Český Rybář

Byl jsem zmatený a zároveň uchvácený. Malátný a trpící závratí, jako boxer, který opouští ring přemožený a poražený. Scény z neuvěřitelně vzrušujícího víkendového rybaření se mi míhaly před očima, zatímco jsem upíral pohled na blyštivě modrou hladinu, kterou s chirurgickou přesností prořezával náš katamarán.

Nacházeli jsme se uprostřed Indického oceánu, na cestě k našemu resortu na Alfonsově ostrově v seychelském souostroví. Svítivě bílé pláže, korálové formace jakoby z měsíční krajiny, příbojové proudy v kombinaci s nesmírnými poli podvodních travin a zubatými, větry ošlehanými útesy vnějšího pásu, toť srdce i duše atolu St. Francois (jeden ze dvou atolů tzv. Alphonse Group), který nám pomalu mizel za zády a hluk příboje zvolna dozníval až do úplného ticha. Tohle vše se palčivě zabodávalo do mé duše, a když jsem se naposledy ohlédl, abych ještě jednou spatřil tuto neuvěřitelnou scenérii, nikdy předtím mi nebylo tak smutno při pomyšlení, že musím balit a jet domů. Opravdová tragédie! „Vše je ztraceno,“ zněla mi v uších otřepaná fráze, která ale teď dávala jasně najevo (bohužel), že konec je nadohled. Připadalo mi to jako v nějakém bizarním film noire s jeho nešťastným a temným koncem, kde jsem se setkal se všemi „padouchy“ atolu St. Francois, v podobě albul, ostenců, chanosů, vidlatek i kranasů, za podivných nervydrásajících okolností.

Dobrý start

Já a můj věrný druh Martin Ejler Olsen jsme si začali zvyšovat rybářskou sebedůvěru na atolu St. Francois úlovky několika albul slušné velikosti, které naše mušky přitahovaly jako magnet. Udělaly na nás dojem svým perlovým zbarvením, stříbřitými boky, modravými ploutvemi a hlavně neskutečnými úniky, které nutily naše navijáky zpívat chraplavým barytonem. Navíc jsme chytili cejnovku žlutopyskou (Yellowlip Emperor) i několik kaniců a žraloků citronových do 40 kg. Za útesem Lollipop bylo vidět krásného kanice a já se ho samozřejmě pokusil dostat. Ryba následovala mou mušku s neústupnou tvrdohlavostí a těsně přede mnou ji popadla s takovou divokostí, že jsem nestačil udělat vůbec nic. Šňůra se prudce napnula a téměř okamžitě splihla, jak kanic mušku vyplivl. Co se dá dělat…

Druhý den nás zastihl, jak povzbuzeni slušným začátkem svižně prohazujeme místa podél pásu příboje, různé hlubší zátočiny a vody kolem útesů v naději, že za nástrahou vyrazí některý ze zdejších kranasů. Silní a jako blesk rychlí predátoři získali díky své bojovné povaze a neuvěřitelnému temperamentu mezi příznivci mořského muškaření téměř mytický status a přezdívku „útesoví gangsteři“. Nám bohužel připadali spíše jako nějaké stříbrné přízraky. Míhali se kolem nás jako blesky, neuvěřitelně rychle se objevovali a zase ztráceli, a když už se nám podařilo poslat nástrahu do jejich blízkosti, apaticky a okázale ji ignorovali. Po osmi hodinách házení se na našem kontě skvělo několik jehlic, kanic a kranas modroploutvý a my byli přinuceni kompletně překopat náš plán pro následující den.

Vyrazili jsme k západní části atolu, kde z moře vystupovaly korálové útesy jako ochranný val před dorážejícím mořem. Příliv byl docela vysoko a chtěli jsme objevit hejna ostenců, což jsou trochu hloupě vypadající, ale o to agresivnější ryby s čelistmi vybavenými silnými zuby, jejichž pomocí drtí korály, korýše a mušle. Navíc jsme velmi rychle zjistili, že s nimi dokážou i velmi snadno rozžvýkat naše mušky a poranit prsty. Přesto mají ostenci reputaci zdatných bojovníků a jejich lov je považován za velmi vzrušující.

