Český Rybář

S některými věcmi se ryby setkat přirozeně mohou, s jinými ani náhodou. Nedávno přišlo na přetřes zajímavé téma. Rozebírali jsme kapraření kdysi a dnes v souvislosti s tím, že dříve se ani zdaleka nechytalo tolik velkých ryb. Čím to asi bylo? Neznalostí problematiky lovu? Tím, že se ryby nepouštěly? Máme snad lepší možnosti díky modernímu nářadí, anebo je to tím, že dříve tolik velkých ryb prostě nebylo kvůli tomu, že žily jen z přirozené potravy, a teď je spousta kaprů vyloženě na vysokoproteinové výživě díky tunám boilie, které denně padnou do vody? Je možné, že máme velké kapry proto, že se jejich potrava hodně změnila? Těžká otázka. Jisté však je, že ryby vždycky zajímala a zajímat bude potrava přirozená.

Jako kluk jsem chytal převážně na žížaly, pečivo a těsta. Hnojáčci se dali nakopat vždycky, ale mnohem zajímavější byl lov s larvami chrostíků a hlavně… když jsem se dostal k masným červům. Tenkrát se na ně mohlo chytat, ale nesmělo se s nimi vnadit, což už dnes neplatí. Na masné červy jsem nachytal tuny ryb a do vody jich naházel opravdu spousty hlavně díky své rybářské závodní kariéře. Plavaná ani lov feederem se bez masného červa neobejdou a na závodech jich padne do vody obrovské množství. Vezměte to tak, že na startu máte 60 závodníků, kteří soutěží ve dvou kolech o víkendu. Na jedno kolo jsou obvykle povoleny (může se lišit) 2 litry červů. Krát 60 je 120, krát 2 dny = 240 litrů, plus páteční trénink. Tohle padne do řeky v úseku necelého kilometru. K tomu musíme připočítat další horu vnadicích směsí. Na některých vodách je to v sezoně třeba desetkrát a můžete si být jisti, že tohle krmení nezůstane bez užitku. Ryby se o červy rychle postarají, protože masného červa neodmítne ani velká ryba, ani drobotina.

Masný červ, tedy larva mouchy, se může a také často dostává do vody i přírodní cestou, takže to pro ryby je přirozená potrava. Ryby asi nerozlišují larvy much od všelijakých housenek atd. Je to pro ně prostě přirozená potrava, a když jim najednou začne pršet z nebe, nemají důvod ji odmítat. Je to cenný zdroj proteinů, a jak už bylo řečeno, žádná ryba ji neodmítne. Když máte v úmyslu ráno vyrazit k vodě, nepřemýšlíte o tom, co vlastně budete chytat, a přitom toužíte zažít nějaké to menší překvapení, vezměte si prostě feederový prut, trochu krmení, masné červy a běžte k řece…

Ráno dýchá chladem. Řeka je zahalená do lehkého oparu, ale ten se brzy zvedne a sluníčko začne hřát. Tyhle chvíle mám u vody nejraději. Poklidná rána s vidinou pěkné ryby na háčku. Místo mezi dvěma malými olšemi není obsazené. Je to trochu zvláštní kout řeky. Voda zde vymlela hlubší tůň, ale v té se pohupuje plno naplaveného dříví. Za ní je středně hluboký tah a pak rozsáhlá mělčina. Moc rybářů se tu nezastaví. V klidné hloubce je to samá vázka a v proudu tu nikdo nechytá. Občas se zde zastaví někdo s rybkou pod splávkem a zkouší štěstí. Že o tohle místo není zájem, poznáte i podle toho, že tu není podupaná tráva. Na sousedních místech vlastně ani žádná neroste. Tak silný tlak na vodu tady je.

Mně chytání v proudu nevadí. Naopak. Rád nahodím krmítko do tažné vody, protože vím, že se tam zdržují pěkné a silné ryby. Tohle je jedno z mála míst v tomto úseku řeky, kde se nachází tvrdé dno, což mi umožňuje lovit i ryby, které se jinde nezdržují. Tahle část řeky nad jezem je hlavně o kaprech a cejnech. Na ty sem chodí rybáři nejčastěji. Ale já v proudu chytám i ostroretky a parmy. Většina rybářů, kteří sem chodí, ani netuší, že tu tyhle ryby jsou.

Udělám si pohodlí, rozmíchám vnadicí směs a za chvíli už letí první krmítko do tekoucí vody. Hloubka se tu pohybuje okolo dvou metrů a je nutné krmítko o hmotnosti padesát gramů, aby ho proud netlačil po dně. Nahazuji kolmo na proud. Na napnutém vlasci nechám krmítko klesnout dolů. Cítím, jak klepne o dno. Proud ho snesl šikmo pode mě a opřel se do vlasce. Jemná špička se ohnula, ale ne moc. Je to tak akorát, takže ji nemusím měnit za jinou. Myslím, že na ní budou dobře vidět i dost jemné záběry.

