Český Rybář

Nápad

S ohledem na naše požadavky jsme zvažovali spoustu různých možností. Chtěli jsme chytat kapry maximálních hmotností, nejlépe těsně před třením a měly to být ryby přírodní, zdravé. Začala opravdová detektivní práce.

Na rozdíl od předchozích let jsme chtěli vyrazit dříve, abychom se stihli vrátit do Skandinávie ještě před „výkopem“ hlavní sezony. Museli jsme tedy zaměřit svou pozornost na jih. Kde ale najít místo s velkými, nepříliš ochytanými jezery plnými ohromných kaprů, to vše za teplého jarního počasí? Strávili jsme věčnost surfováním po internetu, abychom se ujistili, že námi vybrané místo bude splňovat všechna stanovená kritéria. Odpověď ale přišla od našeho společného přítele Nickiho, který se před nedávnem vrátil ze Španělska. Rybařil na místních jezerech, nachytal spoustu pěkných ryb, a tak dostal za úkol najít tu vysněnou skvělou lokalitu s tím, že my se k němu přidáme.

Pokud začnete ve Španělsku opravdu hledat, zjistíte, že potenciál místních jezer vzbuzuje u rybáře mírnou extázi. Vypadá to, jako by pro místní kapry neexistoval hmotnostní limit, o čemž svědčí několik světových rekordů. Naše volba nakonec padla na lokalitu Sierra Brava v provincii Extremadura.

Před cestou jsme samozřejmě museli připravit vše potřebné. 150 kg doma rolovaného boilie, pořádný kopec partiklu a vše potřebné (i spoustu nepotřebného) náčiní jsme nacpali do auta a do vleku tak, že sotva zbylo místečko pro nás čtyři rybáře – Poula, Jakoba, Tobiase a mou maličkost. Noc před odjezdem jsme dostali tu nejhorší možnou zprávu. Ukázalo se, že lov kaprů na Sierra Brava bude v průběhu dubna zakázán! Bylo to naprosto deprimující, zvláště pokud zvážíte, že o tomhle výletu jsme snili po mnoho dlouhých zimních večerů a jeho přípravě jsme věnovali opravdu spoustu času a námahy. Jak se nakonec ukázalo, bylo to štěstí v neštěstí, ale to jsme zatím nemohli tušit. Po poradě jsme se rozhodli vyrazit na jih a zjistit detaily v malé vesnici Talarrubias, kde na nás měl čekat Nicky.

Vikingové vyrážejí 

Cesta (29 hodin) do Španělska proběhla hladce a teď jsme byli v posledním stádiu kaprařské horečky. Lidé v malé hospůdce, sloužící jako zastávka pro řidiče kamionů, nevěřícně kroutili hlavami, když viděli, jak z přeplněného auta vylézají čtyři blázni ve stejném oblečení, a jejich úžas se změnil ve zděšení, když se dozvěděli, že jedeme 3 000 km, abychom nachytali (a pustili!) několik místních kaprů. My jsme se ale jen usmívali, protože právě volal Nicky a sdělil nám, že v Talarrubias je jasno, slunečno, obloha bez mráčku a teplota 25 °C. Místním jsme jejich údiv neměli za zlé – jen rybář ví, co to je mít na prutu pořádného kapra … nic už nemůže zabránit nájezdu Vikingů!

Najednou jsme vystupovali v Talarrubias, zdravili se s Nickim a také s Mattem, zástupcem Fat Angling Tours (FAT) a znalcem místních poměrů. Po krátkém rozhovoru jsme se rozhodli rybařit na velkém jezeře Orellana, kde byl v loňském roce uloven kapr 37 kg a letos chyceno mnoho ryb z kategorie 20+. Fakt, že všichni tito kapři byli přírodní a divocí, přesně odpovídal plánům, které jsme kuli v Dánsku.

Nové jezero Orient?

Orellana je uměle vytvořené jezero, vzniklé v roce 1961 přehrazením řeky Guadiana. Je čtvrté největší ve Španělsku, 50 km dlouhé s rozlohou více než 5 000 ha. V řece vždy žila silná populace kaprů, ale přehrazením toku a vznikem jezera byly vytvořeny podmínky pro její značné rozšíření. V jezeře žije velké množství raků, kteří slouží rybám jako přírodní potrava a jejich váhové přírůstky se dramaticky zvedly.

