Český Rybář

Popravdě jsme se nacházeli v poušti nedaleko Cabo San Lucas, na jihu poloostrova Baja California v Mexiku. Když jsem v šest hodin ráno vystupoval z auta, byla opravdu zima. Nečekal jsem to, protože teploty se v průběhu dne šplhají na více než 30 °C! Důvod mé návštěvy byl jasný - ulovit jednu z nejzvláštnějších ryb na světě, kohoutovce dlouhoploutvého (nematistius pectoralis) alias roosterfish!

Stephen vybalil naše pruty a hlásil: "Musíme chvátat - nástrahy musí být ve vodě, dokud je ještě šero." Kohoutovci se totiž v blízkosti pláží zdržují pouze za rozednění nebo při západu slunce, protože v tu dobu se tam přijíždí krmit i jejich hlavní kořist - cípalové. Je to jednoduchá rovnice - když najdete cípaly, najdete i kohoutovce!

Když jsme se vydali směrem k moři, slyšel jsem podivný zvuk, připomínající vzdálenou bouři. Ale obloha byla bez mráčku, tak co to je? Když jsme vylezli na vrchol písečného valu před pláží, bylo mi to hned jasné. Rachot způsobovaly velké vlny tříštící se u pobřeží. Tak tohle byl opravdový příboj! Začal jsem se bát, že z rybolovu nic nebude, ale než jsem se stačil zeptat Stephena, řekl: "To vypadá báječně," a hned začal vysvětlovat, že podobné podmínky jsou pro lov kohoutovců ideální. Když jsem viděl 3-4m vlny zaplavující s rachotem pláž, měl jsem o úspěšnosti našeho rybolovu určité pochyby.

Holanďan?

Stephen Jansen je holandský průvodce, který přijel do Mexika na ryby, a tak se mu tam zalíbilo, že se nakonec z Holandska přestěhoval. Po nějaké době ho přestal uspokojovat rybolov z lodi a začal se věnovat tomu příbojovému - a ne neúspěšně! Cabo San Lucas je známé dobrými podmínkami pro rybolov z lodi, ale i pro příbojové chytání tam naleznete dostatek vhodných pláží. Velkým lákadlem je zejména lov zmíněných kohoutovců, ale dobře si zachytáte i chňapaly (lutjanus novemfasciatus) - Cubera Snapper, kranasy - Jack Cravelle, kanice - Grouper, některé druhy makrel (scomberomorus sierra) - Sierra Mackerel či dorada. Občas se zadařil i úlovek robala jednopruhého (centropomus undecimalis) - nebylo jich moc, ale když, tak velké!

Stephen průvodcoval při surfovém chytání dost dlouho, ale teď se věnuje spíše svému rybářskému obchodu "Jansen Lures" v Cabo San Lucas. Postupem času vyvinul své vlastní nástrahy nazývané "Cabo Killers", které jsou skvěle vymyšlené, protože se hodí k důležitým dlouhým náhozům, mají atraktivní chod a opravdu "chytají" všechny dravce pohybující se ve vodách v okolí Cabo! Mimo to je Stephen opravdovým umělcem v barevném doladění svých nástrah, které vypadají jako jejich živé předlohy.

Tvrdá dřina

Postupovali jsme po pláži k moři až tam, kde se převalovaly zbytky rozbitých vln. Na tomto místě jsem dostal krátkou a jednoduchou instruktáž – nahodit, co nejdál to půjde, a stahovat nástrahu ke břehu co nejrychleji. Mít oči otevřené, a pokud spatřím lovící ryby, nahodit pokud možno za toto místo a stahovat přes něj.

Na konci šňůry se skvěl Cabo Killer o hmotnosti 125 g. Se značnou dávkou úsilí bylo možné nahodit do vzdálenosti 80-100 m, a to bylo víc než dost. Po krátkém bezpečnostním školení stran pohybu u tříštících se vln jsem konečně mohl začít rybařit.

