Český Rybář

V dubnu jsem navštívil jezera španělské provincie Extremadura, kde místní rybáři americké přistěhovalce adoptovali a v současné době chytají spousty okounků za použití nejrůznějších nástrah a metod lovu. Při své návštěvě jsem měl oči otevřené a dnes ode mne o těchto divokých vzdušných akrobatech neuslyšíte pranic špatného.

Okounci ve Španělsku

Okounci byli do španělských revírů vysazováni od roku 1955 – nejprve byli dováženi z Francie, poté i přímo z USA. Velmi rychle se uchytili ve španělských řekách a jezerech, zejména v hornatých regionech Galície a Kantábrie, a překvapivě dobře se aklimatizovali i v dalších provinciích -  Andalusii, Extremaduře a Aragónu.

Na nové prostředí si velice rychle zvykli a při jejich značných reprodukčních schopnostech se brzy rozšířili, kam jen to bylo možné. Španělští rybáři je přijali s otevřenou náručí a v současné době jsou okounci snad nejpopulárnějšími sportovními rybami ve Španělsku.

Pro většinu rybářů je okounek prostě okounek a je jedno, zda se jedná o okounka pstruhového (Micropterus salmoides) nebo některé další druhy a jejich hybridy. Rozluštění genetického fondu různých druhů okounků by zabralo spousty papíru i času, ale pro naše potřeby bude důležité vědět, že v roce 1999 byl uznán nový druh okounka nazývaný shoal bass (Micropterus cataractae). A právě to je ryba, kterou jsme na velkých jezerech Extremadury lovili nejvíce. Od okounka pstruhového se shoal bass liší červeným zbarvením oka a vyráznějším šedobílým vybarvením břišních ploutví.

Rekordní shoal bass uznaný organizací IGFA vážil 3,99 kg. Pro okounka pstruhového platí světový rekord 10,12 kg a oficiální španělský rekord činí rovné 4 kg – ryba byla ulovena na přehradě Guadalcacin v Andalusii.

Velká jezera Extremadury

Úchvatná řeka Guadiana protéká na své 829 km dlouhé pouti Španělskem i Portugalskem. V provincii Extremadura byl její tok několikrát přehrazen, čímž vznikla umělá jezera (embalses), v nichž našla ideální podmínky k životu spousta rybích druhů, včetně okounků. A právě tyto vodní plochy se staly středem našeho zájmu, přičemž nám bylo jasné, že si ušetříme spoustu času i problémů, když si najmeme místního průvodce.

A tak se našimi hostiteli stali Pedro, Emilio a Javier – všichni tři skvělí lovci okounků s vynikající technikou, zručností, loděmi a dalším rybářským vybavením odpovídajícím jejich nadšení. Na zvolených jezerech už odchytali více než 20 let, takže jejich zkušenosti pro nás byly naprosto neocenitelné, stejně jako šlechetnost a velkorysost, s jakou nás přijali.

V dubnu se místní okounci drží při březích, kde probíhá reprodukce, a naše první náhozy dopadly do vody přímo uprostřed tohoto vzrušujícího cyklu. Rybařili jsme na dvou velkých jezerech, která nám nabídla spoustu ramen, zátočin a ostrůvků, a tím pádem i mnoho kilometrů pobřežních partií vhodných k lovu. Na každém z jezer jsme denně ulovili stovky okounků, z nichž poměrně velké množství překročilo hranici 1 kg a asi 10 z nich byly krásné kusy s hmotností 2–2,5 kg.

Lov probíhal z výkonných, skvěle vybavených amerických lodí určených přímo k lovu okounků – nožní ovládání na místě lovu bylo tedy samozřejmostí. Naše nástrahy tak pravidelně létaly do blízkosti potopených stromů, keřů, rákosových polí či skalisek, což byla místa nejpravidelnějšího  výskytu okounků. Popravdě musím říct, že jsme okounky lovili i na otevřené vodě, kde nebyla ani stopa po nějakých podvodních překážkách – vypadalo to, že se pohybují naprosto všude.

A rozhodně nebyli vybíraví. Bezpečně útočili snad na vše, co se ve vodě pohnulo a co se vešlo do jejich ohromných tlamek. Atakovali žáby, mloky, raky, hmyz i rybky, včetně jejich vlastního druhu. Nechtěl bych být samečkem okounka plovoucím s nadějí obšťastnit ohromnou samičku a zvláště ne po tom, když vlastní akt plození skončí!

Tato skutečnost značně usnadňovala naše rybářské snažení. Pokud jsme do vody poslali jakoukoliv nástrahu a vedli ji trhaně a nepravidelně, měli jsme ohromnou šanci, že se za ní některý z nenasytů okamžitě pustí. Chytali jsme na vše od velkých wobblerů a plandavek na štiky přes twistery na jiggových hlavičkách po smáčky vypadající jako tenká dřívka. Důležité při lovu okounků bylo nechat nástrahu několik sekund vyklesat, než jsme ji začali popotahovat. V začátku navíjení pak zaútočila většina zvědavých ryb, které ve velké konkurenci zjevně neměly příliš času zkoumat, co se to ve vodě hýbe.

Mou nejoblíbenější metodou se stal hladinový lov, který jsem provozoval s různými druhy nástrah. Asi nejúspěšnější byly dvě – šedo-bílý červ na jiggové hlavě s dalším háčkem umístěným na vlasu mimo nástrahu a dělená nástraha SavageGear 4play, která v jednu chvíli překonala všechny ostatní. Při lovu ve vodním sloupci fungovaly velmi dobře různé druhy třpytek a v hlubší vodě pak hluboce potápivé wobblery a gumy na těžších jiggových hlavách. Chytali jsme i na dně – výborná byla imitace žížaly s tungstenovou hlavičkou a externím háčkem na vlasu schovaným do „masa“ (gumy) nástrahy.  

Zkuste to

Pokud si chcete vyzkoušet toto fantastické rybaření na vlastní kůži, zkuste kontaktovat Pedra na jeho e-mailu: pedrobass@gmail.com.