Český Rybář

Kapitální ryby, nádherná příroda lemovaná vysokými horami s bílými čepci a božský klid, to vše jsou devizy k nezaplacení, které „rozlítaného“ Středoevropana záhy pohltí a navždy uhranou...

Sor-Tverrfjord

Osada Sor-Tverrfjord na severním pobřeží poloostrova Loppa nás přivítala chladným závanem severního větru. Představy o malé vísce rychle vzaly za své. Tohle je, byl a bude tak trochu konec světa! A nedalo by moc práce popsat proč?! Krásné však na tom všem je, že teprve tady v klidu registrujete, jak dlouhých je oněch šedesát minut jedné hodiny, které nám za normálních okolností jaksi protékají mezi prsty. Naše výprava byla tentokrát velmi početná. S trochou nadsázky se můžeme pochlubit i tím, že jsme zde naším příjezdem výrazně zvedli hustotu osídlení! Cílem nás všech, věčně lačných rybářů, bylo nejen otestovat kvality nového revíru, ale i natočit valnou část záběrů k rybářskému DVD „Chytáme v Norsku s Českým rybářem“. Na můj vkus hodně zbožné přání, ovšem můj pesimismus nikdo příliš neprožíval. Vlastními silami jsme vytížili obě nabízené ubytovací varianty, tedy domek Storhaug naproti přístavišti a oba apartmány. Domek je zařízen skromněji, naopak 400 m vzdálené apartmány jsou pojaty luxusněji a pro ty, kteří se rádi kochají, je tu fantastický výhled do malebného severského fjordu.

Standardem cestovní kanceláře Din-Tur jsou bezpečné aluminiové lodě značky Kvaerno. U mola jsme nalezli téměř zbrusu nové (19-22 stop) s minimální motorizací 50 HP. Vše tedy bylo přesně tak, jak bylo slíbeno v pořádku na svém místě a nás čekalo klasické rozhodování mezi rozumem a vášní. Na ryby? Nebo raději po strastiplné cestě autem na kutě?

Na ryby!!!

Vím přesně, co by bylo správné či rozumné a mám to tak pokaždé, ale poručte té natěšené hlavě, když „vášeň hárá“?! Slovy - dva Davidové na tom byli podobně, a tak jsme po pečlivé kontrole plavidla a nastavení echolotu s GPS vyrazili na koordináty, které včera v obřích vlnách se střídavými úspěchy a jednou pravou „norskou šavlí“ prochytávala Zdeňkova posádka, tedy Zdeněk, Saša a Luděk. Modré nebe, přiměřeně se pohupující hladina a nádherná zákoutí ostrůvků a ostrovů s prudce stoupajícími vrcholky hor nám lemovaly bezmála třičtvrtěhodinovou cestu na otevřené moře. Aktuální rybí informace od Zdeňka příliš pozitivně nezněly, a tak jsme se společně vydali hledat jinam. Vpravo byla vidět Soroya a poměrně zřetelně i místo, kde se ukrývá vesnička Sorvaer. Tam bych věděl hned, kterým směrem namířit špičku lodě! Ale tady?! Svou rozpolcenou mysl jsem uklidnil úvahou o tom, že tady to nemůže být o nic horší. Ba právě naopak, protože zdejší podvodní hory jsou prakticky bez rybářského tlaku! Přiblížili jsme se k nejvyšší podmořské hoře v okolí, jejíž vrchol je ukryt necelých dvacet metrů pod nádherně modrou hladinou. Chvilku jsem rozpočítával: jighead, pilker, jighead, pilker a nakonec, ačkoliv to asi vyhrál pilker, spustil 200g jighead ke dnu. David zkoušel štěstí s pilkerem a gummimakky a druhý David ladil filmovou techniku.

