Český Rybář

O něco víc si tento druh cení ti, kdo v zápalu soutěžního klání hromadí ryby ve velkých vezírcích a přepočítávají jejich šupinatou krásu na gramy.

Žádné z těchto skupin se asi následujícími řádky nezavděčím. Berte je jako pokus připomenout existenci plotice jako významného druhu většiny našich vod nebo jako ryby, která má svůj prostý skromný půvab a kterou stojí za to lovit prostě jen tak – abyste se potěšili pohledem na potápějící se splávek a po chvilce zdolávání sevřeli v ruce stříbřité tělo s rozepjatými ploutvemi a červenými korálky očí.

Netvrdím, že plotice je druh, jehož lovem bych dovedl strávit převážnou část sezony, ale rád jim věnuji pár vycházek a pokusím se během nich ulovit pěkné exempláře, které už s lehčím „cajkem“ trochu zacvičí a je radost se na ně podívat. Nejlepší dobou pro jejich lov je právě předjaří. Souvisí to se zvýšeným příjmem potravy po hladovém zimním období, přípravou na výtěr a nakonec i samotnou třecí migrací, díky níž se početná hejna těchto ryb objevují v některých partiích říčního toku, hromadí se pod jezy nebo v přítokových oblastech přehrad. Na těchto místech je potom možné ulovit větší počet pěkných exemplářů a stojí za to se na ně vypravit.

Plotice v některých našich vodách dorůstá celkem zajímavých rozměrů. Délku 40 cm je schopna překonat jak v rozlehlých údolních nádržích nebo nížinných řekách, tak i v menších rybnících, a dokonce i v malých říčkách. Tam sice roste pomaleji, ale pokud se jedná o toky s čistou vodou, mohou se nejstarší jedinci dožít stáří kolem 15–17 let a v té době mohou vážit přes kilogram při délce kolem 45 cm. Takové plotice žily podle historických údajů například v úseku Vltavy, který je dnes ukryt pod hladinou údolní nádrže Lipno.

Jednou z největších a nejstarších zaznamenaných plotic by měl být úlovek dosažený v 1. polovině 20. stol. v Rostovském jezeru (Rusko). Ryba dosáhla ve věku 19 let celkové délky 52,8 cm a hmotnosti 2,1 kg. Současný český rekord se od této ryby příliš neliší – stále ještě ho zřejmě drží plotice chycená v roce 1985 na revíru Labe 30 s parametry 52 cm / 2,10 kg. Podobných kusů by se možná našlo víc, ale hodnověrně zdokumentované úlovky trofejních „bílých“ ryb jsou dost vzácné. V poslední době se navíc zvedají stavy jelce jesena a mnozí rybáři, kteří tento druh neznají, považují náhodně ulovené jeseny za trofejní plotice.

Lovu trofejních plotic na menších řekách se cíleně věnují někteří angličtí rybáři. Někteří se na něj dokonce specializovali a chytání těchto ryb na plavanou s jednoduchými stylovými navijáky typu „centrepin“ tam platí za jeden z vrcholů plavačkářského umění a lovu ryb vůbec. Je třeba říct, že se v anglických řekách loví krásné plotice a specialisté se mohou pochlubit stovkami úlovků o hmotnosti přes 1 kg – např. známý publicista John Bailey uvádí, že v době, kdy se lovu plotic plně věnoval, dokázal ulovit přes 400 kusů překračujících magickou hmotnost jednoho kilogramu. A to prý se za skutečného specialistu na tento druh nepovažuje.

Nějakou dobu jsem hledal odpověď na otázku, jak je to možné, protože na našem území neznám žádnou řeku, kde by se dalo něco podobného dokázat, a pochybuji, že by se nějaký český rybář mohl pochlubit podobnou bilancí. Když ale přečtete dostatek článků nebo knih napsaných anglickými autory, zjistíte, že jejich řeky se s našimi nedají srovnávat. Jejich obsádka i způsob hospodaření jsou zcela jiné a naprosto odlišné od toho, co známe z našich vod. V první řadě mají rybí společenstva anglických řek víceméně přírodní skladbu, v níž rozhodně nedominuje kapr. Ten u nás tvoří (co do hmotnosti) převážnou část obsádky většiny revírů a spotřebovává velkou část potravních zdrojů. Je sice s vysokou úspěšností odlovován, ale jeho stavy jsou vzápětí doplňovány dalšími vlnami vysazování, takže původní říční druhy žijí tak trochu v jeho stínu. Nehodlám volat po zrušení tohoto stavu, jednak už jsem si za ta léta zvykl a krom toho, dav prostých lidových rybářů by mě za to nejspíš ukamenoval. Na druhou stranu bych ale těmito několika větami rád připomněl, že převážně „kaprový“ způsob hospodaření na našich revírech má určité dopady a následky, s nimiž je nutno počítat.

