Český Rybář

FEEDER / Správné háčky!

/ Feeder / Text: Milan Tychler / Foto: autor

Nechci říci zcela striktně, že nejdůležitějším prvkem každé rybářské koncové sestavy je háček, ale vždycky to beru tak, že mu věnuji asi největší pozornost ze všeho, z čeho se koncová sestava skládá. Na karabinkách, obratlících, vlascích, popřípadě pletených návazcových šňůrkách toho moc nevymyslíte, ale háčky - to je jiná!

 

Máme jich nepřeberné množství a liší se nejen velikostí, ale i tvarem, silou materiálu, ale i vlastním materiálem, ze kterého jsou vyrobeny, a v neposlední řadě též barvou. Dokážete si vybrat ten správný háček, který Vám bezpečně přinese očekávaný úlovek? Zkoušíte čas od času jiné háčky, anebo zůstáváte jen u těch svých osvědčených, kterým věříte? Pokud jste ochotní diskutovat s rybáři a hlavně je poslouchat, dozvíte se mnoho věcí. Některé Vám budou k užitku, nad některými se pousmějete, ale i o názorech, se kterými nesouhlasíte, má cenu přemýšlet a možná časem zjistíte, že na nich může něco být.

Existují dva tábory nesmiřitelných. Jedni prosazují za všech okolností velké háčky a v podstatě v jejich výbavě nenajdete háček menší velikosti, než je č. 1. Pak je tu protistrana, která naopak používá háčky velmi malé a háček velikosti 10 je pro ně něco jako lodní kotva. Není správné říkat, že by se měl člověk pohybovat někde uprostřed, ale vždycky by měl opravdu přemýšlet o tom, co je dobré, vhodné a bezpečné. Vždycky je důležité používat háček, který ryby neruší při záběru, nástraha na něm sedí a vypadá přirozeně, drží rybu bezpečně při záseku a hlavně ji příliš nepoškozuje. Myslím, že nepřiměřeně velké háčky (a zrovna tak i ty neúměrně malé) jsou špatné. Ano, přiměřenost je zřejmě to správné slovo, které by mělo znít každému v hlavě, když vybírá háček pro svou koncovou sestavu.

Odhadujeme, že se vynález rybářského háčku datuje do období někdy před 20 000 lety. Archeoložka z Australské národní univerzity v Canbeře Sue O’Connorová nalezla se svými kolegy v jakési jeskyni dva zlomené rybářské háčky vytvořené z ulit. Jeden z nich byl vyroben někdy v období před 23 000 až 16 000 lety, což znamená, že se jedná o první známý nástroj k lovu ryb vůbec. První háčky byly vyráběny ze dřeva a kostí. Je doloženo, že měděné háčky byly vyrobeny v Banchenu před 7 000 lety a umělé mušky se používaly v Egyptě před 4 000 lety. Rybaření, velmi podobné tomu, jak jej nyní známe, bylo populární už ve staré Číně.

Dnes se háčky vyrábí z oceli, uhlíkové oceli, nerezové oceli a chromvanadiové slitiny. Vyrobit kvalitní háček není jednoduché a každá firma si tajemství výroby bedlivě střeží. Používají se jen ty nejkvalitnější materiály, velmi přesné stroje i speciální temperovací systémy, protože každý háček je nutné zahřát na určitou přesnou teplotu a pak se musí řízeně chladit v olejové lázni. Je velmi těžké dosáhnout vyváženosti mezi sílou háčků a jejich pružností, a právě správné kalení jim dává potřebnou pevnost, aniž by byly křehké anebo příliš měkké.

Průměr drátu, ze kterého se háčky vyrábějí, závisí na typu a velikosti daného produktu. Háčky určené pro lov drobných rybek budou pochopitelně tenčí a jemnější než třeba ty kaprové. Na velké ryby a mořský rybolov se používají háčky odpovídající velikostem lovených ryb. Zhotovují se z drátů o velkém průměru a jejich ramínka jsou často kovaná, kalená a ohýbaná. Drát se sklepe do ploššího průřezu - potom je mnohem pevnější.