Díky výborným podmínkám pro přirozenou reprodukci žijí v dnešní době v jezeře tisíce a tisíce kaprů s hmotnostním průměrem přes 10 kg. Protože teplotní průměr vody v jezeře je celoročně vysoký, kapři přijímají potravu prakticky neustále a stále se zvyšuje počet kusů mezi 13–20 kg hmotnosti. A někteří dosahují i hmotností vyšších, jako třeba právě ten 37kg, kterého loni ulovili místní rybáři. Žije zde jak šupinatá forma, tak i nádherní lysci, ulovit můžete trofejní líny, pěkné okouny a v neposlední řadě i štiky opravdu trofejních rozměrů.

Bez přehánění mohu říci, že Orellana je opravdu novým Orientem. V uplynulých sezonách tu bylo uloveno několik kaprů 30 kg+, zatím tento revír navštěvuje relativně malý počet kaprařů a já si myslím, že Orellana se brzy stane centrem evropského kaprařského dění. Ten čas přijde.

První pokus

Matt nám navrhl, abychom začali na velkém poloostrově, a my jsme jeho radu vděčně přijali, namísto toho, abychom sami hledali místo na zdánlivě nekonečném pobřeží. Když jsme na poloostrov dorazili, uviděli jsme ukazující se ryby a náš kemp jsme stavěli s lehkou „třesavkou“. Výhled byl fantastický – ohromné jezero se rozprostíralo do všech směrů, kam až naše oči dohlédly, a vysoké hory se strmě zvedaly k nebi hned z jeho břehů. V tuto dobu bylo vše svěží a zelené, takže oproti jednotvárnému a pochmurnému Dánsku to byla vítaná změna. Ovce se popásaly hned za našimi slunečníky, atmosféra byla klidná a mírumilovná. Pokud bychom tu nebyli na kaprech, asi bychom si hodili „šlofíka“ jako několik místních rolníků okolo. Takhle jsme v divoké panice vybalovali a pečlivě třídili každý kousek výbavy. Přesto jsme si našli chvilku, připravili si nějaké studené občerstvení a kochali se tou nádherou.

Okolo poloostrova bylo poměrně hluboko. Dno se od břehu svažovalo až do 10 m a asi po 40 m spadlo prudce na 15 m. Z hloubek jsme byli poněkud nejistí, protože třeba ve Francii jsme na jaře chytali především v mělčích prohřátých zátokách, ale tohle bylo něco úplně jiného. Když jsme ale viděli ukazující se ryby, říkali jsme si, že všechno nemůže být špatně! Na zvolených místech jsme hustě zakrmili směsí kukuřice, tygřích ořechů, fazolí a boilie. Nahodili jsme všechny pruty, usadili se a nedočkavě čekali na první záběr.

O den později jsme stále ještě čekali! Byli jsme docela otrávení, protože ryby se, zvláště po ránu, ukazovaly ve slušných počtech. Pomalu jsme začali ztrácet důvěru. Rozvinuli jsme smělou teorii, že ryby určitě nežerou a před cestou na trdliště si užívají prohřáté hladiny. Nevěděli jsme, jestli je naše teorie pravdivá, ale něco jsme museli změnit.

Nakonec přišel Jakob s návrhem, abychom zkusili krmit méně na mělčích místech a tam i chytat. Na vlas jsme nastražili kukuřici, rozpůlené tygří ořechy a doufali, že tohle bude účinnější než ohromné koberce krmení. Když se dívám zpět, je to asi zřejmé, ale my jsme doufali, že větší množství krmení zastaví alespoň na chvíli hejna kaprů mířící do mělčích partií splnit svou reprodukční povinnost. Naší jedinou šancí přitom bylo, abychom se k našim nástrahám snažili zlákat jednotlivé kusy bez nabízení většího množství návnad v okolí nástrahy.