Zejména to pocítíte, pokud budete v překladech anglických článků, které hlavně v nedávné minulosti zveřejňovaly některé naše časopisy, hledat návody na ulovení trofejních exemplářů říčních ryb. Půlka toho, co se tam píše, u nás moc nefunguje a fungovat nebude. Kapr se v Anglii vysazuje hlavně do stojatých uzavřených revírů, v řekách je dost vzácný a místy úplně chybí. Obsádku tekoucích vod tvoří typické říční druhy, úlovky se vesměs pouští, a protože angličtí rybáři při lovu velmi štědře zakrmují, ryby v revírech rozhodně nestrádají. Navíc mám dojem, že tam mají nějak lépe ošetřenou ochranu revírů před teplokrevnými predátory. Angličan si proto může chytit „pětačtyřicítku“ plotici a našinec zase bez potíží napytluje do vezírku dva podobně velké kapry. Každému, co jeho jest. Oboje zároveň se ale prostě nedá.

Kilové plotice si u nás zkrátka zachytáte málokde, ale úlovek ryby mezi 35–40 cm s hmotností 500–800 g je právě v předjaří celkem reálný a místy je šance dostat se i dál, i když v našich podmínkách bych věřil spíše rozlehlým stojatým revírům než řekám. Vím o ploticích z Orlíku, jejichž velikost se pohybovala kolem 45 cm, možná ještě větší ryby kdysi chytával jeden kamarád na Nechranicích a krásné exempláře se lovily nebo možná stále loví i na dolním úseku Labe. Určitě existuje spousta dalších zajímavých lokalit, ale o ploticích se u nás moc nepíše a nemluví, protože jsou to prostě plotice.

Předjaří a časné jaro jsou ideální dobou k nějaké té výpravě za ploticemi i proto, že většina rybářů si své dovolené šetří na léto, kdy se mohou naplno věnovat lovu atraktivnějších druhů. Jarní výpravy k vodě jsou tedy většinou krátké. Dravci se lovit nesmí a hodně vláčkařů v této době chodí k vodě s plavačkovým prutem – vlastně je to i můj případ. Po zimním rybářském půstu navíc člověk touží po záběrech a nějaké té rybě nebo raději rybách na prutu, takže lov plotic a dalších „bílých“ druhů je ideálním způsobem, jak vstoupit do nové sezony.

Jsou v zásadě tři způsoby, jak se s lovem plotic popasovat – plavaná bez vnadění (šoulačka), plavaná na provnaděném místě a položená (v ideálním případě za pomoci feederového nebo pickerového prutu). Až na výjimky se mi plavaná jeví jako zajímavější a úspěšnější technika. Feeder může dominovat v hlubší tažnější vodě, která by v případě lovu na plavanou vyžadovala použití odkládacího prutu (děličky) a těch zatím koluje mezi našimi rybáři poměrně málo.

Při pohyblivé plavané je třeba ryby hledat. Tento způsob lovu naučí každého, kdo ho pravidelněji provozuje, dokonale odhadovat hloubkové i proudové poměry na řece a stanoviště ryb. Ty zabírají tam, kde právě stojí, a protože se při tomto způsobu lovu uloví i celá řada dalších rybích druhů, možná časem zjistíte, jakému typu proudění a reliéfu dna nebo jakému způsobu prezentace nástrahy dává ten který druh přednost. Zejména je to patrné v místech, kde ryby tráví zimu. Když už se hrnou vzhůru proti proudu a nebo se dokonce namačkají pod jezy, rozdíly se stírají, i když ne vždy a zcela.

Plotice obvykle preferují pobyt v mírném stálém proudu, a pokud průtok v řece zesílí, stahují se buď ke břehům, nebo do tišin, kde se ale často hromadí v určité oblasti. Nedávno jsem za mírně zvýšeného stavu lovil v jednom velkém úplavu na feeder a navzdory zhruba tříhodinovému prohazování vybraného místa krmítkem jsem naprostou většinu záběrů dostal o několik metrů stranou v oblasti stoupajícího dna, kde se zřejmě rybám líbilo víc. Záběry byly na feeder i na plavanou a v tomto konkrétním místě braly jen a jen plotice. Chytil jsem ten den i další druhy ryb, ale prostě stály někde jinde. Podobné situace znám i z jiných míst a jiných zim.

Šoulačka bez krmení nabízí ještě jednu výhodu – zjistíte při ní, v jakých podmínkách jsou ryby skutečně ochotné brát, a časem dokážete celkem spolehlivě odhadnout, nakolik je aktuální situace slibná. Když vidím tu správnou kombinaci barvy vody, teploty vzduchu a intenzity osvětlení, mívám obrovské cukání vyrazit na ryby a většinou si pak i zachytám. Jenom velmi obecně shrnu, že rybám vadí silnější mráz (a zejména prudký pokles teplot), sněhová voda, přechody front provázené silným větrem a často i ostré slunce. Naopak vyhovuje jim ustálené teplejší počasí, mírně zvedlá voda a zataženo bez větru. Za jasných dní se může stát, že záběry „lepších“ ryb začnou přicházet až k večeru.

