Český Rybář

Trávicí soustava ryb se přitom svým uspořádáním i funkcí příliš neliší od trávicí soustavy vyšších obratlovců včetně člověka. Toto téma je zároveň svým způsobem důležité i pro praktický sportovní rybolov. Jako typický příklad můžeme uvést např. rychlost zažívání, která se mění v závislosti na vnějším prostředí, především teplotě vody. Tato skutečnost se bezprostředně dotýká i sportovního rybolovu, hlavně v otázce vnadění. Jistě z vlastní zkušenosti víte, že množství i vydatnost vnadicí směsi bude jiná v teplém letním období oproti zimě, kdy musíme dát velký pozor, abychom ryby, jejichž trávicí proces je v tomto čase mnohem pomalejší, rychle nepřekrmili. Téma trávení je velmi obsáhlé, a proto jsme se rozhodli rozdělit ho dvou dílů.

Trávení

Někdy také zažívání, je metabolický biochemický proces, jehož cílem je získání živin z potravy. V rámci trávení se potrava rozkládá na jednodušší látky, které jsou dostatečně malé, aby mohly být absorbovány v těle (podrobněji se tomuto procesu budeme věnovat v druhém dílu tohoto článku). Trávení je typické pro živočichy a většinu heterotrofních (masožravých) rostlin.

Trávicí soustava

umožňuje rybám příjem potravy, její zpracování a resorbci živin. Je tvořena ústy obklopenými čelistmi, ústní dutinou, hltanem a jícnem, který u některých ryb přechází v žaludek a u jiných přímo ve střevo. Podle toho také rozeznáváme kostnaté ryby se žaludkem a bez žaludku. Střevo pak vyúsťuje řitním otvorem při bázi řitní ploutve. Trávicí trubice ryb je po celé délce pokryta serózní blanou, pomocí které je zavěšena v tělní dutině. K trávicímu ústrojí dále také patří přídatné trávicí žlázy: játra a slinivka břišní.

Dutina ústní

Ústa slouží rybám k uchopení, přijímání a prvotnímu zpracování potravy. Jejich velikost i tvar závisí na způsobu příjmu, ale i charakteru potravy. Největší ústa mají ryby dravé (sumec, štika, okoun), relativně malá ústa mají naopak ryby zaměřující se na přijímání planktonu či bentosu (síhové, lipan).

Ústa ryb jsou tvořena horní a dolní čelistí; podle jejich tvaru a postavení dělíme ryby do několika skupin.

Typy postavení úst:

- Koncové (např. candát obecný, jelec tloušť).

- Horní, typické pro ryby přijímající potravu z hladiny (ostrucha křivočará, ouklej obecná).

- Spodní, typické pro ryby přijímající potravu ze dna (parma obecná, ostroretka stěhovavá).

V koutcích úst některých ryb se nacházejí vousy, které představují důležitý chuťový a hmatový orgán (o těchto smyslech jsme již v tomto seriálu psali). Množství i postavení vousů se u jednotlivých druhů liší:

• mník jednovousý – nepárový jeden vous

• lín obecný, hrouzek obecný – jeden pár vousů

• kapr obecný, parma obecná – dva páry vousů

• sumec velký, mřenka mramorovaná, sekavec, sekavčík horský – tři páry vousů

• sumeček americký – čtyři páry vousů

• piskoř pruhovaný – pět párů vousů

• jeseteři – čtyři vousy v jedné řadě před ústy

Kapr obecný, cejn velký i některé další druhy mají ústa přecházející v pysky, které jsou schopné trubicovitého vysunování. Této vlastnosti úst využívají ryby při hledání potravy tzv. rytím ve dně.

Zajímavosti:

Kaprům tato vychlípitelná ústa umožňují sbírat potravu z měkkého dna, a to z hloubky až 15 cm. Cejn při rytí ve dně nasává potravu (zoobentos) společně s detritem a pískem, což tvoří značné naplnění jeho zažívadel. Přítomnost těchto ryb můžeme indukovat podle zakalené vody nebo charakteristických bublinek, které vznikají při hledání potravy rytím ve dně.

Vnitřní části úst

U ryb se netvoří sliny a funkci slin částečně nahrazují slizové žlázy, které pomáhají při polykání potravy; potrava je v ústní dutině také zbavována přebytečné vody.

Na začátku ústní dutiny jsou přítomny v podobě slizničních záhybů tzv. vnitřní pysky, které při dýchání zabraňují zpětnému proudění vody.
Kostnaté ryby nemají vyvinut pravý pohyblivý jazyk, mají však tzv. nepravý nepohyblivý jazyk, tvořený měkkou tkání.

Na čelistech a v ústní dutině dravých druhů ryb se mohou nacházet funkčně nerozlišené zuby, které slouží jen k uchvacování a přidržování kořisti, ale ne k mechanickému zpracování potravy.

Hltan

Za ústní dutinou se nalézá hltan, který je po stranách ohraničen žaberními oblouky, nesoucími dýchací aparát. Žaberní oblouky plní také filtrační funkci za pomocí žaberních tyčinek, které leží na vnitřní straně oblouků; na vnější straně oblouků se pak nacházejí žaberní lístky.