U vody je klid. Nikde nikdo. Ve všední den ani žádné rybáře nečekám. O víkendu by to bylo jinak a myslím, že odpoledne bych tu také nebyl sám. Užívám si vzácné samoty u vody a hodlám být jen s rybami. A ty se hlásí téměř okamžitě. Špička trošičku zadrnčí, jako by se o vlasec opřela větvička nebo stéblo trávy nesené proudem. Připravím se, kdyby bylo třeba zaseknout. Čekám, až se špička více ohne, ale za chviličku se zase jen tak jemně zachvěje a nic víc. Na háčku mám jen dva masné červy, což není velké sousto. Copak si s nimi asi hraje? Zřejmě nějaká droboť. Když se špička víc přihne, zaseknu. Stahuji krmítko k sobě a necítím, že by na háčku něco bylo. Zřejmě jsem minul. Ale ne! Na háčku se přece jen třepotá nějaká rybka. Je to malý hrouzek. Mourovaný mouřenínek s vousatou tlamičkou. Tak tenhle mrňousek se zajímal o červy a měl tolik síly, že dokázal zatáhnout za silně napnutý vlasec tak, že se špička pohnula. Zbavím rybku háčku a na cestu jí ještě domluvím, aby si příště dávala větší pozor. Ne že bych hrouzky neměl rád, ale přece jen mám trošku obavu, aby se o mou nástrahu nezajímali až příliš. Nicméně než se špička ohne skutečně pořádně, chytím tyhle malé vousáčky ještě tři.

Záběr, který pak přichází, je úplně jiný než to, co předváděli hrouzci, i když i oni dovedou špičkou prutu pořádně trhnout. Špička se pomalu ohýbá, vrací do původní pozice, pak se prudce ohýbá a v té poloze i zůstává. U takového záběru není nad čím přemýšlet a obvykle ani nijak důrazně zasekávat, protože ryba už prakticky visí. Rychle zvednu prut z vidliček a okamžitě cítím, jak se na konci vlasce zmítá ryba. Brání se, jakpak by ne. Ona chce zůstat tam, kde je, a já ji táhnu ke břehu. Mocně zabírá ploutvemi a proud jí vydatně pomáhá. Zřetelně cítím, jak každou chvíli pohodí hlavou, jak se chce zbavit háčku, který ji drží. Zpočátku rybě proud pomáhá, ale současně ji i rychle unavuje. Trvá jen chvilku, než se podvolí. I když se pořád snaží uniknout, pomalu ji vedu k sobě. Když se blíží k tůni s naplaveným dřívím, zvednu prut hodně nahoru. Nechci, aby se dostala více ke dnu a tam někde uvázla. V tomhle je místo hodně problematické. Jenže ryba už má dost. Nechá se zvednout až pod hladinu, a tak ji bez problémů dostanu až do podběráku. Je to pěkná, stříbrná ostroretka s oranžovými ploutvemi a nezaměnitelnou tlamičkou, která mi vždycky připomene dvě dlátka postavená proti sobě. Nic podobného u žádné naší ryby nenajdete. Háček má pevně zaseknutý v horním pysku, ale vyjmout jde celkem snadno, stejně jako u jiných ryb. Zbavím ji tedy háčku a vložím zpět do podběráku. Břeh je tady trochu vyšší a tak „ostrou“ spustím až na hladinu a tam podběrák rychle obrátím. Používám náčiní s pevným rámem a nepříliš hlubokou síťkou, takže to jde snadno. Ostroretka chvilku nevěřícně stojí na místě, pak rychle mávne ocasní ploutví a mizí v řece. Tahle krasavice odstartovala sérii dalších záběrů a úspěšných zdolání několika ostroretek. Nevím, jestli jich bylo pět nebo šest, když přišel úplně jiný záběr.

Špička se zničehonic prudce ohýbá, narovnává a vlasec se úplně prověsí. Zasekávám se zpožděním. Tedy alespoň si to myslím, ale když už mám prut hodně vzadu, přece jen cítím, že na háčku něco je. Těžká ryba. Nedá se říci, že by bojovala. Klidně táhne proti proudu. Když vlasec víc přidržím, otočí se poslušně zpět a nechá se vléci. Její odpor je poměrně velký, ale není aktivní. Prostě něco těžšího táhnu. U tišiny se do prutu více opřu, abych rybu zvedl ode dna. Obávám se většího odporu, avšak ryba stoupá k hladině skoro sama a pak se na ni prostě položí. Je to velký cejn. Další milovník masných červů, stejně jako ostroretky. Ty jsem kdysi chytával na řece Moravici i na kroupy. Jednalo se o pstruhovou vodu, a tak to ani na nic jiného nešlo. Ale… červ je červ. Toho žádné kroupy nepřekonají a s cejny to bývá podobné. I ti mají rádi kroupy, avšak červům dají vždycky přednost.

