Český Rybář

Stává se, že buňky přestávají plnit funkci, kterou mají, což v důsledku může znamenat poškození těchto buněk, tkání či celých tělesných orgánů. Tento patologický stav těla nazýváme nemocí (jinak též chorobou či onemocněním). I my všichni jsme je už pocítili na vlastní kůži – choroby jsou nedílnou a přirozenou součástí našich životů. Nejinak je tomu i u ryb - i na ty ve vodě číhá mnoho nebezpečí v podobě různých druhů nemocí a infekcí a musí se potýkat s mnoha zdravotními problémy.

V příštích dílech našeho seriálu se tedy budeme tématu zdraví a nemocí ryb věnovat podrobněji. I pro sportovního rybáře je totiž důležité umět aspoň podle nejviditelnějších znaků rozpoznat zdravou a nemocnou rybu a měl by vědět, jakým způsobem se zachovat, pokud na nemocné ryby ve volné přírodě narazí. Než se tedy začneme věnovat jednotlivým rybím neduhům, povězme si, podle jakých vnějších znaků poznáme zdravou rybu od nemocné a jak se vyšetřování zdravotního stavu ryb v terénu provádí.

Zdravé ryby

Pod pojmem zdraví rozumíme obecně – tedy nejen u ryb – normální fyziologickou činnost organismu a jeho orgánů. Zdravotní stav ryb hodnotíme v jejich přirozeném prostředí, přičemž se zaměřujeme na stav kůže, oka, žaber a všech částí těla viditelných pouhým okem.

Kůže zdravých ryb je hladká, pouze v době tření se může vyskytovat třecí vyrážka, kdy je ryba na omak drsná až suchá. Zbarvení kůže by mělo odpovídat danému druhu ryby, pohlaví a věku, přičemž je důležité, zda je hodnotíme v období rozmnožování nebo mimo dobu tření.

Šupiny zdravých ryb jsou celistvé a přilehlé k tělu, které je chráněno normální, pro daný druh přiměřenou vrstvou slizu. Ploutve jsou dobře vyvinuté, celistvé. Žábry mají sytě červenou barvu a pohyby skřelí jsou pravidelné (proces dýchání). Rybí oko není zapadlé ani vystouplé, zabarvení oka (duhovky) odpovídá danému druhu ryby.

Nemocné ryby

Jak už jsme výše uvedli, nemocí se rozumí porucha fyziologických funkcí organismu. Příznaky jsou u ryb různé a projevují se změnami chování, např. nepřirozenou polohou těla (boku), nekoordinovanými pohyby či apatií (ryby se zdržují u břehu, mizí jim únikový reflex a nepřijímají potravu). Mění se i frekvence dýchání, zrychlují se pohyby skřelí; zbarvení žaber je buď sytě tmavé – překrvené, nebo naopak v důsledku nedostatku kyslíku vybledlé. Kůže je světlá nebo naopak nepřirozeně tmavá. Nemoc se projevuje i zvýšenou tvorbou slizu - na omak je tělo velmi slizké, na kůži se někdy objevuje i zaplísnění.

Šupiny jsou u nemocných ryb většinou zježené, někdy dokonce úplně vypadlé. Oči jsou často zapadlé nebo naopak vyboulené, chybí oční reflex, čočka je zakalená.

Reakce organismu na nemoc

Organismus reaguje na atak nemoci svým typickým způsobem, při kterém dochází k narušení životních pochodů, což může být doprovázeno i zásadními změnami v činnosti tkání a orgánů. Tyto změny mohou mít přitom několik podob, proto uvedu některé příklady regresivních změn, při nichž dochází ke snížení funkce a zmenšování tkání či orgánů:

Atrofie – zmenšuje se objem tkáně nebo orgánu, čímž dochází i ke snížení jeho funkčnosti.

Dystrofie – dochází k naprosté změně biochemických pochodů v tkáních.

Nekróza – obecně označovaná jako lokální smrt, dochází k ohraničenému odumírání buněk v těle.

Reakce organismu na nemoc však mohou vést naopak i k zvýšení funkce a zvětšení tkáně nebo orgánu. Příklady těchto změn:

Hypertrofie – dochází k nadměrnému zvětšení tkáně, orgánu.

Hyperplazie – zvětšení orgánu je doprovázeno zmnožením jednotlivých buněk - vyskytuje se při narušení kůže ryb působením ektoparazitů (viz foto).

Regenerace – jedná se o proces obnovy poškozené tkáně.