Když jsem poprvé nahodil, cítil jsem velké vzrušení - teď jsem opravdu v tom! Po nějakém čase jsem do tajů příbojového lovu pronikal hlouběji a hlouběji, i díky 4m těžkému surfovému prutu. Za chvíli už jsem cítil každý sval v rukách, protože nahodit co nejdál to jde a stáčet nástrahu velkou rychlostí zpět je opravdu zabíračka. A pak se náhle za mou nástrahou pustila první ryba. Nic velkého, ale ryba. Zaútočila na nástrahu, já zasekl, rybka v momentě vyskočila vysoko nad vodu a... byla pryč. Pravděpodobně makrela (Sierra Mackerel), a to rozhodně nebyl druh, kvůli kterému jsem přijel. Chtěl jsem ji sice zdolat, protože to zatím byla jediná ryba mého mexického rybářského snažení, ale určitě přijde větší.

Třetí den jsem začal propadat beznaději. Třetí ráno u moře a já stále neměl štěstí. Stephen ulovil krásnou makrelu, ale to bylo to jediné, co jsem za 3 dny lovu viděl. Když jsem před výletem mluvil se Stephenem, varoval mě, že rybaření na začátku sezony nebude snadné. Ale vzhledem k tomu, že jsem se svou přítelkyní už měsíc cestoval po Střední Americe a byl jsem tudíž vlastně v "sousedství", rozhodl jsem se, že několika dny rybaření nemohu nic zkazit.

Ale nešlo to ani další dny, a proto jsem se rozhodl - po zhlédnutí několika Stephenových videozáznamů - že se vrátím příští rok. O měsíc později, v plné sezoně, v nejlepším čase pro lov kohoutovců!

Zpátky v Mexiku

Někdy v polovině května jsem se díval na obrazovku svého počítače. Už několik týdnů jsem pečlivě sledoval internetové stránky, které ukazovaly teplotu vody v okolí Cabo San Lucas. Nevypadalo to dobře. Jaro bylo dosti studené a teplota vody byla přibližně stejná jako před rokem, kdy jsem Cabo navštívil o měsíc dříve. Ale vzhledem k tomu, že jsem měl vše rezervováno a zaplaceno, neměl jsem moc na výběr. To je jedna z nevýhod plánování rybářských výprav - vždy dorazíte o nějaký čas dříve, nebo později, vždy bude počasí o něco teplejší, nebo studenější, než je potřeba. Na druhou stranu - kdybychom věděli všechno dopředu, nebylo by to přece žádné dobrodružství. Těsně před odletem se ale karta začala obracet a já dostal od Stephena dlouho očekávanou zprávu. Počasí v Cabo se razantně zlepšilo!

Když jsme přistávali na letišti San Jose del Cabo, přivítalo mne krásné slunné počasí a hned, jak jsem vytáhl paty z letadla, bylo patrné, že teplota je na požadované úrovni. Vypadalo to dobře! O pár minut později mne z příjemného rozpoložení vrátilo na zem zjištění, že nedorazila má zavazadla. Přátelská paní u přepážky mne ale ujistila, že další letadlo i s věcmi přistane asi za hodinu. A tak jsme čekali a čekali - mexická hodina je opravdu dlouhá! Po dvou hodinách letadlo konečně přistálo a k mé nezměrné radosti v něm byla i má zavazadla. Konečně jsme opustili letiště a nastoupili do autobusu směr Cabo San Lucas.

Po příjezdu do hotelu jsem se bleskově převlékl a o několik minut později už jsem vstupoval do Stephenova rybářského obchodu. Bouřlivě mě přivítal nejen majitel, ale i jeho dva psi, a konečně jsem se dozvěděl, jak to vypadá s rybařením. A nebylo to příliš povzbudivé. Relativně nízká teplota vody a hlavně silný vítr znemožňovaly rybaření na pobřeží Pacifiku. Voda byla ale mnohem teplejší u East Cape, asi hodinu jízdy od Cabo. "Budeš lovit chňapaly, jaké jsi v životě neviděl," sliboval Stephen. Po přátelském poklábosení a několika ledových Coronách jsme se rozloučili - druhý den jsme vyráželi v 5 hodin ráno. Tak pravil Stephen!

První pokus

Cabo San Lucas bylo pohrouženo do sladkého spánku, když jsme opuštěli rybářský obchod. Těsně před pátou zastavil před obchodem obrovský Dodge pick-up. Je to přesně to vozidlo, jaké potřebujete, když chcete jezdit po písečných plážích. Boilie a Worm (psi) na mě pokukovali ospalýma očima, jako by se ptali "proč tak brzy?" Ano, je to časně, ale potřebovali jsme být na pláži před východem slunce. Připojil se k nám i Todd, americký rybář rovněž toužící po úlovku.

