Český Rybář

Parma se živí potravou ze dna, kde ji také nejčastěji lovíme. Svým vzhledem je natolik originální, že si ji s jiným druhem nemůžeme splést. Jedině snad v opravdu malé velikosti s hrouzkem obecným. Právem je někdy označována královnou našich vod a po sportovním zážitku, který nám rybářům dopřeje, si zaslouží rychlý a šetrný návrat zpět do vody.

Většinu volného času v průběhu roku věnuji závodní plavané, ale jakmile se závodní sezona nachyluje ke konci, vyrážím s boloňézkou na řeku Moravu povodit si pár krasavic. O svoje zkušenosti s lovem této ryby na boloňku se s Vámi chci podělit.

Náčiní

Začněme nejdřív samotným prutem. Boloňka je teleskopický prut, určený pro lov na plavanou, tedy lov se splávkem. Nejčastěji používané délky jsou 5 až 8 metrů. Já používám 7m pruty, se kterými se dobře manipuluje a dobře se ovládá vedení splávku na většinu vzdáleností. Při lovu parmy volím vždy pevnější, robustní prut s vyšší odhozovou gramáží – min. 20-60 g, při vyšším průtoku a předpokladu úlovku větších ryb klidně i prut do 80 g.

Naviják používám plavačkový s rychlým převodem a citlivou brzdou (Shimano Stradic nebo Mitchell Avomatch) ve velikostech 3000 nebo 4000. Tyto navijáky používám v podstatě celý rok při lovu s matchovými pruty a anglickými splávky.

Na rozdíl od tohoto lovu však používám nepotápivý vlasec o vyšším průměru 0,20–0,22 mm. Možná se Vám bude zdát tento průměr příliš velký. Ano, parma se dá, jako ostatně většina ryb, zdolat i na mnohem slabší průměry vlasců, ale protože by mělo být v našem zájmu, aby se námi ulovená a zdolaná ryba vrátila zpět do rodného živlu nezraněná, je nutné zdolávání příliš neprotahovat. Parma je totiž soupeř, který dá do souboje naprosto vše, a pokud bychom zdolávání zbytečně protahovali (např. kvůli slabým vlascům), mohlo by se stát , že souboj nepřežije, a to si doufám nikdo, kdo má ryby rád, nepřeje. Návazce používám o stupeň slabší, ale méně než 0,16mm z výše uvedeného důvodu nikdy, dokonce ani když náhodou neberou.

Návnada

Důležitou součástí úspěšného lovu je vhodné a správně připravené krmení. Mám vyzkoušené, že není nutné používat speciální parmové krmení. Troufnu si konstatovat, že mě nikdy nezklamala osvědčená kombinace krmení od Sensasu řady 3 000. Základem je superfond - těžké lepivé říční krmení světlejší barvy a hrubší granulometrie. K 1 kg superfondu přidávám 0,5 kg jemného kapra, 0,5 kg gros gardonsu a trochu sýrového posilovače. Dále přidávám kukuřici a konopí. Je dobré krmení mírně převlhčit, aby nám na dně příliš nepracovalo a nelákalo drobnou bílou rybu. Důležité je, aby na dně vydrželo co nejdéle. První parma, která do krmení najede, se v něm válí a přerývá, takže pokud by nebylo dostatečně těžké a lepivé, odplavalo by s proudem pryč a s ním i většina ryb.

Podle síly proudu je nutné krmení smíchat s těžší hlínou, kterou si většinou nakutám a proženu přes síto na břehu řeky. Hlína krmení pořádně zatíží a ještě více zpomalí rozpadání krmných koulí. Živou složku tvoří vždy masní červi a zde platí čím víc, tím líp. Červy lepím arabskou gumou spolu s jemným štěrkem a v průběhu asi pětihodinového lovu spotřebuji 1-2 litry červů. Při opravdu dobrém braní i více. Červy používám i jako nástrahu na háček.

Sestavení udice, příprava na lov

A nyní popíšu, jak vypadá samotný lov. Jak jsem již zmínil, parmy lovím nejčastěji na řece Moravě a popisované montáže vychází z lovů na této krásné řece.

