Český Rybář

Není tomu tak jen díky překrásným přírodním scenériím a pohodlnému přístupu. V jezeře totiž žije velmi slušná populace štik, které dorůstají rekordních rozměrů, což samozřejmě láká příznivce lovu těchto zubatých dravců z celé Evropy. K akci jsem se odhodlal i já, a to pod vedením jednoho z nejuznávanějších průvodců, Francouze Christophe Baudota.

Nové obzory

Konec září nás zastihl při horečných přípravách na první den lovu, které probíhaly za krásného slunečného počasí. I předpověď na další dny nevypadala vůbec špatně, což jsme kvitovali s povděkem, protože ještě minulý týden se kvůli větru a silnému dešti prakticky nedalo rybařit. Když bylo nakonec vše (včetně nás) v lodi a motor zaburácel, naše lačné pohledy se upřely k nádherné scenérii všude kolem. S obdivem jsme sledovali rozlehlost jezera, které se z jednoho konce na druhý táhne nějakých 73 km a má plochu 600 km²!

Za několik málo minut už ale Christophe zastavil na prvním místě, což byl zlom, na kterém plochá podvodní lavice prudce padala z 5 do 15 m. Tady jsme dostali první lekci v technice zvané „shad à palette“, která je takříkajíc základním stavebním kamenem při lovu na Ženevském jezeře. Jedná se v podstatě o lov s velkými těžkými gumovými nástrahami doplněnými nejrůznějšími atraktory, nejčastěji v podobě rotujících či volně plandajících kovových listů jako u třpytek.

Netrvalo dlouho a naše zjitřená mysl se dočkala odměny v podobě několika menších štik ulovených v různých hloubkách podél zlomu. Nabuzeni úspěchem jsme se pustili dál na jezero. Naším úmyslem bylo prochytávat postupně zlomy a nerovnosti ve větších hloubkách, pečlivě uložené v průvodcově GPS. Ale jak už to tak bývá, navzdory naší chuti a vytrvalosti záběry ne a ne přijít. Přisuzovali jsme to horkému a jasnému počasí, které na většině lokalit lovu štik příliš neprospívá.

Postupně tedy došlo na další a další místa, až člun nakonec znovu zastavil u zlomu, kde jsme po ránu slavili úspěchy alespoň s menšími štikami. Nic! Po další hodině marného vláčení nakonec padlo zásadní rozhodnutí a příď lodi zamířila k domovu. O několik desítek minut později už jsme na chatě při sklence dobrého vína rozebírali první den lovu. Christophe nám řekl, že apetit štik a vůbec jejich ochota útočit na nástrahy při horkých dnech bez jediného závanu větru viditelně klesají. Nevadí... budeme doufat, že předpověď na další den vyjde. Má totiž být pod mrakem s lehkým větříkem, takže v podstatě ideální „štičí“ počasí.

Druhý den nás zastihl v kantonu Vau poblíž městečka Nyon. Předpověď vcelku vyšla, i když vítr byl poněkud silnější, ale to podle Christopha není na škodu. Měl pravdu! Hned prvními náhozy se nechala zlákat štika 79 cm, což byla do této chvíle naše největší. Dobře naladěni jsme zamířili k dalšímu místu z bohaté nabídky GPS plotteru. Vítr mezitím ještě trochu zesílil, což by podle průvodcových slov mělo probudit dřímající štiky a přinutit je k aktivitě. A větřík o rychlosti nějakých 5 m/s nás na rychlé a bezpečné lodi nemohl rozházet.

O chvíli později už jsme cílevědomě prohazovali mírně se svažující plošinu u Morges. Našimi zbraněmi byly velké gumy s jigovými hlavičkami o hmotnostech 50–250 g vedené v různých hloubkách. Na obrazovce echolotu jsme viděli, že štiky se šikují poblíž proplouvajících hejn menších rybek. Podle Christopha bylo jen otázkou času, než začnou do těchto izolovaných skupin bílých ryb pořádně „bušit“. Najeli jsme k dalšímu zlomu, nasadili ohromné bílé twistery (25 cm!) se 100g hlavami  a vodili je asi 3 m nade dnem. A jako by Christophe četl z nějaké dobré učebnice, štiky doopravdy začaly brát a každý z nás během chvíle zaznamenal několik slušných úlovků.

