Český Rybář

Úspěch jsem hledal především v dobrém nářadí, snažil jsem se být co nejvíce u vody, hledal co možná nejlepší místa, experimentoval s krmením a nějak zásadně jsem si hlavu nad vlastním způsobem lovu nelámal. Lovilo se zkrátka buď na položenou nebo se splávkem a koncové sestavy se v podstatě nijak zásadně neměnily. Slova mého kolegy upadla rychle v zapomnění a na mysli mi vyvstala až mnohem později, se stále přibývajícím rybářským tlakem na vody, ke kterým jsem jezdil, a vrací se mi i dnes.

Vlastně na tahle slova myslím stále. Pokaždé, když u vody připravuji k lovu svůj feeder, tak zvažuji a vybírám ze spousty možných variant koncových sestav, které mohu uvázat. Až do příchodu k vodě víří v mé hlavě jiné myšlenky. Zda místo, kam se právě ubírám, je to nejvhodnější ze všech, kam mohu právě jít. A den předtím jsem zase zvažoval, zda na řece půjdou parmy, anebo bude lepší vypravit se na pořádné cejny či se věnovat lovu tloušťů. Je to strašné, kolik máme možností a kupodivu si toho mnozí ani moc neváží - všechno berou, jako že je to samo sebou. Často si říkám, že je šťastný ten, kdo se věnuje jen svým kaprům, ale vzápětí ho zase lituji jako člověka, který o moc přichází. Ale asi není třeba nikoho litovat, každý jistě dělá to, co ho nejvíce baví. Mnohdy ještě v době, kdy protahuji vlasec mezi očky, váhám nad tím, co dál. Konečné rozhodnutí však musí přijít! Nakonec si řeknu – tak tedy udělám tohle a když to nepůjde, tak zkusím zase toto.

Abych pravdu řekl, baví mě experimentovat, a často i během lovu, kdy to jde fakt dobře, úplně změním koncovou sestavu. Jsem zkrátka zvědavý, co se bude dít, a vůbec mi nevadí, že třeba ryby přestanou brát, protože konečně vím proč! Když se vrátím k původní sestavě a ryby zase začnou ohýbat špičky jako dřív (čímž mi celý pokus potvrdí), pak jsem naprosto spokojen. Tohle si ale můžete dovolit jen tehdy, když Vám jde o rybařinu a ne o plný mrazák, a také si musíte stále uvědomovat, že i když jste našli koncovou sestavu, která teď úplně bezvadně funguje, zítra může být naprosto k ničemu. A to je právě ta rybařina, která mě baví, protože vím, že se nikdy nezvrtne do žádného nudného stereotypu.

Mnoho kolegů tvrdí, že někdy ryby jdou a jindy prostě nejdou. Podle nich je důležité být co nejvíce u vody a „chytit“ tu správnou dobu rybího žraní. Oni nic nemění, jen u vody prostě sedí a čekají. Někdy se takové čekání vyplatí, jindy je to prosté čekání na zázrak. Už po příchodu k vodě místo pozdravu hlásí: „Ani to nerozbaluj, dneska to nejde!“ Velký údiv pak nastává, když se ukáže, že to nejde pouze jim. Jistě, jsou dny kdy se můžete na hlavu postavit a nevymyslíte prostě nic. Zvláště stojaté vody jsou v tomto směru velmi záludné. Ovšem na řekách je to jiné. Když nejdou kapři, mohou jít parmy, a když ne parmy, tak tloušti anebo třeba candáti. Někdy jen stačí změnit místo a zase chytáte jako dřív. Možná i proto mám řeky radši než stojáky, ale stojaté vody v době, kdy to na nich moc nejde, jsou pro mě zase velkou výzvou.

Ale vraťme se zpět k feederu a koncovým sestavám. Každému je jistě jasné, že jen správně zvolená koncová sestava k úspěšnému lovu nestačí. Aby vše fungovalo tak, jak má, je třeba také správně vybrat prut, naviják a vše ostatní, co je k lovu zapotřebí. Byl by nesmysl vázat těžkou sestavu s fixovanou zátěží na winklepicker a naopak se snažit o zázrak s lehoučkou koncovkou zatíženou dvěma broky s tvrdým heavy prutem a méně citlivou špičkou. Pokud se Vám podaří všechno dokonale sladit a budete ve správný okamžik na správném místě, pak můžete zažít opravdu dokonalý den. O některých feederových koncových sestavách by se dalo říci, že jsou využitelné v jakoukoli roční dobu, a skutečně to může být pravda. Naproti tomu zde máme sestavy naprosto speciální, které využíváme jen k lovu některých ryb (například dravých) a také pouze v určitém období (řekněme v létě, v plné žravosti ryb), neboť v zimním období jsou zcela zjevně neúčinné. Jsou zde také sestavy, které velmi dobře fungují na řekách, avšak na stojaté vody se nehodí a naopak.

