Český Rybář

Na čtveřici prutů pracují ve vzdálenosti 20–30 m za lodí naše proti proudu tažené wobblery. Aligátoři, ještěři, hadi, gekoni, želvy a ptáci všemožně duhových barev dotvářeli  v předchozích dnech úžasnou kulisu místní divoké přírody. Jako bychom měli naše nástrahy nahozeny v obrovské zoologické zahradě.

O necelou půlhodinu později nás z letargie vytrhla kvílející brzda mého navijáku a prut nebezpečně ohnutý téměř do kruhu. Téměř současně vyskočil útočící, hlavou mlátící tarpon v celé své odhadované dvoumetrové kráse z vody asi 25 metrů za lodí, otočil se v elegantním saltu a následně těžce dopadl zpět na hladinu řeky, kterou roztříštil na miliony malých kapek. Poskočil jsem k prutu a snažil se čelit následným skokům a osvobozujícím výpadům tím, že jsem držel napnutou šňůru. Na štěstí se mi to dařilo a přestál jsem první tři minuty zdolávání bez toho, aniž bych rybu ztratil. Nebyla to žádná samozřejmost, protože mému rybářskému parťákovi Markusovi i mně se v uplynulých dnech několik exemplářů těsně po záběru vyháknulo. Představení bylo v podstatě jako přes kopírák: záběr, několik mohutných výskoků ryby během prvních minut a poté jsme již stáli s krví plnou adrenalinu, hlasitě  bušícím srdcem jako o život a uvolněnou šňůrou na prutu v lodi a věděli, že jsme promarnili další šanci. Je jasné, že k lovu tarponů, vzhledem k jejich temperamentu, ztracené ryby zkrátka patří, což jsme samozřejmě věděli předem. Když už byl člověk ale tak blízko, není pak daleko k velkému zklamání…

Já měl ale štěstí a háček držel! Nyní ryba nasadila jinou taktiku a střídala razantní výpady se silně nervózním odporem a podobnými eskapádami u říčního dna. Ryba, ale i já jsme do toho šli na maximum: každý jsme táhli vytrvale plnou silou za svůj konec šňůry! Stále častěji plul můj protivník jako ve zpomaleném filmu proti proudu a s ním, jako by zrovna byl na odpolední procházce a nebral vůbec v potaz, že mu v tlamě visí trojháček velikosti 4/0, který je spojen se srdnatě bojujícím rybářem. Připouštím, že naše náčiní nebylo zrovna z kategorie „násada od koštěte“, ale myslel jsem, že si s 30lb nádobíčkem přece jen něco dovolit můžeme. Abychom mohli šňůru co nejrychleji navíjet, když zaseknutý tarpon rychle pluje směrem k rybáři, rozhodli jsme se používat velké smekací navijáky, na které jsme navinuli pletenou šňůru Power Pro o průměru 0,23 mm.

Jako nástrahy nám sloužily 15–20 cm dlouhé mělcepotápivé wobblery, které jsme prezentovali na cca dvoumetrovém návazci z milimetrového monofilního vlasce. Ten se nepředře ani při dlouhých soubojích o ostré hrany kostnaté tlamy těchto „obřích sleďů“. Kroužky a trojháčky na wobblerech jsme od příjezdu vyměnili za silnější. Spolehlivý materiál pro výměnu jsme našli v krabicích s doplňky k lovu sumců. Veškeré záběry při naší výpravě jsme nakonec měli na wobblery Rapala „Shad Rap“ a „Magnum“.