Po půlhodině jízdy jsme z hlavní silnice sjeli do temné pouště. Taková cesta plná děr a kodrcání Vás opravdu probudí! Po další půlhodině Stephen zastavil auto a hned, když jsem vystoupil, rozeznal jsem starý známý hlahol příboje. O minutu později už jsme stáli na pláži se skalami v okolí. Tak to je ten chňapalí ráj?! Stephen nás informoval, že si tady před nedávnem výborně zachytali, a vysvětlil nám, jak pracovat s popperem, aby na něj snappeři dostali chuť.

Měli jsme nahazovat mezi skaliska, nechat popper chvilku bez pohybu a potom ho trhaně přitahovat k pláži, abychom maximálně využili pohybových a zvukových efektů nástrahy na hladině. To jsme opakovali do té doby, než se popper ukázal na písku pod nohama. Tato metoda je mnohem pomalejší než rychlé vláčení při lovu kohoutovců, ale je rovněž velmi vzrušující. Spousta chňapalů totiž atakuje popper, když leží v klidu na hladině. Po takovém záběru a záseku je třeba držet rybu daleko od skalisek pod vodou. Je to ta nejobtížnější fáze zdolávání, protože chňapalové jsou silní a skalisek je všude kolem dost a dost.

První náhozy byly ve znamení očekávání hlavně v případech, kdy nástrahy dopadaly do blízkosti lovících ryb. Po několika minutách měl Todd první záběr, ale ztratil rybu na skalisku. Vzápětí ale dostal druhou šanci a po chvíli už šťastný lovec pózoval před Stephenovým objektivem. Po několika snímcích ryba zmizela zpět v rodném živlu.

"Tak teď je snad řada na mně," říkal jsem si v duchu a zakrátko jsem opravdu měl záběr, při kterém mi něco chtělo vytrhnout prut z ruky. Úplně jsem zapomněl zaseknout a chňapal si to namířil rovnou k nejbližší skále, kam jsem ho ale já nemínil pustit. Na chvilku jsem si myslel, že o rybu přijdu, protože se zaklesla do skaliska přímo přede mnou. Velká vlna ale chňapala uvolnila a já už mu nedal ani vteřinu šanci na další únik. O minutu později už mi u nohou ležel rudý krasavec. Stephen rychle chňapl po chňapalovi a vytáhl ho z vody těsně před tím, než pláž zalila další vlna. Můj první chňapal byl vyfotografován a vrácen zpět.

Čas kohoutovců

Bylo super ulovit si jednoho z místních chňapalů, ale kvůli tomu jsem tady nebyl. Přijel jsem pro kohoutovce a tomu jsme museli podřídit veškeré naše další snažení. Stephen byl na průzkumu a informoval nás, že několik kohoutovců spatřil, ale ryby zatím nebyly u pobřeží v takovém počtu, jak je v tomto ročním období běžné. Rovněž počty cípalů nebyly na dostatečné výši a kde není potrava, není ani kohoutovec.

Stephen si byl vědom, jak moc bych chtěl roostera ulovit, a tak jsme další ráno vyrazili na místo, kde kohoutovce viděl. Naše první náhozy dopadly do vln ještě za ranního šera. Po chvíli začalo svítat a v tu chvíli jsem uslyšel Stephenův křik: "Kohoutovci, rychle, rychle," viděl jsem, jak se rozbíhá, a následoval ho. Po asi sto metrech jsme zastavili a já mohl sledovat velkolepé divadlo. Hejno cípalů bylo právě hnáno ke břehu lovícími kohoutovci. Hleděl jsem na moře v němém úžasu a na chvíli zapomněl, proč jsem tady. "Házej, házej," křičel Stephen a já konečně začal chytat. Poslal jsem nástrahu těsně za pronásledované cípaly a začal rychle navíjet. Na to, co se stalo potom, nikdy nezapomenu. Těsně za mou nástrahou se vynořilo tělo kohoutovce a na moment se ukázalo v plné kráse. "Rychleji, navíjej rychleji," křičel Stephen. Přidal jsem na rychlosti a kohoutovec se konečně rozhodl zaútočit. Usoudil jsem, že vzdálenost mezi mou nástrahou a břehem je příliš malá. Buď ryba zaútočí teď, nebo vůbec, protože nástraha se ocitne na příbřežním písku. Sekunda, další a... kohoutovec to vzdal, otočil se k spásné hlubině a zmizel.