Obvykle si nachystám dva pruty s různými montážemi. První udice (nákres č. 1) vypadá následovně: Splávek 8 g, torpila 7 g, pod ní 4 bročky 0,20 g, 30 cm pod nimi další brok 0,20 g, dále obratlík a návazec o délce 30-35 cm.

Druhá udice (nákres č. 2) je tvořena splávkem 15 g se silnější a nosnou, dobře viditelnou anténkou. Pod torpilou jsou opět 4 bročky těsně pod sebou a pak další 4 ve 20cm rozestupech, obratlík a návazec delší než v případě první udice (50-70 cm). Háčky používám kaprové, ze silného drátu, vel. 8-12. U druhé udice splávek mírně nedovažuji, aby nebyl příliš citlivý a abych mohl celou montáž přehloubit a poslední bročky i s forpasem tahat po dně.

Hloubku nijak zvlášť pečlivě nevyměřuji. Poté co vidím, že je u první udice torpila na dně, ubírám postupně hloubku až do doby, kdy mi splávek projede lovným místem bez váznutí na dně. Potom vím, že každé potopení splávku znamená záběr. Na druhé udici mám nastaveno o asi metr víc, těžký splávek s přehloubenou udicí, která proplouvá úsekem o poznání pomaleji. V průběhu lovu ryby většinou samy napoví, jaké vedení udice jim v daný okamžik vyhovuje.

Lovím nejčastěji ve vzdálenosti 18-22 m v úseku, kde jsem si jist, že se parmy vyskytují. Tato vzdálenost je většinou ideální pro dobré vedení udice i pro přesné nakrmení a zároveň je to dostatečná vzdálenost, kde už ryby nejsou příliš ostražité, kvůli pohybu a hluku na břehu. Před samotným lovem se přesvědčím, že místo, kterým bude udice proplouvat, je rovné, bez vázek a bez velkých kamenů na dně. Pokud by tomu tak nebylo, potom bych při samotném lovu velmi často zasekával do prázdna, protože by splávek při každém kontaktu s překážkou signalizoval záběr. Vzdálenost si označuji lihovým fixem na vlasec, abych chytal na správném, tedy zakrmeném místě.

Proplouvám úsek v délce asi 8 až 10 m a není-li záběr, je potřeba udici nahodit znovu. Při vedení splávku držím prut špičkou nahoru a na krmném místě se snažím splávek brzdit, ale jen natolik, aby příliš neuhýbal ze směru proudu a nepřibližoval se ke břehu.

Pokud již mám zvolenou vzdálenost, nastavenou hloubku a připravené krmení, je pro dobrý lov potřeba zakrmit a přilákat ryby. Tuto fázi hodně rybářů podceňuje, a pak se diví, proč ryby neberou. Pokud neloví přímo v místě přirozeného výskytu ryb, jsou výsledky jejich lovu obvykle špatné, což se svádí na počasí, tlak a nezarybněnost revíru. Plavaná je však aktivní disciplína a rybě je potřeba - stejně jako štěstí - jít naproti.

Takže těm, kteří nechtějí jen čekat na náhodný záběr, doporučuji zakrmit. A na parmy, zvláště je-li jich v lovišti hodně, je potřeba na úvod nakrmit poměrně masivně. Doporučuji zakrmit alespoň 5 litry krmení s hlínou. Jakmile se dostaví první záběry, dokrmuji pravidelně slepenými červy s kamínky. Rozhodně dál neházím větší těžké koule krmení, při jejichž dopadu by se ryby vyplašily.

Záběr se většinou projeví velmi rychlým a razantním potopením splávku. Po záběru většina parem vystartuje rychle proti proudu, a pokud nemáme dostatečně silný vlasec a dobře seřízenou brzdu, je ryba ztracena. Vždy se snažte dostat parmu ode dna a mějte na paměti, že do poslední chvíle hrozí přeříznutí vlasce o ostré hrany kamenů. Po zdolání parmy, zvláště trval–li souboj delší dobu, je nutné položit rybu opatrně do vody, chvíli podržet ve vodorovné poloze a vypustit až ve chvíli, kdy se sama rozhodne odplout. Rozhodně parmy nepouštějte hozením z výšky do vody.