Můj protivník bojoval dlouze a s velkou vytrvalostí a teprve po více než hodině jsem pocítil, že síly ryby trochu polevily. Tarponi bojují vždy až k vlastnímu (a rybářovu!) vyčerpání. Velkého tarpona je potřeba zdolávat každým svalem lidského těla. Stále častěji jsem měnil směr tahu svého prutu, abych rybu pomalu vyvedl z rovnováhy. Jen ji nenechat znovu vynořit, aby se mohla nadechnout, protože to by jí opět dodalo novou energii a celé zdolávání výrazně prodloužilo. Jakmile ryba směřovala k hladině, potopil jsem z tohoto důvodu okamžitě špičku prutu. Někdy to vzájemné taktizování už muselo skončit a pak najednou bylo možné rybu za spodní čelist uchopit a podržet jí ve vodě pro vzpomínkovou fotografii. Vítězství! Více než 1,5 hodiny bylo zapotřebí k přemožení tohoto „drobka“. Šílenství! 75 kilogramů vážil tento šupinatý gigant zcela jistě! Majestátní ryba na okamžik zazářila v paprscích slunečního svitu, aby se vzápětí spokojeně vrátila do své vodní říše. Ještě okamžik jsem sledoval přesně seřazené obří šupiny silné jako nehet u palce, které mi připadaly jako třpytící se stříbrné mince. Pak jsem se naposledy spokojeně podíval do plameně žlutého oka tohoto statného bojovníka a povolil ruku. Zmizel jako pyšný rytíř v kovové zbroji…     

Dějištěm tohoto a dalších úlovků tarponů podobných velikostí byla řeka Rio San Juan, v středoamerické Nikaragui, která se z velkého jezera Nikaragua kroutí v délce kolem 200 kilometrů až do oceánu a poměrně dlouhé kilometry tvoří hraniční řeku mezi Kostarikou a Nikaraguou. Velké oblasti byly vyhlášeny za národní park „La Reserva Indio-Maiz“. Zde je rybaření přísně zakázáno a vše kontrolováno dokonce i armádou. Několikrát jsme při cestě řekou byli nuceni nechat si prohledat loď i zavazadla vzteklými vojáky. Prochytávali jsme výhradně nikaragujské části řeky. Můžete si též zaplatit rybaření v Karibském moři přímo kolem pobřeží, ale tam podle informací domorodců berou ryby do zhruba 40 kg. Člověk tam navíc musí počítat i s úlovky jiných dravých mořských ryb a nepříjemnou čáru přes rozpočet může znenadání udělat i nevyzpytatelné počasí. Rybaření na řece na okraji džungle se všemi jejími obyvateli nám přišlo daleko napínavější. Mimo to ukrývá řeka Rio San Juan ještě jednu rybí specialitu, kterou ulovíte na stejné nástrahy nabízené tarponům: až 15kg robalové (Snooks - Centropomus nigrescens n. viridis), kteří se vzhledově podobají našim candátům, ale při zdolávání jsou daleko divočejší. Vztekající se robalo vyskakuje celý z vody stejně jako tarpon se široce otevřenou tlamou a snaží se třepáním hlavy uvolnit wobbler. Můj extra tip: tyto ryby jsou skutečným gurmánským zážitkem. Musel to uznat i Markus, který vlastně ryby vůbec nejí.

A to ještě není zdaleka všechno. Kdo chce zažít mimořádně zábavný rybářský den, měl by si vyhradit jedno odpoledne k lovu duhových okounů v Nikaragujském jezeře. Zkoušeli jsme to několik hodin u souostroví „Solentiname“ nedaleko obce San Carlos a ulovili zde na prudce padajících kamenných březích ostrůvků během tří hodin dobrý tucet okounů mezi 300–1 000 g. Jde rozhodně o zajímavé zpestření, zalovit si s malými, hlubokopotápivými wobblery, s ohledem k náročnému a vysilujícímu zdolávání tarponů.