Kromě toho, že by měl háček co nejvíce vydržet, musí být opravdu ostrý a udržet si svou ostrost co nejdéle. Vytvořit dobré a trvanlivé ostří je přinejmenším stejně náročné jako proces kalení. Setkat se můžeme s několika typy ostří nebo špičkami háčku, chcete-li. Stejně tak narazíme i na různé druhy protihrotů, které mají za úkol držet háček v rybí tlamě a bránit jeho vyklouznutí. Nejčastější jsou špičky dlouhé, štíhlé a dutě vyseknuté. Háčky s vysekávanými špičkami se snadno vyrábějí, jiné mají speciální mečovité ostří.

Známe háčky s protihroty, ale i bez nich, háčky s několika protihroty i s protihroty umístěnými na vnější straně špičky a také umístěnými na ramínku háčku, aby z něho nesklouzávala nástraha. Osobně používám háčky s menšími protihroty nebo je úmyslně zamačkávám. I háček bez protihrotu anebo s malým protihrotem spolehlivě drží a rybu méně poraní.

A dále tu máme patku háčku. Ta, která brání sklouznutí vlasce, je vždy přímá a má za úkol zabránit vlasci nebo pletené šňůře v tom, aby sklouzla z ramínka. Někdy se stane, že je patka ostrá a poškozuje vlasec. Takový háček je třeba ihned vyřadit. Jiným ukončením háčku je očko. To může být přímé, ale i ohnuté směrem dovnitř nebo ven. Háčky s očkem se dříve používaly především při mořském rybolovu a teprve později pak při rybolovu sladkovodním, zejména při chytání dravců. S nástupem moderní kaprařiny a nastražováním nástrah na vlasový přívěs mimo háček se očka prosadila ve velkém a dnes si bez nich nedokážeme lov kaprů (ale i jiných ryb) prakticky představit.

Tvar háčku určuje zejména ramínko a oblouček. Rozlišujeme ramínka krátká, dlouhá a některá jsou speciálně lomená. Obloučky mohou být kulaté, půlkulaté, a dokonce i hranaté. U obloučků se setkáváme s tím, že některé typy mohou být vyhnuté do strany, čímž se zvyšuje „chytlavost“ háčku. Obecně platí, že háčky s dlouhým ramínkem se používají k lovu ryb s poměrně tuhým rypcem - tedy k lovu dravých ryb. Drží rybu spolehlivě, i když poněkud mělce, ale jsou velmi pevné v obloučku. Naproti tomu háčky s kratším ramínkem a širokým obloučkem vnikají hlouběji do měkké tkáně a lépe na nich „sedí“ rostlinné nástrahy. Proto se nejčastěji používají k lovu kaprovitých ryb.

Při nákupu háčků si především všímejte, jsou-li správně tvarovány špičky, je-li dotvarováno očko a není-li patka příliš ostrá. Namátkou vyberte jeden háček a jednoduše jej otestujte. Pevně uchopte ramínko a snažte se od něj odtlačit špičku. Potom zkuste špičku s obloučkem vyhnout do stran. Pokud háček tento test vydrží bez úhony, je v pořádku. Když se deformuje příliš lehce nebo praskne, raději ho nekupujte. Jistě bude vadná celá série. Je jasné, že se dají objektivně testovat pouze háčky menší a ze slabšího drátu. Větší kvalitní háček se nám nepodaří zničit ani pomocí kleští. Při lovu feederem obyčejně používáme menší háčky do velikosti 8.

