Český Rybář

Až později jsem se dozvěděl, že se jich v okolí nachází na 6 000, žije na nich (velká většina přímo na ostrově Vega) 1 300 obyvatel a celé souostroví patří od roku 2004 do světového dědictví UNESCO. Vegu naleznete ve středním Norsku (kraj Nordland), kde se celé souostroví rozprostírá v Norském moři severozápadně od města Bronnoysund nebo, chcete-li, jihozápadně od Sandnessjoenu.

Na ostrově

Celá výprava vznikla (ostatně jako každý náš rybářský výlet do Norska za posledních 6 let) díky ochotě Zdeňka Edelmanna, jeho cestovní kanceláře PEPA a norského partnera – agentury DINTUR. Ač jsme zpočátku příliš nehýřili optimismem (namlsáni předchozími výpravami do severních destinací Norského království), nakonec nikdo nelitoval a Norské moře nám opět štědře nadělilo ze svého nezměrného bohatství.

Nebudu zdlouhavě popisovat veškeré přípravy a cestu. Za zmínku stojí pouze jedna příhoda, která nám dala možnost cestovat opravdu luxusně. Společnost Colorline totiž rušila trajektový spoj mezi Dánskem a Norskem, který jsme pro naši cestu měli objednán. Namísto toho nám (za stejnou cenu!) přepravce nabídl cestu luxusním trajektem Fantasy, pendlujícím mezi německým Kielem a norským Oslem. Celá plavba trvala 20 hodin, během kterých jsme si opravdu užili veškerých vymožeností na palubě, včetně návštěvy několika restaurací, tanečního parketu s živou hudbou a slušně zařízeného casina při partičce blackjacku! Úžasný zážitek.

Mnohopatrová železná obluda nás nakonec ze svých útrob vyplivla v norském hlavním městě a my se vydali na přibližně 900 km dlouhou cestu k ostrovu. A tam jsme také 26. května úspěšně dorazili! Vega nás přivítala slunečným počasím a po chvilce bloudění jsme už stáli na plovoucím mole pod skvěle vybavenou chatou a kochali se pohledem na ostrov. Po chvilce už nás přivítal pan Nilsen (majitel chaty a zkušený rybář) a následovalo předání ubytovacích kapacit i lodí.

Nemusím podotýkat, že chata (nebo spíš domek) se dvěma apartmány nabídla pro naši dvanáctičlennou výpravu opravdu komfortní ubytování se všemi výdobytky moderní civilizace (myčka, mikrovlnka, SAT TV apod.). Stejně tak jsme byli spokojeni s prostornou hliníkovou lodí s motorem 40 HP a GPS plotterem. Vše dopadlo k naší bezmezné spokojenosti a my mohli po nekonečné „suchozemské“ anabázi konečně vyrazit na moře!

Rybolov

Jak už jsem zmínil v úvodu článku, okolí ostrova je opravdu hodně členité, což je na jednu stranu určitě výhoda (rybaření), na straně druhé jsme se snažili dbát zvýšené opatrnosti, abychom zbytečně nepoškodili loď nebo se dokonce nezranili. Musím ale podotknout, že p. Nilsen nám podrobně vysvětlil, kterým místům je lepší se vyhnout, a v průběhu celého pobytu nevznikl jediný problém.

Pro vlastní rybolov jsme zvolili poněkud odlišné taktiky. My jsme se od začátku jali pilkrovat, Pavel a jeho skupina se více věnovali přívlači. Při porovnání obou přístupů na tom byly zvolené metody hodně podobně. S pilkry jsme vyráželi mezi ostrůvky a jako obvykle hledali vrcholy podmořských kopců, podvodní sedla mezi nimi i zajímavé zlomy dna (ve velké většině do hloubky okolo 50 m), u kterých se zdržovaly ryby. Nejčastěji jsme lovili tresky obecné do 90 cm, pěkné tresky tmavé, tresky sajdy, tresky jednoskvrnné, okouníky a … vzhledem k dřívějším výpravám i poměrně dost halibutů menších rozměrů (největší Honzův měl 90 cm). Zajímavé bylo, že si nás tihle tajemní obyvatelé mořských hlubin jezdili prohlížet jako do zoo! Nevěříte? Věřte! Mnohokrát se stalo, že jsme při stahování nástrahy s úžasem pozorovali, jak se z mořských hlubin vyvalilo mohutné tělo halibuta, několik dlouhých sekund se vznášelo vedle lodi a vypadalo to, jako by ryba ty divné tvory se čtyřmi dlouhými ploutvemi detailně zkoumala. Končilo to vždycky stejně – přes naše obrovské úsilí při prezentaci nástrah přímo před halibutí tlamou nakonec placatec máchl ploutví a vznešeně (k naší nezměrné nelibosti) zaplul zpět do temných hlubin Norského moře.

Jirka jásá, Honza pláče!

