Český Rybář

Špičky se totiž vyrábějí z různých materiálů, různými technologiemi, liší se délkou a ne všechny jsou ujímány stejně. Je tedy logické, že i když dvě na první pohled od sebe téměř nerozeznatelné špičky nesou označení 1 oz (unce) - unce je 28 g - mohou se chovat rozdílně, protože jedna bude z grafitu a druhá ze sklolaminátu. Tyto dva materiály mají rozdílné vlastnosti, a tak bude i práce špiček různá.

Jak již bylo řečeno, špičky se vyrábí z různých materiálů a různým způsobem. První feederové pruty měly špičky ze sklolaminátu. Tento materiál má vynikající vlastnosti a byl přesně tím, co jsme potřebovali – odolný, houževnatý, dobře odolával nárazům, snášel velké zatížení, a přesto tato špička spolehlivě hlásí každé šustnutí okolo nástrahy. Sklolaminátové špičky se navíc vyznačují víceméně parabolickou akcí, která je podle mého názoru jednou z nejvhodnějších vůbec. Proč? Tak to je jednoduché. Špička s parabolickou akcí má mnohem větší pracovní rozsah než špička semiparabolická, nebo dokonce špička s vyloženě vrcholovou akcí. Při stejném zatížení opisují parabolické špičky mnohem delší oblouk než špičky jiné, a proto je na nich záběr velmi dobře vidět. I u sklolaminátu samozřejmě záleží na tom, jak je špička směrem od paty k vrcholu ujímána. Čím pozvolněji, tím plynulejší je její ohyb. Ovšem špičky z tohoto materiálu vidíme čím dál tím méně. Je to dáno tím, že nám pruty v posledních letech velmi výrazně zeštíhlely, a kdyby se laminátové špičky vybrousily v poměru k průměru posledního dílu prutu, byly by tak tenké, že by se prakticky nedaly použít.

Jsou tedy logicky nahrazovány špičkami grafitovými. Štíhlé a lehounké pruty se nám všem jistě velmi líbí, ovšem s citlivostí některých grafitových špiček, které nahradily sklolaminát, už tak docela spokojeni být nemusíme. Toto výrobci samozřejmě vědí, a tak se pořád můžeme setkávat s pruty, u kterých jsou špičky kombinovány tak, že nejměkčí je ze sklolaminátu a ostatní pak z grafitu. Grafit je oproti sklolaminátu mnohem tužší, a tím pádem méně citlivý. Jeho nevýhodou je také to, že je mnohem křehčí = v mnoha ohledech i zranitelnější. Grafitové špičky se lámou podstatně častěji než špičky ze sklolaminátu. Pokud se Vám u grafitové špičky přehodí vlasec při hodu přes očko, znamená to pro špičku obvykle její konec. Pouze sklolaminát to dokázal ustát, ale také ne vždycky. Oproti tomu i poměrně silný náraz sklolaminátové špičky třeba o nějakou tu větev nad hlavou pro ni neznamená prakticky nic, zatímco u grafitové špičky dochází k nevratným škodám. V tomto případě, ať se jedná o jakéhokoli výrobce, jsou všechny grafitové špičky na jedné lodi, neboť se vyrábí stejným způsobem a ze stejného materiálu. Výjimku zde tvoří jedině novinka od firmy Shimano a její špičky s názvem TAFTEC. Jestliže Vám Taftec nic neříká, tady je krátký výklad.

Běžné špičky feederových prutů se vyrábí z  karbonových vláken a pryskyřic. Do kónického profilu jsou z válcovitého tvaru daného formou broušeny, což není vůbec jednoduchá záležitost, zvláště u dlouhých špiček velmi tenkých průměrů. Špičky vyrobené z delších vláken mají silnou tendenci se při tomto procesu výroby štěpit. Proto  už dříve začalo Shimano vyrábět špičky tak, že se  karbonová vlákna vinula do speciální vlnovité struktury, která je mnohem jemnější než její původní přímočará struktura a k nehodám s jejich špičkami tak dochází mnohem méně často než u špiček jiných.  Taftec špička je však naprosto jiná. Je zde uplatněna konstrukční novinka - předpětí karbonového vlákna.  Konstrukční pevnost karbonového vlákna Taftec  je závislá na napětí předepnutého vlákna T3500 s nízkým obsahem pryskyřice a při dodržení náročného technologického postupu je takto vyrobená špička ještě houževnatější a v podstatě bezpáteřní konstrukce, která se mnohem snadněji opracovává, ale hlavně je oproti klasickým výrobkům až o 250 % pevnější ve smyslu ohybu. Nový materiál je lehčí, citlivější a rychlejší v akci. 

