Český Rybář

Byl konec října – na teploměru příjemných 24 °C a slunce nám pražilo na hlavy z jasně modrého nebe bez mráčku. Právě jsem byl uprostřed pumpování velké ryby z hlubiny, přesněji ze 60 m. Jen před několika minutami jsem napíchl na háček živou oliheň a spustil ji do hloubky ke strmému zlomu – a teď jsem byl uprostřed bitvy. Víte, že vytáhnout rybu z velké hloubky vezme nějaký čas, zvláště když ta potvora neustále táhne ke dnu. Teď jsem už ale v čisté vodě zahlédl první záblesk, ze kterého se postupně stala jakási svíjející se masa, a po chvíli jsme zjistili, že je to přesně ryba, na kterou Charlie nastražil – mořský úhoř a VELKÝ! 

Gibraltar

Místo se nacházelo v Gibraltarském průlivu jen několik set metrů od vlastního Gibraltaru. Tento úzký pás vody odděluje Evropu od Afriky a rovněž Atlantický oceán od Středozemního moře.

Gibraltar je malá výspa Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (od roku 1713) s velkým strategickým významem. V současné době má více než vojenský spíše význam finanční, protože je bezcelní zónou. Je rájem pro nákupů chtivé turisty a snad ještě známější než jeho obchody jsou zlodějské nájezdy opičích gangů zdejších makaků.

Rybolov z mola

Tolik asi na úvod, ale pojďme zpět k rybolovu a úhoři. Do Gibraltaru jsem jel navštívit mého dobrého anglického přítele Grahama, který mě vyzvedl na útulném malém letišti v zemi nikoho, vtěsnaném mezi vlastní gibraltarskou skálu a španělskou hranici. Graham a místní obchodník s rybářskými potřebami Bernard pro mne připravili program na každý den mé návštěvy, jehož součástí bylo to nejlepší, co zdejší rybolov může nabídnout.

První den jsme měli rybařit z mola v místním přístavu, kde kotví většina lodí připlouvajících do zdejších vod. Není to místo, kde si dovolí chytat kdokoliv, takže jsme si vyžádali pomoc a svolení k lovu od dvou zdejších expertů na pobřežní lov, jimiž byli Dario a Charlie Carrerasovi. Brzy ráno jsme se setkali v luxusním přístavu u Ocean Village. Slunce ještě nestačilo vyjít a kolem to vypadalo jako festival světel z města a zakotvených ohromných zaoceánských lodí.

Ještě za ranního šera, než se sluneční kotouč stihl vyhoupnout nad obzor, jsme s Dariem zkoušeli vystopovat nějaké mořany příčnopruhé (white seabream; Diplodus sargus sargus). Abychom nalákali tyto plaché a opatrné ryby, používali jsme jako nástrahu malé kraby na malých háčcích a jemném vlasci, ale i tak byli mořani při ochutnávání velmi ostražití. Mohli jsme sledovat ryby krmící se kolem mola, ale stejně dobře viděly ony nás, takže lov byl velmi obtížný a vzrušující. Přesto si každý z nás svého mořana chytil a já navíc přidal i mořčáka evropského (european seabass; Dicentrarchus labrax), se kterým jsem na jemné náčiní svedl pekelný souboj.

Charlie zvolil stanoviště na konci mola a s kvalitními nástrahami a vybavením nám ukázal, jak ulovit pěknou řádku zdejších druhů, včetně několika chobotnic. Jeho zkušenost a zručnost ho dovedly až k zisku titulu evropského šampiona v pobřežním rybolovu. Samotné nástrahy a způsoby jejich použití byly pro mne něčím opravdu novým – krabi s krunýřem rozbitým kladivem nebo mušle nastražené za vnitřní sval tak, aby jejich schránka zůstala neporušena – opravdu novinky. Na tyto výmysly jsme chytali množství druhů ryb, jako mořany, kranasy, kněžíky, a samozřejmě chobotnice.