Přesto jsme ale nakonec místo opustili a zamířili na hlubší vodu v naději, že tam „potkáme“ nějakou štiku z kategorie „trophy fish“. Byly tam! Tedy přesněji řečeno... ukazovaly se na obrazovce echolotu, ale vůbec se nám nedařilo vydráždit je k nějaké vážnější akci. Christophe nakonec při vláčení „přeřadil“ na nižší rychlost a tahal gumy opravdu hodně pomalu, aby letargickým dravcům nabídl relativně snadno dostupnou kořist. Tato taktika nakonec slavila úspěch.

Asi při třetím náhozu přišel razantní drsný záběr. Hned po záseku bylo jasné, že na druhém konci šňůry je velká ryba, která se odmítala odlepit ode dna a ukázat se nám u hladiny. Po chvíli bohužel následovala noční můra každého lovce... prut se jednoduše narovnal, tah povolil a štika byla fuč! Po vytažení nástrahy se jasně ukázalo, proč to tak dopadlo. Hrozivé zářezy velkých zubů v nástraze jasně ukazovaly, že dravec sice držel gumu v tlamě, ale háček se bohužel nezasekl. Rybu jsme neviděli, ale podle průvodce šlo o slušné monstrum. Christophe pečlivě uložil koordináty místa do GPS. Ztráta velké ryby nás všechny mrzela, ale nebylo to nic proti tomu, co nás čekalo další den.

Bylo krásné slunečné ráno a my se pohupovali na vlnkách nad jedním z dalších zlomů z 8 do 11 m, kde prý mívá náš průvodce s velkými štikami slušné úspěchy. Kromě úlovku parádního okouna na Divinatör ale žádná ohromující show nepřicházela. Spíše další „štičí blackout“ pod žhnoucím sluncem. Bylo naprosté ticho, které sem tam přerušil jen úder vesla o vodní hladinu.

Nicolas už tu bídu nemohl vydržet a rozhodl se pro nasazení tvrdé nástrahy, konkrétně pro těžší verzi Buster Jerku. Asi po hodině pachtění se ale situace začala obracet. Po drsném útoku následovaly zásek a několikaminutový tvrdý boj. Ryba se pomalu blížila k lodi a... to, co se vyvalilo na hladinu, nás v lodi naprosto šokovalo. Obrovská, krásně vybarvená štika s neuvěřitelným obvodem těla! Zírali jsme na tu obludu v němém úžasu a nikdo z nás neudělal nic, abychom ji dostali zdárně do lodi. Pak si Nicolas všiml, že to monstrum visí pouze na jednom z háčků za blanku v koutku tlamy. Jako by to štika vycítila, lehce pohodila hlavou, nástraha se oddělila od ohromné hlavy a dravec zůstal stát volný těsně pod hladinou vedle lodi před našima užaslýma očima. První se probral Christophe a zahájil velkolepou akci. Plavným skokem opustil loď a uchopil dravce za skřele, aby ho dostal do člunu. Marný pokus! V gejzíru vodní tříště mávl obr hlavou, vymanil se z lovcova sevření a zmizel v hlubinách. Když jsme vytahovali průvodce zpět do lodi, na jeho tváři bylo vidět ohromné zklamání. Když se po několika minutách trochu probral, smutně nás ujistil, že štika měla určitě přes 125 cm, což by pro Nicolase znamenalo razantní posunutí osobního rekordu.

Večer na chatě bylo znát, že naše rybářská morálka dostala slušně na frak. Jediný pozitivně uvažující člověk byl překvapivě Nicolas. Prohodil jen, že měl k úspěchu hodně blízko, ale místním torpédům prý nic nedaruje a ať se zítra těší!