V běžné praxi se setkáváme s háčky stříbrnými, zlatými, modrými i červenými, zelenými, potaženými teflonem a jinak barevnými. Nejčastěji jsou ale černě mořené. Má ale vůbec barva na něco vliv? Můžeme zcela jednoznačně říci, že tvar a velikost zcela jistě. Ale barva? Drtivá většina rybářů řekne, že ne, ale při pohledu na jejich háčkový arzenál zjistíte, že jsou ve skutečnosti velmi konzervativní a barevným háčkům se zcela vyhýbají. Ze všech možných barev mají nejméně rádi zlaté. Přitom pamatuji období, kdy nikdo jiný háček než zlatý v podstatě ani nechtěl. Oblíbené byly především zlaté „krystalky“.

Všechny tyto úvahy mě nakonec přiměly k tomu, abych prohlédl své zásoby, vybral několik zajímavých háčků a vyzkoušel, jak si povedou v praxi. Nejvíce mě samozřejmě zajímaly zlaté a červené, které jsem se nějak pokoušel srovnat s klasikou. Také bylo zajímavé srovnání háčku s protihrotem a bez protihrotu.

Obávaný a mnoha kolegy zavrhovaný zlatý háček jsem vybral v menší velikosti a klasického tvaru, tedy téměř oblý oblouček a středně dlouhé ramínko. To je háček, na který můžeme nastražit jak rostlinné, tak i živočišné nástrahy, aniž by na něm vypadaly nepřirozeně. Hodí se výborně jak pro nastražení masných červů, hnojáčků, pařené housky, měkké kukuřice, mnohých dalších nástrah a všemožných kombinací. Řekněme, že se tento háček velikostí skvěle hodí pro nastražení jednoho až dvou malých měkkých zrn sterilované kukuřice. Je jisté, že zlatý háček a žlutá zrnka kukuřice jdou krásně dohromady a faktem je, že pokud jsem nastražil na zlatý háček kukuřici, nevyskytl se jediný problém ani na velmi čistých a opravdu silně prochytávaných vodách. Můžete oponovat, že háček mohl být ukrytý v nástraze a pak je zcela jedno, jakou barvu má. Jenže já nastražoval jedno maličké zrnko do obloučku, a tak byla podstatná část háčku vidět. Brali cejni, plotice i kapři. Když jsem to samé udělal s háčkem tmavým, byly záběry buď opatrnější, anebo velmi rychlé, téměř neurvalé, a kaprů bylo podstatně méně. Poměrově 10 : 6, a to mi z černého háčku ještě dva upadli, protože byli špatně zaseknutí.

Bylo zcela evidentní, že většina ryb má negativní zkušenost s kukuřicí nastraženou na háčku tmavé barvy, a to je myslím celkem pochopitelné při tom, jak velký tlak v současné době na všechny vody je. Není samozřejmě možné udělat takový závěr pouze z jednoho dne a na jedné vodě. Popravdě i já byl k tomuto pokusu celkem skeptický a říkal jsem si, že v jiný den a na jiné vodě, kde ryby nemohou háček vidět, to bude jinak. Nepřikládal jsem dosud barvě háčku až tak zásadní význam. K mému překvapení se ale všechny následující pokusy odehrály ve stejném duchu. Záběry na kukuřici nastražené na méně viditelném háčku, respektive na háčku podobné barvy jako kukuřice byly upřímnější (tedy lépe sekatelné) a častější.

Nastal čas ověřit si tuto skutečnost z opačné strany a na zlatý háček nastražit nástrahu, která s ním bude v co největším kontrastu. První nástrahou byli dva a pak tři červení masní červi v obloučku háčku. K mému překvapení jsem nezaznamenal žádný rozdíl mezi háčkem zlatým a černým. Záběry se projevovaly naprosto stejně a v obou případech jsem opět chytal cejny, plotice i kapříky. Rozdíl v kaprech byla jedna ryba, a tomu se nemůže přikládat žádný význam. Navrch tedy neměl žádný z použitých háčků.

Následující pokus byl stěžejní. Jako nástrahu jsem použil malou reflexně oranžovou plovoucí kuličku boilie a umístil ji mimo háček. Ten byl s nástrahou připevněn na pár centimetrů dlouhém návazci a vznášel se nad malým otevřeným krmítkem. V kalné vodě rybníka jsem nezaznamenal rozdíl mezi zlatým a černým háčkem, v čisté a mělké vodě štěrkoviště tomu ale bylo jinak. Zlatý háček chytal mnohem lépe, což přisuzuji zejména tomu, že tolik nekontrastoval se světlým štěrkopískovým dnem.