Měníme místo

Mysleli jsme, že jsme rozluštili kód, jak zastavit kapří exodus. Po několika úlovcích menších ryb a po několika ztracených větších to ale vypadalo, že kapři na naše místo absolutně zanevřeli a my jsme se rozhodli pro drastickou změnu. Jakob a Poul vyrazili na rozsáhlý průzkum přehrady s tím, že zkusí najít nějakou mělčí zátoku s prohřátou vodou. Severní strana nádrže taková místa nabízela a navíc k ní vál vlahý jižní větřík. Po dnu úmorného zkoumání se oba rybáři vrátili s dobrou zprávou – nalezli zátoku s mělkými i hlubokými partiemi, ve které se ukazovalo velké množství ryb, ale kde jsme mohli čekat i hodně vázek. A protože jsme v průběhu dne nezaznamenali další záběr, příliš jsme nepřemýšleli a rozhodli se přestěhovat. Když byli Jakob a Poul na průzkumu, místo zabírali jiní kapraři, kteří se ale nakonec rozhodli přesunout. My jsme nyní mohli nahazovat k zatopeným stromům hned naproti našemu novému kempu a vše vypadalo skvěle. Nakonec se ukázalo, že tady rybařil Matt se svým klientem. Měli sice lepší výsledky než my na poloostrově, ale nevěděli, že začalo velké jarní kapří stěhování, a my jsme si na tomhle místečku hodlali vybrat jackpot!

Po rozdělení do dvou skupin jsme mohli obsadit celou zátoku a každá proplouvající ryba se musela dostat velmi blízko k našim nástrahám. Já, Poul a Nicki jsme obsadili jižní stranu zátoky, Jakob a Tobias se přesunuli na břeh severní. Záhy se začalo ukazovat, že přesun byl správným rozhodnutím. V průběhu prvních 24 hodin ulovil Poul dva místní krasavce nad 14,6 kg a já jsem zdolal – jako poděkování za perfektní průzkum – krásného šupináče 18,3 kg.

O dva dny později jsem měl opět štěstí a zdolal kapra 20,3 kg. Sváděli jsme úžasné souboje, což nejvíce ocení ti, kdo už někdy měli velkého kapra na prutu. Poul už na mé pruty chytil spoustu kaprů, ale tenhle zabral na jeho „sněhuláka“ sestávajícího z 20mm boilie vyrobeného doma ze směsi firmy Prologic „Black squid“ se spoustou přidaného robin redu. Hned ze začátku jsem dával do soubojů spoustu síly, protože tyhle divoké ryby bojují opravdu jinak než jiní průměrní kapři. A když si připočtete, že jsme je zdolávali hned vedle zrádných překážek, při soubojích jsme si užívali opravdu rybářský hard-core koktejl.

Tentokrát jsem musel vynaložit spoustu úsilí, abych rybu od zatopených vázek dostal. Po zaseknutí vybuchla doslova exploze přírodní rybí síly, postupem času jsme já i kapr stále častěji relaxovali, i když se stále držel u dna a nevypadal, že by mu měly dojít síly. Když konečně vklouzl do síťky podběráku, zahřměla nad údolím mnohonásobná ozvěna mého vítězného výkřiku. To byla odměna, pro kterou si Vikingové přijeli! Každá šupina se leskla na slunci jako zlato, ale krásné nebyly jen detaily. Tento kapr byl úchvatný jako celek. Dlouhý, vysoký a celkově robustní – taková ryba bývá v jiných částech Evropy opravdovou vzácností.           

Zlatý důl Orellana

Po tomto úlovku nabralo naše rybaření nebývalý spád. V průběhu několika dalších dnů jsme zažívali období neustávajících záběrů. Mnohdy byl problém zavézt novou nástrahu. Vrcholem byla chvíle, kdy Poul zdolával velkého kapra a do toho přišly záběry na jeho zbývající dva pruty a všechny mé – dohromady 6! Bylo to sice vyčerpávající, ale na druhou stranu … báječná zábava.

