Český Rybář

Prvními zastávkami se při našem třítýdenním dobrodružství staly přírodní přístavy Rangiputa a Parengarenga na severovýchodním pobřeží Severního ostrova. Časně ráno připravil náš průvodce Nik Mathiesen svou 6,5m, na zakázku dělanou aluminiovou loď a mohli jsme vyrazit do okolí Rangiputy. V podmračeném chladném dnu vypadal přístav jako fjord v mém rodném Dánsku; hloubky kolem 3-4 m, převážně písčité dno přerušované místy jen ostrůvky vodních rostlin.

Byl zde ale jeden zásadní rozdíl. V dánských fjordech jste šťastní, pokud ulovíte 2,5kg mořského pstruha. V Rangiputě můžete narazit na 160kg žraloky měděné, menší žraloky bílé a kranasy americké (kingfish, yellowtail kingfish), dost velké na to, aby nám s muškařskými pruty AFTMA 14 nakopali zadek – to vše ve vodách, kde hloubka o moc nepřesahuje délku prutu.

Naší první misí bylo ulovit žraloka měděného, takže jsme na háčky 10/0 nastražili půlky parmice, celou sestavu potopili do 6m děr a s povolenými brzdami na navijácích Stella 20000 čekali na záběr. Příliv pomalu ustupoval, silný proud táhl do moře hejna menších ryb a nad našimi hlavami se převalovaly bouřkové mraky, což v nás vyvolávalo stísněnou náladu. Vše vypadalo, jako by se v mělkých vodách u Rangiputy schylovalo k dramatu.

Pro mne patří žralok do stejné skupiny fantastických monster, jako jsou draci, jednorožci a mořské obludy – včetně několika rozpálených mořských panen. Myšlenka, že bych s ním mohl být každou chvíli spojen 80lb pletenkou, mi tudíž přišla naprosto absurdní. Brzda navijáku rozběhnuvší se na plné obrátky mi ale dala najevo, že to může být reálné – žralok se zakousl do parmice a v mžiku vymotal 30 m šňůry.

Pop to k prutu stihl dříve a zasekl. Žralok zareagoval zvýšením rychlosti a odmotáním dalších 150 m – brzda na Stelle dotažená na 12 kg ho vůbec nezajímala! Pak, zcela neočekávaně, předvedl sérii výskoků a následných dopadů do vody provázených ohromnými gejzíry vody. Pop držel mořský prut jen z největším vypětím sil. Bohužel nepatří k největším a nejsilnějším mužům a zapřažený 3m žralok ho donutil propátrat dno jeho fyzických sil.

Pod olověně šedou oblohou pokračoval souboj ještě pěkně dlouho, než žralok naposledy zakroužil na mělčině asi 30 m od malého ostrůvku, u kterého jsme rybařili. Nikovou prací je i provést finální vytažení ryby za ocas, ale my jsme chtěli jen pořídit několik fotografií a zbavit obludu háčku. To se ale lépe řekne, než udělá! Kvůli ohromnému ocasu bičujícímu divoce hladinu byl Nik několikrát hodně blízku knock-outu. Jednou se dokonce žralok na malém prostoru otočil, aby kousnutím poučil toho otravného idiota, že má konečně pustit jeho ocas. Když jeho čelisti jen o vlásek minuly svůj cíl a Nik sprintoval v bezhlavém úprku mělčinou, určitě na kratičkou chvilku uvažoval o tom, že změní práci.

Nakonec ale před námi obluda ležela bez pohybu na hladině. Háček vězel v koutku tlamy a kupodivu šel vyháknout docela lehce bez použití kleští. A než trojúhelníková hřbetní ploutev zmizela ve vlnách, stihl jsem nadělat i spoustu snímků.

Představil se Mr. Black

Úspěšný lov žraloků nás donutil hledat nová dobrodružství, a tak jsme se pohnuli ještě více na sever, přesněji k nejsevernějšímu bodu NZ, trefně nazvanému North Cape (Severní mys), kde jsme chtěli vyzkoušet pobřežní lov kranasů amerických.

U mysu se střetávají vody Tasmanova moře a Tichého oceánu, které ve svých mocných proudech „vězní“ miliony menších ryb. A hladový predátoři je následují. Léto tu tráví velké samice marlínů indických (black marlin – zde Mr. Black), které se zde krmí v hejnech kranasů a kahawaiů a přibývají na váze. K párty se ochotně přidávají další druhy, jako např. kranas americký (yellowtail kingfish) či marlín pruhovaný (striped marlin).

