richardovy vypoulené oči, zaťaté zuby, rudnoucí uši a vrčení brzdy navijáku. „To je ono, zvíře proti zvířeti,“ liboval si Peter, když jsme stahovali ostatní udice. Richard se zoufale rozhlížel a Peter si - jakoby mimochodem - pohrával se zdolávacím pásem. „Myslíš, že hledá tohle?“ ptal se mě. „Proč, je zvyklej na sumce a hlavatky, toho nějakej jeseteří dědeček nemůže rozhodit,“ přiložil jsem své polínko do ohně. Nakonec jsme se však rozhodli vyslyšet Richardovy prosby a zdolávací pás mu připnuli. Náš borec rázem získal převahu a pomalu, ale jistě vnutil rybě představu, že se půjde fotit. Jeseter už neskákal. Držel se u dna a jen se dvakrát otočil na hladině. Dan nastartoval loď, zdvihl kotvu a pomalu jel ke břehu. Zatímco Richard pokračoval ve zdolávání, vyskočil na břeh, zakotvil loď a brodil se po kolena do vody směrem k rybě. Jeseter se na mělčině prodral pásem vodních rostlin a nabral na šňůru chuchvalce „salátu“. Dvakrát se v mělké vodě pokusil o únik, ale Richard mu nedal šanci. Metr později ukázal 250 cm! Šťastný rybář přijímal gratulace a netušil, že ten den dvoumetrovou hranici překoná ještě jednou. Ale ani já s Peterem jsme se dvěma jesetery nepřišli zkrátka.

Když jsme večeřeli společně v mexické hospodě, trumfla nás nakonec jen posádka Petr otec a Petr syn – jejich 270 cm mělo zůstat až do konce týdne nepřekonáno.

Na říjen roku 2010 asi nikdo z nás dlouho nezapomene. Každý den někdo z nás ulovil rybu délky okolo 2,5 metru a každý z nás si poměřil síly s dvoumetrovkou... Richarda dokonce zachvátila jeseteří horečka do té míry, že nelitoval výdajů a pobyt v Kanadě si ještě o dva dny prodloužil. A kdyby se nemusel vrátit do práce, chytal by ty nádherné jesetery na řece Fraser dodnes. 

PS: Podařený videofilm o lovu jeseterů na řece Fraser vyšel v roce 2010 v edici Chytej.cz a je k dostání ve většině dobrých rybářských obchodů.

Informace

Jeseter bílý

   Jeseteři jsou prastarou skupinou ryb. Žili v řekách a mořích naší planety ještě před příchodem dinosaurů a od té doby se téměř nezměnili - právem bývají označováni za „živoucí fosílie“.  Většině jeseterů na celém světě hrozí vyhynutí v důsledku nadměrného lovu (kaviár) a změny životních podmínek.

   Jeseter bílý (Acipenser transmontanus) se v Kanadě těší přísné ochraně a jeho počty jsou stabilizované. Jeseteři žijí při západním pobřeží Ameriky od Kalifornie až po Aljašku, do řeky Fraser vytahují od července do listopadu spolu s lososy, kteří představují důležitou součást jejich potravy.

   Hlavní sezonou lovu jeseterů je období od srpna do prosince. Všichni ulovení jeseteři musejí být po ulovení puštěni opět na svobodu. Rybářští průvodci, kteří doprovázejí rybáře při lovu jeseterů, musí být držiteli oprávnění k jejich lovu, respektují přísná pravidla, provádějí měření, kontrolu a značkování ulovených ryb.  Zatím v řece Fraser obdrželo čip přes 42 000 jeseterů. 

   Tělo těchto monster dlouhých až 5 m a vážících 8 metráků je chráněno kostěnými štítky. Ačkoli vypadá nemotorně, po záseku dosahuje jeseter překvapivé rychlosti a dovede i skákat. Obvyklá velikost lovených ryb se pohybuje od 1 do 2,5 m (10–150 kg). V podzimních dnech není vzácností ani 20 záběrů jeseterů denně. Kompletní vybavení pro lov jeseterů zajišťují průvodci, loví se většinou ze zakotvených lodí na položenou s 50–80lb pruty s multiplikátorem. Jako nástraha se zpravidla používají kusy lososů nebo lososí jikry.

Další lovené druhy ryb

Losos čavyča (king) – táhne do povodí řeky Fraser od července do srpna a POZOR – některé přítoky mají od září do listopadu také podzimní tah „kingů“, jejichž hmotnost se pohybuje od 10 do 30 kg!

Losos kisuč (silver-coho) – v říjnu a listopadu táhnou „stříbrňáci“ o hmotnosti 3–8 kg.

Losos keta (chum-dog) – od září do listopadu jsou loveni velmi bojovní jedinci 3–10 kg.

Losos nerka (sockeye) – táhne v srpnu a září, hmotnost lovených ryb se pobybuje okolo 4 kg.

V lichých letech táhne do řeky několik miliónů exemplářů lososa gorbuša (2–4 kg).

Pstruh duhový – tažná forma steelhead (obvyklá velikost 4–8 kg) se loví od února do dubna.

Dále se ve Fraseru a především v jeho přítocích loví rovněž pstruzi duhoví, siveni malma (Dolly Varden) a siveni američtí.