Během naší 11denní výpravy, na které jsme spluli celou řeku od Nikaragujského jezera až do Karibského moře, jsme byli ubytováni v různých hotelích uprostřed džungle a na základně „Esquina del Lago Lodge“. Ubytování jsou většinou spartánsky zařízena, ale téměř vždy byly pokoje čisté a upravené. Některých věcí, které jsou v naší evropské civilizaci samozřejmostí, se ale musíme příležitostně zříci. Je tedy potřeba počítat s drobnými zádrheli. Teplá sprcha? Občas! Přívod proudu? Zdaleka ne všude! Klimatizace? Jen sem a tam! Na druhé straně absolutně čerstvé a dobré jídlo, téměř žádní komáři (a tím pádem žádné riziko malárie) a především výjimečná šance ulovit mimořádné ryby. Další výhodou, kterou tento revír nabízí, je skutečnost, že tarponi dokážou žít jak ve slané, tak i sladké vodě. Lovit zde lze tedy celoročně. Cestu si sem můžete naplánovat podle osobních preferencí buď v suché, horké fázi roku (listopad-duben), nebo v období bohatším na déšť (květen-říjen). V období sucha se denní teploty pohybují v rozmezí 35–40 °C a prší jen v celkem výjimečných případech, zatímco ve zbytku doby je potřeba počítat s trochu nižšími teplotami a až s 15 deštivými dny v měsíci.

S deštěm nebo bez něj, co zůstává, je revír, který nemá obdoby. Padesátikilogramové ryby zde nikoho nerozruší. Právě naopak, zde můžeme zcela reálně pomýšlet na ty stokilové! Takové exempláře jsou samozřejmě i zde výjimečné, ale každou chvíli reálné, což potvrzují úlovky z nedávné minulosti. Náš místní organizátor výpravy, Francouz Philippe Tisseaux na své webové stránce (viz další informace) uvádí, že zde již byly uloveny ryby velikosti světového rekordu. Díky přísným podmínkám přesného převážení, které by ryby mohlo poškodit, zatím od přihlášení rekordu a jeho uznání mezinárodní asociací IGFA upouští. A má pravdu. Při pohledu na tak majestátní rybu je fraškou zjišťovat hmotnost a délku jen pro naplnění touhy po rekordu. Jakmile si z blízka prohlédnete oko kapitálního, pyšného „stříbrného krále“, dáte Phillipovi jistě za pravdu…

Další informace:

Země

Nikaragua leží ve Střední Americe mezi Hondurasem a Kostarikou a je se svými téměř šesti miliony obyvatel velmi řídce osídlena. Po mnoha letech občanské války se situace v zemi v posledních dvaceti letech uklidnila. I tak se Nikaragua řadí mezi nejchudší země na světě a patří do kategorie rozvojových. Cca 70 % obyvatel žije v chudobě a musejí si vystačit s méně než 4 americkými dolary na den. Úřední řečí je španělština. Domluvit se na cestách anglicky je možné jen velmi zřídka. Uvědomte si prosím složitou hospodářskou situaci místních obyvatel a chovejte se zdrženlivě. Předepsaná očkování nejsou potřebná.

Pořadatel

Náš pobyt jsme si nechali zorganizovat Francouzem Philippem  Tisseauxem, který v Nikaragui žije již přes deset let a provozuje zde turistický rybářský kemp „Esquina del Lago“. Další informace na: www.nicaraguafishing.com.

Ceny

Ceny služeb, které Philippe Tisseaux nabízí, zahrnují loď, ubytování, stravu, průvodce i zapůjčení rybářského vybavení a pohybují se od cca 2 100 USD za týden při obsazení lodi třemi rybáři. Na každé lodi jsou dva průvodci, kteří o posádku neustále svědomitě pečují. Kdo chce, může lovit od východu do západu slunce. Časové omezení zde neexistuje. Doporučuji vzít si s sebou pruty, navijáky, šňůry a malý výběr wobblerů. Let si musíte zajistit sami. Při včasné rezervaci jej lze z Německa pořídit již od 800 €. Na letišti Managua v Nikaragui Vás vyzvednou a odtud ještě poletíte malým vrtulovým letadlem (let je v ceně pobytu) dále k místu ubytování. Je možno jet i autem po většinou nezpevněných cestách, což zabere více než 6 hodin.

Techniky

Hlavní rybářskou technikou je trolling (vlečení nástrah za jedoucí lodí). Můžete též lovit klasicky nahazováním nebo muškařit, ale s daleko méně záběry. Rybolov s nástražními rybičkami se zde nepraktikuje.