Český Rybář

Neustálé diskuse o délce návazce mě kdysi přiměly experimentovat a nedávno jsem se k nim opět vrátil, abych si všechno znovu připomněl a přidal další poznatky, které jsem o lovu feederem v průběhu času získal. Často se mluví o tom, jaká je nejvhodnější délka návazce při lovu na řece. Z vlastní praxe všichni víme, že není řeka jako řeka, a tak je asi třeba podmínky, ve kterých jsem se pokoušel udělat si ve všem jasno, trochu více přiblížit.

Malý experiment s návazci bude probíhat na dvou řekách se zcela odlišnými podmínkami, takže budu mít navíc ještě možnost srovnávat, jak velký vliv má délka návazce na braní, ale také zda se promítá ve způsobu braní na tak odlišných vodách, jako jsou Labe a Morava. Proč právě tyto řeky? To je jednoduché. Morava je vcelku pomalá, oproti Labi i malá a nepříliš proudná řeka, zatímco Labe se vyznačuje svou mohutností a silným proudem. Jedno však mají společné – cejny, podoustve a parmy. Jak v Labi, tak i v Moravě převládají stejné rybí druhy, což se právě pro toto srovnávání hodí, a tak Vás bude jistě zajímat, jak se celá věc vyvíjela.

V rámci alespoň nějaké objektivity je nutné při pokusu použít vždy stejnou koncovou sestavu. Volba padla na zcela jednoduchou průběžku. Ta musí být dostatečně jemná, abych docílil co nejvíce záběrů, ale musí být i dost pevná na to, aby se s ní daly zdolat i větší ryby. Na obou řekách se vyskytují krásní cejni, ale zrovna tak i parmy, které jsou mimořádně zdatnými protivníky bránícími se velmi rozhodně, i když se právě nejedná o trofejní kusy. Hlavním vlascem proto bude monofil o průměru 0,18 mm. Díky němu dokážu odhazovat i těžší krmítka, pokud to bude zapotřebí (na Labi zcela určitě). V každém případě použiji ten nejlepší vlasec, který mám k dispozici, a to je Shimano TECHNIUM. Vysoká pevnost, odolnost vůči oděru, malá průtažnost. Přesně tohle potřebuji pro přesnou signalizaci na špičce. Návazec z vlasce o průměru 0,14 mm by mohl být dost jemný pro získání potřebného množství záběrů a současně i dostatečně pevný na to, aby zvládl větší ryby. Pro jistotu mezi hlavní vlasec a návazec vkládám asi 10 cm feederové gumy, která bude aktivně eliminovat nenadálé výpady a „kopance“ větších ryb, čímž se výrazně sníží riziko přetržení vlasce. Krmítko bude díky jednoduchému připevnění pomocí obratlíku s karabinkou volně klouzat po hlavním vlasci. Ideální by bylo použít vždycky stejný prut a samozřejmě i stejnou špičku a stejně těžké krmítko, jenže to závisí především na tom, jaký bude v době lovu na Labi průtok. Ale i když to nepůjde a budu muset použít o něco silnější nářadí, nemyslím, že by to mělo mít na celkový výsledek zcela zásadní vliv, a i tak budou zjištěné informace velmi cenné.

S pokusem začínám na Moravě, kterou mám podstatně blíž než Labe, na které se dostanu až příležitostně. K lovu vybírám místo, kde je řeka zhruba 50 metrů široká, se stejnoměrným mírným prouděním a hloubkou asi 2,5 m. Dno je čisté, tvrdé a bez vázek. Připravuji jemný medium prut a špičku v hodnotě 0,35 oz, protože průtok je v době pokusu minimální. Tak jemnou špičku bych si mohl na řece při normálním anebo jen mírně zvýšeném průtoku dovolit jen stěží, ale tady to jde, takže na ní uvidím každé šustnutí - a to je dobře! Ještě rychle připravit vnadicí směs. Musím ji udělat tak, aby zaujala opravdu široké nebo alespoň co nejširší rybí společenství a měl jsem co největší množství záběrů. Na většině tekoucích vod se jako velmi dobrá směs jeví mix cejnové směsi se směsí konopnou. Vzhledem k poměrně silnému zastoupení parem použiji cejnovou směs s přidanou rybí moučkou, což vyhovuje jak velkým cejnům, tak i parmám. Je to poněkud zvláštní kombinace, ale funguje skvěle! Dobrou konopnou směsí neurazíte žádnou kaprovitou rybu a můžete ji míchat v podstatě s čímkoli. Takže směs je vyřešena a stačí ji doplnit masnými červy a také mým oblíbeným atraktantem worm (červ). Do směsi přidávám téměř vždy malou část měkkých, předem připravených expander pelet velikosti 4 mm a plechovku měkké kukuřice. Myslím, že není nic lepšího, co by mohlo držet větší ryby v krmení. Krmítko o hmotnosti 22 g je zcela dostačující pro lov v polovině řeky, to znamená ve vzdálenosti 25 m.