Na úvod posledního dne jsme zažili překvapení, které se může přihodit asi jen tady. Náš člun se náhle ocitl v ohromném hejnu bílých ryb následovaných okouny. Bylo několik set metrů dlouhé a sahalo hodně hluboko, protože na nějaký čas naprosto „oslepilo“ náš sonar. Když k tomu připočteme podmračené počasí a lehkou brízu, není se čemu divit, že naše důvěra ve věci příští byla na hodně vysoké úrovni. Zamířili jsme ke zlomům ve větších hloubkách, odkud prý velcí predátoři na podobná hejna rádi útočí. Hned nad zlomem nás sonar upozornil, že to asi bude pravda. Několik štik čekalo na pozicích těsně nade dnem.

Ale stejně jako předchozí den se do tří hodin odpoledne neudálo nic podstatného. Jen malou chvilku po 15. hodině ale Christophe otevřel skóre krásnou štikou z kategorie 1 m+, kterou chytil na Meganator v 16m hloubce. Až k lodi se ryba nechala táhnout vcelku poslušně, ale 2 m od boku si vše rozmyslela a následoval tuhý boj započatý prudkým úprkem přímo pod loď. Netrvalo ale dlouho a mohli jsme pořídit první fotografie metrové krásky. Atmosféra se značně vylepšila a já kontroval několika štikami přes 80 cm v rychlém sledu.

Nicolas chtěl napodobit úspěch svého přítele, takže se jal lovit na stejnou nástrahu a v podobné části vodního sloupce jako Christophe. Podařilo se a prut se mu najednou ohnul do slušného oblouku. Po včerejšku už jsme byli chytřejší a rychle se rozmístili v lodi tak, abychom mohli odkudkoli rybu podebrat. Ale nakonec se ukázalo, že do včerejší obludy má tahle štika daleko, takže metr ukázal „pouhých“ 115 cm a potvrdil tak efektivitu zvolené nástrahy a metody lovu. Po krátkém fotografování (Nicolas byl po souboji značně zesláblý) nám puštěná kráska zamávala mohutnou ploutví a zároveň ukončila náš rybářský výlet k Ženevskému jezeru, který mohl dopadnout všelijak, nebýt několika posledních hodin, během kterých se štiky konečně „zbláznily“.

Něco málo o jezeře

Pokud při lovu na Ženevském jezeře právě odpočíváte, určitě budete s úžasem pozorovat překrásné přírodní scenérie zejména na březích švýcarské strany jezera. Přijíždíte-li z Francie, hned za hranicí v Hernance na vás dýchne pohodová helvétská atmosféra. Celou cestu ke skalnatému poloostrovu Rovorée můžete sledovat „Petit Lac“ (Malé jezero) a za ním se rozprostírá „Grand Lac“ (Velké jezero). Určitě se zastavte v městečku Nernier, jehož úchvatná architektura stojí za zhlédnutí, ať už jste na rodinné dovolené, nebo na rybách. Podél břehu jezera je spousta restaurací, jejichž specialitou jsou vynikající čerstvé okouní filety, které jsme si opravdu vychutnali.

U samotného jezera na vás dýchne klid a pohoda místních loděnic s nezapomenutelnou směsicí vůní a zvuků, které vyluzují druhově velmi pestře zastoupení ptáci od labutí po racky. Vzhledem k rozloze jezera byste si chvílemi klidně mohli myslet, že jste u moře. Ostatně... pod hladinou naleznete ohromné podvodní louky plné svěží vodní vegetace, se kterou se můžete setkat i na moři.

Krom trofejních štik je Ženevské jezero domovem velkých okounů, jejichž lov se zde stal velmi populární. Někdy se přihodí, že narazíte na mnohasetmetrové hejno těchto dravců, které zasahuje až do hloubky 15 m. Podobná hejna tvoří i síhové, jsou tu zastoupeny marény i peledě, které místní nazývají fera a lavaret. Občas vás překvapí potravní aktivita jezerních pstruhů sbírajících na hladině hmyz. Velmi slušně tady vyrostli i cejni (kusy přes 60 cm nejsou žádnou zvláštností) nebo líni, kteří jsou sice hodně plaší, ale pokud některého zaseknete, vězte, že bojuje jako malý tuňák. Na jezeře se loví metodou „chyť a pusť“, pokud ryba není zraněna tak, že nepřežije.