Pravdou je, že následné souboje předčily naše očekávání. S ohromnou pomocí našeho průvodce Brandona, který skákal s podběrákem od jednoho k druhému, se nám na napodobeniny krabů podařilo ulovit pět ostenců. Kromě nich přibyly na našem kontě další ryby – tři cejnovky žlutopyské, několik kaniců, pár pro nás neznámých druhů korálových ryb a slušná řádka bojovných albul liščích. Když Brandon viděl naše narůstající skóre, rozhodl, že poslední půlhodinku lovu věnujeme pokusům ulovit kranase na popper. Pokud půjde vše dobře, mohl bych ukončit den ziskem kompletního indo-pacifického grandslamu.

Poslední minuty lovu jsme tedy trávili prohazováním okolí dlouhé písečné kosy, která na obou stranách padala prudce do hloubky. Našimi zbraněmi byly pěnové NYAP poppery, které měly vyprovokovat kranasy k útoku. Kolem proplouvaly parmice a další druhy menších ryb, takže místo vypadalo nadějně. Nebyl jsem to ale bohužel já, kdo si první vyzkoušel divoký útok a neuvěřitelný tah GT (Giant Trevally). Martinův popper byl náhle smeten z hladiny a následoval úporný tah. Lovec si ale počínal profesionálně a vodil rybu pod maximálním možným tlakem. Netrvalo dlouho a do podběráku vklouzlo stříbrné tělo tvrdě bojující ryby, která vážila dobrých 12 kg. Po pořízení několika fotografií už kranas putoval zpět do své domoviny. Jaká škoda, že Martin během dne neulovil žádnou albulu, která mu teď chyběla do splnění grandslamu (ulovení pěti druhů ryb za den). Brandon prohodil, že než připraví loď k vyplutí, máme ještě pár minut, a tak – i když v okolí nebyly ve vodě vidět žádné známky přítomnosti albul – začal Martin horečně prohazovat okolí písečné lavice. A zázraky se dějí! Asi po pátém náhozu se prut ohnul a následoval krátký souboj, na jehož konci můj kamarád vítězoslavně zdvihl z vody malou albulu. Dokonáno jest!

Přišel čtvrtý den a my jsme přepnuli do „GT módu“. Několik kranasů obrovských bylo vidět mimo dosah našich náhozů a lov podél lavice nám přinesl jen pár jehlic, kaniců, modře tečkovaných cejnovek, kranasů měděných a modroploutvých.

Pátý den se konečně vítr utišil tak, že jsme se mohli vydat zpět k vnějšímu korálovému pásu. Naše snaha pokračovala úporným hledáním GT, ale ti byli opět hodně vybíraví. Několik jsme jich sice viděli, jak proplouvají příbojem, ale vždycky zmizeli dřív, než jsme k nim stihli nahodit.

Později odpoledne na nás začal dorážet vrcholící příliv. Opatrně jsme prohazovali blízkou trhlinu ve skalnatém dně, když se nám náhle naskytla další příležitost. Tři kranasi obrovští s uhlově černými hřbety náhle vypluli z trhliny a zamířili naším směrem. V tu chvíli jsem poslal dlouhý nához k rybám a nechal mušku lehce přitopit. Když GT dopluli až k mé nástraze, začal jsem s bušícím srdcem a třesoucíma se rukama přitahovat a neustále zvyšoval rychlost. Jeden z „menších“ kranasů (odhadem měl tak 20 kg!) se rozhodl, že prozkoumá, cože mu to uniká za pochoutku. Se vztyčenou ploutví se pohnul směrem k mušce, dvě nekonečné vteřiny ji hodnotil, a pak, 10 metrů přede mnou, zaútočil ve spršce vodní tříště. Dle mého soudu jsem zasekl hodně rychle, ale… asi ne dost, protože GT stačil mušku nasát i bleskově vyplivnout! Zmar! Stál jsem ve vodě jako zmoklá slepice, neschopen pohybu, a když mi konečně došlo, že bych měl znovu nahodit, ryby zmizely v hlubině. Prut letěl do vody, z úst mi sršel příval nadávek, které přešly přes chraplavé skřeky až do absolutního ticha. Klepal jsem se jako drahý pes a srdce hrozilo, že vyskočí z hrudního koše.