Znám mnoho kolegů, kteří loví v podstatě výlučně jen s jednou koncovou sestavou vždy a všude bez jakékoli změny. Nachytají i poměrně dost ryb, protože používají velmi univerzální sestavu, a rybáři jsou to obstojní, ovšem podle mého soudu je to dost stereotypní a v podstatě to vylučuje cílený a velmi účinný lov některých druhů ryb, pro které se právě tato univerzální sestava příliš nehodí.

Například s  univerzální sestavou typu páternoster můžete lovit v podstatě všechny druhy kaprovitých ryb. Budete chytat cejny, plotice, menší kapry, zaberou parma, karas, lín a další ryby včetně tlouště, ovšem jít s touto sestavou cíleně na tlouště anebo velké kapry není příliš rozumné. Možná si to neuvědomujete, ale je velký rozdíl v tom jít jen tak na ryby a jít lovit cíleně některý rybí druh se snahou ulovit co největšího jedince. Tohle je trochu jiná rybařina a jako taková vyžaduje i trochu jiný přístup. Více přemýšlení, kreativity, zodpovědný výběr toho nejvhodnějšího nářadí a tu „nejchytlavější“ koncovou sestavu ze všech. Velkou roli zde samozřejmě hraje také výběr lovného místa, neboť teprve od toho se vše odvíjí. Až potom, co najdete ryby, které chcete lovit (anebo alespoň předpokládáte, že právě zde by měly být), volíte nářadí a koncovou sestavu. Na tu máme vždy jeden hlavní požadavek a ještě několik dalších, neméně důležitých.

Od koncové sestavy požadujeme především to, aby dokázala nabídnout námi předkládanou nástrahu velmi přirozeně tak, aby nevzbuzovala v rybách nedůvěru. Jenže to nestačí, my chceme víc. Koncová sestava musí předložit nástrahu nejen přirozeně, ale tak lákavě, aby jí ani sytá ryba nedokázala odolat. Tohle všechno se téměř rovná malému zázraku, ale dnes mohu říci, že zázraky se dějí.

Dále od dobré sestavy chceme, aby spolehlivě s návazností na výběr vhodné špičky hlásila co nejpřesněji záběr. Většina účinných sestav se obvykle uváže jen tak „nahrubo“ a dál se potom ještě „dolaďují“. Obyčejně se dál pracuje s délkou návazce, jeho průměrem a velikostí háčků. Někdy se trefíte napoprvé a jindy to chvíli trvá. Správně „vyladěná“ sestava ukazuje záběr jasným a jednoznačným způsobem a říká Vám přesně, kdy zaseknout. Je jedno jakým způsobem – špička se bude buď trvale chvět, plynule se ohne nebo naopak zase povolí, ale ať je tento signál jakýkoli, musíte přesně vědět, že teď zaseknete a v zápětí budete vodit rybu. Záseků do prázdna musí být jen naprosté minimum. Jestliže z deseti záběrů zužitkujete deset nebo osm, je to dobré. Poloviční úspěch jasně říká, že něco není v pořádku, a zrovna tak není dobré, když se záběr jednou projeví jako výrazné ohnutí špičky a podruhé jako nervózní poškubávání a přitom v obou případech zaseknete stejný druh ryby o stejné velikosti. Ideální je mít sestavu, která hlásí záběr co nejplynulejším a velmi výrazným ohnutím špičky s tím, že už není třeba příliš energicky zasekávat, ale stačí jen rychle zvednout prut, neboť ryba na háčku už prakticky visí. Ono to zní trochu jako výmysl, ale ze své vlastní zkušenosti jistě víte, že takové dny jsou.

Pokud se budete snažit a neusnete na vavřínech, může jich být mnohem více. Vždycky se to samozřejmě nemusí podařit, jsme jen obyčejní lidé, ale vždycky se o to můžeme pokoušet. Nepotřebujeme k tomu nic zvláštního, jen dost trpělivosti, a ta je naštěstí stále ještě zadarmo. Jen stálým experimentováním zjistíte, které nářadí a koncové sestavy se hodí pro konkrétní situace, roční období a konkrétní ryby. Když jsem kdysi s feederem začínal, nebyl tu nikdo a nic, co by mi v této věci pomohlo. Vím tedy, jak je to pro každého, kdo začíná, těžké. Jestli máte zájem, mohu Vám už v příštím čísle Českého rybáře nabídnout k vyzkoušení pár svých osobních zkušeností.