O žaberním aparátu jsme psali podrobněji už v článku o dýchací soustavě, zopakujme si tedy jen, že žaberní tyčinky chrání dýchací aparát (žaberní lístky) před mechanickým poškozením (nečistotami z vody) a slouží i jako filtrační aparát, který z vody odfiltrovává planktonní organismy. Velikost a především hustota žaberních tyčinek jsou druhově odlišné - nejjemnější filtrační aparát z našich ryb má tolstolobik bílý. Počet žaberních tyčinek je také důležitým taxonomickým znakem pro rozlišení některých blízkých druhů (karas obecný x karas stříbřitý, síh severní maréna x síh peleď), a také k rozlišení hybridů těchto druhů.

Kaprovité a sekavcovité ryby mají na posledním žaberním oblouku tzv. požerákové zuby, které napomáhají odvodňování a rozmělňování přijaté potravy. Nelze si je představit jako klasické zuby, ale spíše jako kostěné výrůstky, které pracují proti patrové ploténce.

Zajímavosti:

Perlín ostrobřichý a amur bílý mají požerákové zuby velmi ostré, jsou tvořené tvrdou sklovitou hmotou a pomáhají lepšímu mechanickému zpracování přijaté rostlinné potravy – stonky vodní i pobřežní vegetace doslova rozstříhávají pro následné lepší trávení. Kapr obecný je schopen pomocí požerákových zubů drtit i velmi hrubou potravu (např. tvrdá semena).

Požerákové zuby jsou umístěny v řadách a jejich množství se u jednotlivých ryb různí (příklady počtů těchto zubů za pomoci tzv. požerákových vzorců jsme uváděli v článku o kostře a svalech ryb).

Jícen

Za hltanem následuje jícen, který je většinou krátký, široký a při průchodu potravy se ještě rozšiřuje. V přední části jícnu je produkován hlen, který průchod potravy usnadňuje. Jícen v podstatě představuje začátek trávicí trubice a přechází v žaludek nebo ve střevo.

Trávicí ústrojí bez žaludku

Jak už jsme výše uvedli, ne všechny ryby mají žaludek. Z našich ryb zcela postrádají žaludek ryby kaprovité, sekavcovité (s výjimkou mřenky mramorované) a hlaváčovité (hlavačka mramorovaná a hlaváč černoústý). Nepřítomnost žaludku u těchto ryb lze vysvětlit tím, že charakter přijímané potravu nevytváří nutnost trávit svalovinu, jako je tomu u dravců.

Některé ryby kompenzují absenci žaludku rozšířenou přední částí střeva (např. kapr obecný). Tato rozšířenina se označuje jako bulbus intestinalis, po ní se střevo zužuje a má už konstantní průměr až k řitnímu otvoru. Bulbus intestinalis však žaludek plně nenahrazuje – neobsahuje například pepsin ani kyselinu chlorovodíkovou, a proto k trávení u těchto druhů ryb dochází až přímo ve střevě. Toto trávení probíhá ve střevech v neutrálním až zásaditém prostředí. Epitel vnitřní sliznice střeva obsahuje mukosekreční buňky a enterocyty, zajišťující vstřebávání potřebných živin.

Trávicí ústrojí se žaludkem

Žaludek je vlastně jakýsi roztažitelný vak, navazující na jícen. Hlavní funkcí je zahájení trávení bílkovin (především u dravců). Žaludky ryb mají podle druhů různé tvary – u dravých ryb je značně roztažitelný. Sliznice přední části žaludku obsahuje hlenové buňky, produkující mukopolysacharidy, a žaludeční žlázy, produkující pepsin a kyselinu chlorovodíkovou.

Vnitřní povrch celého žaludku pokrývá žaludeční hlen, který ho chrání před účinky kyselého prostředí. Hodnoty pH v žaludku podléhají sezonním změnám; při hladovění se blíží neutrální reakci, při trávení potravy se zvyšuje kyselost k hodnotám okolo 2,5 pH.

Střevo

Střevo ryb je jednodušší než u vyšších obratlovců (ptáků, savců). Nedělí se na tenké a tlusté střevo. V jeho přední části se absorbují z potravy lipidy, střední část zajišťuje absorbci bílkovin.

Pylorické přívěsky

U některých rybích druhů, které mají žaludek, se na začátku střeva vyskytují tzv. pylorické přívěsky, které jsou slepě zakončené a mají histologickou strukturu shodnou s přední částí střeva. Počet pylorických přívěsků je druhově stálý: např. lipan podhorní 23-25, okoun říční 3, candát obecný 7 atd. Těchto přívěsků jste si jistě všimli při kuchání pstruha obecného nebo duhového, u nichž se počty pylorických přívěsků pohybují v řádu několika desítek.

Hlavní funkce těchto přívěsků spočívá ve zvětšení kapacity trávicího ústrojí a prodloužení doby průchodu potravy trávicím traktem, čímž dochází k lepšímu natrávení a využití potravy.

Délka střeva ryb

Délka střeva bez pylorických přívěsků závisí zejména na způsobu výživy daného druhu ryby. Většinou se uvádí v poměru k délce těla. Obecně platí, že masožravé druhy mají střevo kratší než ryby všežravé; nejdelší střevo mají pak ryby rostlinožravé.

Příklady a zajímavosti:

Štika obecná má délku střeva shodnou s délkou těla, půlmetrová „kudla“ bude mít tedy délku střeva + - 50 cm, podobně tomu bude i u sumce velkého či candáta obecného; okoun říční má dokonce délku střeva kratší než délku těla. Naším typickým všežravcem je kapr obecný, který má střevo asi 2,5x delší než délku těla. Klasickým rostlinožravcem je amur bílý, jehož střevo je až 6x delší než tělo, u tolstolobika bílého, živícího se převážně fytoplanktonem, přesahuje střevo délku těla dokonce až 15x.