Lov v praxi

Je konec září a konečně se o volném víkendu dostávám k vodě. Poslední týden nepršelo, průtok je v řece na normálu a voda je poměrně čistá. Je krásné počasí a fouká mírný protivítr. Ideální podmínky pro lov s boloňkou. Od kamaráda, který tu v týdnu lovil, vím, že parmy jsou při chuti, ale v řece je spousta menších podouství, plotic a další bílé ryby, a proto není lehké se k parmám prokousat. Několik posledních závodů, které jsem absolvoval, proběhlo ve znamení malého množství menších ryb, a tak se na pořádný souboj s velkou rybou už od brzkého rána těším. Ze závodů mi zbyly asi 2 litry červů. Část z nich se již zakuklila, ale kukly jsou v ranné fázi, ve vodě neplavou, takže je použiju.

Připravím krmení, usadím bednu a nachystám pruty. Na začátek lovu si připravím 10-12 velkých koulí krmení s hlínou o velikosti grepu (spotřebuju téměř 2/3 z celkového množství krmení), do kterých přidám i mrtvé červy, kteří neprolezli sítem, kukly, kukuřici a konopí. Tyto složky nebudou koule rozbíjet, a tak vydrží na dně mnohem déle. Koule se snažím co nejvíc utáhnout. Do vody musí dopadnout v celku, nesmí se rozbít během letu. Do poslední koule přidám slepené červy. Je důležité nakrmit pokud možno do jednoho místa, mírně zešikma směrem po proudu, což následně činím.

Vždy začínám lovit s lehčí udicí a nahazuji rovně před sebe. Na místě, které jsem nakrmil o 3-4 metry níže, jsem již schopen špičkou prutu mírně zpomalit chod splávku. Velkou výhodou a pomocníkem je v tuto chvíli protivítr, který udělá většinu práce se zpomalováním udice za mě. Na háček dávám velké sousto z 15 červů.

První proplavání a záběr přichází kousek pod krmným místem. Podle odporu je jasné, že se o parmu nejedná, a vytahuji podoustev, které následně berou na každý hod asi půl hodiny. Občas ulovím plotici nebo skaláka, ale na parmu stále čekám. Po půlhodině přichází prudké potopení splávku přímo na krmných koulích a již při záseku tuším, že jsem se konečně dočkal. A skutečně, ryba po záseku nekompromisně vyráží proti vodě. Návazec mám ze silné dvacítky, přesto je brzda mého Mitchelu nastavena tak, aby si ryba mohla při prvním náporu vzít pár metrů vlasce. Zabráním tak nechtěnému vyříznutí háčku z rybí tlamky. Mimochodem, parma se díky masitým pyskům vyřízne jen málokdy. Za 3 minuty navádím rybu do podběráku, měří odhadem 60 cm a vážit bude něco přes 2 kilogramy. Rychlá fotka a již rybu pokládám na vodu. Ta díky rychlému zdolání vystřeluje z mého sevření neohroženě do hlubin řeky.

Měním prut za druhý s těžším splávkem a v dalším průběhu lovu zdolávám několik parem různých velikostí, mezi nimi sotva 30cm dorostenky, ale i téměř tříkilové krasavice, se kterými svádím nádherné souboje. Po každé páté rybě dohazuji kuličku lepených červů, a tak se mi daří udržet aktivní přítomnost ryb po celou dobu lovu. Většinou podle razantního potopení splávku v místě krmení vím, že jde o parmu, pokud však udice proplave bez záběru krmným místem, vezme na konci nástrahu podoustev nebo jiná drobnější ryba. Do krmení mezi velké parmy si najet netroufají. Mezi úlovky se následně objeví i kapr, jelec tloušť a sumec.

Po necelých 5 hodinách lovu nemám žádné červy a končím dnešní lov. Na kontě mám víc než 20 parem a spoustu dalších ryb. Strávil jsem krásný den a parmy mi připravily mnoho krásných adrenalinových soubojů. Odjíždím s pocitem spokojenosti a vím, že všechny ulovené ryby plavou dál ve své řece. Příště potěší možná někoho jiného.

Plavaná je krásná a obzvlášť na proudící řece velmi aktivní disciplína. Pokud Vás nebaví koukat na nehybná čihátka a chcete si na rybách opravdu zachytat, vřele Vám tento druh rybolovu doporučuji. Přeji krásné chvíle s boloňkou a nezapomeňte, že ryby patří vodě.