Tak a teď to nejdůležitější – návazec. Jako první použiji návazec o délce 35 cm. Když připočítám délku gumy, pak je celková délka 45 cm, což je zcela běžné při lovu feederem na řece. Ovšem ještě než skutečně připevním návazec k obratlíku s karabinkou (který tentokrát nahrazuje jinak používaný obyčejný obratlík - budu často střídat návazce), letí 10 plných krmítek vnadicí směsi s masnými červy do řeky. Snad není třeba připomínat, že čím přesněji budete házet, tím snáze soustředíte ryby na jedno místo, což znamená větší počet záběrů. Teprve potom připevním návazec a na malý háček napíchnu tři masné červy.

Nahazuji, krmítko se usazuje na dně, dopínám citlivě vlasec a čekám na první záběr. Měkká špička je tak akorát. Zcela evidentně jsem nemohl zvolit lépe. První ťuknutí přichází po dvou minutách. Záběr vypadá následovně – jemné zachvění špičky a ráz na ráz po sobě dvě docela důrazná škubnutí. To druhé s krátkým přidržením, takže mohu pohodlně zaseknout. Ryba není velká, ale brání se důrazně. Je to podoustev něco málo přes 30 cm. Znovu nahazuji a záběr přichází opět velmi brzy. Je podobný tomu prvnímu a takto se situace opakuje několikrát po sobě. Nemohu říct, že by byly záběry nachlup stejné, ale ve stejném duchu opravdu ano.

Po šesti rybách měním návazec za delší (85 cm i s gumou). Na frekvenci záběrů se nezměnilo nic, ale vypadají zcela jinak. Je zde delší avízo a záběry jsou mnohem dotaženější, i když pomalejší. Než dojde k prvnímu výraznějšímu ohnutí špičky, vlasec se chvěje podstatně déle než u krátkého návazce. Záběry se zasekávají velmi snadno, protože mám dost času na ně reagovat. Nastává však jeden problém – podoustve jsou oproti krátkému návazci zaseknuty dost hluboko. Není to kritické, ale je třeba používat vyprošťovač háčků. Zatím ponechávám návazec tak, jak je, ale při první opravdu nebezpečně hluboko zaseknuté rybě ho vyměním za krátký.

Přemítám o tom, zda to nemám udělat hned, ale vyruší mě záběr. Tento je zcela jiný než ty předešlé. Bez jakéhokoli náznaku se špička pomalu, avšak velmi důrazně ohýbá, rychle se vrací zpět a celý vlasec se prověsí. Vypadá to, že přijdu se zásekem pozdě, a abych vyrovnal prověšení vlasce, musím zaseknout prutem mnohem důrazněji a hodně dozadu. Ryba ale visí a je podstatně větší než všechny předchozí. Typický záběr většího cejna na tekoucí vodě a... je tomu opravdu tak. Brání se do chvíle, než jej zvednu k hladině. Pak se na ni položí a jde „jako ovečka“. Pěkná ryba. Chycený je za okraj pysku, ne hluboko jako podoustve. Další ryba je stejná a stejný je i záběr.

Pak se špička ohýbá bez jakéhokoli varování či alespoň náznaku a v ohnuté poloze setrvává. Sekat není třeba. Ryba visí a peláší proti proudu. Zkrátím to. Do podběráku po několika minutách přivádím parmu okolo šedesáti centimetrů. Měním návazec za krátký a jsem zvědav, jestli bude na háčku zase cejn a jak bude velký. Jenže s výměnou návazce se vracím zpět do starých kolejí. Rychlé, ale sekatelné škuby znamenají několik dalších podouství a k tomu jednu plotici a malého cejnka. Dvakrát záběr nezaseknu. Cejn velký... žádný. Je to náhoda, anebo zde sehrává roli délka návazce? Takže zase zpět k tomu dlouhému. Ten přináší další dva velké cejny a jednu podoustev, opět zaseknutou maličko hlouběji, ale v normě.

Celé to tedy vidím takto:

1. Krátký návazec je v pořádku, ale vyžaduje větší soustředěnost a rychlost při zaseknutí. Je bezpečný a přináší dostatek ryb. Určitě je dobrý při začátku lovu, neboť nástraha leží v těsné blízkosti krmení.

2. Dlouhý návazec zřejmě poskytuje rybám více času na to, aby dobře uchopily nástrahu, a je to na záběrech znát. Jsou výraznější a mnohem snadněji sekatelné. Navíc to vypadá, že delší návazec přináší větší ryby. Důvodem může být to, že se větší ryby nechtějí mísit s rybami drobnými a stojí prostě kousek dál od centra vnadění či dopadajícího krmítka, které menší ryby hned atakují.

Pro dnešek nechávám Moravu být a jsem zvědav na to, jak celá akce proběhne na Labi, kam se dostanu zhruba za týden.

