Český Rybář

Uplynulo 30 minut a já jsem svého protivníka ještě ani neviděl! Teď ale u boku lodi poprvé problesklo stříbrné tělo mohutného dravce a mně se rozklepala kolena. Tak tohle je opravdu RYBA! Ještě chvíle strachu a … Mohammed zkušeně vytáhl okouna do lodi. Měl 144 cm a 50 kg! Jedinou chybou bylo, že tahle příhoda se odehrála v roce 2005, při mé první návštěvě Asuánu. A letos jsme takhle úspěšní nebyli!

To bych zkusil...

… řekl mi před necelým rokem Honza, když jsem kdesi básnil o krásných a bojovných nilských okounech. A protože nejsme žádná „ořezávátka“, slovo dalo slovo a my jsme 30. března tohoto roku stáli ve frontě na ruzyňském letišti. Osm českých rybářů dychtících po úlovcích trofejních nilských okounů.

Po zvážení zavazadel přišlo první lehké rozčarování a nekompromisní poplatek 1 600 Kč za nadváhu. Nakonec jsme ale všichni seděli v letadle a sledovali světla matičky Prahy mizící kdesi v hlubinách pod námi. Za tři hodiny nás přivítá Káhira.

A tak se i stalo. V pořádku jsme si vyzvedli zavazadla i tubusy s pruty a perfektně fungující asistenční služba nás rušným káhirským letištěm provedla do oddělení vnitrostátních letů. Zbýval poslední krůček, totiž asi hodinový let z Káhiry do Asuánu. Tam jsme nakonec v pořádku dorazili, opět jsme si vyzvedli bagáž a následovala nakládka do přistaveného klimatizovaného mikrobusu a zhruba tříhodinová cesta pouští do kotviště lodí u městečka Garf Hussein. Tam už jsme se klasicky po dvojicích nalodili do připravených lodí, na kterých jsme měli strávit následujících 7 dní lovu.

Jak funguje safari

Je to jednoduché. Podle počtu účastníků jsou přistaveny rybářské lodě, na kterých týden lovíte a spíte (v jedné lodi vždy dva rybáři). Celou výpravu pak doprovází tzv. supply boat (doprovodná loď), na které je celá posádka starající se o Vaše pohodlí (kapitán, kuchaři a pro Vaši ochranu nezbytný voják).

Celý den pak vypadá zhruba následovně. Ráno vstanete a po ranní hygieně (sestávající z vyčistění zubů za použití balené vody a opláchnutí přímo v přehradě) se jdete na doprovodnou loď nasnídat. Poté už nastoupíte na svou loď a průvodce Vás vozí po místech, která jsou podle jeho názoru vhodná pro lov. Rybolovem strávíte do oběda zhruba 4 hodiny. Následuje přestávka a odpolední siesta (od 12 do 3), kterou opravdu oceníte, protože teplota se začátkem dubna šplhala až ke 40 °C. Po odpočinku nastoupíte opět do lodě a hurá na ryby! Rybářské snažení končí mezi 6–7 hodinou večerní. Personál doprovodné lodi vybere místo na nocleh, zakotví a rybářské loďky obklopí svou větší sestřičku jako trubci včelí královnu. Následuje večeře, lahvinka vína nebo plechovka piva a obvyklá diskuse, na co že to dnes nejlépe šlo (nebo nešlo) a odchod na kutě. A další den vše nanovo!

Náčiní a metody lovu

Opravdu se vyplatí nic nepodcenit a pořídit si kvalitní přívlačový prut (težší, já používám Ocean Fighter od firmy Penn, vrh. zátěž 200-400 g – pro toho, kdo by si myslel, že je to zbytečně moc, jen podotýkám, že 50kg „okounek“ z roku 2005 dal celé sestavě pořádně zabrat), naviják s kvalitní brzdou, na  který namotáte alespoň 150 m monofilu o síle 0,50 mm (!) nebo pletené šňůry o nosnosti 40-50 kg. Nepodceňte ani doplňky, jako jsou obratlíky či karabiny (lepší je určitě použít předimenzované doplňky, než přijít o slušnou rybu). Pravidelně jsme i „překovávali“ háčky na některých wobblerech za kvalitnější (Gamakatsu, Owner).

