Český Rybář

Protože revíry jsou rozmanité a ryby si předem neobjednáme na smluvené místo, jsme my rybáři většinou nuceni přizpůsobit se a jít rybám naproti. V praxi to znamená, že nestačí spustit udici jen tak pod špičku, ale je třeba nahodit dál od břehu a někdy i o pěkný kousek dál. Nahazování samozřejmě není žádný problém, ten nastává v otázce krmení.

Při lovu na položenou nebo feeder je samozřejmostí použití krmítka, ale co dělat, chceme-li lovit se splávkem? Bezpochyby se dá do jisté míry a určité vzdálenosti úspěšně nakrmit rukou. Jenže taková koule krmení obohacená masnými červy, při závodech pak nezřídka patentkami, nastříhanými hnojními žížalami a v neposlední řadě kuklami, nebo kulička slepených masných červů rozhodně nemají ani zdaleka vlastnosti "krikeťáku".

Sám jsem se používání praků bránil a teď si bez nich rybolov s odhozovým prutem nebo boloňézkou dokážu jen těžko představit. Vzpomínám si na první originál prak na krmení. Kupodivu se mi hned na první pokus podařilo koupit opravdu funkční kousek a já žasl nad mocnou sílou kulatých dvouplášťových gum, schopných dostřelit mnohonásobně dál než klasické prakové, které znám z dětství. Tento prak jsem dlouhou dobu s úspěchem používal až do chvíle, kdy praskly i náhradní gumy. Stejné jsem již nesehnal a ty nové, jiné, to už nebylo ono. Byly tvrdší, střílely dál, zkrátka dlouho jsem s nimi bojoval, než jsem si koupil úplně nový prak. Ten mi ale taky nevyhovoval pokaždé, a tak se mi rodinka praků značně rozrostla.V současnosti jich už mám docela pěknou sbírku. Tím se rozhodně nechci vytahovat ani nikoho nabádat, že musí vykoupit všechny praky z okolí. Naopak bych Vám chtěl být nápomocen při výběru toho nejvhodnějšího nebo úpravě již zakoupeného praku.

Pro začátek je nejdůležitější ujasnit si, co s prakem budete nejčastěji střílet?! Většina praků, které lze v obchodě zakoupit (nemám teď na mysli plastové hračky), mají na obalu uveden rozsah vzdáleností, pro které je ten či onen prak vhodný. Je pravdou, že kterýmkoli prakem lze střílet cokoliv, mnohdy ale na úkor přesnosti, která je základním předpokladem úspěšného rybolovu.

Pro nastřelování různých partiklů nebo samotných bílých červů, volných či slepených, zvolte raději menší prak s měkkými gumami a hlubokým plastovým košíčkem. Bohužel každý výrobce má jiné barevné provedení, takže univerzální návod podle barev neposkytnu. Obvykle ale černé gumy bývají nejtvrdší, pak jsou zelené, červené a modré. Ale záleží i na provedení gumy - může mít jen jednu vrstvu nebo dvě i tři. Vícevrstvé gumy mají větší životnost. Pokud Vám prodejce nabídne osahat si různé druhy, pak jednoduchým potaháním snadno zjistíte, která je nejměkčí. A proč mají být gumy pro vnadění nekompaktními návnadami měkké? Tvrdší gumy při nedostatečném zatížení vystřelí návnadu příliš rychle a ta se pak doslova rozprskne do širokého okolí. Naproti tomu měkké gumy návnadu vystřelí plynule, tlak je tedy rovnoměrně rozložen po celou dobu průběhu akce gumy. Návnada pak nemá tendenci se rozletět do všech stran. Odvozuji z empirických poznatků. Odborníci na fyziku nechť prominou.

Při klasickém vnadění nejrůznějšími krmnými směsmi je třeba si ujasnit, jak budete krmit. Při lovu na plavanou se obvykle střílejí kuličky zhotovené jednou rukou, takže jsou to spíš takové šišky. Je to dáno hlavně tím, že v průběhu závodu se smí dokrmovat pouze takovými kuličkami, které je závodník schopen umačkat v jedné ruce, aby ryby nebyly plašeny velkými ranami do vody. Právě pro toto dokrmování je většina praků určena. Platí, že s tvrdšími gumami můžete střílet těžší krmení a dál, s měkčími se pak bude střílet o něco blíž, ale zase o trochu přesněji. S měkčími gumami se dá také lépe využít poměrně snadného triku pro dosažení přesnějšího vnadění co do vzdálenosti. Gumu natáhnete takzvaně na doraz a krmení dolítne, kam dolítne, a dál už ne. Je jedno, jestli bude střílet šišky, kuličky nebo kostičky. Důležité je, aby byla jedna jako druhá. Vzdálenost pak regulujete velikostí (hmotností) vystřelovaných objektů. S tvrdšími gumami toto nedoporučuji, protože při lovu se splávkem je hranice dostřelu takového praku nedosažitelná. A krmení nezřídka skončí v zámezí na druhé straně řeky.

Při běžném rybolovu a krmení vnadicími směsmi bych já osobně zvolil prak, který "metne i dlažku". Tedy nějaký prak s kovovými rameny, anatomicky tvarovanou rukojetí a s co nejsilnějšími černými gumami. Takovým prakem spolehlivě dopravíte koule zvané „obouručky“ až do vzdálenosti cca 35 metrů. Během chvíle nastřílíte pořádnou hromadu krmení, která rybám vydrží na slušnou dobu. Pak stačí jen nahodit, položit prut, ať už plavačkový, feederový nebo kaprový, do vidličky, načít si pivo a čekat, až zanedlouho hromádku krmení objeví ryby. Dokrmovat není třeba pravidelně, ale stačí opět pořádně nakrmit, až začnou záběry ustávat. Důležité je mít též bod, na který krmíte. Odraz na hladině, strom na protějším břehu a podobně.

Ještě si dovolím pár postřehů závěrem. Všechny gumy působením nejrůznějších vnějších vlivů dříve nebo později zpuchří a pak se jednoho krásného dne, samozřejmě když to nejméně potřebujete a ryby berou, guma přetrhne. Není proto od věci pořídit si gumy náhradní a do pytlíčku k nim přihodit několik elektrikářských sponek, se kterými je výměna gum několikaminutovou záležitostí. Délka gumy by měla být okolo 25 cm.

Košíčky jsem si oblíbil hlubší a pevné. Krmení z nich nevypadává a brání přetáčení gum. Jediný nedostatek většiny košíčků shledávám v jejich úchopu v podobě očka, které při navlhčení klouže mezi prsty, a tím výrazně znesnadňuje přesné zakrmení. Tento nedostatek jednoduše vyřešíte přivázáním kousku např. silné tkaničky k očku, na které vytvoříte uzel. Ten při krmení bezpečně drží v ruce. A vyvarujte se, prosím Vás, nákupu praků s jakýmsi dorazem uvnitř gum. To si snad zhotovte raději prak sami. Jako například juniorský mistr světa v plavané Miroslav Blecha ml., který i díky perfektnímu zvládnutí krmení s "klukovskou" hračkou dosáhl tohoto fantastického úspěchu.

Krmení prakem není věc nejjednodušší a může se zdát jakousi závodnickou manýrou, ale není! A i když z Vás třeba nebudou mistři světa, zkuste přidat do výbavy další maličkost, která dokáže velké věci. Když ne Vy, tak syn, vnuk, synovec nebo sklenář ji dříve nebo později ocení...