Abyste správně pochopili následující příhodu, musím nejprve podat patřičné dovysvětlení. Honza si ve sklepě svého domu zřídil společenskou místnost, jejíž součástí je i „norský koutek“ s preparovanými rybami. Léta touží po mořském ďasovi, ale štěstěna na něj v tomto ohledu zřejmě zanevřela. Jirka s námi byl v Norsku třikrát a z těchto cest má dva ďasy! Asi ho ty potvůrky mají rády, nebo dělá něco jinak – prostě, ďasobijec!

Jednou večer po návratu z ryb tak posedáváme na verandě chaty u plechovky plzeňského, když vidíme loďku rychle se blížící z moře. Byl to Jirka a už zdálky hrdě ukazoval … uloveného ďasa! Pro Honzu to byla těžká rána. Vstal od stolu a suše, ale od srdce prohodil: „To se na to ….., toho ďasa už chytí každej debil!“

Na kutru

Jeden den jsme se rozhodli, že za poplatek 3 000 NOK vyzkoušíme s „kapitánem Nilsenem“ lov z jeho rybářského kutru. Připravili jsme svačinku, přibalili několik plechovek a ráno jsme stáli nastoupeni na molu s pruty a rybářskými kufříky plnými nástrah. Plán byl jasný – vydat se na volné moře západně od Vegy a chytat a chytat.

První část úkolu (dojet na moře) jsme splnili v průběhu 4 hodin. Kapitán nás nejprve nechal vydusit na hloubkách kolem 100 m, ale úspěchy byly mizivé. Po několika změnách místa jsem na GPS ukázal prstem na podvodní kopec, vypínající se do hloubky 50 m pod mořskou hladinou nedaleko od nás s tím, že už nás hloubkové pilkrování moc nebaví. Starý rybář se jen pohrdavě ušklíbl, ale změnil směr a plul k hoře. A udělal dobře! Přímo nad vrcholem jsme na obrazovce hned uviděli hejno ryb, což bývá většinou předzvěst dobrého lovu. A za několik málo minut už se náš kapitán změnil v malého kluka, který na proutek tahal jednoho kelera za druhým (a byly to ryby kolem 80-90 cm), radostně se smál a já mu je dlouhým gafem tahal do lodi. Dlouho mě to ale nebavilo, nakonec jsem se chopil prutu a přísným pohledem konečně přemluvil rozvášněného Nora ke správnému postupu = za ty prachy chytáme my a Ty vylovuješ!

A chytali jsme! Pod hejnem kelerů se zjevně zdržovaly tresky obecné, takže během hodinky nás všechny bolely ruce. Největší Bořkova treska měla rovný metr, ale těch mezi 80-99 cm bylo opravdu požehnaně. Sverre (křestní jméno našeho drahého kapitána) se sice tvářil lehce nadurděně, protože nechápal, jak jsme mohli dát přednost treskám obecným před nádhernými treskami tmavými, ale gafem vládl opravdu mistrovsky. Po třech hodinách skvělé rybařiny jsme nakonec rádi kývli na jeho návrh a vydali se na prohlídku staré rybářské osady.

Bremstein

Tenhle ostrůvek na nás přímo dýchl historií. Norská vláda zde nechala zrestaurovat původní rybářskou zpracovnu a po celém kamenitém povrchu se táhly zbytky kolejnic, po kterých kdysi norští rybáři tahali vozíky po okraj naplněné rybami. Kapitán vyprávěl o jejich nelehkém životě, a když jsme zapojili trochu představivosti, docela jsme jeho hrdost na tvrdou práci předků chápali. S úžasem jsem hleděl na vlnolam poskládaný z ohromných kamenných kvádrů. Ani tahle masa mnohatunových kamenů ale nedokázala zastavit rozbouřené Norské moře, které ji svou silou na několika místech prolomilo a zdevastovalo. S respektem jsme pozorovali nyní klidnou mořskou hladinu a raději si nechtěli ani představit, co se tady musí dít za drsných zimních bouří.

K molu u chaty jsme dorazili po 12 hodinách a zbytek výpravy jen užasle zíral na to, jak náš úlovek za pomoci jeřábu opouští palubu kutru a přesouvá se ke zpracování na filetovací stoly!

Zhodnocení

Vega a celé souostroví v okolí jsou úchvatným kouskem Norska. Množství mělčin střídajících se s hlubokými pasážemi přímo vybízí k lovu rozmanitých rybích druhů, které můžete chytat stejně rozmanitými způsoby. Na své si přijdou zejména milovníci mořské přívlače, kterým tento ostrov nabízí vskutku vynikající podmínky. Velkou výhodou je i to, že se za větrného počasí máte s lodí vždycky kam schovat, takže odpadá čekání na bezvětří, tak dobře známé z mnoha severnějších destinací. Výhodou je i složení rybí populace. V okolí ostrova můžete ulovit všechny z těch nejznámějších a sportovně ceněných rybích druhů žijících u norského pobřeží. O ochotě a srdečnosti zdejších obyvatel nemá ani cenu hovořit. Snad jen podotknu, že si je vždy získáte na svou stranu, když projevíte alespoň ždibíček zájmu o jejich nádherný kousek země a jeho historii.