Z nástrah jsme asi nejvíce využívali wobblery různých značek. Úspěšné byly již klasicky nástrahy Rapala Super Shad Rap (Gold, Silver, Red Head, Fire Tiger), Manns (Stretch – pro lov ve větších hloubkách, i když v tomto ročním období jsme při trollingu v hlubších partiích příliš úspěšní nebyli), ale pozadu nezůstávala ani novinka firmy SPRO Pike Fighter Triple Jointed (Blue-Shiner, Mirror Clown) či některé wobblery od firmy Salmo (Skinner).

Při lehčí přívlači z pobřeží přišly ke slovu gumové rybky různých značek (15–20 cm) a rotační třpytky i plandavky.   

Lovnou metodou č. 1 zůstal zřejmě trolling, i když jsme tentokrát podstatně více využívali i vláčení ze břehu, z ostrovů, na kterých jsme průběžně zastavovali.

Na ryby!

Jako při každé rybářské výpravě jsme nastupovali na loď s velkými nadějemi. Ty poněkud krotil Dan, který měl z Asuánu nejčerstvější zkušenosti a tvářil se hodně pesimisticky. Když jsme ale první den mířili po prvních třech hodinách lovu na oběd, naše nadšení už bylo rovněž notně zchlazeno. Ani rybka! Všude byla nastražena spousta sítí, takže pohodový trolling se místy měnil v kličkovanou. I když jsou průvodci od African Angler dokonalými profesionály, domorodí rybáři se rychle učí a svými sítěmi obsazují ta nejlukrativnější místa, takže se musí stále hledat nová a nová stanoviště vhodná pro trolování. A navíc – učí se i nilští okouni! Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem slyší stále stejný zvuk motorů, vidí víceméně hodně podobné nástrahy (novinek zase tolik není) a kdesi v podvědomí si zřejmě umí docela obstojně spojit, že 1 + 1 = 2. A když se tedy objevíte na scéně, narazíte na zkušené ostražité protivníky, které není jednoduché přelstít.

Druhý den jsem po ránu upytlačil svého prvního okouna sezony 2009, který měřil 80 cm a svět začínal být růžový. Pak přišli ještě další dva menších velikostí, vedl jsem nad svým rybářským kolegou Františkem 3 : 1 a už jsem si začínal myslet, že jsem mistr světa.

Obraty

Čtvrtý den jsme brázdili vody v okolí „Hadího ostrova“. Tedy, alespoň náš průvodce Ramadan mu tak říkal, protože je tam prý tolik hadů, jako nikde jinde v Egyptě. A vody kolem prý jsou zase nejlepším místem na okouny. No, uvidíme.

František nasadil Super Shad Rap zvláštní oranžové lesklé barvy a okamžitě se ujal název „orange“. A začaly se dít věci. Během hodiny nejen vyrovnal můj skromný náskok, ale dokonce mě o dvě ryby předběhl. Stav 3 : 5 po čtyřech dnech rybolovu nevěstil nic dobrého.

Další den zabodoval Roman a ulovil největšího nilského okouna naší výpravy. Měřil 113 cm. My jsme na chvíli opustili trolling a jali se prohazovat okolí malého ostrůvku ze břehu. A vyplatilo se. Ze stavu 3 : 5 jsem to během hodiny dotáhl na 8 : 5 pro mé barvy. Velikost lovených ryb nebyla sice valná (okolo 50-60 cm), ale byli to nilští okouni! Zajímavé bylo zkoušení blýskavých plandavek při lovu tygřích ryb. Zkoušel jsem měnit směr pohybu, poškubávat špičkou prutu, chytat těsně pod hladinou, nechal jsem nástrahu vyklesat – zubaté krasavice mne ale okázale ignorovaly. Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy mi Ramadan poradil, abych zkusil navíjet opravdu hodně rychle. Točil jsem jak o život a byl jsem přesvědčen, že při téhle rychlosti nemůže žádná ryba zareagovat. Opak byl pravdou, tygří ryby se konečně nechaly vyprovokovat a útočily na rychle taženou nástrahu s takovou lehkostí, jako by chtěly říct „ještě trochu rychleji by to nešlo“?