Následující ráno jsme opět nasedli do lodi s cílem vyhledat populární kingies alias kranasy americké. Navzdory zvlněnému moři jsme hledali hejna kranasů a kahawaiů několik set metrů od pobřeží. Vláčení kahawaie na jiggovém prutu je jednou z nejúspěšnějších metod pro lov největších kingies. Jediný problém je vést 3kg nastraženého kahawaie poblíž hejn menších ryb, aby ho zaregistrovali predátoři kroužící kolem.

Prut jsem dostal do ruky jako první a úzkostlivě jsem vedl nástražní rybu s pletenkou těsně přitisknutou k mému ukazováčku. Nastražený kahawai opravdu táhne a snaží se osvobodit. Po dvaceti minutách trollingu jsem začal být lehce netrpělivý – něco velkého tam dole přece musí být, v takovém množství menších rybek! Náhle několik metrů za lodí vystřelil ohromný vodní gejzír, který plynule přešel do masivního víru a my tři jsme nevěřícně zírali do modré hlubiny s nepopsatelným výrazem ve tvářích. O sekundu později se už šňůra otřásala pod divokým náporem – konečně velký kranas našel kahawaie!

Přitáhl jsem brzdu Saltigy 6500 zhruba na 15kg zátěž, překlapl a zasekl prakticky jen napnutím šňůry. Jiggový prut se ohnul jako proutek v silném větru a cívka se začala otáčet rychleji a rychleji. Nik a Mikkel vypadali, že mě viní z příliš rychlého úprku ryby, a než jsem se nadál, dotáhl Mikkel brzdu na maximum – 25 kg brzdné síly! Neschopen přehmátnout držel jsem prut vší silou a snažil se pod nápory svého protivníka neopustit palubu. Tohle přece nemůže být kingfish! Po chvíli pletenka lehce povolila – ryba zamířila k hladině. „MARLIN,“ zařval Nik a téměř okamžitě vystřelil pět metrů od lodě z vody velký marlín a na chvilku, která se zdála být věčností, jako by zůstal viset ve vzduchu. 80lb návazec z fluorocarbonu opravdu není dost pevný pro ostrý „zobák“ těchto ryb. Nad hladinou moře zaznělo suché rupnutí a … já zůstal na lodi se svými vzpomínkami, jako Hemingwayův starý muž.

Zdolání takového obra je na jiggový prut s návazcem téměř nereálné, ale pravdou zůstává, že několik podobných setkání s marlínem je v průběhu sezony zaznamenáno. To dává chytání na živé nástrahy příchuť šance (nebo rizika) na záběr marlína jen nějakých 50 m za lodí...

Deprese zvaná kingfish

Vyměnili jsme marlíny zamořené vody u North Cape za Zátoku hojnosti (Bay of Plenty) a Východní mys (East Cape), lokality, kde byl uloven světový rekord – kingfish 25,2 kg. Nik vedl loď v kruzích nad podmořskými vrcholy poblíž pobřeží. Echolot kreslil velká hejna ryb od několika metrů pod hladinou až ke dnu. Každou chvíli se na obrazovce objevil červený banán značící velkou kingfish na lovu.

„Tak do toho, boys,“ pronesl Nik s podivným úsměvem na tváři. Dva velké streamery vylétly za loď a díky potápivé šňůře rychle klesaly do modré hlubiny. Ještě před tím, než jsem začal popouštět šňůru, můj pohled padl na Nika, a v tu chvíli jsem věděl, že něco není v pořádku. Ano, jeho výraz zračil napjaté očekávání, ale zároveň jako by chtěl říct, že dobře ví, jaký výsledek bude následovat.

Bzzzzzzzzzzz! Po záseku nastal naprostý chaos. Šňůra se mi zařízla do zaťaté pěsti, když ji něco ohromnou silou začalo tahat dolů. Předtím jsem po prvním kontaktu s rybou dotáhl brzdu mého navijáku Loop Opti Big na maximum, ale cívka se stále ještě protáčela. V prvním momentu se mi hlavou mihla myšlenka, že nás na východ sledoval Mr. Black. Pak už jsem se nestačil divit, jak Vás relativně malá ryba, jako je kingfish, může nakopnout, i když používáte nejhrubší muškařské náčiní široko daleko. Boj trval poctivých 20 minut (přičemž tah nijak nepolevoval, i když byla brzda dotažena na maximum) a nakonec se na hladině objevila 10kg kingfish.