Poslední den lovu nás zastihl ve stádiu jakési sklíčenosti a nedůvěry ve vlastní schopnosti. Naší cílovou rybou byla tentokrát vidlatka (Indo-pacific Permit), což je pro muškaře něco jako třešnička na dortu. Neuvěřitelně atraktivní a těžko ulovitelná ryba se často drží ve společnosti velkých rejnoků, pídících se za potravou v okolí korálových útesů. Několik jsme jich opravdu zahlédli a já měl to štěstí, že se mi povedlo dvě zaseknout. Ta první vyplivla mou mušku velmi rychle, ale druhou jsem vodil více než deset minut, než jí – bez zjevné příčiny – má nástraha vyklouzla z tlamky. Zklamání bylo obrovské a já skoro omdlel!

Nastupující odliv odhaloval stále větší plochu písečné pláže, ryby se stahovaly dál od břehu a my je následovali až k vnějšímu pásu korálových útesů. I když bylo moře hodně zvlněné, neodolali jsme a hledali hejna další místní speciality – mytických chanosů stříbřitých (Milkfish). Tyto nervozní a opatrné ryby vypadají trochu jako přerostlé parmice a bojují neuvěřitelně tvrdě. Když budeme mít štěstí, možná se nám povede zlákat tyhle vybíravé vegetariány na některou z našich mušek.

Vypadalo to slibně! Narazili jsme na velké hejno těchto ryb, líně křižující sem a tam podél zlomu za korálovou bariérou. Náš průvodce Wesley vypnul motor, chopil se vesel, dopádloval téměř k hejnu a potom… potom se rozpoutalo peklo!

Posadil jsem mušku před připlouvající hejno. Zelená napodobenina listu chaluhy přistála na hladině a za několik vteřin přišlo lehké trhnutí. Zvedl jsem špičku prutu a začaly se dít věci! Téměř okamžitě následoval zběsilý úprk doprovázený jekotem navijáku, ze kterého obrovskou rychlostí mizel oranžový backing prořezávající hladinu. Koutkem oka jsem zahlédl obrovskou rybu, odhadem tak 25 kg, jak vylétla metr nad hladinu a ve spršce vodní tříště dopadla zpět do vlny, ve které vyrazila obrovský kráter. Podle šňůry, která vlála za ní, bylo poznat, že se jedná o mého protivníka. O několik výskoků později a s více než 150 m vymotaného backingu přišlo nevyhnutelné. Relativně malý háček se vyřízl z měkké tlamky a mně zbyly jen oči pro pláč!

Ten samý scénář se opakoval ještě několikrát. Největší zklamání přišlo později odpoledne, když mi zabral chanos, který vypadal, že bych ho mohl zvládnout. Vodil jsem ho dlouhé minuty a nakonec začal věřit v úspěch. Ne! Nakonec se mi vyřízla i tato ryba a já upadl do hluboké deprese. Vůbec nepomáhalo, že mi náš průvodce citoval statistiku, ze které vyplývalo, že úspěchem rybáře končí každé desáté zdolávání. Pro zlomeného muže nejsou čísla ničím!

Kotva je vytažena, náš katamarán pomalu pluje k Alfonsovu ostrovu a já mám skličující pocit, že jsem zklamal, který se uhnízdil někde hluboko v mé duši. I teď, kdy mé prsty kloužou po klávesnici a já sedím na židli daleko od Seychel, se mi ten pocit stále vrací. Pravda… už je zředěn milosrdným časem a obrovskou vzdáleností a já vzpomínám spíše na úspěchy než na rybářské nezdary. A vzpomínám rád, protože Alfonsův ostrov byl jednou z nejkrásnějších destinací, které jsem kdy navštívil, a místní vody (i přes tu špetku zklamání kdesi hluboko v srdci) nám nabídly vzrušující chytání se spoustou nádherných a pestrých úlovků. Pošramocené sebevědomí se zacelí a já se na toto kouzelné místo vrátím. Toužím po tom celým svým srdcem, protože jedině tam, až splatím dluh, který jsem zanechal v místních vodách, znovu nabydu ztraceného sebevědomí.