Sedm dnů uteklo jako voda v řece a konečně mohu pokračovat ve svém experimentu. Na Labi je také nízký stav vody, ale poměry jsou samozřejmě s řekou Moravou nesrovnatelné. Labe je zde téměř o 100 metrů širší a nejméně o metr hlubší. Nicméně mohu při chytání ve vzdálenosti 25 metrů použít medium prut, ale špička musí být tužší. Musím použít špičku 2 oz. Vnadicí směs bude naprosto stejná jako na Moravě a zrovna tak i nástraha, koncová sestava a délky návazce. Jen krmítko musí být těžší a po vyzkoušení několika variant se mi jako nejlepší jeví to o hmotnosti 40 g, které musím ještě malinko přizpůsobit, aby ho proud neposouval po dně. K vytvoření jakéhosi trnu na krmítku použiju elektrikářkou vázací pásku, což je zhruba stejné, jako kdybych k zátěži přidal dalších 10-20 g olova. Teď dokážu na místě udržet lehčí krmítko, než by jinak bylo nutné.

Po základním nakrmení (10 krmítek směsi na jedno místo) připevním k sestavě krátký návazec s nástrahou a čekám na první záběr. Do tří minut nepřichází, a tak sestavu přitahuji zpět. Plním krmítko masnými červy a ze směsi dělám jen zátky. Tentokrát přijde záběr do minuty. Dvojité rychlé poškubnutí a pak krátké přidržení stačí na to, abych zasekl první rybu. Bude to něco menšího. Pár okamžiků a do podběráku klouže cejnek malý čili skalák. Docela pěkný kousek s hezkými oranžovými ploutvemi. Během půl hodiny jich chytám několik a k nim ještě jednoho jelce jesena a pěknou plotici. Všechny záběry byly velmi podobné, jen jesen to prostě sebral a jel.

Přišel čas na výměnu návazce a už letí do řeky další krmítko s nástrahou vlající daleko od něj. Kupodivu se chvíli neděje nic. Čekám rychlý záběr, protože ryby jsou aktivní a skaláci až do teď brali velmi slušně. Konečně se špička dává do pohybu. Dvojité lehké poškubnutí, výrazné ohnutí a prověšení vlasce napovídají tomu, co všichni zkušenější dobře znají – mohl by to být záběr pěkného cejna. A také ano! Po zaseknutí se na konci vlasce zhoupne větší ryba, která sice docela táhne do strany, ale rychle souboj vzdává a nechává se zvednout k hladině, kde už ji táhnu jako poleno. Velmi pěkný cejn, kterému do padesátky chybí jen jediný centimetr. Následný hod přináší stejný záběr a velmi podobnou rybu. To vypovídá zcela jasně o tom, že velcí cejni stojí níž pod krmením, jak je jejich zvykem.

Nechám si to potvrdit výměnou návazce za krátký. Hod, krmítko se usadí a hned je tu záběr, projevující se jako jediné silné škubnutí. Rychlý úprk a škubání hlavou neukazují na skaláka. Je to větší podoustev. Ponechávám krátký návazec a na háčku se střídají podoustve s menšími cejnky. Záběry (až na ten první) jsou si hodně podobné, ale záběry od podouství jsou mnohem razantnější. Větší cejn se ke krmítku nehrne.

Měním návazec za delší a po pár minutách mám dalšího pěkného cejna s jeho typickým záběrem, vyznačujícím se dvojitým poklepáním a prověšením vlasce. Následující záběr na dlouhý návazec cejna téměř vylučuje, protože se špička jen jednou pořádně ohne a hned následuje plynulý tah. Brzda cvrká a ani po jejím přitažení ryba nezpomaluje. Zdá se, že tu bude trocha práce. Trpělivě rybu zdolávám a nemohu se dočkat, až ji alespoň zahlédnu. Hádám parmu, ale to se teprve ukáže. Po dlouhých pěti minutách vidím, že mám co dělat s pěkným kaprem. Jakmile jej dostanu k hladině a poprvé si lokne vzduchu, mám vyhráno. Čas vypršel a je třeba udělat nějaké vyhodnocení dnešního dne a také celkové resumé.

Ukázalo se, že delší návazec na řece znamená větší ryby. Především cejny, kteří se zřejmě nechtějí mísit s drobnějšími rybami, které se motají v těsné blízkosti krmítka. Oproti Moravě byly záběry znatelně agresivnější a upřímnější. Zdá se, že v silně proudící vodě nejsou ryby tak opatrné. Zřejmě dobře vědí, že pokud sousto pořádně nepopadnou, tak jim prostě uplave. Hrubší špička pro ně není problém. Dále je zřejmé, že některé druhy ryb jdou přímo do krmení a některým vyhovuje stát raději opodál. V podstatě se dá říci, že teorie o výhodě delšího návazce na tekoucí řece není nepravdivá. V každém případě má smysl s délkou návazce experimentovat, a pokud nejsou výsledky při lovu takové, jaké byste si představovali, zkuste prostě změnit délku návazce. Pár centimetrů navíc může zcela zvrátit výsledek a malé zdržení určitě stojí za to!