Český Rybář

Přídatné trávicí žlázy

Játra

jsou centrálním orgánem metabolismu obratlovců a největší žlázou v jejich těle. Jsou klíčovým orgánem zajišťujícím celou řadu základních životních funkcí. U ryb tvoří buď celistvý orgán (např. u štiky nebo úhoře), častěji se však skládají ze dvou či více laloků (např. u kapra jsou játra tvořena sedmi laloky, které obklopují střevo).

Játra u ryb vznikla prvotně jako orgán usnadňující trávení tuků. V průběhu vývoje však začaly postupně plnit i další funkce (např. zásobní nebo detoxikační). Velikost jater závisí na druhu ryby, věku, výživném stavu a také na ročním období – např. u kapra obecného dosahují v průměru asi 5 % hmotnosti těla.

Největší játra mají treskovité ryby (z našich ryb patří do této čeledi mník jednovousý), které v nich také ukládají většinu rezervního tuku – je známou skutečností, že tresčí játra patří mezi vysoce ceněné gurmánské delikatesy. Z jater hlubokomořských žraloků z chladných vod se také získává kvalitní olej.

Zajímavost:

Játra obratlovců obsahují velké množství vitamínu A. Vysoké dávky tohoto vitamínu přitom mohou být zdraví škodlivé - v minulosti se např. někteří polárníci takto otrávili z jater ledních medvědů nebo tažných psů.

Jedna ze základních funkcí jater je produkce žluči. Žluč je hustá, temně žlutá až zelená tekutina, nezbytná pro trávicí pochody. Tvoří se nepřetržitě v játrech z hemoglobinu, který pochází z destruovaných červených krvinek. Z jater je pak žluč odváděna žlučovým vývodem (žlučovodem), na kterém se u většiny ryb vytváří rozšířenina neboli žlučník, sloužící k hromadění žluče (výjimkou je v tomto směru mník jednovousý, kterému žlučník chybí). Žlučovodem je žluč odváděna do střeva, kde emulguje tuky a také aktivuje enzym lipázu, který se podílí na trávení tuků.

Zajímavost:

Protože se žluč podílí přímo na procesu trávení, existuje přímá úměra, na základě které má hladovějící ryba s prázdným trávicím ústrojím plný žlučník a naopak. Přijímání potravy a proces trávení mají přitom vliv i na vzhled jater. Běžně mají tmavočervenou barvu, v zimě při nahromadění žluče – během snížené potravní aktivity – se však zabarvují do žlutozelena.

Slinivka břišní

neboli pankreas netvoří u ryb samostatný kompaktní orgán, ale její tkáň je nejčastěji rozptýlena v játrech. Takový orgán je označován jako hepatopancreas (česky játroslinivka). Slinivka produkuje hormon inzulín, který má vliv na hladinu cukrů v krvi (tím, že ji snižuje) a dále produkuje trávicí enzymy (trypsin, lipázu, amylázu), které jsou u ryb bez žaludku i se žaludkem vylučovány do střeva žlučovodem společně se žlučí.

Specifika výživy ryb

Je zajímavé, že zatímco při lovu nedravých druhů ryb velmi často používáme nástrahy rostlinného původu (např. pečivo, kukuřici, různá těsta) a na rostlinné bázi je postavena i většina vnadicích směsí, přirozené potravě ryb tyto naše preference příliš neodpovídají. Většina našich ryb se totiž živí především lehce stravitelnou bílkovinnou potravou (zooplankton, zoobentos, ryby). Rostlinná potrava je jen nouzová a její konzumace také většinou vede ke snížení rychlosti růstu.

Trávení a metabolismus bílkovin, tuků a cukrů

Jak už jsme výše řekli, základními látkami, které ryby v potravě přijímají, jsou bílkoviny (proteiny). Tyto vysokomolekulární přírodní látky jsou podstatou všech živých organismů - vodní bezobratlí obsahují v sušině cca 60 % bílkovin, fytoplankton pak cca 50 % bílkovin. Enzymy, které štěpí bílkoviny, jsou u ryb podobné jako u vyšších obratlovců (trypsiny, chymotrypsiny, karboxypeptidázy a elastázy) a tvoří se ve slinivce břišní. U ryb se žaludkem se uplatňuje také enzym pepsin.

Trávení bílkovin je zajišťováno především enzymy rybího organismu, ale doplňující význam má i přínos enzymů živé potravy, a to u ryb se žaludkem i bez žaludku. Pro rybu je důležitá určitá adaptace enzymového vybavení v závislosti na druhu přijímané potravy.

Ryby v porovnání s vyššími obratlovci získávají z bílkovin v potravě vyšší podíl tělesné energie - toto energetické využití bílkovin pak u nich může vést ke snížení vyššího podílu tuků a cukrů v potravě. Díky vysokému podílu bílkovin v potravě jsou také ryby schopné rychlého růstu i při relativně nízkých teplotách vody.

Důležitou energetickou složku rybí potravy představují tuky - nejvýznamnější část tuků tvoří triacylglyceroly. U insektivorních (hmyzožravých) a omnivorních (všežravých) rybích druhů je dobře vyvinuta schopnost trávit chitin. Tento polysacharid tvoří základní složku kutikuly členovců, která je u některých (např. u hmyzu, krabů, raků apod.) pomocí minerálních látek zpevněna a přeměněna (impregnována) v exoskelet (pevnou vnější kostru). Pro ryby, které se živí bentosem (drobnou zvířenou dna), je tedy chitin zcela přirozenou součástí potravy. Chitinolytické enzymy jsou zjišťovány v žaludku, u ryb bez žaludku pak ve střevní sliznici. U herbivorních (rostlinožravých) rybích druhů je aktivita chitinolytických enzymů nízká, piscifágní druhy (štika obecná) tento enzymatický systém vůbec nemají.