Dva večery jsem věnoval i lovu sumce vundu. Ač už nastražená tygří ryba notně zapáchala a máchal jsem ji v přehradě dvě noci, místní vousáči o ni neprojevili ani náznak zájmu. Třeba příště!

Co se děje kolem vody?!

V jedné věci byla letošní výprava úspěšnější. Viděl jsem totiž nilského krokodýla na poctivých 50 m a měl jsem si možnost nafotit i štíra, kterého mi ochotně ulovil Ramadan. Pozorovali jsme i spousty ptáků, kteří se zjevně stáhli k jediné zásobárně vody v okolí. Přilétali v mnohatisícových hejnech a pohled na onu opeřenou masu v pohybu působil opravdu impozantně.

Jedno odpoledne jsme narazili na rybářskou bárku s arabskou posádkou. Ramadan se jal nakupovat chléb a František zase rozdávat dárky v podobě zavíracích nožů. Během několika sekund se všichni arabští rybáři nastěhovali k nám a zuby nehty jsem uhájil jediný nůž pro naše potřeby, který ještě v lodi zbýval. Ne že bych byl nějaký bojáček, ale pohled na snědé chlapíky v hábitech křepčící v naší lodi s našimi noži v rukách mě rozhodně žádnou jistotou nenaplňoval. Nakonec se ale přestěhovali na svou bárku a my mohli pokračovat v rybolovu.

Závěrem 

Asi čtrnáct dnů po návratu mi volal František s potěšitelnou zprávou. Jeho kamarád byl s partou dalších rybářů na Asuánu týden po nás. S úspěšností lovu na tom byli podobně jako my až do chvíle, než se nad přehradou zatáhlo a rozpoutala se písečná bouře. Zvedly se vlny, voda se prokysličila a okouni se konečně dali do pohybu. Během jediného dne chytili více než 10 ryb přes 1 m délky, z toho jeden okoun přes 160 cm a další přes 150 cm!

Ryby tedy na asuánské přehradě jsou! Jsou chytřejší, lov do sítí jim asi také příliš dobře nedělá, ale o to větší úsilí je třeba věnovat jejich přelstění a zdolání. Starší osvědčené nástrahy pomalu ale jistě ztrácejí účinnost, dobrá místa jsou stále častěji obsazována sítěmi - řešení je jediné. Experimentovat, hledat nové neokoukané nástrahy i nová místa. Doufám, že nilský okoun bude na asuánské přehradě ještě spoustu let dělat sportovním rybářům radost.

Součty

Naše osmičlenná skupina nakonec nachytala něco kolem 100 ryb (okouni i tygří ryby). Jednoznačně zvítězil Saša, jehož nástrahy jsem viděl létat do vody snad i v noci. Je opravdu poctivým rybářem a sám nachytal více než 40 ryb. Okouna si chytil snad každý, ale přes metr se tentokrát dostal jen Roman. Na naší lodi jsme za týden úspěšně zdolali 19 ryb, z čehož bylo 12 nilských okounů různých velikostí (největší ale jen 85 cm).

Co dodat? Lov nilských okounů rozhodně není procházkou růžovým sadem. Pokud by na asuánskou přehradu zavítal rybář očekávající stovky snadno ulovených okounů nilských, zřejmě by byl z průběhu safari zklamán. Je to opravdu tvrdá rybařina v extrémních klimatických podmínkách a ulovení každé ryby předchází mnoho prutohodin tvrdé práce, která, vyslyší-li Vás Aláh, mnohdy skončí úspěchem, ze kterého budete mít opravdu radost.