Český Rybář

Nějaká sestava se zdá být právě tou, která by mohla v daných podmínkách nejvíce vyhovovat a chytat, ale její motání je tak velký problém, že se jí raději vzdáte. Podle mých zkušeností se jakákoli koncová sestava občas zamotá, ovšem není to ani zdaleka (nebo snad dokonce výhradně) tím, že by k tomu měla sama o sobě sklony. K zamotání koncové sestavy často dochází při jejím letu a nekontrolovaném pádu na hladinu.

Každý rybář by měl mít svůj vlasec neustále pod kontrolou, a to po celou dobu lovu. Vlasec je velmi důležitá věc v životě rybáře. Jeho pomocí nabízíme rybám nástrahu, on nám zprostředkovává záběr a jen díky němu můžeme ryby zaseknout a zdolat. Bez dobrého vlasce bychom se dnes obešli jen stěží, ale bereme ho jako samozřejmost a tu nejobyčejnější rybářskou věc. Mít vlasec neustále pod kontrolou znamená ovládat jej i během letu, konkrétně v době těsně před dopadem zátěže či krmítka s celou koncovou sestavou na hladinu. Když letí koncová sestava vzduchem, je to vždycky tak, že nejprve letí ta nejtěžší součást sestavy, což je krmítko nebo zátěž, a za ní pak následuje všechno ostatní. Už v tuto dobu hrozí riziko, že se návazec tenčí než hlavní vlasec s lehkou nástrahou okolo kmenového vlasce obtočí.

To mívá na svědomí nevhodně napíchnutá nástraha. V době letu je vlasec celkem napnutý, ale když odhozená sestava ztratí svou energii a začne klesat dolů, napětí ve vlasci povolí. Sestava pak spadne na hladinu neuspořádaně a opět může dojít k jejímu zamotání. Tomu se dá snadno předejít tak, že sestavu v jejím letu před dopadem mírně přibrzdíme tím, že na hranu cívky navijáku položíme velmi zlehka prst a smekající se vlasec pomalu úplně zastavíme. Sestava se tak ve vzduchu zcela narovná, nástraha s háčkem předběhne zátěž a celá sestava pak klesá ke dnu tak, jak má. Tím, že budeme sestavu před jejím dopadem na hladinu brzdit, budeme působit i menší hluk při jejím dotyku s hladinou, a to je víc než dobře zvláště tam, kde je loviště mělčí. Když nástraha se sestavou klesne ke dnu a Vy nemáte jistotu, že není zamotaná, nestojí lov za nic. Budete nervózní a pořád Vás to bude nutit sestavu vytáhnout a zkontrolovat ji. Je to opravdu nepříjemné.

Správným nahazováním však motanice ani zdaleka nekončí. Další slabé místo vzniká v době, kdy sestavu přitahujete k sobě a příliš při tom pospícháte. Jakmile začne sestava skákat po hladině jako neposedné kůzle, jste na nejlepší cestě k tomu, abyste opět řešili nějaké nepříjemné „vrabčí hnízdo“. I když někdy pospícháte, je třeba se ovládat a držet sestavu hezky pod hladinou. Odpor vody pak už sám zajistí, aby sestava zůstala hezky natažená a nezamotala se. Pokud je pro Vás rychlost stahování sestavy důležitá a je třeba být opravdu rychlí (například na závodech), pak se celá situace řeší tak, že máme při stahování sestavy skloněnou špičku prutu až k hladině. Když budete stahovat tímto způsobem, rázem zjistíte, jak enormně se zvýšil odpor, a proto je důležité nepodceňovat při nákupu kvalitu navijáku. Při chytání feederem je naviják hodně zatěžován a tento způsob stahování sestavy zátěž ještě zvýší. Naviják se tak rychle opotřebovává. K feederu proto volte vždycky naviják určený k lovu těžší přívlačí s nižším převodem anebo malý typ navijáku baitrunner. V současné době jsou na trhu kvalitní baitrunnery velikosti 2500 a 4000, které jsou pro feederový lov vynikající a jistě je využijete i při lovu candátů a kaprů.

Ale vraťme se zpět ke koncovým sestavám a jejich problému se zamotáváním. Existuje několik prostředků, které nám mohou pomoci. Stejně jako v kaprařině i tady můžeme při tvorbě  koncových sestav použít různé hadičky a plastové trubičky proti zamotání, což je opravdu bezvadné. Kapraři brzy přišli na to, že když část sestavy nad návazcem nebo samotný návazec ztuží, procento zamotávání okamžitě prudce klesne. Chcete-li část koncové sestavy nad návazcem ztužit, máte následující možnosti – na vlasec můžete navléknout gumovou hadičku nebo plastovou trubičku.

