Český Rybář

Běžíte se rychle obout a za chvíli se už pod nohama ozývá přidušená rána, to jak podrážka boty protrhla křehkou stěnu balónků a jejich obsah v podobě stlačeného vzduchu se vyřinul ven.

Už od dětství tedy víme, že ryby (i když jak se brzy dozvíme, zdaleka ne všechny) mají duši. Nemá však astrální, ale skutečně fyzickou podobu a rybám rozhodně neslouží k tomu, aby před definitivním odchodem ze světa v podobě smažené pochoutky ještě pobavily malé děti.

Přesto i praktická funkce plynového měchýře v sobě nese cosi symbolického. Jak se brzy dočteme, přežití ryby je ihned po vykulení z jikry závislé na tom, zda se jí podaří správně naplnit plynový měchýř vzduchem. S trochou nadsázky by se tedy dalo říct, že ryba, aby mohla žít, musí poznat a naplnit svoji duši jako jakýsi symbolický pohár pozemské existence.

Co je to plynový měchýř

Plynový měchýř je vícefunkční orgán, který se vyskytuje u chrupavčitých a kostnatých druhů ryb. Je uložený v břišní dutině pod páteří, a to hned pod ledvinami - možná jste si při kuchání všimli, že se u kaprovitých ryb v místě zaškrcení přední a zadní komory plynového měchýře nachází něco, co se na první pohled jeví jako krevní sraženina – není to však sražená krev, ale lalok ledvin, který přesahuje místo zaškrcení plynového měchýře (viz foto).

U našich ryb se setkáváme buď s jednoduchým protáhlým tvarem (mají ho ryby lososovité, okounovité, štika a úhoř), nebo s plynovým měchýřem, který je zaškrcením rozdělený na přední a zadní komoru (u kaprovitých ryb).

Plynový měchýř se vytváří v průběhu embryonálního vývoje jako vychlípenina stěny jícnu. U vývojově nižších ryb (např. kaprovité druhy) je měchýř spojený zvláštním kanálkem s jícnem po celý život - tuto skupinu ryb označujeme jako Physostomi. Naopak u vývojově vyšších ryb – označujeme je Physoclisti – spojení jícnu s měchýřem v raném věku ryb mizí (např. u okounovitých ryb). Toto rozlišení si prosím zapamatujte, je pro pochopení a orientaci v další části textu velmi podstatné.

Zajímavosti:

U těch rybích druhů, které žijí v silných proudech nebo velmi rychle plavou, došlo k vymizení plynového měchýře (např. makrela). Jiný je také průměrný objem plynového měchýře u ryb žijících ve sladké a slané vodě. U sladkovodních ryb tvoří plynový měchýř okolo 8 % objemu rybího těla, u mořských ryb je to jen okolo 5 %.

U sekavcovitých ryb je plynový měchýř silně redukován – jeho zadní část je zakrnělá a přední zkostnatělá. Z našich ryb pak plynový měchýř úplně postrádají vranka obecná a vranka pruhoploutvá, hlavačka mramorovaná a hlaváč černoústý. Tyto ryby nejsou na rozdíl od makrel výtečnými plavci, ale naopak tráví celý život při dně, po kterém se pohybují pouze přískoky.

Složení a funkce plynového měchýře

Stěna plynového měchýře je složena ze tří vrstev:

a) Vnější – je bohatá na pigmentové buňky (guanofory), které způsobují jeho stříbřité zabarvení.

b) Střední – obsahuje hladká svalová vlákna.

c) Vnitřní – epitelová vrstva.

Samotný obsah plynového měchýře se skládá z kyslíku, oxidu uhličitého a dusíku. Zastoupení těchto plynů je různé podle druhu ryby, nejvyšší podíl má však vždy dusík (např. u kapra a lína přes 90 %).

Zajímavost:

Složení plynů u štiky a dalších dravců je jiné, oproti kaprovitým rybám mají mnohem vyšší podíl kyslíku (přes 30 %). Je to dáno způsobem přijímání potravy těchto ryb – ve chvíli, kdy štika uchvátí kořist a podrží ji v tlamě, omezuje se jí funkce žaberního aparátu a mírný handicap v činnosti žaber je kompenzován právě kyslíkem z plynového měchýře.

Obecně je tedy podíl kyslíku v plynovém měchýři vyšší u dravých ryb a pak také u druhů žijících ve velkých hloubkách - uvádí se, že u mořského úhoře je podíl kyslíku v plynovém měchýři až přes 80 %.

Tato funkce pomocného dýchacího orgánu však není pochopitelně jedinou, kterou plynový měchýř v životě ryb sehrává. U některých druhů funguje např. plynový měchýř jako zvukový orgán, pomocí kterého ryby vydávají zvuky, které pak uplatňují při ochraně teritoria. U ryb, které mají s plynovým měchýřem spojený pomocí tzv. Weberova aparátu sluchový orgán, působí měchýř jako rezonátor, který zvyšuje citlivost sluchu.

Zdaleka nejdůležitější je však jeho funkce hydrostatická - tj. vyrovnávání tlaku plynů v těle s vnějším tlakem vody v různých hloubkách.