Další na řadě byl Pop. Zvolil rovněž těžký muškařský kalibr – masivní naviják Abel a speciálně stavěnou šestnáctku prut o délce 2,3 m. Nahodil pouze dvakrát, než něco jeho nástrahu uchopilo s nevídanou brutalitou. Má ryba bojovala opravdu tvrdě, ale v porovnání s Popovým „Orient expresem“ nakonec vypadala jako dobře vychovaný pudlík na vodítku. Trvalo jen několik málo sekund, než si uvědomila, že dole jsou spásné vrcholky podvodních kopců, a donutila Popa bojovat o každý centimetr backingu. V největším vzrušení z boje se náhle stalo, že Pop svou bitvu prohrál. Ryba nalezla na skalnatém dně spásnou vázku a získala zpět ztracenou svobodu. Ale což, vždyť jsme rybařili nějakou půlhodinku – před sebou máme 5 dní a úplněk se blíží.

O 5 dní později zbyl z Popa jen uzlíček nervů. Skóre v kingies hovořilo jasně: Peter – 47; Pop – 5! Totálně byly ztraceny 3 kompletní muškařské šňůry, spotřebovali jsme celý návin 80lb fluorocarbonu, zničeny byly dva pruty a my rovněž. Naše slabiny byly v jednom ohni, bojový duch zlomen a naše paže vypadaly od neustálého držení prutů ohlých k prasknutí, o hodně delší než obvykle. Zdolali jsme několik kingies do 16 kg a souboje s nimi byly na muškařském náčiní úžasné. Několikrát jsme těsně pod hladinou zasekli ryby, jejichž hmotnost se určitě pohybovala v rozmezí 20–30 kg, ale všechny jsme ztratili.

Podle mého názoru jsou kranas americký společně s kranasem obrovským (giant trevally) a kohoutovcem dlouhoploutvým (roosterfish) pro rybáře ty nejvíce vzrušující ryby. Zaseknout kusy parametrů světového rekordu musí být třešničkou na rybářském dortu, ale zdolat je je prakticky nemožné. Vyznavači mořského muškaření nebo jiggového vláčení by je alespoň jednou v životě měli zkusit na prutu. Jsou opravdu velkou výzvou. Dodnes se s Popem užíráme steskem po těchto bojovnících a až teď plně chápu význam onoho Nikova pohledu, který mi věnoval sekundu před tím, než mi zabrala má první kingie...

Náčiní a info

Pro lov žraloků jsme používali: Navijáky Stella 20000 a Saltiga 6500 s 80lb pletenou šňůrou a 20m návazcem z 200lb monofilu. Jednoduchý systém se zátěží a háčky 10/0 navázanými na 300lb koncovém návazci z mono leaderu. Abychom se do zdolávání mohli opravdu opřít, použili jsme krátké jiggové ultratěžké pruty 9-10'. Podobná sestava je výborná jak pro jigging, tak pro vláčení živé nástrahy.

Muškaření: Naviják Loop Opti Big s 80lb backingem (rychle potápivá šňůra Teeny T-500) a 60-80lbs návazcem z fluorocarbonu. Není to zrovna náčiní uznávané organizací IGFA, ale čestně musím přiznat, že jsem nikdy neuvažoval o zdolávání kingies s 10kg návazcem. Opti Big pracoval skvěle a vřele ho doporučuji. K rychle potápivým šňůrám přibalte i nějaké plovoucí a intermídy pro nepředvídatelné situace. Pokud jsou kranasi opravdu na lovu, je možné je přilákat k hladině jiggy bez zátěže, eventuálně lovit na poppery.

Z prutů jsme používali několik typů v rozmezí AFTMA 12-16. Dvanáctka Loop Opti Salt zdolala i ryby kolem 16 kg a jevila se jako nezničitelná. Nový šestiúhlý X-grip pracoval rovněž výborně, a dokonce bych řekl, že ve zpocených dlaních lépe seděl.

Průvodce: Náš průvodce Nik Mathiesen je jediný průvodce na NZ, který nabízí opravdu seriózní výlety za mořským muškařením, ale rovněž se věnuje jiggování a lovu na živé nástrahy při chytání marlínů, žraloků, chňapalů, kranasů obrovských a samozřejmě amerických. Nikdy předtím jsem nerybařil s tak zapáleným průvodcem! Více informací o jeho službách naleznete na: www.saltflyer.com