Tak tohle byl zážitek! Stephen se usmíval a vyprávěl, že tak vypadá typický útok. S bušícím srdcem jsem znovu nahodil. O několik náhozů později se můj tep zklidnil a já uviděl další rybu rozrážející hladinu. Bylo to v daleko větší vzdálenosti než poprvé a povedl se mi přesný nához. Můj Cabo Killer přistál těsně za lovící ryby. Bylo hned patrné, že ryba projevuje o rychle stahovanou nástrahu zájem. Hned jsem si vzpomněl na poučku, že pokud se kohoutovec pustí za nástrahou, je třeba zvýšit rychlost navíjení. A to jsem udělal ... Ryba si zřejmě myslela, že kořist uniká, a reagovala okamžitým prudkým útokem. Když jsem zasekl, měl jsem chvíli dojem, že mám na prutu raketu. "Roosterfish," křičel jsem tak hlasitě, že mě museli slyšet v 50 km vzdáleném Cabo San Lucas.

A tak můj hlas slyšeli i Stephen a má přítelkyně. Ta se dostavila s kamerou a začala můj souboj natáčet. První minuty jsem měl dojem, že kohoutovec vůbec nezaregistroval můj zásek. Z navijáku mizely neuvěřitelně rychle další a další metry vlasce, než se po asi 250 m ten úprk zastavil. Teď byla řada na mně a já pomalu navíjel ztracené metry zpět. Trvalo mi 30 minut, než jsem rybu unavil natolik, že jsem při souboji získával vrch. Po 45 minutách jsem poprvé uviděl rybu u břehu a pak už jsem byl v jakési euforii rybářské vášně a štěstí. "Tak a teď přijde ta nejobtížnější část," ozval se hlas za mými zády. Probral jsem se, protože jsem si myslel, že to nejhorší je za mnou.

Obtíže při finálním vylovení ale způsobovaly vlny valící se na břeh. Stephen se vrhl do moře rychlostí blesku, ale vlna tam byla dřív. Zvedla mého prvního kohoutovce, zatočila s ním a pak přišla katastrofa. Jasně jsem viděl, jak má nástraha vyklouzla z tlamy, Stephen byl asi metr od ryby a zoufale se ji snažil zachytit před tím, než ji vlna odnese zpět do moře. Neuspěl! Ryba se rychle vzdalovala od břehu a mávala mi svou zvláštní hřbetní ploutví. Přítelkyně stále filmovala a já měl slzy na krajíčku. Tak blízko úspěchu jsem byl, a zároveň tak strašně daleko. Možná to byla má jediná šance...

Ještě jednou?

Další den jsem vyzkoušel snad všechno, ale zůstal jsem bez jediného záběru. Má přítelkyně byla mnohem šťastnější, protože zasekla pěkného kohoutovce. Finále ale bylo podobné. Po půlhodině ryba přetrhla vlasec a zmizela v hlubině – 2 : 0 pro roosterfish! Stephen dělal vše, co mohl, aby nám našel nějaké další kohoutovce, ale ti jednoduše zmizeli. Doba, kdy se tyto ryby krmí, není dlouhá, a pokud ji propásnete, další šanci nedostanete. Nikdo neví, proč se kohoutovci krmí tak krátce, ale protože jsem opravdu bažil po úlovku, druhý den před pátou už jsme byli zase na cestě.

Netrvalo dlouho a spatřili jsme lovící hejno kohoutovců a najednou, jakoby odnikud, se jeden z nich pustil za mou nástrahou. "Nepanikař," říkal jsem si a zvýšil rychlost navíjení. Vyšlo to! Ryba se vrhla na umělou rybku, já zasekl a stejně jako poprvé jsem s kvílícím navijákem sledoval, jak míří kamsi k horizontu. Po chvíli jsem ji ale zastavil a začal pomalu získávat zpět ztracené metry. Stephen sledující souboj popadl fotoaparát a popošel ke mně.