Faktografie

Alfonsův ostrov leží v Indickém oceánu nějakých 400 km jihozápadně od Mahé, což je hlavní ostrov celých Seychel. I když má rozlohu pouhých 170 ha, je na něm vystavěn exkluzivní resort s bazény, venkovním barem, švédskými stoly a řadou přepychově zařízených vilek situovaných hned u pobřeží s palmami. Pojme 12 rybářů a krom rozmazlování skvělou obsluhou a vlastní kuchyní nabízí pobyt na jedné z nejlepších a nejuznávanějších světových rybářských lokalit.

Rybařit můžete buďto sami přímo na Alfonsově ostrově, nebo vás průvodce vezme na blízký atol St. Francois, který disponuje skvělými a rozmanitými místy pro lov. Po plavbě katamaránem přesednete do menších lodí, které jsou u atolu zakotveny. Když jednou uvidíte masivní hejna nádherných albul, vidlatek, ostenců (nejčastěji jsme chytali ostence žlutolemé, zelenavé a Picassovi), chanosů či kranasů obrovských, následované chňapaly, kranasy modroploutvými i měděnými, kanici, bonity, ploskozubci, žraloky vouskatými i citronovými a mnoha dalšími druhy, jste navždy ztraceni.

Pokud by vás znudilo muškaření, je možné si pronajmout charterovou loď na Big Game a pobavit se lovem plachetníků, marlínů, tuňáků, makrelovců, kranasů obrovských a dalších druhů. Zvláště pro lov plachetníků, tuňáků a makrelovců jsou místní vody špičkové.

Pokud byste chtěli Alfonsův ostrov (nebo další destinace na Seychelech) navštívit, více informací naleznete na:

www.alphonsefishingco.com

nebo www.seychelles.travel

Své dotazy můžete poslat e-mailem:

reservations2@alphonsefishingco.com

Transport

Ve velké většině případů poletíte z Dubaje na hlavní ostrov Mahé se společností Emirates. Tam přesednete do letadla společnosti IDC Aviation (mají hangár přímo na letišti asi 5 minut taxíkem), které vás dopraví až na Alfonsův ostrov.

Vybavení

Vzhledem k druhové pestrosti v této lokalitě budete potřebovat opravdu širokou škálu všestranného vybavení. Za naprosté minimum považuji pruty AFTMA 8 na albuly a ostence, 10 na vidlatky a chanosy a 12 na kranasy obrovské. V záloze je dobré mít další prut AFTMA 12, který vám umožní rychle změnit nástrahy (poppery za streamery a naopak). To vše nazbrojeno nějakou šňůrou typu Tropical Floating Line. U mne jednoznačně vítězí pruty Thomas & Thomas Exocett nebo Orvis Helios II v kombinaci s navijáky Nautilus NV Silver King, Einarsson či Orvis Mirage.

Ryby jsou bojovné, takže potřebujete dostatečné množství šňůry, což znamená minimálně 300 m 80lb backingu v kombinaci se speciálně navrženou šňůrou, jako je Airflo Ridge Tropical GT 50 lb. Coby návazec poslouží 2m fluorocarbon o nosnosti 90–110 lb.

Mušky

Albuly jsme lovili převážně s tradičními vzory, jako jsou Crazy Charlie, Beck's SiliLegs, Bonefish Bitter a Gotcha na háčcích vel. 10–4. Na lov vidlatek to chce speciální realistické imitace krabů a krevet jako Alphonse Crab, Flexo Crab či Sand Prawn ve vel. 2–8 na dlouhém (5 m+) slabším (15–20 lb) návazci. Býložravé chanosy nejspíše chytíte na napodobeniny chaluh a rostlin typu Wayne's Milky Magic.

A jsme u kranasů! Tady je třeba přitvrdit, takže nasadíme větší streamery nebo poppery NYAP na mořských háčcích vel. 6/0–8/0. Nástrahy mohou být objemnější, ve vodě musí hezky pracovat, na škodu nejsou velké oči. Nejlepší k vázání bývají materiály, které rychle nenasáknou: Brush Fly, GT Mullets, Bus Ticket a Serge's Wrasse.

Co se týče broďáků a dalšího oblečení, byli jsme vybaveni stejně jako na jakýkoli jiný výlet do tropických destinací. Společnost Alphonse Fishing Company vám ale před cestou poskytne dostatek informací, co si přivézt s sebou. Tak hodně krásných zážitků!