Opustil jsem zlatý háček a zkusil červený. Po několika pokusech jsem nabyl dojmu, že při srovnání zlatého, červeného a černého háčku si na tom stojí červený stejně jako černý. Za vším zřejmě byla jeho dobrá viditelnost v čisté vodě. Pokud je háček schovaný v nástraze, jsou rozdíly naprosto smazány. Evidentní úspěch má červený háček, respektive stojí si ve své chytlavosti velmi dobře, pokud jej použiju k lovu s červenými masnými červy, při kombinaci červů bílých s červenými a při chytání na hnojáčky.

Pro ověření jsem hledal velmi malé háčky pro nastražení opravdu malých soust a lov drobných rybek, jako jsou oukleje a hrouzci. Nástraha, která nekontrastuje s háčkem, byla přijímána lépe a ryby jí více důvěřovaly, což se opět projevilo záběry, které se snadno zasekávaly a ryby na háčku spolehlivě držely.

Co z tohoto amatérského testu týkajícího se barvy háčků plyne? Je zcela evidentní, že barva v některých případech sehrává opravdu nezanedbatelnou roli a bylo by hloupé ji podceňovat. Ve chvílích, kdy berou ryby velmi dobře, nemá zřejmě žádný velký význam zabývat se barvou háčku. Ovšem ve chvílích slabého braní, v čisté vodě a vůbec za zhoršených podmínek může sehrávat i tak zdánlivá drobnost, jako je barva háčku, docela zásadní roli. Není nijak tragické, když chytíte místo deseti kaprů jen šest. Ovšem když nikdo nechytí nic, a Vy dva nebo tři, pak musíte uznat, že je to důvod k zamyšlení.

Myslím, že se máme stále co učit, a i já si teď dávám větší pozor na to, co doopravdy dělám, protože spoustu věcí už člověk dělá (i v rybařině) tak nějak automaticky. Má své oblíbené háčky, které mu přinesly úspěch a je s nimi vcelku spokojený, takže o nějaké změně či vylepšení v tomto směru ani neuvažuje, a jak se ukazuje, je to chyba. Evidentně není vždycky nutné zcela měnit strategii lovu, nástrahu, krmení, koncovou sestavu a já nevím co ještě.

Často stačí jen zamyslet se nad takovou „drobností“, jakou je zcela obyčejný háček. Nepodceňujme ryby a maskujme háček v nástraze, jak jen to jde. Už staří rybáři dobře věděli, že je při vnadění na tlouště lepší házet do vody třešně i se stopkami, aby si zvykli na to, že z třešně něco čouhá. Místo stopky to pak byl jejich háček. Ve chvíli, kdy nástrahy umísťujeme mimo háček, to může vypadat jako velká hloupost. Jenže fakta z praktického rybolovu hovoří jasně a docela přesvědčivě. Domnívám se, že vzhledem k tomu, že nevěnujeme háčkům dostatečnou pozornost, přicházíme o pěkné úlovky a svou energií plýtváme na méně důležité věci.

Na závěr připomenu jednu opravdu důležitou věc – ostrost háčku. Jakkoli správné rozhodnutí bude rázem zmařeno, jestliže bude použitý háček tupý!

Nakonec - zkuste si sami vyzkoušet zlatý háček, třeba Vám přinese štěstí!

 

Zábavný winklepicker / CEJN VELKÝ VE STOJATÝCH VODÁCH

Cejn velký se rozhodně netěší oblibě u všech rybářů, ale ostatně není sám.

S JEDNÍM PRUTEM...

Pro rybářské eso Bena Townsenda jsme tentokrát měli zajímavý úkol, a to lovit na neznámé ...
Naši partneři