Souboj se vyvíjel lépe než v prvním případě a po 30 minutách se ryba převalovala kousek přede mnou. "Dávej pozor na vlny," radil Stephen a prodíral se zpěněným mořem k rybě. Držel jsem rybu pevně a provedl ji několika vlnami, až se přede mnou dotkla písku. V tu chvíli ji Stephen popadl a bylo dobojováno. Konečně - měl jsem svého prvního vysněného kohoutovce. A pořádného! Rychle jsme pořídili několik fotografií, a aby celý souboj skončil šťastně, pustili jsme mou trofej zpět do hlubin.

Pak jsme stáli na pláži a potřásali si rukama. "Tak jsi to dokázal, gratuluji," slyšel jsem Stephena. "Ne, Tys to dokázal a děkuji," odpovídal jsem dojatě. Dva šťastní lovci na pláži bičované větrem.

Má přítelkyně byla snad ještě šťastnější než já, protože dobře věděla, jak moc jsem toužil kohoutovce ulovit. Ona bohužel další den o toho svého znovu přišla. A Stephen? Ten ulovil několik těchto krasavců a k tomu ještě další druhy, mezi kterými září jasně červený chňapal obřích rozměrů. Velmi zajímavou aktivitou je i lov 30librových chňapalů na lehčí přívlačové pruty.

Když se na rybách daří, čas neuvěřitelně letí a najednou jsme znovu stáli na letišti. Dlouho jsem děkoval Stephenovi a slíbil jsem, že se do Cabo San Lucas vrátím. Nevím přesně kdy, ale jednoho dne se znovu postavím na pláž a ulovím dalšího z těch nádherných a bojovných Baja Roosters!

Faktická data

Sezona

Správný čas je těžké odhadnout, ale v květnu až červnu budete mít největší šanci. Kromě kohoutovců naleznete v místních vodách i další zajímavé druhy, jako jsou velcí chňapalové, makrely nebo různé druhy kranasů. Výskyt jednotlivých druhů závisí většinou na teplotě vody, a tudíž i množství vhodné potravy v příbřežních partiích.

Pruty

Používali jsme surfové pruty dobře známé evropským rybářům pro příbřežní lov tresek a platýsů. Nejlépe v délkách 3,95 až 4,25 m s vrhací zátěží kolem 150 g. Využití nalezly i těžší přívlačové pruty s délkou 3-3,5 m a vrhací zátěží 100 g.

Navijáky

Větší navijáky jako např. Shimano Ultegra 10000, Shimano Stella 10000 nebo Daiwa Emblem 5500. Tyto navijáky mají dostatečnou kapacitu cívky, kterou při boji s kohoutovci i při dlouhých náhozech rozhodně využijete. Mají rovněž speciální design pro nahazování a dobrý převod pro rychlé navíjení, což je velmi důležité. Pro těžší přívlač postačují navijáky ve velikostech 6000 až 8000.

Nástrahy

Většinou jsme používali hladinové nástrahy, protože lov s nimi je velmi vzrušující a při lovu kohoutovců opravdu fungují. Při lovu dalších druhů jsme využili i podhladinové wobblery. Nejúspěšnější nástrahou byl Stephenův Cabo Killer, který byl vyroben speciálně pro lov kohoutovců. Úspěšné byly i poppery jako Yo-Zuri Surface Cruiser. Na lov chňapalů jsme používali i větší plovoucí poppery s výdutí v hlavové části. Dobrým příkladem může být Yo-Zuri Surface Bull GT. Co se gumových nástrah týče, tak platí jednoduché pravidlo: Můžete na ně lovit, pokud mají opravdu pevný háček. Hmotnost jigové hlavičky byla zhruba 30-90 g.

V neposlední řadě...

Příbojový rybolov v okolí Cabo San Lucas se praktikuje z pláží, na kterých narazíte na opravdu velké vlny. Pokud se do tohoto dobrodružství pustíte sami, buďte opatrní a nikdy se k vlnám neotáčejte zády! V Cabo určitě navštivte Stephenův obchod, kde můžete získat užitečné informace. Můžete se rovněž podívat na stránky www.jansen.mx

Mimoto tam můžete nakoupit vhodné nástrahy a dozvědět se mnoho o aktuálních místech výskytu ryb a posledních úlovcích.