Cejn je moc pěkný. Jak by také ne, když žije v nížinné a úživné řece. Je snad vyšší než delší a pěkně vykrmený. Cejn, jak má být. Není nic divného, že sebral nástrahu v rychlejší vodě. Cejni nejsou až tak velcí milovníci klidných vod, jak si mnoho rybářů myslí, a pokud jim někde nabídnete potravu, nedají se dlouze pobízet. Navíc… tohle je sice proud, ale nikoli dravá bystřina. Mnohokrát jsem chytal cejny i v mnohem rychlejší vodě. Řekl bych, že další kusy nebudou daleko, avšak následující ryba cejn rozhodně není.

Říkal jsem si, že přidám nějakého toho červíka na háček navíc, aby cejni sousto snáze našli, takže teď jich je na háčku pět. Při záběru se neohýbá jen špička, ale celá horní třetina prutu. Div že nevyletí z vidliček. Ryba si okamžitě bere vlasec z navijáku a razí si cestu proti proudu. Daří se mi ji přidržet, takže nepluje moc daleko, jenže tam prostě zaparkuje a nemohu s ní kloudně hnout. Jako by ji na místě někdo přikoval. Popojíždí jen kousek sem a kousek tam. Trvá hodnou chvíli, než ji přiměji k tomu, aby se otočila zpět. Tohle bude těžké. Nechci na rybu nijak spěchat a už vůbec nemám zájem na tom, aby se mi objevila u břehu předčasně a plná síly. Kdyby zůstala u dna, kde se pořád drží, na sto procent bych ji ztratil. Naštěstí se stále pohybuje v proudu a do tišiny se jí nechce. Volím taktiku pomalého zdolání ve větší vzdálenosti ode mě. Nutím rybu bojovat, avšak ke břehu s ní nespěchám. Konečně mám pocit, že se podvoluje. Zkusím to. Odlepím ji ode dna a vedu k sobě. U břehu sice ještě dost pozlobí, ale už nemá dost síly, aby zavlekla vlasec ke dnu. Podebírám ji na první pokus. Je to parma, což mi bylo jasné od samého počátku. Podobnou taktiku volí snad jen tyhle ryby. Nevyhledávají překážky, nesnaží se daleko unikat, ale dna se drží jako klíště…

Jedna nástraha, pár chvil u vody a tak různorodé ryby. Hrouzek, ostroretky, cejn, parma. Při lovu s masnými červy úplně normální. Kolikrát se mi při lovu na plavanou pod jezem podaří chytit na červy za dopoledne třeba i deset druhů různých ryb. Masný červ bývá většinou skvělou nástrahou a jedinou jeho nevýhodou je to, že nepůsobí tak selektivně jako jiné nástrahy. Například když nastražíte boilie, máte jistotu, že se s drobnými rybkami nepotkáte. To u červů neplatí. I když napíchnete na háček třeba deset kusů, drobotina se pořád bude snažit servat je z háčku. Jejich zájem sice poleví, jenže ne zcela. Naštěstí masní červi drží na háčku dost pěvně. Není to jako pečivo, kdy stačí jedno trhnutí a nástraha je z háčku pryč. V každém případě se ale vyplácí přetrpět ataky drobných ryb a počkat si na tu větší…

Zima se kvapem blíží a ryby pomalu, ale jistě ztrácí zájem o nástrahy. S chladnoucí vodou jejich apetit rychle mizí. Jestliže jsem v létě chytal ostroretky, podoustve, karasy a cejny na tři masné červy, teď už jim stačí jen dva nebo jeden na hodně malém háčku a tenoučkém návazci. Jediná ryba, která si s velikostí sousta nikdy neláme hlavu, je tloušť. A o toho mi dnes jde. Poblíž tůně pod lávkou se tloušti drží po celý rok. Chytám je tam na třešně, pak přívlačí na malé wobblery, na podzim na malé mrtvé rybky, v zimě na pečivo a také na masné červy. Krmení nepoužívám. Není to třeba a zbytečně tak lákám k nástraze jiné ryby, o které právě nemám zájem…

Pracně slezu k vodě na malý plácek pod sesutým břehem, zapíchnu vidličky a usadím stoličku. Brašnu s drobnostmi položím hned vedle sebe, protože víc místa tu prostě není. Uvážu jednoduchou průběžnou koncovou sestavu s návazcem dlouhým asi 50 cm, místo krmítka zacvaknu do karabinky 15g olověnou kapku, na háček napíchnu pořádný chumel masných červů a nahodím na konec proudu za pilíř lávky. Prut postavím špičkou nahoru, napnu vlasec a čekám. Prut hlídám pozorně a nespustím z něj oči, protože tlouští záběry bývají bleskové. Je to rychlé trhnutí a pak už nic. Tloušti se dovedou nástrahy bleskově zmocnit, ale stejně rychle se jí umí i zbavit. Jestliže propásnete svou šanci, další nedostanete. Leda by se o nástrahu zajímala jiná ryba.