Regulace tlaku v plynovém měchýři

Regulace tlaku v plynovém měchýři probíhá různými způsoby:

U kaprovitých druhů a celé skupiny ryb označované jako Physostomi (viz výše) dochází k regulaci tlaku odpouštěním plynu z plynového měchýře přes kanálek do jícnu. Tato regulace je velmi rychlá.

Naopak u okounovitých druhů a celé skupiny ryb označované jako Physoclisti, které nemají spojení plynové měchýře s jícnem, dochází k regulaci pouze krevní cestou, což je způsob podstatně pomalejší.

Zajímavost:

Při malém poklesu tlaku je skupina ryb Physostomi také schopna regulace krevní cestou, ta je však ještě daleko pomalejší než regulace tímto způsobem u skupiny ryb Physoclisti.

Fyziologické procesy, které probíhají u skupiny ryb Physoclisti při regulaci tlaku krevní cestou, jsou velmi komplikované a ještě ne zcela objasněné. Velmi krátce je lze popsat zhruba takto:

Mechanismus vylučování plynu z krve do plynového měchýře se uskutečňuje pomocí tzv. plynové žlázy. Jedná se o velmi specializovanou oblast epitelu (pokožky) plynového měchýře – buňky plynové žlázy jsou bohatě krveny krevními kapilárami. Vylučování plynu z plynového měchýře je prováděno za pomocí tzv. oválného okénka, které se nachází v zadní části plynového měchýře. Také oválné okénko je bohatě krveno krevními kapilárami. Zároveň je vybaveno svěračem, který reguluje resorpci plynů z měchýře ryb.

Přejděme však nyní od teorie k praxi. Pro nás rybáře je mnohem důležitější, že s konkrétním dopadem různého způsobu vyrovnávání tlaku vody se setkáváme i při samotném sportovním rybolovu. Není jistě žádným tajemstvím, že je velký rozdíl vytáhnout z hloubky 20 metrů kapra nebo candáta. Komunikace plynového měchýře s jícnem totiž umožňuje rybám ze skupiny Physostomi tak rychlou regulaci tlaku, že ani náhlé vytažení z hloubky několika desítek metrů kaprovi neublíží. Naproti tomu ryby regulující tlak pouze krevní cestou se na tak rychlou změnu nedokážou adaptovat a dochází u nich k vážným fyziologickým problémům, jejichž vnějším znakem je často výrazné vyboulení očí (běžné např. u okounka mořského, vytaženého z oceánských hlubin – viz foto). I u našeho candáta však při rychlém vytažení z hloubky hrozí vážná porucha plynového měchýře, v nejhorším případě i jeho prasknutí. Tyto zásadní tělesné problémy končí velmi často smrtí ryby. I u nás bohužel dochází z tohoto důvodu ke ztrátám na obsádce candáta, byť tvrzení některých rybářů, že každého candáta vytažením z hloubky na hladinu odsuzujeme k předčasné smrti, je krajně přehnané. Snížit riziko těchto fyziologických problémů můžeme například tím, že chytáme na jemné sportovní náčiní a rybu z vody příliš rychle „neheverujeme“. Candát zdolávaný pomalu a postupně má určitě větší šanci regulovat tlak a tím i přežít.

U obou skupin ryb, tj. u Physostomi i Physoclisti, musí dojít k prvnímu naplnění plynového měchýře atmosférickým vzduchem ihned po vykulení z jikry - například u kapra dochází k naplnění plynového měchýře asi 24 hodin po vykulení. Larva, která se vykulila z jikry, se musí dostat k hladině, kde dojde k naplnění plynového měchýře přes kanálek napojený k jícnu (jak už jsme uvedli, u Physostomi zůstává toto propojení po celý život, zatímco u Physoclisti dojde po naplnění plynového měchýře k přerušení tohoto spojení). Až po tomto prvotním naplnění plynového měchýře se larva začíná aktivně a koordinovaně pohybovat.

Rybky, kterým se nepodaří naplnit plynový měchýř atmosférickým vzduchem, jsou odsouzeny k smrti, ke které dochází po úplném vyčerpání tělesných zásob - u kapra je to zhruba za 10 dní po vykulení z jikry.

Zajímavost:

I když jsme o tom už několikrát v Českém rybáři psali, je dobré v souvislosti s tímto tématem opět vzpomenout nebezpečí, kterému je vystaven náš úhoř říční. V jeho plynovém měchýři totiž může parazitovat hlístice zvaná krevnatka úhoří, způsobující nemoc nazvanou anguilikóza, která stojí za masovými úhyny úhořů (v minulosti např. na Vranovské přehradě). Hlístice tohoto parazita v počtu několika desítek kusů rozrušují stěny plynového měchýře úhořů, čímž ryby ztrácejí koordinaci a orientaci, zmateně vyplouvají k hladině či na mělčiny a posléze hynou. K této věci už se snad hodí dodat jen jedna holá věta: jako by ten náš nešťastný úhoř neměl už tak svých problémů dost!