Připadali jsme si jako v nějaké bláznivé hře a s každým záběrem jsme věřili, že na opačném konci vlasce bude ta vysněná opravdu velká ryba. Chytili jsme hodně ryb v rozmezí 10–15 kg a brzy jsme se dostali do stavu jakési zhýčkanosti, kdy jsme 12kg kapry pouštěli, aniž bychom pořídili alespoň fotografii. Ryby této střední hmotnostní kategorie byly nádherné, divoké a bojovaly tvrději, než jsme kdy předtím zažili. Mnohokrát jsme byli přesvědčeni, že konečně máme vysněnou „big fat lady“, a nakonec se na podložce objevil 11kg kapr, který předvedl, co to v praxi znamená bojovat o život.

Ale ani větší ryby na nás nezapomněly. Nicki ulovil největšího kapra výletu (a zároveň svého životního), u kterého váha ukázala 23,6 kg. Zlákaly ho dva tygří ořechy svůdně položené na kukuřičném koberci. Nejdříve jsme si mysleli, že jde o menšího kapra, ale pak nám předvedl pořádnou spoušť. Nejprve se nechal přitáhnout téměř ke břehu, ale 50 m před ním si to rozmyslel a Nicki se pořádně zapotil. Když obří tělo sklouzlo přes okraj podběráku do sítě, zírali jsme na obludu s úžasem vepsaným do tváře. Byl prostě perfektní, jak jen velký kapr může být. S Nickim se splnil sen i nám všem, protože všechny ulovené ryby byly výsledkem dobře organizované týmové práce.

Protože se kapři začali třít, záběrů razantně ubylo. Sem tam jsme ještě nějakou rybu chytili a Tobias a Jakob na druhé straně zátoky nešli pod 10 kaprů denně. Životního úlovku se dočkal i Tobias – jeho kapr zaostal pod vysněnou 20kg hranicí o 200 g!

Největší šok jsme ale nezažili při lovu kaprů. Jednoho rána vyrazil Poul na člunu prokrmit naše loviště. Slunce tak tak vycházelo za vzdálenými horami, vodní hladina byla skryta pod chomáči mlhy a v celém údolí vládlo hrobové ticho. Jak Poul brázdil hladinu, vyděsil k smrti velkého kapra a ten v panickém úprku dopadl s mohutným šplouchnutím na hladinu těsně vedle člunu. V rybáři by se v tu chvíli krve nedořezal. Hned, jak připlul ke břehu, ale rozvinul smělou teorii o velikosti ryby, která ho tak vystrašila. Prý byla určitě větší než náš největší ulovený kapr. 25 kg? Možná 30 kg? Ani 35 kg není v těchto vodách nemožných. A Vikingové se do zdejšího kraje vrátí, aby to prověřili – o tom není třeba pochybovat!

Náčiní, taktika a info

Na jezeře Orellana je nutné počítat s rybolovem (a náhozy) na velké vzdálenosti, takže pruty s testovací křivkou 3,5 lb jsou ideální. K nim odpovídající velký naviják s patřičným návinem 40–50lb pletené šňůry,  zakončené 20 m šokového návazce 0,70 mm. Háčky vel. 1/0 (Prologic C3, Owner Flyliner) jsme vázali 45lb zpevněnou pletenkou Prologic Taipan. Abychom nástrahy dostali do patřičné vzdálenosti, používali jsme až 150g olůvka. Naše nejúspěšnější nástrahou bylo doma vyrobené boilie Prologic Black Squid a tygří ořechy, jako návnadu jsme používali různé druhy partiklu (kukuřice, fazole atd.). Klíčem k úspěchu je nalézt návnadu a nástrahu, které kapry okamžitě zaujmou a přilákají je. Tuto funkci dobře splnily tygří ořechy a boilie – zvláště kořeněné a slané.

Taktika lovu je popsána v článku, jen doplním, že většinu ryb jsme nachytali na hloubkách mezi 1,5–2,5 m (stražili jsme do hloubek od 1 do 5 m).

K lovu potřebujete rybářský lístek regionu Extremadura, který se dá sehnat v místních barech a na poštách za 40 eur na osobu a rok. Na některých revírech platí místní pravidla, která se mohou lišit (lokální hájení, zavážení návnad atd.). Takže pozor a Petrův zdar!