První drift se nic zajímavého neudálo. Pár menších ryb a několik neurčitých drbanců. Na začátku druhého jsem poslal na trať svůj oblíbený 1 000g Solvkroken. Zkoušel jsem s ním pracovat poměrně agresivně nade dnem, když přišla obrovská rána. Zásek seděl. Brzda navijáku zacvrkala a trochu se protočila... Veliká ryba?! Po půl hodině marného lopocení už ve mně věřila jen velmi malá dušička, že „to“, co zarytě stojí na druhém konci, je ryba a ne nějaká utržená síť. Přál jsem si to. Moc jsem si to přál. A možná bych si to byl i za veškerou pokoru vůči mořskému rybolovu i zasloužil, ale obří halibut se nekonal! Svatý Petr byl jednoznačně proti. Svůj „estrádní výstup“ jsem zakončil obřadným obětováním oblíbeného prutu a nástrahy (ještě teď se mnou cloumá stud a vztek, když si na tu chvíli vzpomenu, a slíbil jsem si, že jakmile se veřejně přiznám, zapomenu na ni. Tak budiž!). Zdeněk mezitím nedaleko od nás zdolal 22kg halibuta, a to už Saša i Luděk měli každý na kontě rybu, které naměřili poctivých 130 cm. Rázem jsem zapomněl na Soroyu, tohle je nový rybářský ráj!!! Noční rybolov jsme v původně plánované posádce s Pavlem, Aťou a Ludvou okořenili úlovkem tresky obecné přes 20 kg a několika 15kg rybami, a tak jsem na úvahu o konci své rybářské kariéry zase rychle zanevřel a spokojeně usnul.

Další dny, tedy přesněji noci, jsme trávili celkem úspěšně rybolovem, a protože počasí nebylo v zásadě proti, užívali jsme si všeho mírou vrchovatou. Někdy jsme měli rybářské štěstí hned od začátku, někdy jsme se pořádně trápili, ale téměř pokaždé se nám důvěra v některá místa na úpatí podmořských hor vrátila úlovkem pěkných tresek obecných nad 115 cm. A metrových? Těch bylo skutečně požehnaně! A mezi nimi i v mělčích pasážích vlkouši, menší tresky tmavé a jednoskvrnné. S nástrahami jsme příliš neexprimentovali, protože to nebylo ani potřeba. Největší stálicí byl nerezový pilker Solvkroken v hmotnostech 750 a 1 000 g. Jigheady též nezklamaly, ale oproti loňsku si jich bohužel všímalo více menších ryb. Jen ti halibuti se naší posádce vyhýbali, jak čert kříži...

Stejným způsobem nadšeni se z lovu vraceli i ostatní kolegové. Kamarádům z Bavorska se „lehce v rytmu“ podařilo ulovit dva pěkné halibuty těsně nad 10 kg. Korunu všemu ovšem nasadil Roland, jehož 135cm treska ulovená na Giant Jighead s modro-bílou Fox gumou zastavila digitální váhu na fantastické hodnotě 26,00 kg!!! A to byla jejich norská premiéra...

