Český Rybář

Úvodem několik nesmrtelných otázek, které je nutné ve chvílích, kdy se nám rybářsky nedaří, opět oprášit. V druhé fázi je potřeba zamyslet se sami nad sebou, protože chyba z 99 % není v rybách, ale v nás...

Není žádným zásadním tajemstvím, že velké ryby jsou vesměs plaché. To je jeden z mnoha důvodů, proč se v místech s hlukem a hustým provozem drží raději stranou dění. Platí to především pro stojaté vody, kde se navíc dno do hloubky svažuje většinou velmi pomalu. Specifickým důvodem může být i ten fakt, že dominantní část rybářů loví téměř výhradně na položenou a ryby jsou zvyklé nacházet potravu v místech, kam montáže s krmítky nejčastěji dopadají. Dalším důvodem, proč hledat velké ryby dále od břehu, může být na podzim i rozdílná teplota vody. Ve chvíli, kdy se mělká voda většinou rychle ochladí, shromažďují se ryby v hlubších, teplejších pasážích.

Listopadové číslo Českého rybáře Vám nabídne další z technických inspirací v podobě trojice montáží z dílny Jakuba Kabáta aplikovatelných pro lov s matchovým prutem na našich malých i velkých revírech.

Montáž č. 1

První uspořádání udice nepatří k těm nejjednodušším. Proč jej tedy představuji jako první? Montáž s průběžným splávkem byla mou první, kterou jsem při seznamování se zvláštně stavěnými splávky navázal. Za druhé mám pocit, že se pomaličku vytrácí z povědomí, a to i těch nejpovolanějších, tedy závodníků v lovu ryb udicí na plavanou.

Osobně tuto montáž používám velice rád, hlavně jsou-li při chuti velcí cejni. Záběr cejna signalizovaný splávkem doslova vyskakujícím nad hladinu je pro mne adrenalinovou záležitostí. Kde nám nejlépe poslouží? Hlavní přednost této montáže je v prakticky neomezené možnosti nastavení hloubky.

Při použití odpovídající zátěže se nástraha dostane rychle ke dnu i v proudnějších a hlubších partiích řek. Na údolních nádržích, kde se na položenou loví v hloubkách přesahujících délku plavačkového prutu, není ani prakticky jiná možnost, jak si důstojně a pohodlně zachytat na plavanou. Zkuste sami a uvidíte. Věřím, že mi dáte za pravdu.

Montáž č. 2

Dvojka je pravým opakem jedničky. Splávek je zafixovaný napevno adapterem, takzvaným „téčkem“. Nástraha ke dnu klesá velice pomalu a „zvedák“ (klasické vyjetí splávku z vody) uvidíme jen za předpokladu, že nám zabere létající ryba. K čemu to tedy je? Občas se stane, že jsou ryby tak nějak všude, jen ne na dně. Jak na ně v takovou chvíli vyzrát? Budeme-li lovit s touto montáží, budeme lovit takzvaně na propad (s nástrahou volně klesající vodním sloupcem). Dovolím si tvrdit, že v nejsurovější podobě. Tato montáž, i díky použití amortizéru, dovoluje velice jemné chytání na velkou vzdálenost, což společně s faktem, že s touto montáží prochytáme téměř celý vodní sloupec, výrazně zvyšuje naději na úlovek.

Teorie praví: Námi zvolené a na vlasci označené místo o několik, nejméně však o pět metrů, přehodíme. Vlasec vylétající z cívky je třeba těsně před dopadem montáže do vody přibrzdit, jinak můžeme navazovat znovu. Potopíme vlasec pod hladinu, ale nedovíjíme až na značku. Necháme si alespoň dva metry na dotočení. Nyní přistřelíme měkkou kuličku krmení zhruba metr až dva před splávek. Ten pak natáhneme do krmného mraku a necháváme propadávat nástrahu sloupcem.

Pokud se ocitnete na mělčí pískovně nebo rybníku s osazenstvem perlínů, plotiček, ale i cejnů a kaprů a klasické předložení nástrahy nebude to pravé ořechové, najděte odvahu a určitě vyzkoušejte tento velice aktivní a zábavný rybolov po anglicku.

Montáž č. 3

Trojka je, dovolím si s nadsázkou tvrdit, snoubením výhod předchozích dvou montáží. Rozsah použití je od stojatých vod až po středně rychle proudící vody. Splávek může být napevno nebo jako průběžný. Rozmístění bročků můžeme libovolně měnit podle konkrétních podmínek. Při rozmístění zátěže, jako je na obrázku č. 3, je lepší vytáhnout splávek k horní zarážce, kde ho udrží bročky. Bude jakoby napevno. Opět i s touto montáží dáváme při náhozu pozor a včas vlasec přibrzdíme před jejím dopadnutím do vody.