Český Rybář

Ve svých 24 letech navštívila Emma takové destinace (a úspěšně tam lovila ryby), jako např. Thajsko – lov trnuch thajských (mohli jste číst v minulém čísle), Texas – lov kostlínů, řeku Fraser v Kanadě – lov jeseterů, nebo Floridu – lov žraloků bělavých. Když připočtu i spoustu zážitků při lovu okounů, štik nebo třeba halibutů v Norsku, usoudil jsem, že tato žena je jednou z těch opravdu „zapálených“ rybářek. Nelitoval jsem! Když mi pak dorazil článek o lovu trnuch thajských, přečetl jsem ho jedním dechem, protože byl napsán opravdu poutavě, a doufám, že nebude poslední.

Emma chytat opravdu umí a myslím, že pro čtenáře Českého rybáře bude zajímavé poznat rybářku (která se narodila ve Švédsku a později se přestěhovala do Norska, kde žije dodnes) trochu blíže.

Takže, Emmo, jak dlouho se vlastně rybaření věnuješ a kdo Tě k němu přivedl?

Už od malička jsem se do rybaření zamilovala. Ještě jako malého caparta mne otec často bral na ryby nedaleko naší letní chaty. Tahala jsem tenkrát okouna za okounem a pruhované „jedlíky“ ráda lovím dodnes. Pokračovalo to dál a kolem čtrnáctého roku života (kdy většina mých vrstevnic měla jiné starosti) mi něco přeskočilo v hlavě a rybaření bylo vším, oč jsem se starala. A vidíte, dnes, o deset let později mohu říct, že rybaření je celý můj život!

Kterého úlovku si nejvíce považuješ?

Mohu s hrdostí prohlásit, že se mi podařilo ulovit už pěknou řádku zajímavých druhů po celém světě, od okounů po velké žraloky bělavé. A každý z těchto úlovků měl své nesporné kouzlo. Ale... od svých dětských začátků jsem toužila ulovit svou „štiku snů“, přesněji tohoto dravce přes 10 kg hmotnosti. Pokoušela jsem se o to poctivě mnoho let a už to vypadalo beznadějně. Až do minulého roku! S manželem jsme vyrazili k jedné norské řece známé výskytem velkých štik. Znáte ten stav, kdy hážete už několik hodin, nedaří se a vy si říkáte: „tak poslední nához a balím to“? To jsem udělala já a ONA přišla! Na poslední hod jsem zdolala štiku o hmotnosti 12,6 kg a opravdu si ji považuji, protože jsem na ni čekala velmi velmi dlouho.

Ráda lovíš přívlačí. Pochází z této techniky i Tvá oblíbená nástraha?

Ano, je to tak, i když poslední dobou se moji „favorité“ změnili. Mnoho let jsem rybařila hlavně s bezlopatkovými wobblery (jerkbaits). V současné době ale upřednostňuji lov s lehkými gumovými nástrahami. Nevím proč, ale je to tak. Znovu se vracím k lehké přívlači a lovu okounů či pstruhů, hodně mě baví i drop shot, při jehož použití se dá ulovit hezká řádka druhů.

A co nějaká zajímavá rybářská historka?

Těch se v průběhu let přihodilo opravdu hodně. Ale jeden moment mi obzvláště utkvěl v paměti a jistě pochopíte proč. Při jednom z výletů za mými oblíbenými predátory jsem byla (při zdolávání přibližně 6kg štiky) neopatrná, velký trojhák z wobbleru mi zajel do svalu na ruce a zastavil se o kost. Ryba na druhém konci neuvěřitelně vyváděla, vše se odehrávalo na malé loďce za silného větru a navíc jsem byla sama. Nakonec mě okolnosti donutily zavolat kamarádovi, který mne dopravil do nemocnice a já strávila „pěkných“ 9 hodin v čekárně bez jakéhokoli analgetika. Byla to obrovská bolest a naučila mne maximální opatrnosti při finální fázi zdolávání jakékoli ryby. Cenná zkušenost!

Co je důležité pro opravdového rybáře?

Dříve, při lovu kaprů nebo velkých jelců, jsem byla hodně náruživá a soutěživá. Brzy mi ale došlo, že o tom rybaření není. Začala jsem si vážit každé chvíle strávené u vody a užívala si i těch nejniternějších momentů spojených s rybolovem. Uvědomila jsem si, že i když při vycházce neulovím zrovna rybu svých snů, i tak se toho můžu spoustu naučit a radovat se z maličkostí. A tuto vlastnost považuji za velmi důležitou – umět se těšit i z malých úspěchů nebo jen proto, že jsme venku u vody. Rybaříme přece pro radost!

Co bys poradila českým rybářům, aby byli úspěšní?

Zlaté pravidlo pro úspěch ve světě rybolovu je velmi jednoduché. Nikdy se nevzdávat! Ať už se vám podaří chytit velkou rybu, nebo uvažujete o ukončení lovu, nebo dokonce rybářské kariéry – nevzdávejte se a bojujte!

Jaký je Tvůj názor na metodu „chyť a pusť“?

Používám ji tak v 97 %. Pokud chceme zažívat vzrušení z lovu a radost z pobytu v přírodě i v budoucnu, je metoda „chyť a pusť“ nutností. Nepovažuji ale za zločin, když si rybář jednou za čas odnese od vody rybu k večeři. Každý rybář by ale měl mít nastaveny určité limity a uvažovat o každém úlovku. Chytáte na jezeře, o kterém víte, že je v něm jen pár větších ryb? Neváhejte a vraťte i pěknou ulovenou rybu vodě. Jste na lokalitě plné krásných ryb? Tak proč si nevzít rybku k obědu. Pokud jste ale rozhodnuti úlovky pouštět, chovejte se k nim šetrně, aby vaše velkorysost měla smysl.

Co bys chtěla vzkázat všem rybářům?

To už jsem v podstatě řekla. Rybolov je zábava! Jděte na ryby, chytejte, kde chcete, jak chcete, co chcete, a radujte se i z malých úspěchů. A hlavně – nikdy se nevzdávejte!

Za poskytnutý rozhovor a materiály děkuje Ivan Finta