Křišťálově čistá voda odhalovala tisíce a tisíce ryb na hladině, především to byly různé druhy cípalů. V okolí Gibraltaru se nejčastěji vyskytují čtyři druhy těchto ryb: cípal evropský, cípal pyskatý, cípal zlatý a cípal úzkohlavý a musím se pochlubit, že se nám na speciální systém s několika háčky a kůrkou plovoucí na hladině podařilo ulovit všechny.

Mohl jsem se ztrhat při pokusech ulovit ten či onen druh ryb, při jejich fotografování se všemi rybáři – bylo to k zbláznění, ale o tom to je!

Na lodi v průlivu

Druhý den jsme navštívili známého mořského rybáře Charlieho Laru, který se uvolil vzít nás na jeho lodi do vod průlivu. Byli jsme s Grahamem plni vzrušení, protože nás Bernard zásoboval informacemi o tom, že průliv je plný pelamid obecných (Atlantic bonito; Sarda sarda) a že jeho syn včera ulovil 9kg kus.

Prvním úkolem dne bylo nachytat živé nástrahy. Za ranního šera vedl Charlie svou loď podél bezpečnostního plotu, chránícího válečná plavidla zakotvená v jižní části přístavu. Na peříčka jsme nalovili spoustu kranasů obecných (Atlantic horse mackerel; Trachurus trachurus) - jsou prý pro bonita největší laskominou, a já jsem ulovil i oliheň, která mi později přinesla rybářský bonus.

Spěchali jsme na vodu a hledali jsme pelamidy nahánějící svou kořist těsně pod hladinou. Bylo nádherné ráno a my jsme si užívali delfíny skákající ve zlatém slunečním kotouči, ryby létající vzduchem jen několik metrů od lodě a racky lačně nalétávající do hejn mladých makrel.

Netrvalo dlouho a Charlie objevil lovící bonita. Spěšně jsme stražili živé nástrahy za loď. Trvalo jen několik sekund, než si bonita naší nástrahy všimla, a najednou jsme s Grahamem oba dva zápolili s těmito raketovými rybami. Bonita bojují podobně úporně jako třeba plachetník, ale vzhledem k jejich velikosti nad jejich bojovností smekám. Charlie neplýtval časem, a když jsme každý ulovili několik 2-4kg bonit, rychle změnil pozici, abychom mohli vyzkoušet i lov dalších druhů poblíž strmého zlomu, který padal téměř kolmo z 20 do 60 m. Stražili jsme maso i celé ryby na dno, čekali, co zabere a murény obecné nás nenechaly dlouho v nečinnosti. Tyto agresivní ryby by nejspíš byly snem všech zubařů – tlama plná ostrých drobných zubů, které rozhodně neváhaly použít.

Proudění se dramaticky změnilo a Charlie musel použít kotvu, aby nás udržel těsně nad zlomem. Nastal čas použít tajnou zbraň, totiž mou oliheň. Byla stále živá a plná energie, takže se vlastně nebylo čemu divit, že o několik minut později zlákala k záběru mořského úhoře. Je to typický noční bojovník, živící se jednak živými rybami, které aktivně loví, ale i mršinami. Charlie dobře věděl, že pokud ho chceme ulovit za denního světla, musíme pro něj do hloubky. Co samozřejmě nevěděl, bylo, jak velká obluda zaútočí na nebohou oliheň. Had vážil více než 15 kg, byl téměř stejně dlouhý jako já a nebylo vůbec jednoduché pořídit slušnou fotografii.

Po tomto úlovku jsme to zabalili – měli jsme za sebou neuvěřitelný den se spoustou zážitků a tuny fotografií k prohlížení. Večer připravil Graham skvělé bonito, které jsme si vychutnali v jeho bytě s celou rodinou.

Vrátím se?!

To se vsaďte! Nebudu váhat! Příští léto vyzkouším s Grahamem a Bernardem lov tuňáků a zubatců obecných, kteří mohou dorůst i do hmotnosti přes 15 kg.