Český Rybář

Třetí generace malého Suzuki nemá se svými předchůdci příliš mnoho společného a z reakcí okolí, kterých se mi během týdenního testování dostávalo, se dá se říci, že společnost polarizuje. Jedna část je nadšena, ta druhá a daleko menší jen nechápavě a trochu posměšně kroutí hlavou. Auto vypadá přesně tak, jak by dospělé SUV vypadat mělo, ale rozměrově je to spíše formát vozů jako VW Up nebo Škoda Citigo. Na druhou stranu zde existuje podstatný rozdílový fakt: posezení za volantem je vyvýšené (62 cm nad silnicí), a to dokonce o něco více, než nabízí BMW X1. Dalším zajímavým momentem je silný, ostře říznutý C-sloupek se třemi žaberními oblouky nebo pruhy či jinou originálnější asociací, kterou v plechu karoserie člověk nepřehlédne. „Krabicový“ design má také svou ryze praktickou výhodu, nabízí totiž v autě poměrně dost prostoru. Tato pozitivní informace se netýká jen pasažérů vpředu, ale i cestujících na zadních sedadlech. Zadní lavici, sestávající fakticky ze dvou jednotlivých sedaček, lze o celých šestnáct a půl centimetru posunout. Tím se obratem zvýší objem celkem malého 267litrového zavazadelníku (při složené zadní lavici to dělá téměř 1 100 l). Místa na nohy je relativně dost, ale cestující vpředu sedí hodně vzpřímeni. Při nastupování dozadu musíte být trochu více ve střehu, protože tady je to s místem pro průměrně vzrostlého jedince tak akorát.

Vedle nápadné optiky potěší oko i dvoutónový design vnitřního prostoru a musím říci, že je to díky světlým kontrastním plochám celkem svěží pohled oproti šedočerné realitě většiny interiérů soudobých aut. A pak jsou tady další dva detaily, kterými nový Ignis výrazně boduje: velký čelní dotykový displej pro audio, navigaci a smartphone konektivitu i v této třídě zcela ojedinělá stereo kamera, ukrytá na čelním skle za zrcátkem, jež řídí různé bezpečnostní a asistenční systémy, jako asistenta nouzového brzdění nebo varování před nechtěným opuštěním jízdního pruhu. Řidiči jsou k dispozici klasické instrumenty, kterým dominuje velký analogový tachometr. O něco menší otáčkoměr je umístěn vedle vlevo. Na pravé straně pak najdeme digitální panel s informacemi palubního počítače a úplně dole stav paliva v nádrži. Není zde žádná informace o teplotě, dokud je ale motor studený, svítí modrá výstražná kontrolka.

Devadesát koňských sil pod kapotou motoru o obsahu 1,2 l bez pomoci turba, to nejsou současnou optikou žádné oslňující hodnoty, pro bezstarostný pohyb po světě ale malému Ignisu úplně stačí. Tady člověka napadne, že podstata auta pro účel transportu je úplně stejná, ať už jezdíme s Porsche, Škodou, Dacií, nebo právě se Suzuki. A pokud nám tento transportní prostředek přináší radost na první pohled, je tato pozitivní emoce ještě umocněna. Díky skromným rozměrům se Ignis cítí ve městě jako ryba ve vodě. Snadno s ním zaparkujete i v mezerách, kam si ostatní kvůli svým nabubřelým rozměrům ani netroufnou, a je i velmi agilní s poloměrem otáčení necelých pěti metrů. Statečně se ale drží i na delších cestách a v dálničním provozu, i když na dlouhé trasy toto auto koncipováno určitě není. 120 Nm maximálního točivého momentu nepředstavuje žádnou zázračnou hodnotu pro okamžité zrychlení, ale fakt, se kterým se budete muset naučit žít. Stejné to je i s hlučností motoru při vyšších rychlostech. Pětistupňová manuálně řazená převodovka funguje bez připomínek, i když pro dálniční provoz by šestka nebyla úplně od věci. Na začátku jsem měl trochu pocit, že se „uřadím“, ale rychle jsem se s autem sžil a nijak mi to nevadilo. Světlost podvozku 18 cm ve spojení s pohonem všech 4 kol je dobrou devizou při jízdě těžším terénem (viz testy https://www.youtube.com/watch?v=0h5r87-d8wU). Samotný systém AllGrip Auto funguje tak, že v okamžiku, kdy zaznamená ztrátu přilnavosti kol přední nápravy, začne viskózní spojka pohonu 4 WD automaticky přenášet točivý moment na zadní kola pro lepší trakci.

Naše týdenní přátelství jsem si za volantem Ignisu náležitě užil na úzkých cestičkách kolem Orlické přehrady, na přejezdech po kouscích jihočeských „dálnic“, na rybářské výpravě do šumavských hvozdů i na rodinném nákupu s horou svých dětí. Auto vše v klidu zvládalo a já měl chvílemi i příjemné iluze, jako bych s ním omládl. Důvodem pro tento pomýlený stav mysli mohla být i maximální výbava zapůjčeného vozu nazvaná Elegance. Nechybí zde prakticky nic z toho, čím jsou standardně vybaveny luxusní vozy, ať už jde o prvky bezpečnosti (zmiňovaná duální kamera, systém sledování únavy řidiče, stabilizační systém, denní LED svícení), komfortu (bezklíčové odemykání a startování vozu, automatická klimatizace, Suzuki Smartphone audio, Bluetooth, DAB rádio, zadní parkovací kamera, navigace), nebo řízení (volant obšitý kůží s ovládáním tempomatu a omezovače rychlosti). Připlatit si tak můžete pouze za metalický nebo dvoutónový metalický lak (9 000 Kč / 18 000 Kč). Tím veškeré trápení s doplňkovou výbavou končí a člověk ve finále není nemile překvapen. Testovaná verze auta přijde na 362 900 Kč (+ 9 000 Kč za „metalízu“), naopak základní verze s pohonem přední nápravy stojí o 122 000 Kč méně. Je asi zbytečné bavit se o tom, co a jak by v autě být nemuselo, aby cena mohla být přívětivější. Osobně mě politika Suzuki velmi baví, protože nabízí svým zákazníkům nebývalý komfort (chcete-li užitnou hodnotu) ve třídách, kde to obvykle není vůbec zvykem, a to nemluvím o běžné tříleté záruce, kterou lze za zanedbatelný příplatek prodloužit na pětiletou. Ignis je velmi sympaticky koncipované originální malé SUV s rozumnou spotřebou kolem 6 litrů a z mého pohledu pro jednoho až dva rybáře fajn auto.