Chemicky podobná chitinu je celulóza. Tento polysacharid je hlavní stavební látkou rostlinných primárních buněčných stěn, a tedy přirozenou složkou potravy především rostlinožravých ryb.

 Zajímavost:

Zajímavé je, že většina živočichů (včetně ryb) nemá enzymy, které by dokázaly celulózu rozštěpit a natrávit - pro působení celulolytických mikroorganismů ryby nemají dostatečně prostorné zažívací ústrojí, ani vhodné teplotní podmínky v něm. Proto je pro ryby (včetně takového „vegetariána“ jako je amur bílý) celulóza nestravitelná a v potravě tvoří tzv. vlákninu, která projde trávicím traktem a společně se střevními bakteriemi tvoří výkaly.

Ryby, v jejichž potravě se vyskytuje větší množství řas (ostroretka stěhovavá, jelec tloušť), jsou schopny hydrolyzovat laminarin (zásobní produkt hnědých řas), a to díky enzymu laminarináze ve střevní sliznici.

Významnou energetickou rezervu rybího organismu představuje glykogen, který se nalézá ve všech rybích tkáních (u kaprovitých ryb mohou jeho rezervy přesáhnout i 10 % hmotnosti hepatopankreatu). Množství glykogenu v organismu kolísá v závislosti na rybím druhu, tkáni i ročním období - u našich ryb stoupá množství glykogenu v játrech od září do ledna, minima jsou zjišťována v červnu až srpnu, tedy v období hojnosti potravy.

Zajímavost:

Glykogen dokáže být u ryb životně důležitým energetickým zdrojem i po řadu týdnů - na rozdíl od nás savců, u nichž je jaterní glykogen vyčerpán již po několika dnech hladovění. To je také jeden z hlavních důvodů, proč ryby mohou přežít bez potravy v podstatě i několik měsíců.

Vliv vnitřních a vnějších faktorů na intenzitu trávení

Životní procesy jsou u ryb vzhledem k jejich poikilotermii (studenokrevnosti) limitovány teplotou prostředí, ve kterém žijí. Vedle teploty hraje důležitou roli i množství kyslíku. Kvalita potravy významně ovlivňuje střevní motoriku a enzymatickou účinnost trávení, důležitý je poměr sušiny a vody v potravě; vyšší obsah sušiny zpomaluje peristaltiku (pohyb trávicích orgánů) a zvyšuje intenzitu trávení. Vliv na procesy trávení má také stáří ryby - s rostoucím věkem se zpravidla trávicí schopnosti zvyšují, zejména u juvenilních ryb.

Zajímavost:

Kvalita trávicích procesů má také bezprostřední vliv na frekvenci přijímání potravy. Ryby, které mají dokonale vyvinuté trávicí ústrojí (např. štika obecná, candát obecný), přijímají potravu v časových intervalech až několika dnů, ryby s malou kapacitou žaludku většinou „baští“ několikrát denně a ryby bez žaludku (kaprovité druhy) s menšími přestávkami prakticky nepřetržitě.

Potravní preference ryb

U všech rybích druhů zpravidla rozlišujeme potravu hlavní, příležitostnou a nouzovou. Různá je však přizpůsobivost na různé typy potravy – některé druhy dlouhodobě preferují určitý druh potravy, jiné jsou v tomto smyslu velmi variabilní a nepohrdnou prakticky ničím, co „dům dal“ – příkladem takového všežravce je jelec tloušť, nazývaný též vodní prase, který je potravně velmi přizpůsobivý a schopný zkonzumovat prakticky vše (což nám také dává možnost uplatnit při jeho lovu celou škálu nejrůznějších nástrah).

Potravní chování ryb

Přes druhovou rozdílnost ve stupni využití zraku, čichu a chuti při vyhledávání potravy lze potravní chování ryb dělit do dvou fází:

1. Stimulační fáze,

spojená s vyhledáváním a první identifikací potravy na základě získaných a paměťově uchovaných čichových vjemů - je signalizována chvěním a pohybem ploutví, zrychlenými pohyby skřelí, pohybem vousů, změnou polohy těla apod.

2. Fáze příjmu potravy,

kdy ryba potravu uchopí, popřípadě nasaje do ústní dutiny, ochutná a následně buď pozře, nebo vyvrhne - ryby potravu nejprve hledají, snaží se ji lokalizovat a teprve poté uchopit.

Zajímavost:

Pachová potravní výběrovost některých rybích druhů je vázaná především na aminokyseliny a potravní atraktivnost aminokyselin je vyloženě druhovou záležitostí - každá ryba má svoji směs aminokyselin, kterou upřednostňuje.

Příklady:

Pstruh duhový představuje rybu se zrakovou potravní orientací, která má ale zároveň i slušně vyvinutý čich (velmi dobře reaguje na směs tyrosinu, fenylalaninu a histidinu).

U kapra obecného zase vyvolává pozitivní reakci směs alaninu, valinu a glycinu.

Výzkumy potravního chování ryb z posledních let se uplatňují v rybářství při výrobě krmných směsí pro produkční rybářství a začínají se zužitkovávat i při výrobě nástrah a vnadicích směsí pro sportovní rybolov.