Vyšetřování zdravotního stavu ryb v terénu

Toto vyšetření je prováděno pro kontrolu zdravotního stavu vylovených ryb, a to jak v rybničních či jiných hospodářských chovech, tak i na stojatých či tekoucích vodách, kde je prováděn sportovní rybolov. Tato metoda může být zároveň i vodítkem pro nás, běžné sportovní rybáře, abychom dokázali aspoň v obecné rovině zhodnotit zdravotní stav ryby ve volné přírodě. Samotné vyšetření se provádí ve stínu, aby ryba rychle neoschla, a u živých jedinců se hodnotí reflexy, výživný stav a povrch těla:

Reflexy

Hodnotí se několik způsobů reflexivního chování ryb:

Únikový – v přirozeném prostředí se hodnotí snaha ryby uniknout do bezpečí, do úkrytu (při dopadu stínu na hladinu, při dusotu na břehu apod.). Nemocná ryba tento reflex ztrácí, není plachá a nechá se snadno ulovit.

Obranný – pokud zdravou rybu vezmeme do rukou, snaží se vyprostit, uvolnit, různě se kroutí a vyskakuje ve snaze dostat se zpět do vody. Nemocné ryby jsou naopak málo pohyblivé, apatické, obranný reflex je malý.

Ocasní - pokud rybu uchopíme za hlavou a v boku těla a necháme ocasní část volnou (tzn. ocasní násadec společně s ocasní ploutví), měla by si zdravá ryba udržovat tuto část těla ve vodorovné poloze, s  pěkně roztaženou ocasní ploutví.

Oční – zdravé ryby mají oči při natočení na bok stále v horizontální poloze, nemocné ryby tento reflex nemají.

Výživný stav

Posuzuje se podle svalstva, osvalení. Zdravé ryby jsou i v době, kdy nepřijímají potravu, v dobrém výživném stavu a krátkodobé hladovění významně neovlivňuje množství svaloviny. Případná vyhublost se projevuje až po delší době po úbytku tuku ze svaloviny, a to hlavně v oblasti pod kůží. Vyhublé ryby mají v porovnání s trupem poměrně velkou hlavu a zapadlé oči. U kapra obecného se dokonce počítá i tzv. koeficient vyživenosti - hmotnost ryby se dělí délkou trupu na třetí x 100; koeficient pod 1,3 se pak bere jako vyhublost.

Povrch těla ryb

Jak už jsme výše uváděli, posuzuje se stav kůže, žaber a očí.

Kůže – posuzuje se zbarvení (zda odpovídá druhu, období, a věku ryby), dále šupiny, sliz a přítomnost ektoparazitů (chobotnatka rybí aj.).

Žábra – posuzuje se jejich barva - zdravé ryby je mají krásně sytě červené, naopak nemocní jedinci vybledlé, různě skvrnité, mohou být též napadena parazity.

Oko - u zdravé ryby mírně vystupuje z důlku a zbarvení odpovídá danému druhu, nemocné oko je naopak zapadlé nebo vyboulené (tzv. exoftalmus).

Příčiny onemocnění

Příčiny onemocnění mohou být vnější nebo vnitřní.

Vnější příčiny

Mechanické – jsou způsobeny mechanickým působením na tkáň, při kterém vznikají různá poranění, otlaky, otevřené rány apod.

Fyzikální – jsou ovlivněny teplotou (nízkou či naopak vysokou), a hodnotou pH.

Chemické – jsou ovlivněné přítomností cizorodých látek ve vodě, které způsobují otravy (různé kyseliny, těžké kovy aj.).

Biologické – vliv parazitů, plísní, virů a bakterií.

Vnitřní příčiny

Konstituce – celková konstituce těla má velký vliv na vznik onemocnění a odolnost ryby vůči vnějšímu prostředí; na stavbě těla a jeho obranyschopnosti se přitom podepisuje i domestikace a šlechtění, a to nejen ryb, ale i u jiných hospodářských zvířat.

Odolnost – obranyschopnost organismu.

Imunita – odolnost proti určité nemoci, může být vrozená i získaná; vrozená je druhově specifická, získaná se objevuje po prodělání určité nemoci, vůči které si tělo vytvořilo protilátky.

Rozdělení nemocí

Nemoci u ryb se obecně rozdělují na:

- nenakažlivé,

- nakažlivé (virové, bakteriální a plísňové),

- parazitární.

Jednotlivé nemoci, jejich projevy a léčbu si už podrobněji probereme v příštím článku.