Pohádková rybařina

Předposlední večer našeho pobytu na Loppě se tvářil velmi nevlídně. Šedé mraky proplouvaly velmi nízko nad vodou, občas se přizastavily mezi horami, aby záhy pokračovaly kamsi na sever. Tohle je to správné rybí počasí, tím jsem si byl celkem jist. První drift jsme začali asi 5 km směrem od jižního cípu ostrůvku Loppa na otevřeném moři. Prakticky každé spuštění do 50m hloubky znamenalo rybu. Jediným problémem byla velikost, která nepřesáhla 90 cm. Když jsme se všichni vespolek dostatečně nabažili, zavelel jsem k přesunu na místo, které se na mapě netvářilo nijak extra. 60m kopec se z jedné strany svažoval do 120 m, z té druhé padal až téměř do 300 m. Úvod byl úplně nulový. Po očku jsem sledoval mírně vyčítavé pohledy posádky, které jednoznačně mlčky lamentovaly nad tím, co jsem to zase vymyslel?! Po deseti minutách se náhle v půlce sloupce, cca v 50 metrech, objevila velká ryba. „V padesáti velká ryba,“ pustil jsem nesměle do fóra. Pavel nezaváhal a zvedl svůj pilker. Mírně s ním škubl a v tu ránu už měl špičku prutu přes bort lodě ohnutou až ve vodě. Brzda několikrát proklouzla a podle divokého tance špičky prutu, bylo jasné, že Solvkroken uchvátila pěkná treska. Po pár minutách byla v lodi. 16, 17, 18 kg? Pavel jenom zářil. Když jsem odložil fotoaparát a podíval se opět na obrazovku echolotu, bylo vidět množství velkých ryb prohánějících se ve sloupci, a to už jsme byli na 180 metrech!!!. „45, 60, 55, všude velký ryby,“ vykřikl jsem. Elektrické navijáky trochu zabzučely. „Ráz, dva, tři,“ Pavel to Aťovi s Ludvou hezky odstartoval. Netrvalo to vážně ani pět vteřin a oba byli v akci! „To se mi snad zdá,“ říkám si v duchu a spouštím jighead dolů. Nástrahu jsem schválně zastavil na 40 m. Lehce jsem s ní houpnul a na špičce ucítil mírné klepnutí. Následné prudké zvednutí už bylo „do tvrda“. Další krásná ryba. Tenhle úžasný sen jsme snili ještě zhruba dvě hodiny. Průběžně jsem hlásil kóty. A lovili jsme rybu za rybou. Vesměs velmi prudké záběry doprovázely nekompromisní ataky. Byl to ten správný rybí rauš!!! Jakmile příliv kulminoval a proudění vody se zastavilo, bylo rázem po všem. Jakoby mávnutím kouzelného proutku skončilo jedno nepředstavitelné rybí představení, které si od srdce zasloužilo ovace ve stoje....

Závěrem

Rád bych za redakci Českého rybáře poděkoval cestovní agentuře Dintur (www.dintur.no) a cestovní kanceláři Pepa (www.rybolov.com) za nabídku k testovacímu rybolovu a perfektní servis v lokalitě, která patří v kraji Finnmark k tomu nejlepšímu, co je na severu Norska k dispozici.

Tipy, postřehy a praktické rady:

• přímo nad kotvištěm lodí je slušně zásobený supermarket/čerpací stanice, dopřejte si místní zmrzlinu (zvláště „krokant“ je famózní)

  

  

• nástrahy si raději pořiďte v Čechách nebo cestou, tady toho moc nekoupíte

• nejrychlejší dopravou je letecká do Alty, posléze autem z půjčovny nebo autobusem k trajektu do Oksfjordu; vzdálenost Praha-Loppa je cca 3 100 km

• náčiní: pilkrovací prut 2,10-2,40 m s testovací křivkou 20-30 lb, kvalitní manuální/elektrický multiplikátor s pletenou šňůrou o nosnosti kolem 50 kg; nástrahy: Giant Jigheady 200, 300 a 400 g se sortimentem ripperů v různých barvách + kvalitní pilkery jako např. Solvkroken Stainless 500, 750, 1000 g nebo Solvpilk 750 g

• rybí druhy: především tresky obecné, tmavé, vlkouši, halibuti, tresky jednoskvrnné, okouníci a mníkovci; celkem blízko od ubytování ústí do fjordu lososí řeka; další možností v případě nepříznivého počasí je lov pstruhů a sivenů v některém z jezer a jezírek (povolenky pro sladkovodní rybolov jsou k dostání v obchodě)

• některá zajímavá loviště: 36m hora severně od Loppy (70°23,556 N, 21°25,768 O); 20m hora severozápadně od Loppy (70°23,320 N, 21°19,995 O); 26m hora západně od Loppy (70°18,487 N, 21°14,300 O); 40m hora západně od Loppy (70°19, 039 N, 21°07,046 O); Kalvesund jižně od Loppy (70°19,186 N, 21°24,113 O); 48m hora mezi Sildou a Loppou (70°25,350 N, 21°35,881 O)

• k rybaření můžete využít i nějaký z místních kutrů

• na své si zde přijdou i milovníci pěší turistiky

• na ostrůvku Loppa je vskutku unikátní muzeum

• chcete-li zažít atmosféru Loppy „živě“, pořiďte si DVD „Chytáme v Norsku s českým rybářem“ (www.edice.chytej.cz)