Český Rybář

To jsem věděl i já, když jsem sem přijel rybařit pod dohledem dánského průvodce Benta, žijícího v Entebbe přímo na břehu jezera. Od této chvíle jsme - Bent, já a Soren Honoré z dánského rybářského magazínu Fisk and Fri - strávili hledáním velkých nilských okounů (kteří byli do vod jezera introdukováni před 50 lety) spoustu času.

Jezero Viktoria

pojmenované po královně Viktorii, je se svou rozlohou 68 800 km² největším tropickým jezerem světa. Větší je pouze jezero Superior v Severní Americe. Břehy obepínají jezero v neuvěřitelné délce 3 440 km (2 138 mil) a na hladině můžeme nalézt více než 3 000 ostrovů. Jezero tvoří hranici tří států - Ugandy, Tanzánie a Keni. Evropanem bylo poprvé spatřeno v roce 1858, kdy ho objevil britský cestovatel patrájící po prameni Nilu (Bílého Nilu).

Nilský okoun

je v dnešní době už dobře známá sportovní ryba. Věhlas jí získaly spíše úlovky na jezeře Nasser v Egyptě (známá asuánská přehrada na Nilu) a na řece Nil. V roce 1954 byl vysazen i do jezera Viktoria. Místní mu přezdívají "M'Puta" neboli spasitel, především pro hodnotu jeho masa. Pravdou ale je, že v průběhu let nilský okoun prakticky vyhladil několik původních druhů ryb.

Mezi sportovními rybáři je oblíben především pro jeho velikost a bojovnost. Může dorůst do velikosti přes 2 m při hmotnosti více než 200 kg. Největší okoun ulovený na jezeře Viktoria místním rybářem vážil 180 kg, největší ulovený na prut pak měl 114 kg. Rekord uznaný IGFA (úlovek z jezera Nasser) má přitom hodnotu 104,32 kg (230 lb).

Rybaření

Brzy ráno jsme sešli do jachtařského klubu v Entebbe, kde Bent kotví svou loď. Jeden z jeho pomocníků, Godfrey, musel loď vybavit rybářským náčiním, 200 litry benzínu a spoustou dalších propriet na třídenní výlet po ohromném jezeře. Chtěli jsme nocovat na ostrově Bugala, který se nachází 2 hodiny plavby od Entebbe v lokalitě nazývané Ssese, čítající dalších 86 ostrovů. Cesta po Ssese byla zpestřena rybařením u několika označených ostrůvků a pozorováním místních obyvatel, mezi které se řadila tisícihlavá hejna ptáků, a dokonce několik různých hadů.

Co se rybolovných metod týče, mezi ostrůvky jsme první dva dny využívali především trolling. Fungoval! Každý den jsme měli na prutě velkou rybu, ale kvůli kamenitému dnu plnému vázek se nám větší kus stále nedařilo zdolat. Naše šňůry a kameny na dně se prostě s 20-50kg okounem na konci návazce neměly moc v lásce. Bezpečně se nám podařilo zdolat několik ryb okolo 10 kg. Jeden večer jsme jako dárek od místních rybářů dostali filet z okouna a musím uznat, že chutnal fantasticky.

Poslední den jsme na zpáteční cestě do Entebbe zažili zajímavý úkaz. Chvíli to vypadalo, jako by na vodní hladině něco hořelo a z ohně se valil hustý dým. Když Bent viděl naše užaslé pohledy, přispěchal s vysvětlením. Jednalo se o obrovský roj místního druhu moskytů, naštěstí prý nebodavých! Díky bohu, protože za malý okamžik jsme byli ztraceni v hejnu hmyzu (a to doslova), přičemž jsme prožívali značně rozporuplné pocity. Nakonec, jak se může člověk cítit v mnohamilionovém roji moskytů, že. Nakonec jsme ale přežili (ha, ha) a pokračovali v cestě.

Asi hodinu plavby od Entebbe jsme ještě zkusili rybařit u další skupiny ostrovů ve velké zátoce, kde slavil Bent při svých dřívějších výjezdech výrazné úspěchy. Godfrey nám sice vysvětloval, že teplota vody (27 °C) je příliš vysoká na dobrý lov, ale nám se odpoledne přesto podařilo ulovit několik pěkných okounů, mezi nimi i největší rybu výpravy 13,5 kg.      

Co dál?

Hned po příjezdu jsme s Bentem začali plánovat další výlet. Určitě bych chtěl vyrazit na déle než na 3 dny a rozhodně dál od Entebbe a civilizace. Společně s návštěvou Murchisonových vodopádů to určitě bude skvělý výlet jednak k poznání tohoto ohromného fantastického jezera, a jednak k poodhalení některých dalších přírodních divů Ugandy.

Zkuste to sami!

Pokud byste zatoužili vyzkoušet Afriku na vlastní kůži, můžete kontaktovat buďto přímo Benta na jeho e-mailu: bentkaspersen@yahoo.com nebo mě na e-mailu: info@jjphoto.dk