Netrvá to dlouho a špička je v předklonu. Zasekávám s jistotou. Ryba není velká, tak ji vedu rovnou k sobě. Jen párkrát vyrazí stranou, jenže jí to není nic platné. Nepovolím ani o kousek. I když je chladno, mám náčiní dost pevné, protože tloušti nejsou v tomto směru nijak zvlášť choulostiví. Sám nikdy neženu pevnost vlasců do krajnosti, pokud to není nutné. Raději mám nějakou tu rezervu, protože nikdy nevíte, jak velká ryba zabere. Za pár vteřin mám tlouště v podběráku. Na tuhle řeku je to ryba řekněme střední kategorie okolo 40 cm a brzy ji následují dvě podobné a jedna menší. Jakmile se začnou objevovat malí tloušti, je jen nízká pravděpodobnost na další velkou rybu. Nastává čas přejít jinam. Nahodím naposledy a půjdu.

Tentokrát pošlu nástrahu trochu hlouběji. Už to vypadá, že se záběru ani nedočkám, když se špička přece jen pohne. Jemně drcne a pak se důrazně ukloní. Pěkný záběr. Mohla by to být slušná ryba. Ihned po zaseknutí se ukazuje, že to tak skutečně je. Brzy mi ale dochází i fakt, že tohle tloušť není. I kdyby to totiž byl ten největší tloušť na světě, už dávno bych ho měl v podběráku. Jenže tato ryba pořád ještě bojuje někde u říčního dna. Drží se pořád hlubší tůně a nehodlá ji v žádném případě opustit. Jednou se vydává až k protějšímu břehu, tam se voda pod břehem divoce zavaří, ale hned se zase vrací zpět do hlubiny tůně, kde se zřejmě cítí nejbezpečněji. Podle závaru na hladině si nedovolím odhadnout, o jaký druh se jedná, takže můj protějšek je pořád jedna velká neznámá. I když… začínám tušit.

Po dlouhých minutách si dá konečně říci a pod nohama se mi dvakrát obrátí pořádný kapr. Ano, i on má rád masné červy a zvláště pak v chladnější vodě. To bývá červ mnohem úspěšnější než všelijaké proteinové kuličky dohromady. Na pískovně chytám kapry až do zámrzu s otevřenými method krmítky, ale místo pelet a boilie používám jako nástrahu masné červy. Občas se sice dočkám záběrů od plotice nebo cejna, avšak kaprů mám i tak na tuhle nástrahu mnohem více než na cokoli jiného. V tomto směru a při těchto podmínkách může červům konkurovat jen jediná nástraha – napařené pečivo…

Osobně považuji masné červy za tu nejúčinnější a nejvšestrannější nástrahu ze všech živočišných nástrah vůbec. Není kaprovitá ryba, která by ji nevzala. Zabírají na ni i ty nejmenší oukleje, stejně jako velké parmy, kapři a na soukromých vodách jsem na ně chytil bezpočet jeseterů. S červy můžete chytat kdykoli v roce. Je jedno, zda to bude v parném létě nebo třeba v zimě na dírkách. O masného červa projeví ryby zájem vždycky. Někteří rybáři věří na bílé, jiní na červené, někdo má rád mix. Osobně v tom zásadní rozdíl nevidím, když mají ryby zájem o potravu. Jsou ale dny, kdy i barva červů sehrává důležitou roli, a proto je třeba čas od času (zejména ve chvíli, kdy není záběrů tolik, kolik si představujete) s barvami červů a velikostí sousta experimentovat. Červi jsou skvělou nástrahou, avšak spoléhat stále jen na jednu velikost sousta není správné. Přijdou dny, kdy třeba cejni berou výhradně na větší chumel červů, jindy nevezmou více než dva a klidně se to stane nejen v zimě, ale i v parném létě. A co se týká masných červů ve vnadicích směsích, tam jsou prostě nenahraditelní. Nic neudrží na krmném místě ryby spolehlivěji než masní červi. Tak to prostě je a tento fakt se nedá ignorovat. Červ je zkrátka červ, a pokud chcete uspět, dejte rybám to, co jim chutná…