Český Rybář

Jeho výhoda spočívá ve velké univerzálnosti. Feederem lze lovit jak na vodách stojatých, tak tekoucích, přičemž nijak nezáleží na jejich velikosti. Je účinný po celý rok a lovit jeho pomocí můžeme jak ryby velké, tak malé. Princip lovu je jednoduchý a zjednodušeně řečeno, jedná se jen o jakousi variantu klasické položené. Položená jako taková je velmi účinný způsob lovu, při kterém se nástraha nabízí rybám na dně, popřípadě kousek nad ním, pokud při lovu použijeme nějaký druh vzplývavé nástrahy. Většina ryb v našich vodách vyhledává svou potravu na dně, a proto je správné nabízet jim nástrahu právě tam. To se děje, a proto jsme po většinu roku při lovu feederem velmi úspěšní. Feeder je dokonce tak úspěšný, že se při lovu menších ryb často srovnává s plavanou. Na některých vodách může dokonce plavanou i předčit. S feederem se totiž dá lovit i ve velmi mělkých vodách a v tak silných proudech, kde lov na plavanou už není prakticky možný. Feeder má výhodu i v tom, že můžeme chytat s poměrně silným nářadím, a to nám dovoluje zdolávat bez větších obtíží i hodně velké ryby. Plavaná bývá úspěšná většinou jen tehdy, když se použije hodně jemné nářadí, což znamená, že proti opravdu velkým rybám nemáme příliš velké šance.

Jsou však dny, kdy má plavaná zcela jednoznačně navrch. Je to tehdy, když ryby vyžadují a přijímají téměř výhradně jen nástrahy, které jsou v pohybu. Někdy na řekách bodují nástrahy, které se pohybují s proudem, a na stojatých vodách nástrahy klesající ke dnu. K takové prezentaci nástrah se zcela jednoznačně nabízí splávek. Jeho pomocí můžeme nechat nástrahu splývat po proudu a můžeme si hezky vyhrát s tím, jak vlastně nástrahu rybám nabídneme. Nástrahu lze nechat volně splývat s proudem, můžeme ji jemně brzdit, a dokonce na chvíli i úplně zastavit. To všechno znamená, že jsme schopni měnit rychlost pohybu nástrahy a také hloubku, ve které ji nabídneme. Když splávek na jeho pouti v proudu zastavíme, nástraha se začne zvedat ode dna. Když splávek uvolníme, nástraha opět klesá ke dnu. Může pak plout těsně nade dnem, občas o něj škrtnout anebo ji necháme vléci po dně. Všechno je závislé na tom, jakou hloubku nastavíme a jak rozdělíme zátěž na vlasci.

Sám si takto rád a velmi často hraji. Když ryby příliš neberou, je více než jisté, že jich nachytáme více s takto pohyblivou a dráždivou nástrahou než s tou, která leží nehybně na dně. Provokovat ryby se vždycky a za všech okolností vyplácí, ať to děláte jakkoli. Na stojatých vodách přirozeně nelze využívat proudu (i když na velkých vodách spodní proudění také existuje), ale můžeme výborně využít způsob s klesající nástrahou. K vyvážení splávku je možné použít jednu větší průběžnou zátěž anebo broky. Chcete-li, aby nástraha klesala pomaleji, je nutné použít broky, které na vlasci pod splávkem rozdělíme do větších rozestupů, přičemž hlavní zátěž je velmi blízko splávku a dva nebo tři malé bročky jsou pak rozestaveny mezi háčkem a hlavní zátěží. Tím se klesání nástrahy výrazně zpomalí. Pomalu klesající nástraha je pak v některých případech nesrovnatelně účinnější než nástraha ležící bez pohybu na dně. Tímto způsobem lovíme nejen ryby zdržující se ve sloupci, ale i ty nade dnem. Záleží jen na tom, jakou nastavíme hloubku.

Jak vidno, feeder i plavaná mají svá pro i proti. Proto vždycky říkám, že správný rybář se nemá upínat jen na jednu jedinou techniku, ale měl by jich ovládat co nejvíce, aby byl úspěšný. Ti, co ovládají feeder i plavanou a dokážou se správně a včas rozhodnout, jakým způsobem budou v dané chvíli lovit, budou před ostatními vždycky o krok napřed. Zažívají pak mnohem méně neúspěšných rybářských dnů než jejich méně přizpůsobiví kolegové. Problém může nastat v případě, že se vypravíte na lov feederem a v průběhu lovu pak zjistíte, že ryby nezabírají příliš dobře na statické nástrahy. Při chytání na tekoucích vodách se stává to, že záběry následují bezprostředně po dopadu na dno. Když do pár vteřin nepřijde záběr, nepřijde už vůbec. Dočkáte se zase až ve chvíli, kdy nástrahu přehodíte. Na stojatých vodách je to podobné a občas cítíte doteky ryb útočících na klesající nástrahu přímo v rukou. Je to jasné znamení, že splávek by teď zcela jistě bodoval. Jenže co dělat, když je prut na plavanou doma?