I když se Vám mohou zdát tyto nové špičky na pohled stejné jako jejich předchůdci, při lovu brzy zjistíte jejich výhody. Je to především jejich vysoká životnost a přesnost při signalizaci záběrů. Krátkou videoukázku toho, co tyto špičky vydrží, můžete zhlédnout na stránkách firmy Shimano. Po jejím zhlédnutí vám bude rázem jasné, že v současné době na trhu nic podobného a konkurence schopného není. Přesto všechno, když se na tuto špičku podíváte, nevybočuje svým tvarem ani barvou nijak z řady mnoha ostatních špiček. Dříve se v případě nemožnosti určit okamžitě a s jistotou tvrdost neoznačených špiček používal jednoduchý test. Několik špiček se prostě uchopilo za koncové očko a držely se v horizontální poloze. Špičky, jejichž základny klesaly nejníže, byly logicky nejměkčí. U současných moderních grafitových špiček to ovšem tak jednoznačně nefunguje. Při tomto testu se zdá být rozdíl mezi špičkami o různé tuhosti minimální, nebo dokonce žádný. Rozdíl v chování a práci špiček poznáte až pod zátěží. Musíte tedy spoléhat na označení výrobcem, pokud na špičce je, a když ne, tak si musíte špičky označit vlastním způsobem. Jako nejvhodnější pro používání v běžných podmínkách se vždy jeví špičky co nejdelší a pokud možno pozvolna ujímané. To jsou špičky, které mají největší pracovní rozsah bez ohledu na to, z jakého jsou vyrobeny materiálu. Mimochodem, především od toho, z čeho jsou špičky vyrobeny a jakým způsobem a jak kvalitní mají očka, se odvíjí jejich cena. Je proto přirozené, že některé špičky stojí pár korun a jiné stokoruny. Tím nechci říci, že drahá špička všechno vyřeší a nahradí Vaši nezkušenost s feederovým prutem. V každém případě však poskytne lepší služby a bude lépe chráněna proti poškození. Sebelepší špička je pořád jen špička, a proto budete muset dodržovat stále platné zásady o jejím používání v různých podmínkách, které jsou v některých případech vykládány přinejmenším hodně zjednodušeně, a tím pádem zkresleně.

Většina rybářů má pouze tu znalost, že se při lovu na stojatých vodách používají ty nejtenčí špičky z výbavy prutu, který se chystáte k lovu použít. Je to tak správně, ale toto pravidlo platí jen v případě, že se chystáte lovit, řekněme tak do poloviční vzdálenosti maximálního dosahu Vašeho prutu. Zcela logicky zde totiž platí ještě jedna věc – s rostoucí vzdáleností roste také síla, kterou potřebujete k tomu, abyste správně napnuli vlasec. Jestliže se rozhodnete lovit až na hranici možného dohozu svého prutu, pak budete napínat po nahození vlasec takovou silou, že bude nejtenčí špička prutu ohnutá prakticky na doraz a pro správnou signalizaci záběru už tu nezbude potřebný prostor. Je proto potřeba použít špičku tužší. Možná nad tím mávnete rukou a řeknete si, že není třeba vlasec tolik napínat anebo že se ryba při takto napnutém vlasci může chytit tak jako tak. Praxe však hovoří zcela jasně – výsledky jsou při lépe zvolené špičce mnohem lepší a naprosto přesvědčivé. Stará pravda je ta, že lenost k úspěchu prostě nepatří. Je nutné dát si tu práci a špičku prostě vyměnit. Zejména v době, kdy ryby hůře a opatrně berou, jsou pak rozdíly ve výsledcích naprosto markantní. Na řekách řešíme tuto záležitost se špičkami ještě citlivěji. Zde může být hranice mezi použitím dvou špiček velmi tenká, a tak je nutné se opravdu dobře rozhodnout a možná špičku vyměnit i několikrát.

Můj názor je takový, že pokud nejsou rozdíly v tom, jak špičky hlásí záběr, opravdu přesvědčivé, pak se raději přikloním k měkčí variantě špičky a její hraniční zatíženost řeším upravením pozice prutu ve stojanu tak, abych jí od tlaku proudu trochu ulevil. V žádném případě to není tak, jak mnozí tvrdí, že ryby v proudu berou razantně a bez problémů. Někdy se s nástrahou nimrají víc než na stojáku a s příliš tuhou špičkou jste pak na nejlepší cestě k neúspěchu. Shrnuto a podtrženo – není špička jako špička a i zkušení se stále učí.