Se sněhovou vodou je problém na řekách, které sbírají většinu své vody v horských oblastech. U nich je oteplení (za normálních okolností příznivý faktor) provázeno zvýšeným průtokem vody z čerstvě roztátého sněhu a může dojít k jevu, kdy na tocích pramenících v nižších polohách panují optimální podmínky pro rybolov, a na řece sbírající vodu z hor ryby téměř neberou. Pohyblivá plavaná mě naučila rozumět vodě a rybám a mám tuhle techniku rád, i když klade na rybáře větší nároky. Nenaučí Vás jen jediné – krmit nebo, chcete-li, vnadit.

Lov za pomoci vnadění je ale samozřejmě účinnější. Důležité je opět vybrat to správné místo. Na řece není problém najít plotice mezi 15–25 cm, ale pokud je cílovou rybou kategorie od 35 cm výše, je třeba dobře hledat. Protože řeky jsou rozděleny jezy, je ideální zmapovat si jeden takto vyčleněný úsek a zajímavá místa prolovit. Zjištěné informace mívají dlouhodobější platnost, takže se to rozhodně vyplatí, a navíc jsem přesvědčen, že najdete mnohem víc než jen plotice.

Na „stojácích“ je hledání trochu jiné, velkou roli tu může hrát hloubka, směr větru a podobné faktory. Poznatky, které si při lovu „malých“ ryb osvojíte, se ale dají do jisté míry upotřebit i při lovu dalších rybích druhů. Stačí mít jen oči otevřené a přemýšlet.

Pokud jde o samotné vnadění, používám běžné směsi určené přímo pro lov plotic. V zimě, kdy je spotřeba krmení malá, preferuji silnější závodní směsi tmavé barvy a nepřidávám žádný partikl, červy někdy a málo. Pokud potřebuji nějakou objemovou složku, používám jen hlínu. S nastupujícím jarem kupuji větší sáčky „ekonomického“ krmení obvykle hnědé nebo červené barvy a krmím víc. Pokud je teplejší voda nebo když usiluji o větší ryby, přidávám kroupy, vařené konopí nebo kukuřici z plechovky a samozřejmě nějakou tu živou složku, obvykle představovanou bílými červy. Opravdu velké plotice rády navštěvují i místa dlouhodobě krmená kapraři a do mumraje nad provnaděným místem se moc nehrnou, spíš stojí o kus níž.

Nástrahu určenou ploticím nabízím při plavané nejraději pár centimetrů nade dnem a sem tam ji mírně nadržuji. Někdy zjistím, že se to rybám líbí i jinak. Při lovu na feeder na řece nejraději používám paternosterovou montáž s dlouhým jemným návazcem (obvykle 80 cm vlasce o průměru 0,10 mm). Na stojatých revírech, kde návazec nenapíná proud, bych začal s délkou kolem 30 cm s tím, že bych ji upravil podle aktuálního braní.

Techniky lovu nechci nijak zvlášť rozebírat, plotice se dá chytat mnoha způsoby a každý si jistě najde a vypiluje svůj osobní styl. Naopak by mě potěšilo, kdyby se úspěšní plavačkáři a feederaři podělili o své zkušenosti s lovem trofejních kusů, ale to je dnes trochu problém. Lovem plotic, byť i trofejních, si u nás nikdo žádné zásadní uznání nevyslouží a pro závodící elitu je hlavním kritériem celková váha vezírku. Většina závodníků proto velmi dobře ví, jak nachytat „kvantitu“, ale kvalita (rozměry, kondice, celková výjimečnost úlovku) je druhořadá.

Protože pro mě je lov plotic spíše jarní zábavou než oblastí, v níž bych se chtěl zviditelnit, lovím je cíleně v podstatě jen v období od února do začátku dubna a pouze na řekách v okolí svého bydliště. Překonat hranici 40 cm mi tady trvalo docela dlouho, i když ryb kolem 37–39 cm mám dost. Nakonec mi pomohla skutečnost, že díky výraznému úbytku bílé ryby způsobenému zimujícími kormorány rostou přeživší jedinci rychleji. Úlovků výrazně ubylo, ale v průměru jsou větší, takže doufám, že dosavadní osobák, který čtyřicítku překročil jen o pár milimetrů, dlouho nevydrží.

Honit se za novým rekordem ale nechci – ani u plotice, ani u žádného jiného druhu. Stačí mi ujistit se, že v „mých“ řekách stále ještě žijí pěkné zdravé ryby a já sem tam dokážu některou z těch lepších ulovit. Plotice, jeden z nejhojnějších druhů, pro mě navíc představuje jakýsi živý indikátor. To, kolik lovím zjara plotic, v jaké velikosti a kondici, je signál, jak si obsádka řeky momentálně stojí. V současnosti si dovedu představit, že by to mohlo být mnohem, mnohem lepší…