Dá se to vyřešit několika způsoby. Když vyměníte špičku na feederovém prutu za tu nejtužší, kterou můžete k prutu použít, máte celkem obstojnou náhražku plavačkového prutu. Jestliže u sebe máte nějaký použitelný splávek, můžete začít hned lovit na plavanou. K tomu, abyste na tekoucí vodě dostali nástrahu do pohybu, ale nutně splávek nepotřebujete. S feederem můžeme lovit pomocí tzv. cestující nástrahy. Prostě použijete zátěž jen tak těžkou, aby jí proud mohl pohybovat po dně. Po nahození do proudu pak můžete prut položit do vidličky špičkou vzhůru, anebo můžete po celou dobu držet prut v ruce. Záběr pak vidíte i cítíte zcela zřetelně. Lov ovšem vyžaduje proud tak silný, aby dokázal nástrahou a zátěží pohybovat.

Tuto metodu jsem už před lety prezentoval a mnohokrát ji také v praxi úspěšně použil. Je nesmírně účinná zejména při lovu tloušťů, ale i parem a mnoha dalších druhů ryb. Jako zátěž lze použít jak malé průběžné olověné kuličky, tak broky. Klidně můžete chytat s průběžnou sestavou i s páternosterem. Způsob to není špatný, ale má své nedostatky. Občas je třeba házet dál (například k protějšímu břehu pod převislé větve), a pokud je tam slabý proud, nemůžeme použít větší zátěž. Proti malé zátěži také nemůžeme dostatečně napnout vlasec a signalizace je málo přesná. To všechno mě vedlo k tomu, abych celý tento systém nějak zdokonalil.

Po velkém přemýšlení a pár pokusech se mi jako nejpřijatelnější varianta jevilo využití šikovné věcičky, kterou můžete znát pod názvem sbirulino nebo bombeta. V podstatě se jedná o doplňkovou zátěž pro vláčení. Její výhoda spočívá v tom, že má větší vztlak, takže i při dost vysoké hmotnosti klesá mnohem pomaleji než klasická zátěž. Můžeme mít varianty v různých velikostech (a také různě rychle se potápějící). Některé typy jsou vyváženy tak, že se potopí jen do určité hloubky a pak přestanou klesat. Tento typ používám k lovu na stojatých vodách. Když jsou ryby na hladině a ve sloupci, dá se tímto způsobem lovit ve větších vzdálenostech stejně účinně jako s anglickým splávkem. Vnadím lehkými návnadami pomocí praku. Místo vnadění přehodím a pak nástrahu stáhnu na krmené místo, kde ji nechám se sbirulinem na napnutém vlasci pomalu klesat. Záběr vidím nejen na mírně ohnuté špičce, ale cítím jej i v rukou. Chce to trochu cviku, ale po zaseknutí pár ryb jste v tom.

Na tekoucí vodě odvádí sbirulino svou práci vynikajícím způsobem. Klade větší odpor proudu, což je pozitivní pro pohyb nástrahy a oproti větší hmotnosti se lépe napíná vlasec. Tím je zajištěný lepší kontakt a celá sestava je mnohem citlivější a rychlejší pro pohotové zaseknutí. Celá sestava je velmi jednoduchá. Sbirulino navlékneme na hlavní vlasec, pak přijde gumový stoper, který chrání uzlík spojující hlavní vlasec s malým obratlíkem. Ten slouží jako zarážka, a také k němu připevňujeme návazce s háčkem. Návazce používám poměrně dlouhé. Jejich délka se většinou pohybuje tak okolo jednoho metru. Čím přesněji dokážete vybrat typ sbirulina (popřípadě nad něj můžete ještě přimáčknout nějaký ten broček), tím citlivěji a snadněji můžete lovit a vést jej vodou. Svým způsobem nahrazuje splávek plovoucí pod vodou. Jeho pomocí lovím nejen s třešněmi či větším chomáčem masných červů, ale i s maličkými mrtvými rybkami a jejich částmi. Největší úspěchy slaví tato technika v letních dnech, ale ani na podzim není k zahození.