Doporučené vybavení

Technika, která se při lovu štik na Ženevském jezeře používá, je dosti unikátní a vyžaduje i zvláštní výbavu. Nebojte se přidat na síle prutu i navijáku – lovíte s nástrahami o hmotnosti třeba až 250 g a může se stát, že budete zdolávat velké ryby. Vzhledem k průzračně čisté vodě je téměř nezbytné používat fluorocarbon (nosnost 90 až 100 lb). Co se týče barev nástrah, nejlépe se osvědčily následující: Atomic, Perch, Ivory a Gold. Pokud nebudete jezdit s průvodcem, pořiďte si kvalitní sonar... je velmi důležitý při hledání vhodných míst. Pronajměte si odpovídající plavidlo pro bezpečné a rychlé přesuny mezi jednotlivými místy. Za jasných dnů nezapomeňte na opalovací krém a sluneční brýle. Celkem se vyplatí přibalit pár zdolávacích rukavic... zuby větších štik vás mohou snadno zranit.

Povolenka je nutností. Můžete ji získat třeba přes internet na http://www.cartedepeche.fr. Tam najděte tlačítko „I choose my card“, vyberte povolenku na víkend – 74200 (Thonon-les-Bains) a zvolte Fishermen Amateurs of French Lake Geneva.

My jsme se zastavili v rybářském obchodě Pêche Nautisme v Pontalier, kde nám poskytli spoustu dobrých rad a tipů.

Rybolov

Náš víkendový „nájezd“ se nakonec v dobré obrátil. Chytání uprostřed nádherné krajiny v křišťálově čisté vodě je samo o sobě zážitkem. Určitě se vyplatí ujasnit si, co chci vlastně na Ženevském jezeře lovit. A každý rybář by asi odpověděl „velké štiky“. Na této vodě máte slušnou šanci posunout svůj osobní rekord k hranici, kterou byste možná ani nečekali.

Ale pozor! Rybaření je rybaření a tady může být hodně náročné na vaši psychiku. Připravte se na to, že budete třeba 5 hodin bez jediného záběru. Nenechte se otrávit, změňte gumy za wobblery nebo chvíli na štiky zapomeňte a zkuste chytat okouny s jemnějším náčiním.

Pokud k jezeru jedete poprvé, nešetřete a vezměte si průvodce. Zná místní podmínky, v GPS má určitě uloženu spoustu míst, kde byl se svými klienty úspěšný, a to je alfou i omegou lovu na tak rozlehlé vodní ploše. Navíc vlastní bezpečnou, rychlou loď a při finálním zdolávání trofejní štiky je každá „šikovná“ ruka dobrá!

Kontakt

Pokud byste chtěli využít služeb Christopha Baudota, kontaktujte ho na e-mailu: cbaudot@voila.fr.

Technika „shad à palette“

V podstatě se jedná o speciální techniku zaměřenou jednoznačně na lov velkých dravců velkými nástrahami. Nástrahy i způsob vedení jsou přizpůsobeny očekávaným drsným útokům trofejních štik. Tato technika není vhodná pro vertikální rybolov.

Klasický zástupce nástrah pro tuto metodu je Divinatör. Ve vodě věrně napodobuje rybku uhánějící s hlavou sklopenou dolů ke dnu. Při správném vedení nádherně vibruje a láká dravce i atraktorem v podobě blýskavého kovového listu u ocasu. 55G verze je ideální pro lov v hloubkách do 20 m.

Samotná technika spočívá v nalezení zlomů dna, kde rovná plocha náhle spadá do hloubky i o několik metrů. Loď musíte „zaparkovat“ tak, abyste mohli házet podél zlomu. Mimochodem... pořiďte si kvalitní silný prut, který vám sedí, protože těžké nástrahy budete házet celý den! Po náhozu nechte nástrahu vyklesat do požadované hloubky (klidně až na dno) a buďte s ní neustále v kontaktu. Spousta záběrů přijde právě při propadu sloupcem! Jakmile ucítíte něco nepatřičného, nebojte se seknout. Pokud nástraha dopadne na dno, přitahujte ji k lodi sérií záškubů, při kterých ji povytáhnete třeba až 3 m nade dno a zase ji necháte vyklesat.