Ideální je, když je hadička či trubička delší než návazec. Pak je riziko zamotání opravdu malé. Vlasec se okolo hadičky či trubičky v podstatě nezamotává, ale je tu problém – při lovu feederem se oproti klasické kaprařině používají poměrně dlouhé návazce. Běžně je to 50 až 70 centimetrů, a v takovém případě je použití těchto pomůcek dost nepraktické, zvláště při lovu v tekoucích vodách. Taková sestava nejenže klade vodě zvýšený odpor, takže jsme nuceni používat těžší zátěže a košíky, než je nezbytně nutné, ale je také pomalejší pro správné zaseknutí. Řešení existuje v použití zakřivené trubičky. Trubička, jejíž část je ohnutá, takže se její tvar podobá tvaru hokejky, dostane návazec jednoduše mimo osu hlavního vlasce, čímž se riziko opět snižuje. Nemusí být tedy nijak dlouhá a pouhých 15 cm je více než dostatečných.

Já jsem se snažil těmto věcem vždycky vyhýbat a vyzkoušel jsem jinou věc, která se dobře osvědčila. Část kmenového vlasce nad návazce nahradím silným tvrdším vlascem (většinou o průměru 0,28-0,30 mm) vždycky delším, než je délka návazce, a pokud dodržíte zásady správného nahazování a přitahování sestavy, je prakticky po motání. Silnější vlasec má vůči hadičkám a trubičkám nespornou výhodu v tom, že klade vodě jen minimální odpor, a oproti hadičce a trubičce je zde také jen minimální investice. Silný vlasec můžete navíc použít jak v sestavách průběžných, tak v páternosteru, což by v případě trubičky či hadičky nebylo právě vhodné. Pokud občas k zamotání přece jen dojde, pak je snadné sestavu rozmotat.

V průběhu času a po mnoha pokusech při lovu feederem jsem našel ještě jedno celkem účinné, jednoduché a levné řešení u průběžné koncové sestavy. Obvykle používám jako zarážku průjezdu a spojovací prvek kmenového vlasce s návazcem malý obratlík, a ten zde plní důležitou roli. Popíšu teď tuhle jednoduchou a velmi účinnou sestavu, kterou můžete v podstatě použít kdekoli. Na kmenový vlasec (dejme tomu, že to bude třeba šestnáctka) navlékneme plastový průjezd s karabinkou anebo prostě jen karabinku s obratlíkem, která nám poslouží k připevnění krmítka či zátěže. Pak navlékneme gumový stoper ve tvaru kuličky nebo válečku, jenž funguje jako chránič uzlíku, kterým připevníme ke kmenovému vlasci obratlík.

Chránit tento uzlík je velmi důležité. Když to budete dělat, stane se Vám to, že po odhození krmítko odletí a utržený vlasec zůstane vlát u špičky prutu jen vzácně. V opačném případě buďte připraveni na časté opakování tohoto scénáře. Teď si připravíme návazec s háčkem. Když máme šestnáctku kmen, měl by být z vlasce o průměru 0,14, popřípadě 0,12 mm. Určíme si délku návazce a přivážeme k němu háček, pak na návazec navlékneme asi 7 cm tenké gumové hadičky. Pak návazec připevníme k obratlíku buď uzlem, nebo smyčkou. Zkrátka tak, jak jsme zvyklí. Gumová hadička nám zatím jistě sjela k háčku. Tak ji prostě vytáhneme k obratlíku a ten do ní vtlačíme. Teď je jasné, že zde existuje úměra mezi velikostí hadičky a obratlíku. Hadička musí mít takový průměr, aby na obratlíku dobře držela a nesjela z něj dolů. V podstatě se stalo to, že jsme neztužili vlasec nad návazcem, nýbrž část návazce. Efekt je ale naprosto stejný. Tužší část návazce při letu celý návazec odtlačí z osy hlavního vlasce, a tak se spolu nemohou zamotat. Pokud používáte hodně tenké vlasce a návazce nebo pletenku, pak Vám práci při provlékání trubičkou či hadičkou usnadní kousek ocelové struny.

Pravdou je, že ať si vezmete jakoukoli variantu, žádná nebude naprosto stoprocentní, nicméně hodně si pomůžete. Tím, že nějakou sestavu uvážete, vždycky něco sledujete. Pokud by byla zamotaná, nemohla by fungovat tak, jak má, a celé Vaše snažení je k ničemu. Proto je na místě věnovat nejen vázání, ale i hodům a stahování tolik pozornosti, kolik je třeba, aby byl lov co nejúspěšnější.